Švýcarsko

5.7.2003 Seznámení

6.7.2003 Ztracenka

7.7.2003 Kýčovitou krajinou k vodopádu

8.7.2003 Cestou do pravěku na ledovec

9.7.2003 Také tady mají města

Odpočinkový den - pohodová cesta do Bernu. Jedeme společně po málo frekventovaných silnicích a kličkujeme ve městě za Pepou Honzem do historického středu. Sledují nás i američtí vojáci v diplomatické čtvrti. Necháváme kola pod dohledem Pepy v parku a procházíme historickým středem. Zajímavostí jsou na hlavní třídě stolky v každém podloubí. Před každým domem jsou šikmá vrata - dřív vstup do sklepa - nyní vchody do sklepních obchůdků. Prohlížíme si také šlapací autíčko pro dvě osoby. Je také na baterky, na internetu TWIKE jsem zjistil že je jen za 19000,- franků. Stojí stejně jako ostatní kola před Švýcarskou státní bankou - proto je na tom frank tak dobře, když všichni bankovní úředníci jsou cyklisté.
A ještě další zajímavosti:
- velká šachovnice na konci tržiště. Figurky asi 50 cm. Hru sleduje asi desítka lidí, žádného kibice jsem si nevšiml
- celochromové WC (zdarma)  s obrovskou šachtou, jícnem, možností sedátka, vodou na mytí (čuflíku si všimla Hana, já ne). Hana si nevšimla, ale byla Pepou informována. Po ukončení aktu, při zavírání dveří se spustí vodopád, jehož prudkosti jsem se až lekl. (Fakt se stydím, místo popisu kostelů a bernských medvědů tohle...)
Při cestě zpět se poněkolikáté přesvědčujeme o automobilistické ohleduplnosti: Přijíždíme po stezce k silnici. Nemáme vůbec žádnou přednost. Přesto auta zastavují a nechávají nás projet.
Protože je etapa krátká (60km), odpoledne jsme na koupališti, na které máme po celý týden díky švýcarským hostitelům vstup zdarma. Večer jsme jimi také pozváni na večeři. Vítá nás paní starostka, pan Linek překládá. Dostáváme víno a pivo, velice dobrou večeři. K tomu nám hraje místní kapela, takže i tančíme. A sólo má  paní na velkou trubku, která nevím jak se jmenuje (pomůžete, čtenáři?). Naši jazykovou nedostatečnost nahrazuje hlasitý Ivoš. Jdeme ale brzo spát, protože zítra....

10.7.2003 Jaxe stoupá do nebe (a hned třikrát)

Snad nebudu žalován za ukradení nadpisu z cykloturistiky. Nuž pojďme na věc:
Hana se nenechala ráno zlákat mou nabídkou zůstat v posteli s následnou návštěvou vrcholů jiného typu a tak jsme tedy v 5:15 vstávali. Už nám to ani nepřišlo s M1/3 a Pepou Honzem zvláštní.
V 7:30 jedeme na kolech z Innertkirchenu - kam? No nahoru, jasně. Stoupání lze zvládnout, zvláště po včerejším odpočinku. Stoupáme k přehradám, aut moc nejezdí, míjíme přehrady, v 10:30 jsme na vrcholu Grimselpassu, kde u jezírka svačíme a jedeme dál. To, co se nám po pár metrech otevírá před očima je neuvěřitelná šněrovačka dolů a hned zase nahoru. Svištíme do Gletsche a před námi se "cikcakuje" cesta na sedlo Furkapass. Při stoupání se  jako záludné ukazuje klesání k přejezdu zubačky, které nějak neklesá a neklesá. Ukazuje se, že jsme oběti optického klamu a klesání je stoupáním. Upocení v krásném počasí jsme nahoře ve 12:15, tedy před stanoveným časovým limitem 13:00. Tradičně zdržuji fotografováním a obědváním. Cestou dolů potkávám dívku na kolečkových bruslích, která za doprovodu (otec a bratr na kolech) docela rychle frčí dolů. Naši trojici (HaHy + Pavel) dusí vydatný protivítr, který překonáváme jízdou "ve vláčku". Také pozorujeme pečlivou úpravu okolí vozovky, kdy po sekáčích ihned nastupuje další pracovník (správy silnic?) s fukarem a uklízí krajnici. V relativně krátké části mezi Andermattem a začátkem dálnice se přetlačujeme na silnici i v tunelu s auty, ale ve zdraví dojíždíme do Wassenu, kde doplňujeme vodu.
A do třetice nahoru, nic jiného nám nezbývá. Kdybychom jezdili na sluneční pohon, byli bychom na sedle hned, sluníčko nám přeje. Při neprudkém (18 km, 1200m převýšení), stále nudně stejném stoupání vidíme, jak rolníci sekají a obracejí seno, na prudké stráně technika nemůže. Svodidla brání skotu, aby se dostal na vozovku ale ne nám, abychom v nadějí ochlazení přiložili hlavu ke skále, po které stéká v drobných "čůrcích" (jinak to nejde napsat) voda. Pijeme vodu (je tam nějaký nápis o chladičích aut) u jednoho z mála stavení, poslední zatáčky, jsme nahoře a NIC! Až po tunelu se objevuje parkoviště a nápis Sustenpass. Docela studeně to fouká a tak po svačině v bundách jedeme dvacetosm kilometrů z kopce, mimo jiné v tunelu pod vodopádem.
Zvládli jsme to. Je to náš zatím největší výkon: 130 km s vrcholy 2165, 2431 a 2259 mnm. 8 hodin a 25 minut v sedle. Na závěr královské etapy je také královská večeře - kopec špaget s výbornou omáčkou.
Mimochodem, M1/3 dnes zvládl pět dvoutisícovek a také překonal dvoustou dvoutisícovku. My tedy máme zatím tři.

