Jak bylo v Srbské Kamenici

  
Prolog

"Letos pojedeme s Dežaváky do Českého ráje", pronesla Iva v Jizerkách. "To je bezva a kam?", ptala jsem se. "To přesně nevím, má to být Srbská Kamenice." Bylo mi to divné, v Českém ráji je Kamenice i Srbsko, ale Srbská Kamenice? Po dotazu u Mileny bylo jasno, nikoli Český ráj, ale České Švýcarsko. Je to sice trochu dál, ale v "kolmém" dosahu z Bolky. Po poradě s Janou bylo rozhodnuto. Na kole dojedeme v úterý, JaZd z Jablonce, já po práci z Bousova. JaZd jen do čtvrtka, já vydržím až do konce a Hynek dorazí v pátek.

 

V úterý jsem s minimální výbavou (Hy: jen přední řidítková brašna, Hana nemá nosič a nerada batoh )vyrazila směr Mnichovo Hradiště, Mimoň po známé silnici a z Mimoně již zcela neznámou cestou do Nového Boru. Zde nastal první orientační problém. Hned na začátku kruhový objezd a směry: Praha, Děčín a Dvořákova, ta mě zajímala nejvíce. V Dvořákově jsem byla hned a instinktivně jsem volila další cestu, protože směrovky nebyly žádné. Po konzultaci s mapou a domorodcem jsem úspěšně ujížděla na Českou Kamenici a konečně začal zajímavý výstup na Prácheň a dlouhý sjezd do České Kamenice. Zde se orientační problém opakoval. Na směrovkách byly pouze obce mimo moji mapu, ale hned na kraji jsem potkala partu cyklistů, kteří mě poradili jednoduchý průjezd. Penzion Romance v Srbské Kamenici jsem dle Lenčina popisku a orientačním cedulím našla bez problémů. JaZd dorazili chvilku přede mnou, takže nastalo velké vítání a představování neznámých Dežaváků.  
Trasu na středu plánoval znalec místních poměrů Zdenek. Tvrdil sice, že zná pouze trasy pro tvrdé bikery, ale s pomocí mapy našel i nějaké zpevněné cesty - cyklostezky. Jaké však bylo naše zklamání, když nás ráno probudil déšť. Už to vypadalo, že středu strávíme v penzionu u novin, ale po desáté se počasí umoudřilo, takže jedenáctá nás již zastihla v sedle. Přes Jetřichovice jsme zamířili do Doubice, kde nás Zdenda upozornil na zajímavou hospodu a samozřejmě bylo první pivo. Za Kyjovem jsme se ponořili do krásného Kyjovského údolí podél potoka Křinice a naplno vnímali krásu lesů, skal a vod. Po malé smyčce jsme vstoupili k Němcům. Sasíci byli i za komančů "hodní Němci", ale, že bychom takhle jednoduše chodili přes hranice bez celního a devizového prohlášení.... V Sasku jsme se napásli malin a přes Hinterhermsdorf (Hy: www.hihedo.de) (nezlamte si jazyk) po místní cyklostezce zpět domů do Čech. Zde nás Zdenda zavedl na loupežnický hrad Šaunštejn, ze kterého jsou krásné rozhledy, když je vidět. A přes Vysokou Lípu zpět do Srbské Kamenice.    
Čtvrtek byl pro JaZd ve znamení odjezdu. Nepršelo sice, ale vypadalo to, že za chvíli začne. Plán pro mě a Ivu byl jasný. Vyprovodíme JaZd na 30. až 40. km a zpáteční cestu zvolíme dle momentálního rozpoložení. Přes Českou Kamenici jsme vystoupali na Prácheň, kde jsem konečně spatřila čedičové varhany, sjeli do Polevska a přes Kytlici zamířili do Horní Světlé. A to již naše tachometry ukazovaly přes 30 km a my jsme se s Ivou chtěly loučit. K tomu však bylo potřeba najít vhodnou hospodu. Ovšem v Horní Světlé bylo pivo drahé, v další hospodě špatně natočené, takže jsme padákem sjeli až do Dolní Světlé, kde se na nás konečně usmálo štěstí - "Svijany", jídelní lístek nabízel i polévku a sekanou s bramborovým salátem, takže bylo rozhodnuto. Jenže ouha. "Kuchařka je jen jedna a vaří minutky pro partu, která se sem chodí stravovat z vedlejšího penzionu. Ano, polévku Vám naleje, ale na ostatní byste museli čekat". Dali jsme polévku a pivo, sluníčko hřálo, takže jsme seděli a plkali, až najednou vyběhla kuchařka a zeptala se: "Je tady někdo hladový?" Iva se Zdendou zajásali a už do sebe tlačili sekanou a brsal, já jsem vzala zavděk slanečkovým salátem a Janička pouze decentně uždibovala od Zdeňka. Zpáteční cesta do kopce pěkně pomaloučku, polehoučku, abychom krmi udržely v žaludku a do Kytlice již známou cestou a odtud přes Chřibskou se zmrzlinou a do Jetřichovic a domů.    
Na pátek přislíbila účast i MiMi, takže došlo na pečlivé plánování trasy včetně kilometráže. Slunečné ráno, ale Milenino koleno se vzepřelo, takže jsme s Ivou vyrazily samy. Známou cestou Kyjovským údolím do Saska, zde částečně podél Křinice a pak přes hory a doly drncavými cestami, až jsme se ocitly na asfaltu a po něm zpět na hranice do Zadních Jetřichovic. Ještě nás čekala Mezní Louka s výborným černým Konrádem a ve Vysoké Lípě zmrzlinka. Při dojezdu jsme již vyhlížely Hynka, který měl dojet z Bolky, ale na místě kupodivu ještě nebyl a po telefonátu bylo jasné, že hned tak nedorazí. Nakonec však dojel a i večeři dostal.    
V sobotu Dežaváci a spol. zamířili ke svým domovům a my do Hrádku nad Nisou ke Stáně Trkalové (Hy: naše kamarádka z Burgundska). (Hy: Nejdříve jsme navštívili výstavu fotografií Českého Švýcarska v informačním středisku v Jetřichovicích, která mne "dostala" (podívejte se alespoň na jejich web)  Počasí vypadalo bezdešťově, takže jako první bod jsme zvolili Jedlovou, abychom se přesvědčili, že výjezd je stále stejně náročný. Pivo a kyselo bylo na vršku skutečně zasloužené. Sjezd po cyklo kolem Klíče do Svoru a přes Rousínov a Jána na chatu Luž - pivo a kafe. Přes hranice a lázně Jonsdorf a Oybin jsme se přiblížili k Hrádku. Na přechodu už na nás čekala Stáňa, takže jsme průjezd Hrádkem měli s doprovodem. Stáňa bydlí v paneláku, ale na kraji Hrádku má zahrádku s chatou a podkrovní "ložnicí". Seznámili jsme se i s dalšími členy rodiny - manželem Vaškem a bílou labradorkou Barčou (Hy:a také sprchou, pivem, vínem, klobáskou a minukou z pánve Wok).   Já Vám tu Stáňu ani pořádně nevyfotil, ale je tam, vidíte ji aspoň záda
Ráno v neděli jsme plni optimismu vystoupali k Buku republiky a přes Kryštofovo údolí do Křižanského sedla. Zde bylo jasné, že Ještěd vynecháme a naopak to vezmeme nejkratší cestou domů do nížin, do tepla, protože počasí se postupně stávalo říjnovým (Hy: ale byly krásné dramatické mraky!). V Osečné jsme se trochu zahřáli v Dřevěnce, ale ani klesání do nížin nepřineslo oteplení, naopak přibylo vláhy (Hy: když bil hrom a ve vzduchu bylo více dešťových kapek než kyslíku s dusíkem, chtěl jsem zastavit a obléknout se. Při představě, že se v tomto počasí bude za mnou Hana vracet, aby zjistila, co se děje, jsem ale raději ve stavu rampouším pokračoval dále). Teprve za Mnichovo Hradištěm déšť ustal a vykouklo na chvíli sluníčko.      
   
Zapsala Hana, korekturu provedl a text doplnil Hynek.

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy