Cyklo-deník z Istrie
|
|
Cyklo-deník z Istrie |
|
| Tato část navazuje na základní informace. |
Pátek 5.9.2008 Nervní start Odmítáme nabídku stanu od Jany, ať to své "natěžko" máme lehčí a
dobrodružnějšíNefunguje program na nahrání map a GPS, místo abych spal, bojuji s PC. Vyhrál on. Jdu spát pozdě a vzteklý. 6.9.2008 Jízda Místo ve 4:00 odjíždíme v 5:00. Kufrujeme za Budějovicemi, v Rakousku přes dálnice, v Itálii ne. Při vjezdu do Chorvatska si necháme orazítkovat pas, za čas to bude rarita. 6km v Slovinsku riskujeme po dálnici bez zaplacení známky. Nakupujeme víno, ve 20:00 vjíždíme do kempu, dáváme si rybičku a ražniči v restauraci (130 kun). |
| 7.9. 73 km večerní drama Auto necháváme na parkovišti před recepcí kempu. Pro jistotu se ptáme, můžeme-li tam auto nechat, že jedeme na kolo-výlet. Informaci, že výlet bude trvat týden, opomíjíme říci. Máme svolení (po týdnu bylo vše OK). I zde hledáme poklady. Ulovení není ale vždy jednoduché. Při jednom se musíme maskovat, abychom byli nenápadní. Hana se obléká do nudistického a nenápadně držíc GPS odchází mořem k ostrovu. Úspěch. Druhý poklad lovíme nad nudnou rovinou Mirny, naštěstí s pěkným rozhledem. Předchází tomu první pád: veškerý náklad s výjimkou přední brašničky máme naložený na zadních nosičích. Při rychlosti 3km do kamenitého kopce tak stačí jen malé zakolísání A JE TO. Ani krev netekla. Vynecháváme Novi Grad a krásnou Poreč, kterou známe z předloni. Večer je trochu dramatický. Do kempu Puntica u Funtany nás nechce vrátný pustit, když nemáme stan. Pak ale mávne rukou. Začíná zdáli hřmít. Pokrýváme svou hromádku (spacák+karimatky) igelitem a jedeme do restaurace. První kapky. Hodně kapek. SLEJVÁK. Zapadáme  do
první restaurace. Ještě stačíme položit zakrvácený vál od grilu nad
řídítkové brašny. Po dobré večeři a čekání, kdy bude v dešti přestávka,
objevujeme v kempu před stálým obytným přívěsem zastřešenou plochu.
Ráno je veselé. Hynek je v koupelně, já se oblékám a z
vedlejšího přívěsu vylézá důchodce se psy. Kouká a očím uvěřit nemůže... |
 |
| 8.9. 75 km překvapení ve Vrsaru,
kolečko okolo Rovinj |
 Kolo jako sušák |
 nearanžované foto |
 skupturnij park |
 Sochařská dílna u Vrsaru |
 trh v Rovinj |
 ulička Rovinj/kemp Colon |
| 9.9.52 km dýchla na nás historie |
 |
 Pula Amfiteátr |
 Pula - triumfální oblouk |
 |
 Pula - Augustův chrám |
 Pula - obyčejný dům |
| 10.9. 48 km Kamenjak - sucho voda zmrzlina Po odlovu pokladu v opuštěném lomu míříme na jižní cíp. Pěknou cyklotrasou bez aut se dostáváme do rezervace Kamenjak (foto!) Tady se hustota aut zvyšuje. Sice musí na rozdíl od nás cyklistů za vjezd platit, asi za to, jak práší. Naštěstí za námi na úzké stezky cyklotrasy nemohou, je to bajkerská stezka po kořenech borovic a skaliskách zálivů. Začátek trasy je docela romantický. Slunce a teplota stoupá. "Mohli bychom se vykoupat a najíst", navrhuje Hana. "Dobrý nápad" říkám já, "ale dále od lidí." To je poslední okamžik porozumění, dále to každý vidí jinak: Hynek: čekám, až Hana řekne TADY. Špatně vyhodnocuji cykloznačku a přenáším kola po hrozných skaliskách. Hana mi klade nesmyslnou otázku, kde se chci koupat, čekám přece na ni. Volí nesmyslné místo uprostřed sluneční výhně k obědu. Hana: Teď zrovna jsme minuli vhodné místo. Když má Hynek hlad, to se musí jíst hned, ale můj hlad ho nezajímá. A proč lezeme po skalách mimo cyklo? A to slunce fakt připaluje. "Tak kde se budeme koupat?" "Čekám až mi řekneš." "Tak tady" "Tady se koupat nebudu"  |
 |
| Vracíme se na trasu, nacházíme krásné koupání,
jíme a pak ani nevadí, že praskl řetěz. Vysušení a zaprášeni dojíždíme do
městečka Premantura a bez váhání se vrháme do modrého bazénu s vodotryskem.
