Nedvězí
aneb
"Cyklisté svižné chůze
schopni jsou"
|
|
Nedvězí |
|
| Aby cyklisté kolem
Mike clubu ukázali, že nejenom s kolem
to dobře umí, nýbrž i svižné chůze schopni jsou, zahráli si na pěšáky a s
Klubem mělnických turistů se pokusili zdolat kokořínský vyhlídkový vrchol
Nedvězí (458 m n.m.). I HaHy spolek veselých cyklistů na této sobotní akci 19.ledna měl zastoupení. Od Kralup dojel Japonec Honza se svou Jaruškou. Lenka s Ivou pak od Prahy - odvoz zde zařídila Míla, dvorní fotograf-externista přispívající na HaHy web. Řidič a vlastník auta Emil přibral na periferii pražského Severního města ještě Marka, dalšího excelentního fotografa. Když ještě připomenu, že i Japonec vydatně fotil, lépe vybaveni ke zdokumentování výletu obrazem jsme být už nemohli. Před mělnickým nádražím sraz s mělnickými turisty, objednaným busem nablížení se do Kokořínského dolu, kde od hospody U Grobiána start - cyklistů bez kola je nás tu cirka 20 a tak hurá, vyrážíme! |
Lídři PPé a Michal zprvu kopírují doporučenou
trasu, pak
 to už nevydrží a domluví se na průzkumové vlastní. Teploty
vzduchu ryze jarní dost nad nulou - místy čvachtáme rozbředlým sněhem, jinde
tak tak držíme balanc na zledovatělých pěšinách. Často mlaskáme v
čokoládovém blátíčku a skáčeme přes kaluže.Kudy že jsme to vlastně brali na cílové Nedvězí? Od Grobiána po červené na Vojtěchov. Skrze holé větve bez listí pokukujem po nedaleké silničce - vždyť tu dobře známe! Kolikrát už jsme po ní svištěli na kolech. Cestou míjíme neznámější kokořínský skalní útvar Pokličky. |
 |
 |
 |
S modrou
se stočíme doleva, částečně Planým
dolem se dostáváme na žlutou. Ta nás vede půvabně velkolepým Skalním městem
tak, že uniknem Střezivojicím. Přejdeme silničku za obcí a navážeme na
terénní modrou. Je mi nějaká povědomá... No ovšem, to je ta průzkumová, kde
jsme se začátkem listopadu s Michalem prvně zmazali. Bylo to při našem
cykloputování na "Poslední zmazání" do Lužických hor. Že bych se už drobet
začala orientovat ve spletitě tajemném Kokořínsku? Ale kdež, náš kamarád
Luboš Hovorka, pan profesor na výslužbě, říká, že jeden lidský život nestačí
na prozkoumámí celé kokořínské oblasti, těch nepočitatelně hluboko
zaříznutých kaňonovitých údolí a skalních měst.Turistická modrá je taky poslední barvou, která nás dovede až na samý cíl, vyhlídkový kopec Nedvězí. Je holý a tak silně připomíná popravčí vrch. Po širém obzoru vyfoukáno, viditelnost skvělá, možno odečítat jednotlivé okolní vrcholy. Za všechny uvedu dominantu oblé hory Říp. |
 |
 |
 |
 |
| Pak už zbývá skulit se Pramenným dolem přes
Rozprechtice do Dubé, odkud stanoven návrat busem zpět na Mělník. V nohou máme poctivých 20 kiláčku - v dnešním ne zcela jednoduchém terénu to není vůbec špatný výkon. Dovolila bych si všechny, co došli, pochválit: Přátelé, drželi jste se výborně!  Zakončení prima výletu (kdy na vzdory předpovědi počasí nikdo nezmokl a ani
se nikdo neztratil) pokračuje neméně zdařile v jedné mělnické hospůdce. Je
zde teploučko, veselo, ba velmi družně. Kují se plány na další ještě zimní,
ale také již i jarně-letní akce. Staropramen Granát chutná skvěle, taktéž i
smažák s tatarkou, párek i dvě poslední porce klasického hospodského
gulášku. Od Emila se dovídáme, že do Prahy se autem vrací až zítra v neděli.
Já rozšafně vyrukuji s lístečkem, kde poznamenány dva autobusy na Prahu -
ten dnešní poslední po 22 hodině a nedělní první ranní v pět. To bychom
mohli ještě někam do šantánu a užívat noci... Se svým návrhem a silně
zablácenou botou i nohavicí kalhot se nechytám.Je tu naštěstí ještě Alča a její luxusní vozítko bez pasažérů. Oba chtějí ještě v sobotu do Prahy. Autíčko se záhy plně obsadí špinavými cyklisty, co tak bravurně sehráli dnešní pěšáckou partii. Občas to neškodí prohodit si role, zapojit jiné svalové skupiny a znovu se přesvědčit, jak ten svět kousek za humny je krásný. |
Zaznamenala psavka Iva
 |
||
| Fotografové zmíněni na začátku článku, k nim ještě patří Vlastík a PPé. |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.