Švýcarská abeceda
dle Ivy

Přesvědčena o tom, že evropské velehory Alpy se mají zdolávat pěšky v rámci vysokohorské turistiky, jsem se nechala ukecat k tomu, abych jednu z oblastí, tzv. Alpy Bernské, prozkoumala z jiného pohledu. A to z pohledu o něco málo vyvýšeného - ze sedla jízdního kola. Za tímto účelem jsem vyměnila svého osvědčeného horáka za bicykl trekový, půjčený od přátel. Neb jezdit se mělo převážně hladce po údolních silnicích a horských silničkách.
Jistou zkušenost z Alp jsem již měla - v r.1994 z masivu Mont Blanc a v r.1995 právě z Alp Bernských. Jako klasický vysokohorský turista jsem se několikrát dostala nad 4000 m n.m., jedenkrát pokořila i samu střechu Evropy - Mont Blanc.
Předpoklad, že cyklování v Bernských Alpách bude jiné než chození v těchto výšinách, se potvrdil. Nemohu říci, že lepší nebo horší. Prostě jiné. Co do fyzické námahy často adekvátní, co do výhledů a přírodních krás taky.

Povyprávět "jak, co a kdy" v Bernských Alpách, toť úkol opravdu těžký, přetěžký. Úspěšně i vtipně se zadařilo několika cykloúčastníkům ročníků minulých. Za všechny jmenuji vyčerpávající a velmi zdařilé líčení slovem i obrazem od Hynka a Hany z horkého léta roku 2003.
Letošní Bernské Alpy na kole projely čtyři zástupkyně spolku HaHy - Hana V., Lenka, Hanka H. a já Iva.
Pod ochrannými křídly mělnického Cykloklubu Mike a Favoritu Brno, pod vedením lídrů Michala 1/3 a Pepy Honze.
Někdy jsme cyklovaly společně, jindy absolvovaly různé varianty horských etap odděleně. Dle chuti, nálady či výkonnosti.
Popisovat zážitky den po dni nebudu. Zkusím čistě subjektivně nastínit, co utkvělo v mysli mé.
A jelikož nevím, kde začít, pojmu to abecedně.
 

   
A Alpy Bernské - druhé nejvyšší pohoří Švýcarska. Opravdu silný magnet pro turistu ať už vysokohorského či toho na kole.
B Bern - hlavní město a srdce Švýcarska, ležícího na řece Aare. Směřovala sem jedna z etap, tzv.oddychová, čítající cca 58 km.
Dle doporučení M 1/3 prohlídka zahájena hledáním medvědího příkopu. Jak známo, medvěd = symbol tohoto malebného města. Pátrání úspěšné, medvědi byli hned tři, dva z nich dělali mrtvé brouky, ten třetí zachraňoval reputaci - skotačil ve vodě i na souši.
Návštěva katolického kostela, procházka centrální ulicí s rozmanitými obchůdky a krámky v podloubí i sklepení historických domů. Zaujala prodejnička s tvrdým alkoholem - kořalovna.
Brouzdání tržištěm, chvilkové pozorování šachové partie na obří šachovnici. Impozantní výhled z parku dolů na "účkovitou" řeku Aare.
Návštěva místního poněkud nezvyklého WC. Soukromě jsme ho označili jako "sloní"- obrovská chromovaná mísa trychtýřovitě se zužující vyvolávala údiv a brala dech.
C Cyklostezky - většinou hlaďounce asfaltové, výjimkou však nebyly ani ty s šotolinovým povrchem. Na frekventovanějších silnicích často označený pruh vymezený pro cyklisty.
D Defekty - nebylo jich mnoho. Z našeho okruhu kamarádů měnil duše hlavně Gumídek - poprvé sám sobě, podruhé Haně. Zastoupil tak chybějícího Hynka. My děvčata dokonce zauvažovala, zda-li Tomáš nemá být taky jedna z nás. Ale nic se nemá uspěchat...
Míla Hrdlička si rozbila koleno. Při Norské etapě. Já ji posléze přesvědčila, aby ho stříkala Chlorophyl spraem. Koleno se hojilo a bylo krásně zelené!
E Emoce - kolísavé a to někdy až aprílově. Radostné až euforické po zdolání kopce, doprovázeny kochacími výhledy na místy až kýčovité nádherné scenérie.
Zalykající se při prudce točitých až kudrnatých sjezdech. Upocené a unavené při nekonečném stoupání vzhůru.
F Furkapass - třetí nejvyšší průsmyk ve Švýcarsku, dle posledního vydání map pyšnící se 2431 m n.m. Úspěšně zdolán při Královské etapě /viz písmeno K/.
G Grimselpass - další z alpských dvoutisícových sedel /2165 m/. Kolmo zdolala pouze Hana V., my ostatní /Lenka, Hanka, Iva/ mastňácky busem.
H Heimritz - horská usedlost ve výšce 1635 m n.m. Kolmo sem dojeli z Kanderstegu. Posilnili se chutnou kávou s mlékem. Podrbali kozu mezi rohami. Kola opřeli o zídku usedlosti a pěšo hezky po svých se vydali zdolat ledovec Kanderfirn /viz písmeno N/.
I Interlaken - hyperturistické městečko mezi jezery Thuner See a Brienzer See. Neodoláme a asi tři etapy končíme koupáním v Thunském jezeru. Voda tak akorát, krásně osvěžující. Jednou já zapomněla dolní díl plavek. Zaplavat si však hodlám, ale nikoli v cyklogaťatech. Vstupuji tedy do jezera trochu stranou davu, "dole bez". Hana tradičně ve svých plavkách monokinách "nahoře bez". Jsme to ale dvojka!
J Jungfrau - majestátný velehorský vrchol /4158 m/, budící směsici pocitů - obdiv, úžas, respekt. Prostě nahromaděnou, vesměs positivní emoci...A po levém boku "Panny" další světoznámí alpští velikáni - nic menšího, nic velkolepějšího než Eiger /3970 m/ a Mnich /4099 m/. Všechny tři možno často spatřit vedle sebe při našich cyklovýjezdech.
K Královská etapa - dle náročnosti dělená na A, B+, B. Všichni busem do Innertkirchen, odtud "Ačáci" jedou již kolmo etapu celou. "Béčka" se vyvezou busem až na Grimselpass /viz G/, pak kolmo zdolají Furkapass /viz F/ a jedou zpět přes Grimselpass /viz G/ až dolu za Innertkirchen před skalní soutěsku Aareschlucht. Zde čeká bus na všechny.
A pak je tu ještě možnost absolvovat "B+" = kolmo se spustit z Grimselpassu, přes Furkapass a další Sustenpass, odtud sjet k busu.
Mám dilema - na etapu "A" se necítím /tu jede z HaHy jen Hana V./, tak kterou variantu z "B" zvolit? M 1/3 mě přesvědčuje, že ustojím "B+". A hned je po rozpacích, jsem pevně rozhodnuta. Lenka s Hankou H. se chystají na "B". Bez pluska.
Na Grimselpassu je polojasno a nevlídné chladno. Dovídám se, že M 1/3 ze zdravotních důvodů /bolest v krku, snad i teplota?/ vzdává "B+". Rychle zjišťuji, kdo se vůbec rozhodl pro "B+". Napočítám jen 5 chlapů. Tří z nich se pak víceméně držím po celou etapu.
Začíná sjezd z Grimselpassu do Gletsche. Vystřídáno postupným stoupáním kolem hotýlku Belveder. Zde možnost navštívit ledovec Rhonegletscher s ledovcovou jeskyňkou. Toto nevyužiji, mám strach z prodlení. A tak raději dál ještě stoupám a výškových 2431 m n.m. a celé sedlo Furkapass je v kapse /viz F/. Hodinky ukazují 10.20. Zbývá už jen zdánlivá maličkost - nějak se dostat do další dvoutisícovky, sedla Sustenpass.
Z Furkapassu zákonitý sjezd přes Realp a Andermatt, kdy ostrá zatáčka střídá ještě ostřejší, silničky uzounké, bez zábradlí, bez svodidel... Navíc všudepřítomná auta i větší busy. Za Andermattem /1436 m/ další ztráta nadmořské výšky - silnice zde prudce klesá, dokonce se noří do skalního masivu. Cyklista v nezadržitelné rychlosti je vcucnut do polo-tunelu, takové z jedné strany otevřené lodžiovité galerky. Sotva prosviští jednou půl-trubicí, nasleduje další. Adrenalin stoupá, chtělo by to více přibrzdit, třeba i zastavit a pokochat se výhledy...A nepřehlédnout např. soutěsku Schollenen.
Zdá se, že sjíždíme na samé dno dnešní etapy Královské, do Wassenu /viz W/. A odtud jen stoupání a stoupání, no prostě 19 km vzhůru a ještě výše...Neskutečné vedro se snoubí s dusnem, sundávám helmu, beztak je propocená skrz skořepinu. Ani kousíček "frišna", pro mě tak trochu horké letní utrpení. Naštěstí údaj, že ve Wassenu bude poslední voda, se nezakládá na pravdě a po cestě míjíme několik horských čistých potůčků a nakonec i něco jako studánku.
Při monotonním šlapání nám Pepa Honz doporučuje myslet třeba na ženský. Předpokládám, že je to určeno mužské části osazenstva a zkouším myslet raději na ty chlapy... Je to trochu lepší, ale přesto...Vše má však svůj konec. Vjíždím do tunelu, je tam příslovečná tma, takže blikám. Šlapu zlehka, bez námahy, že by to šlo s námi už s kopce? A najednou světlo, moc světla a cvrkot u horského hotelu. A kolem pyšné skalnaté štíty, místy zasněžené, nevelké modrající se jezírko a kupa zbylého sněhu, co nikdy nestihne se rozpustit.
Ano, právě zdolán je Sustenpass se svými 2224 metry. "Peklo a ráj", jak s oblibou tento průsmyk líčí matadoři naší horské cyklistiky Pepa Honz a Michal 1/3.
Zbývá už jen úchvatný 33-kilometrový sjezd do Meiringenu /viz M/ či přesněji kousek před městečko, před skalní soutěsku Aareschlucht.
Celkově ujetých 102 km.


L pan Linek, rodilý Čech, přímo Olomoučák. V r.1968 do Švýcar emigroval a definitivně zakotvil, i se zde oženil. Hlavně díky jemu již po třinácté mohou čeští cykloturisté užívat krásy švýcarských hor, výhodně bydlet v krytu civilní obrany - důmyslně a precisně vybaveném klimatizovaném bungru.
M Meiringen /602 m/ - hezké městečko v údolí řeky Aare, výchozí bod pro nejeden vysokohorský výlet. Sem přesun vždy busem, pak už jen a jen kolmo.
V závěru Královské etapy /viz K/ jsme s cyklokolegou Zdeňkem minuli soutěsku Aareschlucht a Meringen na kole prošpikovali křížem krážem. Tak usilovně jsme hledali náš bus. Zdeněk neměl poznámky žádné, já někde hluboko zasuté. Nakonec správné údaje přečteny a bus nalezen.
 
N Norská etapa - tak ta se mi líbila asi nejvíc. Kombinace vysokohorské cyklistiky s pěší turistikou.
Busem do Kanderstegu, odtud kolmo až k horské usedlosti Heimritz - 1635 m /viz H/. Zahajujeme stoupáním vytesaném do skály. Kouzelné obrazy jak z pohádky - vodopády, můstky, soutěsky, říčky a potoky. Kola ponecháme u zídky usedlosti, ani nezamykáme. A jen tak nalehko, bez kol a ruksaků šplháme a šplháme...Po cca dvou hodinkách až téměř k nebi, které je neskutečně modré, sem tam s beránkovitým mráčkem. Na vrcholu, ve výšce něco přes 2400 metrů odměna - výhled na ledovec Kanderfirn. Je žíhaně špinavě namodralý, přesto uchvatný a jakoby z jiného světa... Sestup je rychlý, u mě umocněný střevní peristaltikou pracující na plné obrátky :-o
Stihla jsem to v útulném smrkoví při bublajícím potůčku - perfektní bidet, no nádhera... Zdrcující fekální historka zažehnána ;-))
Kola jsou při horské usedlosti na svém místě, prostě tady se nekrade. Asi že zde blíže k bohu?
Takže nasedat a kolmo hurá domů, do bungru! Pod vedením M 1/3 se proplétáme opravdu pěknými cyklostezkami. Takovým tím pravým švýcarským venkovem, kde i alergikům krávy a seno voní a ustavičné kýchání se nekoná. Trasa od Kanderstegu přes Frutigen, Wimmis, Amsoldingen až do domovského Uetendorfu /viz U/.
Krátce stavíme na zastřešeném dřevěném mostě přes říčku Simme. Fotíme se a obdivujem nejem mostík, ale i v dáli nám neznámý hrad.
Celkem ujeto 65 km + vysokohorský pěší výlet do výšin přes 2400 m.
O Oberaarsse - přehrada nad Grimselpassem /viz G/, s nejvyšším bodem 2338 m n.m. Údajně odtud velkolepé výhledy do okolí - na samotné hory, sedlo a všechny přehrady.
P Přátelské tradiční podvečerní posezení se představiteli městečka Uetendorf /viz U/ na místním koupališti. Využíváme širokých jazykových znalostí naší Hanky H. a umisťujeme ji do čela hodovního stolu vedle švýcarských hostitelů. Chutná večeře, davové focení červánkově nasvícených hor na obzoru, skotačení v dětských prolízačkách a na houpačkách.
R Rekapitulace - celkově najeto 567 km, v průměru 71 km. Nastoupáno hodně - neměřím to a počítat se mi nechce.
Nejdelší i nejtěžší - beze sporu Královská etapa /viz K/ = 102 km pro "B+", o cca 28 km více pro borce "A".
Nejhezčí - Norská etapa /viz N/ - čistě mé subjektivní měřítko.
S Gross Scheidegg - sedlo ve výšce 1962 m n.m. Směřovala sem též jedna z etap. Mé první větší stoupání /dvoutisicová sedla přišla na řadu později/. Busem před soutěsku Aarenschlucht u Meiringenu, pak už jen kolmo úzkou kroutící se silničkou do malé osady Schwarzwaldalp. Dál pro auta zákaz, pokračovat směji jen cyklisté a spešl busy - menší žluté, upozorňující na sebe charakteristickým trylkovitým zvukem. Tyto alpské busy vozí turisty až na Scheidegg.
T Trimmelbachfalle - mohutné vodopády částečně uzavřené ve skále. Náležitě nasvíceny umocňují dojem přírodní síly, často nezkrotné a divoké. Navštěvujeme po opuštění Gross Scheideggu /viz S/ - dlouhý sjezdu až do Grindelwaldu /začíná zde zubačka na Kleine Scheidegg a Jungfraujoch/ a ještě dál do Zweilutschinenu. Po té kratší stoupání na Lauterbrunnen a jsme u vodopádů.
U Uetendorf - nachází se nedaleko města Thun. Zde v podzemním bunkru bydlíme. Odtud vyrážíme za novým a novým dobrodružstvím a sem se taky vracíme - někteří více či méně utrmáceni, všichni ale většinou spokojeni, těšící se na den příští. Na místní koupaliště my čeští cyklisté máme vstup zdarma.
V Vstávání - většina ho obecně nerada. V krytu bez oken navíc matoucí - ranní sluneční svit vás neprobudí. Zato ostré světlo umělých žárovek ano. Nejčasnější vstávání bylo o páté - to aby se stihla dlouhá a těžká Královská etapa /viz K/.
Večeře - každá skvělá, porce velké, možnost nášupu. Pod taktovkou neméně skvělého šéfkuchaře Libora - jezdí vařit do Bernských Alp pravidelně. Něco jako maskot zájezdu. Já jako gurmán byla s Liborovou kuchyní spokojena.
W Wassen /900 m/ - až tak hluboko jsme klesli! A to při Královské etapě /viz K/ s plošiny sedla Furkapass /2431 m/.
Avizované to místo posledního odběru pitné vody. Naštěstí při 19-ti kilometrovém stoupání do sedla Sustenpass/2224 m/ se voda vyskytuje v podobě vícero čistých horských bystřin. Kdyby to v tom vedru mělo být jinak, nevím nevím...
Ve Wassenu nikdo nefotil. ALe Lenčin obrázek je zajímavý, že?
XY Co značí tato dvě písmena bok po boku? Správně - toť označení pohlaví mužského. Že to do povídání a líčení alpské cykloturistiky nepatří? Jen zdánlivě.
Poslední den našeho pobytu v Bernských Alpách si skupinka cyklistů v čele s M 1/3 před cyklovyjížďkou dohodla návštěvu takové jedné mléčné farmy. Mléko, sýr, vánočka - vše chutné, osvěžující. Už jsme skoro na odchodu, když tu se nás majitel farmy optá, zda-li nechceme vidět, jak na svět právě teď v tuto chvíli přichází jedno telátko. No kdo by nechtěl! Já něco podobného in natura ani neviděla, snad možná vzdáleně ve filmu. Byl to ale silný zážitek! Narodil se malý býček - takže chlap XY.
Kraví mamina byla vzorná - hned jak byl její potomek na světě, začala ho intenzivně olizovat a čistit svým jazykem. Abychom snad příliš nepodlehli dojetí, prohodí Máša vedle mne: "Chudák tele, první co na tom světě uvidí, jsou Češi."
Z Zajetá kočka - tedy skoro. Představte si pěkný, poměrně prudký silniční sjezd. Na čele M1/3, v těsném závěsu naše Hana V., za ní v mírném odstupu já. A náhle odkudsi ze stráně vybíhá kočka. Vypasený macek mourovatý. Těsně prokličkuje před předním kolem Michala. Fakt o chlup. Moc nescházelo a byl by to pořádný karambol. Michal s nezajetými kočkami
  Tentokráte je připravena dvojí fotogalerie: Lenky a Míly  
Zapsala Iva, korekturu provedl a zpracoval Hynek. Foto Míla a Lenka.

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.


Na hlavní stránku HaHy