Lednové oslavy

Jsou akce na které se vyloženě netěším (mytí schodů, úpravy v programech pro odpisování majetku). Jsou akce, na které se ráno netěším, jsem nerudný, ale vím že PAK to bude dobré (běžkové výpravy po ranním vstávání do šera). A pak jsou akce, na které se těším a dlouhodobě připravuji, tou jsou setkání nás, co spolu chodíme. To je jako první v roce oslava, kterou v následujících odstavcích popisuje mistrině pera, Iva, které přádávám slovo:

Na "lednové oslavy" se všichni z Hahy spolku každoročně převelice těšíme. Nejinak tomu bylo i tohoto lednového měsíce roku 2006. Někdo měl svátek, jiný se narodil, slavili však všici. Již předem se usneslo, že obdarovávat budem jen ty, co se dožili kulatin. A tak dáreček obdržel dodatečně jen Staník a to od Pražské sekce, která na jeho velkolepě bujarém narozeninovém slavení počátkem ledna v Liberci chyběla.
O to větší prostor dostala sama oslava. Již tradičně konaná v útulně hostitelském Vorlím hnizdě V Mladé Boleslavi. Ale po pořádku.
Pražská sekce v sestavě všech svých čtyř ženských zástupkyň vyrazila do Bolky již v předvečer oslav, t.j. v pátek. Řidičkou byla tentokrát Hanka - ona i její červené autíčko se osvědčilo, i když volant vrzal, knučel, broukal (asi se chtěl zapojit do toho neutuchajícího povídání, štěbetání, brebtání...).
Ve Vorlím hnízdě Pražandy strategicky obsadily ložnici a postavily zde svůj hlavní stan. Až do neděle včetně (ukázalo se jako velmi výhodné).
Lenka hořela zvědavostí - v jaké úpravě se bude tentokrát podávat oblíbené zelí? Ani bulharské, ani rumunské, nýbrž - no přece segedínský guláš! Trochu se poklábosilo při chutném moravském vínku, padaly návrhy na kolařské výlety letošní, Milen dokonce vnucovala i rok já nevím který přespříští... Ale ono je to někdy fakt nutné, hlavně stanovit termín, aby mohlo co nejvíc lidí.

Ráno se vstávalo před osmou - hostitelka Hana vzorně obložila jídelní stůl bohatou snídaní, všem naplnila termosky čajem, někomu udělala i svačinu. A mohlo se vyrazit. Kam? Nejprv pro Janu do Kosmonos, jako další se přibrala Evča v Jablonci a pak už jen stoupání nahoru a ještě výše.

Tentokrát opravdu až nad oblaka, do hor čistých, sněhem zastlaných, běloskvoucích. Parkování v Hraběticích za kapličkou. A pak už jen správně nasadit stopu a leštit a leštit! Ani bruslaři si nestěžovali a nám klasikům svá pozadí ve velké dáli ukazovali. Vždy na pěkném místě se na sebe navzájem počkalo - slunko pražilo jak divé, třpytilo se a blejskalo na sněhových pláních.
Následuje věta, která dokazuje, že se Iva minula povoláním: A tam kdesi na obzoru z mlžně mléčného oparu vystupuje hrdý Ještěd - jako ostrá jehla propichuje to blankytné modro nad námi...
U Krásné Máří konečně sekce Pražská + Mladoboleslavská dohnala sekci Sudetskou. A rázem nás bylo 11! Staník s Rudy nám představují svého kamaráda Milana.
Nezbytné občerstvení na Hřebínku - fronta jako vždy nemalá, ale statečně vystojíme. Teplý čajíček, svařáček, griotka či polívka zelná za to opravdu stojí.

Dále už dojezd přes Novou Louku, kolem Šámalky, k Blatnému rybníku. Ještě obkroužit Josefodolskou vodní nádrž a už jsme opět v Hraběticích za kapličkou u svých autíček. A kiláčků kolik? Přes 30 určitě. Že by 35? No někdo zodpovědný to z mapy vyčte. Hana vzala mapu do ruky a po velkém přemlouvání změnila 22 na 26 km...následně to Hynek přepočítal na 25, taxi vyberte. Milena chuděra však má totálně přimrzlé obě běžkařské botky v lyžích. Vypadá to, že bude muset sjet až do nížin na běžkách. Nakonec se nám podařilo Mimi vysvobodit a z bot vyzout. Odpojení bot od lyží se zadařilo až po několika mnoho hodinách ve Vorlím hnízdě.
Malé zastavení na předvečeři u Jany doma - vrháme se na výtečnou řeckou polévku a hraběnčiny řezy. Někdo se cpe tak, že pak odmítá večeři u Vorlů. Ale ti šikovnější si nechávají místečko a pak bez větších problémů konzumují "čínu ala Hana" s rýží. A další a další pochutiny - sladké, slané, kyselé. K tomu výběr těch nejkvalitnějších vín bílých, červených, chlapci skočili dokonce pro točené pivko do džbánku.
I namnožili jsem se ke konečnému číslu 16 - dorazili "marodi" se svými doprovody: Mirka s odoperovaným kolénkem, Marcela s téměř již srovnanými zády a řidiči Bořek, Vráťa a nakonec i Zdenda.
Ke slovu se dostává hlavní organizátor večera Hynek - střídá projekci na plátno či spíše stěnu s originálními soutěžemi. Vše na HaHy téma.
Tentokrát mezi sebou zápolí jednotlivé sekce. Je to velmi napínavé - vedení se ujímá sekce Pražská, ale vzápětí ji na paty střídavě šlapou sekce Mladoboleslavská a Sudetská, aby se vítězná pozice několikrát obměnila. Hledali jsme fotky s různou bodovou hodnotou, typovali správné odpovědi, luštili přesmyčku, skládali rozstřihaný obrázek. Rozhodnout musí až poslední soutěž - pexeso též s HaHy tématikou. Těsně o prsa vítězí Pražandy.
Spát se jde hluboko po půlnoci, neděle už smazala pár hodin.

Všici spokojeni, setkání se zadařilo fakt dobře. Co dobře, výborně!!! Už se těším na další podobné.

Zapsala Iva, fotil, korekturu provedl a text doplnil Hynek a po něm Hana.

Pro ty, co čtou i za podpisy je k dispozici F O T O G A L E R I E

Pro ty, co chtějí recept, je tu Medový závin.

Pro ty, co chtějí chlebíčky, je tu galerie speciálních chlebíčků.

Pro ty, co chtějí video, je tu jedno od Vráti - klikněte k přetažení a přehrání (převod zvuku se mi nezdařil).

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHyy