Mladá Boleslav->Domažlice

  
Prolog

Tři roky plánovaný VELKÝ PŘEJEZD do Hanina rodiště se stal skutečnosti. Tuto cestu jsme absolvovali do Domažlic a zpět bez výdajů za ubytování, bez spacáků, prostě s malými výdaji díky velkým srdcím našich přátel a příbuzných.
Statistika:
- 3 defekty na duši (cyklistické)
- 1 nový plášť (prasklina na boku za ráfkem)
- váha kola při startu 26 kg
- na trase MB->Domažlice->MB ujeto 879km, na dovolené pak na kilometr přesně jako je letopočet Zlaté Buly Sicilské
- nejdelší etapa 134.5 km (Štěnovický Borek u Plzně -> Praha Chodov)


11.8. Čtvrtek Příprava 0 KM

Po středeční údržbě kol já balím děsně rychle díky svému skvělému seznamu (cca 3 hodiny) a Hana zavařuje okurky a pak balí 10 minut i bez seznamu.		    

12.8. Pátek Na výstavu s vínem 65 KM

Cestu do Prahy volíme tak, že všem pokusům svatého Petra nás pokropit unikáme. V naší metropoli pak dojíždíme přes Václavské náměstí (vzpomínáme na noční Prahu) ke zlaté kapličce, kde u dědy a babičky schováváme kola a kvačíme vstříc kultuře do městské knihovny, kde nás vítá Lenka s dcerou Aan a veltlínským zeleným, oboje je skvostné, kupodivu i mě, vyznavači červeného, chutná  bílé víno. Na začátku výstavy Česká fotografie 20.stolení rušíme hlasitým smíchem (ale ti úderníci fakt nešli vydržet). Já pak přehlížím Žilkovou, která výstavu prochází paralelně s námi. Hanina kůže je během výstavy značně husí a není to dáno kulturními zážitky, ale funkční klimatizací. Tečkou je pak dárek od Lenky - květina v oříšku.
Iva nás ve svém budoáru přivítala chutnou večeří a vínem, konečně jsme také mohli beze spěchu podebatovat.
Robot na Václ.nám.
(www.zbignief.3d.pl)		  

13.8. Sobota První stoFka 113 KM

Hned ráno mě čeká nečekaný objev. Pár desítek metrů od domu při ranním běhu nacházím v křoví základnu bezdomovců, kteří zde vybudovali domov: stanový přístřešek, kobereček, pes a dokonce i kuchyňská  linka, jen tak, mezi stromy. Svým dupáním je ruším při ranním čaji. Po Ivině tradiční dobré kávě se z pražských dálničně tramvajových nadjezdů a zasprejovaných podjezdů vyplétáme k řece a oproti včerejšímu pečlivému mapovému plánu se neplánovaně dáváme po trase číslo 3 vedoucí dokonce mimo naše mapy. Ještě, že s námi není Milen. Sice se značení objevuje sporadicky, ale dovedla nás kam jsme (asi tak) chtěli. A dokonce i když jsme jeli zkratkami, třeba po asfaltce, která z ničeho nic končila srázem do řeky (naštěstí jsme na toto místo, kde povodeň zničila most a nový byl postaven o 30 metrů vedle, jeli opačným směrem).
Oběd jsme měli v hospodě na zazvonění (byli jsme prvními hosty a tak jsme museli na hospodského zazvonit, aby roztočil pípy), kávu v Mirošovicích (Iva: "No, už jsme byli v hezčích městečkách".). Večer byl na jedničku, protože jej připravila Zdena (mamka Ivy) králík nám vběhl do žaludku tak rychle, že jsme jej ani pořádně nevychutnali.
Chata Ivy je skvělá, včetně pečlivě udržované zahrady, snad to fotky dokumentují. Kromě kulinářských zážitků vás k pohledům vyzývá skleněná stěna, rybíz říká "poť si mě utrhnout", koupání ve společném županu... vše jako by říkalo: "Máme vás tu rádi"
U Harmáčků na chatě		  

3x pražské komunikační propletence

Iva "vyjíždí"
Pohoda, že?
Protažení

14.8. Neděle V cíli 59 KM


DOMA!
Domažlice!		 Dušan s Ivou nás doprovází do Přeštic a ve 12:30 nás švagrová Iva vítá na obědě v Domažlicích. Odpoledne se procházíme po náměstí v poslední den Chodských slavností, podléháme kouzlu jarmarku a kupujeme keramiku. 
Bratr s medvídkem

Na náměstí
Jak sladko
Výroba trdelníku


15.8. Pondělí  LEJE  0 KM

Leje celý den. Dopoledne jsme na výstavě fotografií místního fotoklubu, odpoledne pak při probírání závažných věci světových i domácích u Aleny (Hanina kamarádka od dětství) dostáváme typ na cyklovýlet, který druhý den realizujeme. 		    
     

