Slavkovský les

Foto Míla Hrdličková

Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme? Pojedem na luka, až kukačka zakuká... Na kukačku se nečekalo a dvě vozidla, pražský Drťajz a mělnická Avie, s cyklopasažéry na palubě upalují směrem západním, do Bečova nad Teplou. Déšť, nedéšt. Je totiž pátek 28.října, státní svátek a rozjíždí se jedna z posledních cykloakcí této sezony, Slavkovský les. Tradičně pod taktovkou cykloklubu Mike, pod vedeném náčelníků Michala, Jarouška a PPého. Já sedím v přeplněné Avii, cestou ještě přibíráme Jeníka na smluvené benzínce. To aby nás bylo ještě více. Osobním autem od Jáchymova se blíží Hana s Hynkem, od Prahy pak Jolana s Pepčou. Počítám-li dobře, tak celkově nás je 20 statečných, kteří se nezalekli nevlídného počasí a věří, že oblast Slavkovského lesa, nebo-li území mezí západní částí Krušných hor a Českým lesem, procyklují křížem krážem. V pátek se nám to tedy nepodaří, vulgárně řečeno "chčije a chčije". Alespoň v pláštěnkách, nepromokavých bundách a s deštníky opouštíme rekreační středisko v Bečově a pěšky projdeme naučnou stezku na Šibeniční vrch. Ani nevadí že v protisměru, končíce u tabule č.1 nedaleko zámku. Mnozí ještě dostanou lístky na největší atrakci bečovského zámku a v trezorové místnosti absolvují prohlídku relikviáře sv. Maura. Jiní se spokojí s prohlídkou zámku samotného. Po houbové omáčce k večeři srazíme pár stolů dohromady. Majíce k sobě blíž povídáme a povídáme, morbidní témata o cyklopádech a jiných cykloradovánkách nevyjímaje. Spát do chatiček jdeme až po půlnoci s přesvědčením, že zítra razíme kolmo za jakéhokoli počasí.


Sobotní ráno mokré, chladné, teče mu z nosu a chrchlá. Vůbec se mi zdá nějaké nedomrlé a tak ho oživím: Za boha nemohu najít klíček od zámku, kterým jsem včera zabezpečila své kolo - je pevně připevněno k bicyklu sousednímu. Krátký moment zděšení - to sousední kolo patří přímo jednomu z náčelníků - Michalovi! Zvýším intenzitu pátrání po klíčku. Zatím marně. Jeník to nevydrží a jde pro pilku (jeho kolo je vespod pod mým a Michalovým). Dojde mi, že přestává legrace a klíček nalézám (kdo ho mohl strčit do náprsní kapsy mé zelené bundy, tam přeci nikdy nebývá...) S malinkým zpožděním vyrážíme na prvou cykloetapu po Slavkovském lese. Vedou nás náčelníci - jeden vzadu, druhý vepředu, třetí uprostřed. Někdy se to promíchá tak, že náčelníci jsou na chvostu, čelo bez vedení. Cyklujeme pak neplánovanou oklikou, ale nic se neděje, času dost a všechno, co chceme, stihneme: přes Dolní Hlubokou a Krásno na Krásenský vrch (777,3 m) k rozhledně. Ta je opravdu krásně celokamenná. Na samý vrcholek nás dovede točité zevní schodiště. Nedaleko rozhledny najdou Vorli poklad - tato mezinárodní pátračka pomocí GPS, zábava pro malé i velké, je zcela pohltila. Všichni společně pokračujeme kolmo přes křižovatku u Tokaniště. Petr CH. se někam zakoukal - nedobrovolně sjede do příkopu, vypadne ze svého bicyklu a vše zakončí profesionálním kotoulem - jako medvídek Pú. Viděla jsem od začátku do konce a jen obdivně zírám. Stavíme U tří křížů (817 m) a kocháme se Upolínovou loukou pod Křížky přímo naproti. Už neprší, ještě je trochu pošmourno. Všude kolem zvláštní poklidná atmosféra - zlehka jako mlhovina prostupuje snad každým z nás. Šupajdíme si to s kopce podél Kladských rašelinišť, pak zase trochu stoupáme. Vlevo hučí potok Rota, zbarven do hnědavě skelného odstínu. V jedné prudší zákrutě nabírá voda na rychlosti jako by chtěla závodit. Možná s časem, kdo ví... V Kladské plánovaný oběd - chytáme se v cyklistické hospodě. Někdo obědvá venku na zastřešené terase, většina se ohřívá uvnitř. Příjemně pak trávíme v přilehlém lesíku, barvami podzimu to jen hýří. Mezi padajícími listy nacházíme lesní hrobku prince Otty Sigismunda (na své přání zde manželkou pochován). Díky Ottovi se Kladská počátkem minulého století stává mysliveckým a loveckým centrem. Hynek ještě stihne okruh naučné stezky Kladská a nafotí zde romantické přírodní scenérie. Na dvoře loveckého zámečku Kladská pak spatříme náklaďáček, převážející skolené jeleny paroháče - má tu být slavnost na počest mysliveckých honů. A den se jasní, slunko probleskuje a vůbec je tepleji. Všichni v dobré náladě projíždíme lesními asfaltkami, sem tam i terénními pěšinami. Nadmořská výška se pohybuje solidně nad 800 metrů. Kol dokola voňavá a uklidňující zeleň. Defekt jen na bicyklu Mirka - po technických úpravách podává Mirek obdivuhodné výkony na kole "třírychlostním, téměř bezdrátovém, perforovaném"! Sjezd do Horního Slavkova - zastavujeme na malé nápojové občerstvení - pivka, čaje s citronem, grog, svařák. Sedíme venku, vedle nás houpačky, ale jen za dozoru rodičů... Kde těm konec je... A tak jen vedeme řeči na vážná i nevážná téma... Hodina již pokročilá, proto se neflákáme a zanedlouho sjíždíme do Bečova. Většina směřuje k našim chatičkám, Vorli hledají další poklad. Já asi s dalšími sedmi zapiju dnešní prímový cyklovýlet v útulné vinárně dvoudeckou lahodného svařeného červeného vína.


Neděle je od rána optimisticky naladěná.Taktéž i my cyklisti, většině to vydrží celý den. Po obloze ještě pluje poněkud bledý měsíc, couvá a vypadá tak trochu unaveně. Probuzené slunko i my však vypadáme svěže a mastíme si to kolem Bečovských rybníků a Nového rybníka ve směru na obce Přílezy, Útvinu a Sedlo. Po hrbolaté a následně travnaté polňačce jedeme poměrně dlouho. Křížíme železniční přejezd a jsme v Poseči, za nedlouho pak v Otročíně. Prudký sjezd nás setrvačnou rychlostí vyhodí do protilehlého Holého kopce (690 m), pár šlápnutí a už opět dolů až do Teplé. Všichni na sebe počkáme, abychom pospolu dorazili do Kláštera Teplá. Nejprve dáme oběd - polévku, domácí klobásky a sekanou, párečky. A nezbytné pivečko, případně kafíčko navrch. Pan hostinský je osoba svérázná, zprvu vykolejená tolika strávníky najednou. Ale po té, co má dva vydatné pomocníky, se uklidňuje a nakonec nás s úsměvem a máváním vyprovází. Klášter Teplá rozhodně zaujme - rozsáhlý komplex kláštera premonstrátů založený koncem 12.stolení blahoslaveným Hroznatou, přestavený barokně Dientzenhoferem. Zdejší knihovna je druhou největší klášterní knihovnou u nás, obsahující 100 000 svazků. Jaroušek ještě vyloví z rukávu pár zajímavostí, dostatečně je pokoukáno a tak možno pokračovat opět na kole. Vodní nádrž Podhora, Služetínský vrch (773,7 m), Mnichov. Odtud už jen úžasný sjezd až do Bečova. Stálo za to objevit se v lese Slavkovském. Stálo za to objevit tuto jedinečnou chráněnou krajinnou oblast. Stojí za to se sem vracet.


Tudy jsme jezdili:

Fotky jsou k vidění ve fotogalerii

skrývá Hynkovu fotogalerii

Zapsala Iva, korekturu provedl Hynek

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy