Českomoravská vrchovina s horským vůdcem |
Na návrh Rudy, díky aktivitě MiBo, jsme (po akcích v roce 2003: 1.:Ha+Hy, 2.:všichni a při přejezdu Brno-Praha v roce 2004) i v roce 2007 navštívili českomoravské kopečky. Tentokráte ale s vysočinským vůdcem. Je pravda, že místní rodák (tuto nálepku mu kdosi přilepil v e-mailu) Jaromír se narodil v Jizerských horách, to ale vůbec nevadilo, trasy byly optimálně navržené. Podívejte se na mapu (interaktivní), jaký pěkný čtyřlístek okolo Pusté Rybné, kde jsme spali, vytvořily naše cesty. |
||
4.7. nás před ubytovacím hostincem
Hlučál vítá Jaromír a všem nám říká HaHy, to se nám líbí. I on se
nám líbí. Večer se scházíme kol kulatého stolu a tradičně čerpáme energii na
další den. Jednohlasně (jeden hlas pro, nikdo proti) volíme na druhý den
trasu A.
|
||
5.7. Nevím jak Cyril s Metodějem,
my jsme hráli na schovávanou - s deštěm.
A vyhráli jsme:
ráno jsem se chvilku skrývali v postýlce a pak jsme se buď včas dobře
schovali a občerstvovali nebo jsme vytáhli pláštěnky, on se lekl a přestal.
Více než voda z nebes nás i sebe ale vylekala Eva, která bouchla. Přesněji
řečeno, praskl probržděný ráfek, pak bouchla duše a pak jsme se lekli.
Naštěstí jen lekli, žádný úraz. Uff to bylo štěstí. Eva tedy pěškovala se
Standou a my, již s Hanou Horkou-Kašpárkovou, kavárnavali v kavárně
Pražírny Hofr.
Další schovávačkou byla restaurace v Kadově s Kadovánkem, nápojem s
tradicí (?) od roku 1992. Doporučuje 0 z 10 přítomných HaHyjáků. Ani nevíme jak, a najednou jsme na nejvyšším bodě Ždárských vrchů Devíti Skalách 836 m/m. Zároveň jsme na druhé nejvyšší hoře Českomoravské vysočiny (jen o metr za Javořicí). Během sjezdu se krajina převléká do zlatého hávu a ukazuje nám zelené šaty pahorků, krajky bílých mraků a stříbrné šperky potůčků zasazených do zeleného sametu mechů. Tak tedy jdeme jíst. Restauraci v Fryšavě doporučujeme: velké porce, příjemný personál, ceny mírné, pivní trubky čisté. Následují Telecí višně (no v obci Telecí rostou višně u cesty), klasický cyklistický stoupák proti větru, výhledy na Rybnou při sjezdu, nalezení pokladu v rámci geocachingu (Hynkův první, HankyH 49), večeře, víno, pivo, zpěv ... někde pak mlaskání. Trasa (delší, Járova 67,6 km, převýšení 1047 m): Pustá Rybná - Březiny – Milovy - Blatiny – Kadov - Devět skal - Fryšava -Kadov - Krátká - Sněžné - Daňkovice – Borovnice – Sádek – Oldřiž – Borová - Pustá Rybná |
||
Dnes - 6.7.2007 by tady mistra
Jana neupálili, bylo dost vlhko. S námi to začalo dobře. S Evou, se
zapůjčeným kolem od Mavr, jsme dojeli na Karlštejn (zámek), setkali
jsme se s Honzou Šestákem, dali s pivo a někteří i více než párek. I já měl
úspěch na WC po třech dnech řidkosti. Pak se to začalo otáčet: |
||
7.7.2007 - pěkné datum, že? K tomu
se ale ještě dostanu. Dnes byl rozhlednový den. Sdružení obcí na
Pardubicku,
Toulcovy maštale se rozhodlo, že u nich
je nejkrásnější kraj Česka, nechalo vystavit netradiční rozhledny, vytyčilo
hustou síť cyklotras, vytisklo propagační materiály a my, turisté jsme
začali jezdit. Tak to má být. Na první rozhlednu, Terezku, jsme
přijeli z kopce, dobré že? A rozhled byl, krajina je placatější. A to nebylo
všechno. Vzhledem k magickému datu zde byla svatba! Bílé fáborky na
stožárech, stolek se svatební květinou v prvním podlaží, varhany se
zpěvačkami ladí hlasy, organizační pokyny paní starostky - a už jedou.
Chlapci si prohlíží nevěstu a zadeček družičky, naše děvy zase ohlíží šatník
tchyní... Mimochodem na
webkameře se můžete podívat, jak to tam vypadá právě teď. |
||
8.7. "Hry a hračky jsou nedílnou součástí života
dítěte od útlého věku až do dospělosti. Mnohé lidi neopouští hravost po celý
život." - tato slova, která platí i pro část naší výpravy, uváděla výstavu
O hračkách hrách a hraní v Poličce. Než jsme si na ní pohráli,
klouzali naše pohledy po zelených stráních při stoupání (přes bývalou
hranici Morava-Čech) na Lucký Vrch a pak jsme raději dívali při sjezdu po
louce po krtincích a kamenech číhajících záludně v travinách. Uspěli jsme.
Po výstavě jsme poobědvali ve stejné hospůdce jako před 4 lety, pošmodrchali
se předměstím a na konec vyjeli v plánovaném směr. Neplánovaně jsem
vyměňoval duši prokouslou hadím uštknutím. Lesní cesta nás dovedla kolem
rybníků a bývalých lázní do Nedvězí na zmrzlinu a po několika výšvizích
(prostě jsme dupali do kopce) se vrátili na základnu. Líbačka a hurá (?)
domů. |
||
Málo textu? Podívejte se tedy na Milanovu reportáž (s obrázky). |
||
Málo obrázků? Vjeďte do fotogalerie: | ||
Zapsal a fotil Hynek, korekturu provedla
Hana. Všechno ve své reportáži dělal Milan. |