Okolo Česka VI.
Stožec-Vranov

1.-6.7.2016

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Iva Korektura Hana	Foto Hynek, Iva,2,3, Jašesta, Kalimero, Míša. Video Schwarz.kanál Jelení	Interaktivní mapa

1.7.2016
Začátek července 2016. Okolo Česka již pošesté. Tentokrát v režii perfekcionalisty (v tom, co pokládá za důležité) Kalimera. Tak to se těšme na víceméně dost přesné kopírování našich hranic. V pátek 1.7. se sjíždíme do Stožce, šumavské obce, kde jsme vloni zakončili páté OČ. Někteří přijedou až před ubytovnu místního úřadu autem, případně vlakem. Jiní po nablížení do Českých Budějovic pokračují do cíle kolmo. Skupinka šesti cyklistů dojede vlakem s jedním přestupem do Černého Kříže a do Stožce to dorazí kolmo přes Dobrou, kde vskutku dobře povečeří. Všichni se nakonec sejdou v hospodě u Pstruha , aby konstatovali, jak ten rok rychle utekl a jak se těší, až zítra vyrazí podél hranic směrem na východ.

2.7.2016
Ubytovnu ve Stožci opouštíme v sobotu před devátou ranní, aby někteří ještě stihli nákup ve zdejší sámošce. S vědomím, jak důležitý je hořčík proti svalovým křečím, startujeme v 9. Přes Nové Údolí, podél Schwarzenberského kanálu Nahlédneme do Rosenauerovy nádrže i do tunelu v Jelení. Po obědě v bufetu Jelení se zdržíme ve zdejším muzeu, kde vyslechneme zasvěcený výklad místního domorodého znalce. Ačkoli pan průvodce je věku seniorského, jeho přednáška je velmi poutavá, na informace bohatá.
V Zadní Zvonkové potkáme zachráněný kostel. Novogotický kostel sv. Jana Nepomuckého především díky německým sousedům dokonale opravený bělostně prosvítá bujnou vegetací. Místo tajemné, přesto harmonizující s okolní přírodou. Vybízí k odpočinku, meditaci... Do plánovaného kempu ve Frymburku nedojedeme. Zůstaneme v Přední Výtoni, kde nalezneme azyl u fotbalového hřiště s restauračním zařízením. Se vtíravým popěvkem "zelený je trávník, fotbal to je hra" stavíme stany. Někteří si však vděčně ustelou na podlaze ve zděném domečku na druhé straně hřiště. Domeček nám slouží jako úschovna kol, přesto o něm provokativně mluvíme jako o "naší vile". Po večerní koupeli v vodách Lipna se totiž ve vilách usíná mnohem víc sladce než v obyčejných kolárnách.
Ujeto 73 km, stoupání 450, obtížnost 91km.

3.7.2016
V noci drobet pršelo a tak nedělní etapa startuje ve frišném duchu. Některé děvy si zahrají na rusalky bledéé a jdou si ještě před snídaní zaplavat do Lipna. Voda je teplejší než vzduch. Čekají nás kopce a sjezdy a zase kopce. Taky bloudění a nalézaní sebe navzájem. Taky puntičkářsky uklizený německý venkov, zaniklá osada Radvanov a nejjižnější bod ČR. Zde na území bývalých Švédských šancí ze 17 století lehce posvačíme vsakujíce historii tehdejší doby. Projedeme Horním Dvořištěm, štrejchneme Český Heršlák. Trochu se zdržíme u mostního pilíře koněspřežky - spojovala České Budějovice a Linec. Obdivujeme a fotíme.

V Dolním Dvořištii se všichni vejdeme do jedné restaurace a tak dáme pozdní oběd. Vcelku vládne spokojenost, přestože dle jídelního lístku avizovaná vepřová panenka nebyla tou, za kterou se vydávala. Severně od hraniční řeky Malše téměř zakopneme o kostel. Překvapivě se totiž vyloupne z hustých hvozdů. Jde o silně energetické místo kostela Narození Panny Marie patřící zaniklé obci Cetviny. Tušíme pohnutou historii tohoto zaniklého městečka, do duše jako by se vkrádal smutek. Tož šlápněme do pedálů a popojeďme, cíl dnešní neděle je již nedaleko. A opravdu, konečná v osadě Leopoldov je blízko, blizoučko... Maringotka, kde vaří čaj a čepují pivo. Mytí v chladné tůni přehrazeného horského potoka. Jedna kadibudka, ovšem se splachovacím záchůdkem. Jednoduché spaní v dřevěných chatkách nebo ve vlastních stanech, dva chytli apartmá v kůlně. Tak dobrou hvězdnou noc, že pozdravujem lišky.
Ujeto 63 km, stoupání 1140 m, obtížnost 109 km.

4.7.2016
Nad ránem opět mírně sprchlo, s osadou Leopoldov se však loučíme před slunně jiskřivou devátou. Míjíme

odbočku na Baronův Most, novohradský penzion, kde dobře vaří (vyzkoušeno na vlastní mlsný jazyk spolkem HAHY před 6 lety). Novohradské hory jsou vůbec zvláštní, samotářské i tajemně půvabné. Takto na nás působí i obec Pohoří na Šumavě, svým zavádějícím názvem tajuplnost ještě umocňující. Torso barokního kostela Panny Marie Dobré Rady nás silně přitahuje. I zde se za posledních 6 let mnohé změnilo k lepšímu, obec prochází obnovou, na místech původních stavení rostou nové domy, přicházejí i první stálí obyvatelé.

Projíždíme převážně zdravými lesy, vícekrát stavíme v borůvčí. Zahučíme do nejstarší přírodní rezervace Hojná Voda, kde si užijeme adrenalinového sjezdu. Krátce přibrzdíme na hřbitově v Českých Velenicích na Andělském vrchu, déle se pak zdržíme na pozdním obědě v Pizzerii u Miklů. Vaří tu chutně, na porcích nešetří, takže spokojeni jsme všici a to velmi. Zatímco tři naši hoši řeší technické disharmonie svých bicyklů v nedaleké cykloprodejně (a současně v Stříbrnictví/ Zlatnictví), ostatní se věnují sakrální turistice a navštíví kostel sv. Anežky České.

Při další spanilé jízdě se peleton rozdělí na dva podpeletony. Zadní se zdrží na borůvkách, ten přední neodolá vábení jednoho z rybníků v tomto kraji rozesetých. A jen tak v rouše Adama a Evy se cyklisté noří do prohřátých vod. Půjde nejspíše o rybník chovný, ale v tuto chvíli to nikomu vůbec nevadí. Ale možná už za nedlouho se pozná, kdo z nás patří mezi "borůvkáře" (podle modré pusy) a kdo mezi "pupínkáře" (alergická reakce na krmivo kapříků?). Dnešní cíl je už na dosah ruky - Chlum u Třeboně a civilizované zázemí zdejší turistické ubytovny. Díky Ále a Mirce, posádce doprovodného vozidla máme kam hlavu složit. Okolní kempy jsou zahlceny, svou kapacitu zcela naplnily. My však spíme na postelích, v čistých peřinách, co více si přát. Ujeto 81 km, stoupání 960 m, obtížnost 119 km.

5.7.2016
foto Iva

Z Chlumu u Třeboně vyjíždíme kolem rybníku Hejtman a než se nadějeme, nenásilně vplujeme do České Kanady. Sem patří například rybník Novomlýnský se sochou Jana Nepomuckého a vzpomínka na zaniklou vesnici Nové Mlýny. Nesmíme zapomenou odbočit k nejsevernějšímu bodu Rakouska a vyfotit se u něj. Následuje hotel Peršlák a stoupání k Nové Bystřici. V mile pěkném městečku se nejprve soustředíme na chutnou zmrzlinu jogurtovo-višňovou, pak na autíčka ve Trafic jam od Kalimera-promítáno v muzeu

Trafic jam od Kalimera-promítáno v muzeu

Veterán muzeu.
Nakonec se vrátíme na náměstí poobědvat. Cyril s Metodějem zajistili na dnešní červencové úterý státní svátek a nás toho čeká ještě poměrně hodně - Staré Město pod Landštejnem, Trojmezní kámen na Slavonicku, záplava keramiky v Maříži, renesanční skvost Slavonice.
Během této předposlední etapy se někteří účastníci OČ loučí a do úterního cíle v Písečné nad Dyjí dorazí 12 cyklistů a dvě doprovodná vozidla s řidičkami Álou a Evou. Penzion Rota Písečné skýtá vysokou ubytovací úroveň za rozumnou cenu. Nedaleko blízko hřmí, o parapet se plácají dešťové kapky, vymydlení cykloturisté padají do měkkých peřin a o stanech si nechají jen zdát...
Ujeto 69 km,. stoupání 790 m, obtížnost 101 km.

6.7.2016
"Johann Georg Grasel (1790 - 1818). Legendární loupežník, jehož věhlas došel až tak daleko, že jeho jméno vstoupilo do jazykového fondu v češtině i němčině." Tak s touto pozoruhodnou upoutávkou umocněnou dřevěnými sochami se setkáváme ve Vratěníně (vesnici roku 1996) v dopoledních hodinách naší poslední vyjížďky letošního OČ. Pak už plánovaně stočíme naše bicykly i na Graselovu neboli Grázlovu vyhlídku a rozhodně nejsme zklamáni. Naopak - úchvatný kaňon v této partii pravotočivé Dyje lemován skalnatým i zalesněným svahem bere dech. Do nevelkého palouku na břehu Dyje zapíchli skauti pár indiánských stanů. Z naší ptačí perspektivy scenérie velmi podobná stavebnici Lego. "Hau, Kiči Manitu, hau!"
Foto Iva

Krajem Podyjí, po mostě přes řeku Dyji, ještě kousek a rázem jsme v pohádce. Tak aspoň na nás působí zámek ve Vranově nad Dyjí. K definitivnímu cíli OČ 2016 to máme za hubičku. Zbývá cyklopromenáda po hrázi Vranovské přehrady a po lávce přes Švýcarskou zátoku. Lávka sem velmi dobře zapadá. Je 252 metrů dlouhá a její dva nosné pylony na okrajích dosahují výšky 28 metrů.

Penzion M (bývalý Skleník, 10. penzion roku 2015) najdeme rychle. Ve zdejší restauraci s námi počítají, oběd připraven pro 11 účastníků, co dojeli až do úplného konce. Letošní OČ zhodnotíme velice kladně, v podstatě se nebloudilo, nikdo nebyl ztracen ani zatracen, žádná alarmující zranění či defekty. Štafetu k přípravě na OČ příští, v pořadí sedmé a zároveň poslední, přebírá PPé. Kde bude start začátkem prázdnin 2017, to víme, tak teď už jen těšit se... :-)