16.8. Úterý  Německem 79 KM

Dle ranní předpovědi Hanina tatínka (zabýval se letectvím) je oblačnost vysoká a i když je šedivo, pršet prý nebude. Rádi věříme a nasedáme. U Všerubského přechodu se setkáváme s naší známou, trasou číslo 3, ukazuje se, že vede až do Řezna. My ale kopírujeme hranice a po opuštěných hladkých asfaltkách si jezdíme jako jójo nahoru - dolů až do Svaté Kateřiny. V poledne lehce krápe, my ale obědváme v restauraci u hranice "pro Němce". A oběd nebyl vůbec drahý, zvlášť když jsme si dali jen polévku a pivo a rohlíky zpracovali kousek za zrušeným a znovu obnoveným kostelem se hřbitovem (Červené Dřevo).
Skvělá trasa, doporučujeme (tady je mapa). 		    

Teplo je u kamen
Srovnané náhrobky
Půdorys kostela


17.8. Středa Mlýn na staré báby  40 KM

Dopoledne se prodíráme trhem na Chodský hrad, kde je výstava fotografií, která mimo jiné porovnává místa nyní a před 100 lety. Odpoledne pak s Ondrou, Martínkem (Hanini synovci), švagrovou a tátou navštěvujeme v Kolovči Muzeum techniky a řemesel. Je zde všechno. Zemědělské stroje a motory, přádelna, kovárna, holičství, hasiči, řezník a uzenář, pekař, expozice domácích pomocníků, hraček, gramofonů... Na co si vzpomenete, to tu je. A k tomu příjemná a vědoucí průvodkyně či průvodce, jen musíte při rychlém výkladu dávat pozor. Mají zde i mlýn na přemletí starých bab na mladé, ale starší typ s poměrem 7:1 (7 bab -> 1 panna). V sobotu prý poběží o pouti nový typ 1:1. O ten se prý zajímá ministerstvo práce a sociálních věcí.
Při návratu do Domažlic chci ulovit pěkný záběr, pro který se kodrcám po cestě upravené střepy z tašek a dlaždiček. Odměna mě nemine. Panorama se zapadajícím sluncem žádné, ale díra v plášti naprosto ukázková! 		   
     

18.8. Čtvrtek V Tlučné nás nezbili  117 KM

   

Restaurace v autobuse. 		 Ráno zahajuji lepením včerejší dírky. Děda mě ponouká, abych zalepení zkontroloval, což dělá správně, zalepení v přehybu vypouští bublinky do umývadla. Hana jde tedy koupit:
- novou duši - do zásoby
- novou mapu - na cestu
- nový valetol - na sedmičku vpravo nahoře
Mezitím zjišťuji prázdné kolo na včera vyměněné duši. Po výměně při kontrole brzd cítím lehký vánek, opět únik převážně dusíku z duše. Ani zevrubná prohlídka pláště nic neukazuje. Nechápu.
Po těchto ranních radovánkách přes Horšovský Týn a Nýřany (specialita, závory na cyklostezce) zvoníme u bratrance Vény v Tlučné. Mají tady bojové podmínky. Přebudovávají kuchyň. Náhradní provoz "vývařovny" je na verandě. Myslím, že lepší termín na návštěvu jsme si nemohli vybrat. Jsme ale přívětivě přijati a musíme slupnout plněné papriky, což činíme velice rádi. Cestou zpět si prohlížíme westernové městečko u Černotína.
Závory na cyklostezce

Bratrance jsme vyrušili při práci?
Australský objekt
Westernové městečko
     
V pátek jsme se dali na cestu zpět, to je ale již jiné vypravování.    
 

A TADY naleznete všechny obrázky.

 

    
Zapsal a fotil Hynek, korekturu provedla a text doplnila Hana

Sem m můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy