Slavkovský les II
stálo to zato II
Líčení úspěšného loňského cykloputování Slavkovským lesem uzavřeno slovy:
Stálo za to objevit se v lese Slavkovském.
Stálo zato objevit tuto jedinečnou chráněnou krajinnou oblast.
Stojí zato se sem vracet.

To to uteklo! Rok odklusal své povinné kolečko, je zde opět druhá půlka září, poněkud chladné babí léto a my se vracíme. Víceméně ve stejné sestavě, s lehkou obměnou. Celkem jen nás 21 nadšených cyklistů - nepříliš příznivá předpověď počasí neodradila (ta švýcarská, objevená Miluškou, byla nejpřesnější).
V plánu máme cykloprůzkum širšího okolí Konstantinových Lázní, kde Slavkovský les přechází v Tepelskou vrchovinu. Je to zvláštní, jako by opuštěný kraj - nadchne výletníky, romantiky, ale i tuláky či sběratele památek... A všechny bez rozdílu vezme za osrdí.
Azyl na dvě noci najdeme v autokempu La Rocca na periferii Konstantinek, spíme v chatkách po 4, 5 a 6. Z HaHy týmu je nás tady docela dost - Hynek s Hanou, Lenka a Iva obsazují jednu chatku, Japonec Honza se svou Jaruškou se přifaří do chatky k Jardovi Jelínkovi, důležité velitelské osobě. Kalimero,("kuře zvídavé, drzé či jindy rozpačité"), zase bydlí s Michalem Třetinou, druhým náčelníkem v Lese, jinak organizátorem celé akce. Na PPého zbyde chatka téměř na druhém konci kempu, ale hlavně, že je střecha nad hlavou. Drtivá většina se nás sjede už v pátek večer. Někteří dají přednost spánku, jiní se uchýlí do hospůdky, aby pokecali a dali průchod radosti, že se opět vidí. Lenka, Jaruška a Jarek stihnou poměrně důkladnou večerní prohlídku lázeňského městečka, zajímavou přednášku a nakonec i ochutnávku zdejších minerálních vod.
Posléze se ukládáme k spánku všichni. V chatkách je docela zima. Ale Lenka, tentokrát nebývale prozíravá, má s sebou teplo z domova "elektrické teplítko". Vytopíme si svou ložničku v patře a já pak pustím proud tepla přímo na Petra, který spí dole a poněkud nachlazen průduškově chrchlá.
Kemp má hodně specifické hygienické podmínky. Sprchy jsou otevřeny do 20:00. Oprávněná žádost  Hany o jejich otevření je nepochopena a končí boucháním dveří za hlasitého oboustranného vysvětlování záležitosti.

Ruce na kolo, ne na práci?
Ovčí vrch
Náročná montáž
prasklého drátu
Sobotní ráno studené, obloha pošmourně šedivá. Ale je relativně sucho - základ pro pohodovou jízdu kolmo.
Kalimero to ale jistí koženými rukavicemi z brigády z mládí. V nich bude určitě teplo. Rukavičkářské kousky předvedl i včera, kdy ve strachu před žloutenkou se s každým vítal v rukavicích igelitových.
Konstantinovy Lázně, start i cíl dnešního cyklovýletu. Asi nejmenší, nejtišší a nejklidnější lázně západních Čech. Lázeňští hosté z Německa a Ruska je zatím nestihli vzít útokem. Zdejší minerální uhličitá voda, bohatá železem, hořčíkem a křemíkem, má příjemnou chuť s nepatrným sirovodíkovým pachem.
Bezstarostná jízda brzy končí - drápeme se na Ovčí vrch (698 m), kde se nachází baroktní kaple rotundového typu a památník tragické selské vzpoury (17.stol.).
Pokračujeme podél říčky Hadovky, převážně zalesněným malebným údolím, skrytým a hluboko zaříznutým v Tepelské vrchovině. Zvládneme cyklopřelet přes tři brody - u toho prvního končí Petr uprostřed ve vodě. Moc nechybí, abych do něj vrazila a smetla ho, ponechajíce si příliš malý odstup. I poučím se z toho a dalšími dvěma brody prosvištím. Šššvííí...
Leskov, Dolní Víska, Olbramov. A také Hanov. Zde jmenovaná trhá jablíčka a švestky. A taky Černošín - v místní restauraci U vlčáka předem domluven oběd. Výběr ze tří jídel, tří polévek, vše velmi chutné, ceny přijatelné, obsluha příjemná, kola nám bezpečně uložili v budově. Zde jsou cyklistéGutštejn skutečně vítání.