11.7.2003 Šumavská (s tanky a mlékem, bez strdí)

Tato etapa má jméno šumavská a název sedí. Jede se spíše lesem, okolo jsou louky a ani nejsou tak moc vidět alpské štíty. Hlavním cílem je domácí farma s občerstvením. Posezení zde je odměnou za předchozí stoupání. To bylo zpestřeno zajímavostí. Slyším rachot vrtulníku a vidím, jak proti mně jede auto s oranžovým majákem. Proč to kvůli vrtulníku? A pak se vše vysvětluje, ze zatáčky vyjíždí dva tanky - to byl ten rachot. A nebyl jsem zaskočen sám, Pavel zase hovořil o hučícím vlaku.
Pod slunečníky, před chalupou zdobenou velkými kravskými(?) zvonci si všichni dávají mléko - takřka přímo od krav. Ty nám ostatně bučí za hlavami. A že mléko chutná svědčí fakt, že jsem vypili hospodu, alespoň z hlediska mléka. Ivoš je chutným mlékem tak omámen, že v opojení společně s obalem od sušenek mačká i dvacetifrankovku a hází ji do popelníku. Naštěstí si toho všimla Klára a zachránila jej před ztrátou.
Z kopce dolů i na následující rovince si tak trochu zazávodíme a odpoledne končíme na koupališti. Na trase Uetendorf, Watenwill, sedlo 1590 mnm pod Selibüelem, Gugisberk, Rigisberk jsme ujeli 68 km, celkem pak ve Švýcarsku 595 km. Třešničkou na dortu tohoto krásného dne byla večeře - řízek s bramborovým salátem (jen Vorlová pokřikovala že by si dala ty včerejší špagety, ale pak to zblajzla, vždyť ji znáte, s chutí k jídlu nemá problémy).

13.7.2003 Rajóny a domů

V noci byly spravedlivě přiděleny zóny úklidu (jen pan Linek dostal protekčně okna). Nedalo to moc práce a tak jsme mohli okolo desáté dopoledne vyjet. V Thunu utrácíme drobné v hypermarketu, žádné nakupovací orgie se nekonají. Zrovna tam byla ochutnávka zmrzliny, shodou okolností šla Hana okolo třikrát, určitě bychom si to velké balení koupili, kdybychom nejeli autobusem. Zajímavostí na cestě zpět byla skupina lidí (?Turci, Cikáni?), která na parkovišti zabrala řadu stolů a uspořádala vlastní piknik. Do Prahy přijíždíme ráno 14.7. okolo sedmé hodiny.
Děkujeme cyklospolku Mike za super dovolenou se super výkony a všem účastníkům za milou a veselou společnost. Těšíme se na nějaké příště.