oKOLO ČR - 7.etapa
+ ODPRDOS Dyje
4.-9.7. 2017
|
|
oKOLO ČR - 7.etapa
4.-9.7. 2017 |
|
| Autor textu | Foto / video | Ostatní |
 Iva, HynekKorektura Hana+Miluška |
 Foto
HynekIva1, Iva2, Iva3, Jašesta |
 Interaktivní
mapa |
| Úterý 4.7. – “Přesun na sraz.” Prázdniny rozkoply dveře dokořán, léto v plném proudu... Nevyšší čas ukončit ježdění kolem naší krásné republiky České. Absolvovat poslední, v pořadí již sedmý ročník letní HAHY akce OČ, t.j. objet Česko. Komplet celé. Vedení se ujímá PP a startovací místo určí na Jihlavsku, konkrétně v Třešti, v penzionu U kapra. Z důvodů vodní havárie tohoto penzionu, kdy kapři se cítí skvěle, lidé však méně, tedy skoro na poslední chvíli sraz přesunut do obce s půvabným jménem Panenská Rozsíčka. V komorní sestavě 12 cyklistů + řidič doprovodného vozidla Eva B. se sjíždíme v úterý 4.července do zdejšího penzionu Dyje. Osm z nás zanechalo tři auta v Třebíči a to před domovem seniorů, důvěryhodným místem, jež se v minulosti při podobné etapové akci seriosně osvědčilo. A tak něco přes 30 km upaluje 8 cyklistů po okresním asfaltu i hrbolatými polňačkami. Kalimerova posádka s Hankou H. a Ivou dorazí do Rozsíček až za tmy tmoucí (řešil se defekt v podobě prasklého lanka). Penzion Dyje nemůže být minut, neb ozářen silnou baterkou v silném stisku rukou Václava, jenž přijel se svojí Ilonkou z nedalekého letního pobytu. Aby nás oba pozdravili a popřáli šťastné putování, když už Ilon dobírá ta zatracená antibiotika a s námi jet nemůže, ačkoliv by tak ráda... |
 Kola proložená zavazadly posádky HaJaHy |
 Z cesty na start (na poli vůdkyně Hana, mimo obraz vlevo fotí Jana, autorem fotky brzdař Hynek) |
 Posezení v PR opravuji P.R. |
Středa 5.7. - "A máme další říční pramen!" První etapa letošního OČ je jednoznačně ve znamení Dyje. Kdy od našeho penzionu Dyje se plánovaně rozjedeme k prameni Moravské Dyje, nacházející se v nadmořské výšce 653 metrů. Nezbytné focení i ochutnávka pramenu a cváláme dál v podstatě podél Moravské Dyje, která se za hranicemi setkává s tou rakouskou. Přes malebná městečka Telč (první pivko), Dačice (focení u pověstné kostky cukru a oběd u Šuláků), Rakousy nad Dyjí neboli Raabs an der Thaya (osvěživé koupání v řece nahambato). U rakouských sousedů kolem zříceniny hradu Eibenstein, jakoby povstalé z obrazového rámu malíře pozdního romantismu. Historické město Drozdovice (= Drosendorf) si projedeme skrz naskrz. Je pěkné, tak se drobet zdržíme. Za hraničním přechodem nás čeká Vratěnín, který jsme v rámci loňského OČ taky navštívili. Z letního dusna zrozený prudký déšť nás dožene v Uherčicích. Z úkrytu pod velkými hospodskými slunečníky se mu můžeme jen vysmívat. Ovšem jen do doby, kdy telefonicky od Evy, řidičky doprovodného vozidla zjistíme, že vybouchlo plánované ubytování v kempu u Bítovské zátoky. Holt tropické počasí zvedlo jinak lenivé turistické zadky a ty zaplavily kempy v blízkém i dalekém okolí. A co takhle ustlat si na zeleném trávníku uherčického fotbalového hřiště? Je však potřeba souhlas místní starostky a ta právě bůhvíkde dovolenkuje. Lustrujeme dostupné penziony - všechny zcela plné. A nemá náhodou hospůdka, kde jsme právě chutně povečeřeli, nějaký volný sálek pro místní amatérské divadelníky? No divadelní sálek zrovna ne, ale volný salónek by tady třeba byl... S ochotnou paní vedoucí si plácneme a za 100 Kč na osobu si ustýláme v salonku pod hospodskými stoly a v uličkách mezi nimi. Před definitivním ulehnutím k spánku si ještě naordinujeme zdravotní procházku působivým zámeckým parkem v nadmořské výšce 430 metrů. Kmeny a větve tajemně nádherných stromů tohoto krajinářského parku nad říčkou Blanicí jako by k nám promlouvaly o zašlém čase slávy za panování hrabat z Colloto. Zatouláme se k obelisku i ke zřícenině kamenné rozhledny a chvíli nám trvá něž celý zámecký komplex obejdeme. Na sklonku dne nakonec provedeme kompletní hygienu pod venkovní pumpou na návsi. Je na nás vidět ze všech stran a pouliční lampa jasně osvětluje naše pozadí. Ale to je nám v tu chvíli zcela šumafuk – těšíme se na měkké spacáčky a spaní v hospodě. |
 Pramen Dyje |
 Telč, druhá snídaně (pivní) |
 Dačice, kostka, Kalimero, Míša a malý Šesták |
 |
 Raabs an der Thaya, tady bylo to koupání nahambato |
 Garáž pro naše kola |
 Nejdřív jen pivo, pak večeře, pak noclehárna. Děkujeme |
 Zámek v Uherčicích v podvečer |
 Spaní s paroháči. Vzpomínám na pana Křemečka a jeho články v cykloturistice |
 Denní pohled na noční umývárnu |
| Čtvrtek 6.7. – “Vínečko bílé... , vínečko
rudé..., vínečka obě... “ Hospodské spaní nás posílilo a tak s novou energií vyrážíme dále okolo Česka. Míjíme vody Vranovské přehrady, na horizontu posazený hrad Bítov nám mává. Nakoukneme do nádvoří hradu Cornstein a do třetice si fotíme majestátní zámek Vranov nad Dyjí. Ve Vranově jsme vlastně postupně ukončovali loňské OČ. Sjedeme až úplně dolů k Dyji, abychom se po chvíli mohli škrábat do strmé lesní cesty. V malé vísce Čížov si dáme oběd v rodinné hospůdce U Švestků a příjemně syti zajedeme na vyhlídku sklánějící se nad rakouským městečkem Hardegg. Všude čilý turistický ruch, houfně cyklistů. Není divu při slunných prázdninách a druhém červencovém svátku - vždyť před 602 lety upalovali mistra Jana Husa. Záhy se dostaneme na vinařskou cyklostezku v Národním parku Podyjí a užíváme si velkolepých pohledů do kaňonu řeky Dyje. Všici se však těšíme na vinici Šobes. Neb víme, že “víno rozveseluje srdce lidské” (a “solí a chlebem se jen živíme”). A tak se plně poddáme příjemné ochutnávací pauzičce. Na druhý břeh Dyje nás převede Šobeská lávka. Zde prašnými terénními pěšinami a poněkud letně vyprahlým borovým hájem v mírném stoupání dosáhneme jedinečné vyhlídky. Nese hrdé pojmenování Sealsfieldův kámen a umožňuje opravdu hluboké pohledy do kaňonu Dyje i široké rozhledy do zalesněné dálavy. Nakonec štrejchneme Kraví horu u Znojma a pelášíme do Šatova, kde povečeříme “U Fandy” a vyspíme se dílem v chatičce a dílem ve stanu či pod širákem. Neb noc je vlahá a romanticky plná hvězd... |
 Vranov nám kyne parníkem |
 Který hrad je nejkrásnější? |
 Pod námi Hardegg |
 Nepije, jen mi podržel |
 Nemusím psát kde to je, že? |
 Skupinový výhled na Dyji Sealsfieldova kamene |
| Pátek 7.7. – “První (a poslední?)
zmoknutí.” Tisíce zlatavě žlutých slunečnic na přilehlém poli marně po ránu hledají slunko. Je zataženo, ale celkem stále teplo. Že by dokonce zapršelo? První prudký hrbek většina vytlačí, druhé strmější stoupání mezi vinicemi ale kolmo už vyjede. Uff, věru houpačkovitý kraj vína. Stavíme krátce u hrádku Lampelberg, pokocháme se výhledem do kraje a pak to přijde. Zhruba dvouhodinové pršení, kdy se tak akorát zapaříme v pláštěnkách, zacákáme si kola a sami sebe. Na cyklistické křižovatce Jevišovka dojde ke gastronomickému rozkolu – někteří grilovanou klobásku spláchnou pivkem již zde, jiní si dojedou na oběd o pár kiláčků dál, až do Březí. Po obědě pokračujeme jižním okruhem Mikulovské vinařské stezky až do Valtic. Je zde docela husto, taky pokračující letní vedro, takže jsme nakonec rádi, když skončíme u Lednice v kempu Apollo. Tady bez problémů byla možnost rezervovat chatičky, což PP, lídr letošního OČ, s předstihem učinil. Než se však v chatkách zabydlíme na dvě noci, příjemně porozjímáme nad bezinkovou limonádou u empírového Nového dvora a někteří se vykoupáme v dost teplém Mlýnském rybníku. |
 Tisíce zlatavých slunečnic hledá slunko (a já hledal záběr tak dlouho, až mi všichni ujeli) |
 O příšerách na hranici ani Iva nepíše, nedivím se. |
 Houpačkovitý kraj (PP v cykloturistice píše o tlačných remorkérech) |
 Pláštěnka poeticky rozevlátá oproti úřednicky upnuté (s helmokrytem) |
 Stále sledujeme Dyji, dost línou |
 Zde došlo ke gastronomickém rozkolu |
 Podvečerní Mlýnský rybník, pohled z chrámu pana Apollona |
S  obota 7.7. – “Není nad domorodého
průvodce.”PP s předstihem nejenom objednal spaní v kempových chatkách, nýbrž objednal na sobotní etapu domorodého průvodce. Není to nikdo jiný než náš kamarád Honza M. z Brna. O deváté si nás vyzvedává u kempové brány a tentokrát za prázdninově pražícího slunka v čele našeho komorního peletonku vyráží. Vidíme toho hodně - úžasné a nám mile známé kočičárny v Lednicko-Valtickém areálu – kaple sv. Huberta, Dianin chrám či též Rendez-vous, pivní zastávka u nádraží Valtice, Kolonáda/ Rajsna. Pak nábližkou polama-lukama-lesama a lužními lesy na soutok Dyje a Moravy. K aktu slavnostní chvíle si připíjíme cyklolahvemi - vždyť jsme právě objeli celou naši zemičku českou, prostě podařilo se nám za 7 let "Okolo Česka". Krásný pocit o krásném dni... Do kempu se vracíme přes Břeclav, kolem novogotického kostelního chrámu v Poštorné, kolem Janohradu, umělé zříceniny hradu z 19 století a klacisitního Loveckého zámečku. V Lednici se loudáme lázeňskou kolonádou, teď navečer je zde minimum lidu. Mlýnský rybník v západu slunce se špičkou Apollonova chrámu vypadá romanticky a snivě... Hluboko do noci hodnotíme a přemýšlíme, co příští rok vymyslíme jako náhradu za OČ. Ani nám zatím nevadí, že zítra si pro auta budeme v plné polní muset zajet do Třebíče přes 100 km. |
 Kočičárna Vítězný oblouk, dole malý Jašesta |
 Houpačka za Raisnou (někteří hliníkoví oři se vzpouzí) |
 Rakouská proužkatá krajina |
 Vůdce VÍ, KUDY VÉST |
 Fanynky značky ORTLIEB na lesní zkratce |
 Tam kde nyní stojí hrad, se za socialismu kontrolovaly vlaky. Třeba bodci do uhlí. |
 Na posledním chodníku jsem zapomněl zajistit natažení červeného koberce. |
 Všichni v cíli jásají. Separatista cudně. V roce 2011 byl ve středu kolektivu. |
| Na všech etapách oKOLO ČR byli kromě Ha+Hy: Kalimero (též absolvoval CELOU trasu), Jašesta, PP, Hanka a Sucháč |
| Poděkování zaslouží všichni tvůrci a
organizátoři tras: 2011 - Hana (a Hynek) 2012 - Míša a František 2013 - Pavel 2014 - Hanka H. 2015 - Hana 2016 - Kalimero 2017 - PP |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.|
|