Káva, zmrzlina a pivo s fešnými číšníky v cukrárně vymazávají vzpomínky na
spory zcela. Přejíždíme moře po metr široké lávce/molu/mostíku do Medulínu. Kemp je tu obrovský, nacházíme místo u elektrického sloupku. Hlavní večerní zážitek je ale večeře v restuauraci s příjemnou (italskou?) obsluhou přímo v městečku, dobrým jídlem s několika chody (pizzy, smažené papriky, řecký salát), pivem, frťanem a slevou. Až tam pojedeme příště, musíme zajít. Nebo kdybyste měli cestu, určitě doporučujeme. |
 bez aut... |
 že by nášlapná mina? |
 u cesty se prášilo |
 borovicová cyklostezka |
 i tudy vede cyklotrasa |
 ochranný faktor 100 |
 přírodní park Kamnjak |
 odsud se nám nechtělo |
 lávka přes moře |
| 11.9. 83 km za novým Hrabětem Monte Christo Po pobřeží nebo na místo úniku hraběte Sandorfa v románu Verna? Druhá varianta vítězí. Díky jízdě po cyklotrase existující jen na papíře zažíváme řadu překvapení: 1. cesta vede prudce dolů, malé kameny se střídají s velkými. Konečně jsme dole. 2. Pokračujeme šípkovým trnitým královstvím. Pěšky by to projít šlo se skloněnou hlavou, s naloženým kolem je to utrpení, dresy jsou lehce potrhány, nohy lehce zakrváceny. Vstup do moře je povlovný a voda chladná. Jen ty kameny u dna se zdají? být teplé. To je divné. Plaveme a Hynek hlásí : "sáhni si pod sebe". Nedůvěřivě ho poslouchám a divím se. Fyzikální zákony neplatí. Voda u hladiny je studená a dole teplá. Ta mělká u břehu je nejchladnější. Po koupání na "soukromé" pláži a druhé opravě řetětu jedeme 200 m vodorovně, aby nás čekalo překvapení číslo 3., následuje dvoukilometrové stoupání 15%. Vlhko je na hlavě, hrudi, zádech... Po pivu ve Žminu nás geocaching dovedl k pyramidě - obelisku, který označuje střed Istrie. 5 minut před zavírací dobou se v informačním středisku dovídáme, že v Pazinu není kemp. Spíme v apartmánu ala hotel. Přijemná změna, spíme v peřinách. Večer se courneme po městě bez kol a zjišťujeme, že jíst se dá pouze v jediné pizzerii a Pazin zdaleka nedosahuje krásy pobřežních měst. |
 ráno v kempu |
 chorvatský šmoulov |
 |
 i tudy vedla cyklotrasa |
 ve střeu Istrie je... |
 peřiny! |
12.9. 80km Parenzana Po
prohlédnutí skály, kde utíkal Vernův hrabě dojíždíme k Motovunu, který známe
z předloňska.
Noříme se do tunelu (222m) cyklotrasy přátelství
PARENZANA .
Vede po bývalé železnici Poreč-Terst a je vybudována za podpory EU. Není
obnovena celá, v Chorvatsku má délku 78 km začíná ve Vižinadě a vede až k
hranicím Slovinska, kde pokračuje zatím cca 20km. O projetí celé trasy si v
chorvatštině (s obrázky) můžete přečíst na
parenzana.bloger.hr. Na trase,
pokud nevede městem se nesetkáte s auty, cyklistu jsme potkali jednoho. Ve
městech je značení horší, ale jde jej najít. My měli trochu smůlu a za Livade si najeli 5 km navíc a lehce se beze slov pohádali.
Já jsem se nehádala, jen mi bylo divné, že by stavěli
železnici s 10% stoupáním. Ale jako vzorná manželka jsem si myslela své a
mlčela. Na trase je několi tunelů (jeden s autoosvětlením) a viaduktů, kde je kupodivu horší
povrch. Občerstvovací stanice nejsou a tak se určitě zastavte v Grožnjanu,
městě umělců s galeriemi, kamennými uličkami, posezeními, rozhledy. Je
působivé a zapíše se dobře do paměti. My měli i štěstí, že večer se konal
koncert a na několika místech města zkoušeli skupiny muzikantů svá vystoupení!Odsud už vede cesta jen z kopce. Za Markovačem jsme z Parenzany nechtěně sjeli, do kempu jsme vjeli už za tmy a deště, který houstnul. Bez večeře (a já bez mytí) jsme se schoulili pod stříšku chatky se sportovním nářadím, noční návštěva pracovníka kempu byla shovívá, nevykázal nás. Noc jsme přečkali v suchu, bohužel noc s námi strávili i komáři, kteří shovívaví nebyli, a smlsli si. |
 "Vězení" |
 Parenzana (po kliknutí mapa) |
 Viadukt |
 automaticky osvětlený tunel |
 |
 Grožnjan |
 |
 |
 naše nocležiště |
| 13.9. 70 km Slovinsko Ráno dokončujeme okruh a vracíme se k soliskům (wikipedie). Počasí již není modré, ale šedivé a vlhké. Přesto dojíždíme až na Slovinský cíp do Piranu také pěkné městečko s přístavem, kostely, kavárnami, davy turistů a zachmuřeným nebem. Je tu ale trochu více draho, obědváme v autobusové budce (rybičky) a za zesilujícho deště se vracíme k autu. Převlékáme se do suchého, v restauraci si na oslavu dáváme slavnostní velký talíř pro dva, máváme Jadranu a slibujeme mu, že se vrátíme. |
 Soliska |
 ještě Parenzanou |
 |
 Piran |
 |
 |
F o t
o g a l e r i e j e z a
 |
| Zapsal a fotil Hynek korekturu provedla a text doplnila Hana. |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
enom v cestě stojí udržovaný plot s
ostnatým drátem a nápisem lovecký revír. Vracíme se do vnitrozemí a
riskujeme jednu lesní cestu. Trefili jsme se.Po kešování v bývalém vojenském
objektu se ocitáme v Pule. Jako první nás ohromuje římský amfiteátr zvaný
aréna, kde se konaly gladiátorské zápasy. Byl 6. největší v římské říši a
vešlo se do něj přes 20000 diváků. Hana jej prochází s "ustřiženým
sluchátkem" a tak má výklad v češtině.