Říčka Hadovka těsně před soutokem s Úterským potokem se zakusuje hlouběji do zalesněné krajiny a meandruje mezi třemi pozoruhodnými historickými lokalitami - hradem Gutštejnem, Bezemínským hradištěm a poutním místem Šipín.
Oslovil nás především Gutštejn. Magická zřícenina se svou hrdě se tyčící dominantou - hradní věží, jež v původním stavu odolala neporušená hlodajícímu zubu času. Tomuto podvečeru chybí pouze západ slunce, který by umocnil naše již bez tak silné pocity.

Keltská máj v Olbramově
Olbramov
Co z toho je umění?
     
V neděli nás dostihne déšť v Bezdružicích - azyl pod střechou najdeme ve zdejším zámečku. Je zde teplo a vůbec útulno. A tak se drobet zdržíme - prohlídneme výstavu sklářských výrobků, od váziček a mís přes sklenky až po šperky. Na zámeckém dvoře pak roztodivné plastiky převážně z kovu. Dočasný pobyt na zámku zakončí přednáškou velmi působivě a s šarmem sobě vlastním Lenka. Vědomosti nabité o pátečním večeru se váží ke zdejšímu kraji, zámku i samotným lázním.
Ačkoliv je stále neděle a blíží se čas polední, dalším zastavením je malebné městečko Úterý. Právě je zalito blahodárným sluncem, už dávno přestalo pršet. Obdivujeme soubor měšťanských domů se středověkým jádrem, barokní kostel sv.Jana Křtitele a barokní hřbitovní kostel sv.Václava. Scenérii doplňuje centrálně na náměstíčku položená kašna a mariánský sloup.
Dělíme se na dvě party - terénní vložku údolím Úterskéhom potoka absolvují kolaři pod vedeném Michala. Ostatní cyklisté pokračují s Jardou Jelínkem po okresních opuštěných silničkách.

Volba jet s Jardou se ukazuje jako velmi dobrá. Stihneme nakouknout do cisterciáckého kláštera sv.Benedikta v Novém Dvoře, získat základní informace o mnišském životě i nakoupit produkty kláštera - originál hořčici či různé bioproduky, zavařeniny a medy. O loňském září byl klášter povýšen na převorství. I jinak jde o společenství vcelku mladé - v r.2000 zahájeny stavební práce, 2001 položen základní kámen kostela, 2002 založen klášter Matky Boží, 2004 posvěcení kostela. Klášterní budovy s kostelem jsou jímavé stavby, prostince strohé, ale s osobitým půvabem. Kostel je možno navštívit pouze v čase modliteb. Ta v době naší přítomnosti zrovna není, ale Jarek se odváží zeptat, zda-li přece jenom nebylo by možné...
Bylo by. Mladý mnich nás ochotně vpouští do prostor kostela. S pokorou usedáme do lavic. Dominantní hra světla a stínu zastavuje čas. Na chvíli, snad pouhý zlomek tohoto času, se duše osvobodí a je Ti zvláštně, tak nějak lehce...
A opět v sedle bicyklů, rychle roztáčíme pedály a řítíme se realitou toho všedního, zdánlivě obyčejného dne (Mirek později přiznává, že ještě chvilku a "už by ho měli, už by se k nim dal").

Volba jet s Michalem se ukazuje jako velmi dobrá. V zeleni lesa a luk se klikatí potok, který si občas oblékne korále z vrbiček nebo si připne dřevěnou sponku můstku. Těžšími šperky jsou pak staré mlýny. Daň za romantiku v podobě náročnějšího terénu rádi platíme.

    
V Teplé u kláštera premonstrátů je objednán oběd, o něco dražší, pravda, ale hlavně že je něco teplého a zároveň chutného do žaludku.
 		    

Pepého slunce
 

Následuje převážně sjezd přes Ovčí Dvůr, kolem Snětského rybníka a pak už terénem podél lesa i skrz něj. Stačíme krátce zmoknout, částečně se schovat po stromy i si užít konečně slunka - pozdně odpoledního, za tento víkend vůbec prvního. A hned je slunce i v nás, zvedá se nálada, někteří mezi sebou závodí, předjíždějí se a tak různě blbnou.
Prostě bezva kraj, co se za ty dva dny objezdil. Určitě zde nejsme naposledy. My z HaHy se jistojistě brzy vrátíme.
Hynkova tma
Za dveřmi Bezdružického zámku vás čeká f o t o g a l e r i e.    
Zapsala Iva, korekturu provedl a text doplnil foticí Hynek. Foto téže PP.

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy