Letní Krkonoše na jaře u Jany
|
|
Letní Krkonoše na jaře u Jany |
|
 V pátek 27. května jsem jela do práce kolmo, odpoledne přijel Hynek a už
jsme přes Český ráj šlapali směr Vrchlabí, kde bydlí naše dia kamarádka
Jana. Pokochali jsme se pohledem na Trosky a už se začaly přibližovat
zasněžené “velehory”. Cesta se občas trochu zvedala, ale následovaly i
sjezdy, takže jsme do Košťálova dojeli vlastně po rovině. Po zmrzlinovém
občerstvení jsme začali vyhlížet Janu a Honzu, kteří nám jeli naproti. Když
však jsme je nepotkali ani v Jilemnici, přišel na řadu mobil. Kupodivu se
podařilo navázat spojení napřed telefonické a po upřesnění i osobní, takže
už nic nebránilo našemu dojezdu do Vrchlabí. Odvážně jsme zvolili terén a
následně i zkratku, která vedla úplně jinam, než jsme chtěli, ale Vrchlabí a
Janin domek na jeho okraji jsme nakonec našli. Nebýt vlaku, který prosupěl
na kraji lesa a pomohl v orientaci, tak jsme ale mohli poznat mnohem větší
houštiny a bažiny s mnohem větším počtem komárů. |
 |
 |
 |
| Po nezbytné dojezdové hygieně jsme se sesedli kolem ohníčku a seznámili se s Janiným mužem Pepou a holčičkami Luckou a Kačenkou. U vuřtové vary jsem se nepoznával, NEMĚL JSEM CHUŤ NA ŠPEKÁČKY - dosud tomu nerozumím. (Pokud máte zmatek, tak vězte, že Honza je také náš dia kamarád - Pražák, který měl v týdnu ve Špindlu podnikovou akci a rozhodl se zůstat u Jany do neděle a vyrazit s námi kolmo do hor). V sobotu za ranního kuropění (v 10 hod.) jsme vyráželi směr Špindl. Díky Pepovi - znalci místních cest jsme se hned vrhli do strmého několikakilometrového stoupání do Strážného. Po nezbytném doplnění tekutin, iontů a zahnání hypa nezbylo než sjet do Špindlu. Ten naštěstí vypadal úplně jinak než v zimě. Chyběl sníh i davy lidí. A protože se přiblížila doba oběda a diabetici musí jíst pravidelně, zatáhli nás do hospody. Anglická játra byla vynikající, ovšem následné stoupání na Špindlerovku jejich dobrému zažívání moc neprospělo. Na vrchol dojela i Jana. Sice trochu později, protože musela důrazně slovně probrat tuto variantu, kterou původně neměla na mysli, s Pepou |
 To
bílé je sníh. Jeho vysokou vlhkost jsem pocítil na vlastním pozadí při
čekání na vhodný záběr |
 |
|
Na Špindlerovce mě Hynek nejdříve zatáhl asi 100 metrů do Polska a pak nás Jana pobavila zimní historkou, kdy vyjeli na Špindlerovku autobusem, provedli v boudě kontrolu, ovšem mezitím
přišla sněhová bouře, takže původně plánovaný běžkařský návrat se stal bojem o holé přežití. Za naší návštěvy se však hřeben koupal v záři sluníčka, větřík mírně povíval, prostě absolutní letní pohoda. Nás však v rámci utužení čekal terénní sjezd k Bílému Labi. Cesta byla zpočátku jen mírně proložená kameny, ovšem záhy se změnila na kamenité schody, takže nezbylo než
poponášet. Protože od Bílého Labe nás čekalo náročné stoupání Dřevařskou cestou s následujícím terénním sjezdem do Špindlu,
vynechala jsem další ionty. Dojezd do Vrchlabí byl již trapně asfaltový z kopce podél Labe a zakončený v místní hospodě, kde se k nám přidali i Lucka s Kačenkou. Večer byl pod vedením Lucky. Vždy nás rozpočítala a zadala úkol (řekni hádanku, pohádku, vtip, básničku, zazpívej...), prostě kulturní večer. |
 |
 |
 |
|
Neděle byla ve znamení návratu. Honza odjel již v 8, zato my jsem se vykýblovali až v 10,35
(čekali jsme, až bud DOST TEPLO). Jako rozcvičku jsme zvolili výjezd na Žalý, což bylo
pro pocení to nejlepší, co jsme mohli udělat. Nahoře jsme vyždímali oblečky, převlékli se do suchého, rozhlédli se z rozhledny, Hynek pojedl ze zásob a já jsem doplnila ionty. Přes několik dalších kopečků jsme vystoupali do Vítkovic a odtud jsme
dojeli dlouhým sjezdem k Jizeře a dále podél naší řeky do Semil.
Ve sjezdu jsem zastavil u domorodců a požádal je o pitnou vodu. Domorodec se
usmál, uslintl, řekl něco o slintavce (film Vesničko má středisková) a
pozval mě dovnitř do chaloupky. Tam jsem slintal i já, k obědu byly řízky a
voněly celým obydlím. Nabral jsem vodu a prchal před vonící nezdravou
stravou. Několik km před Semily Hynek zatoužil po zmrzlině, jenže v dohledu nebyla, takže zahnal nastupující hypo (2.3) z vlastních zásob. Samozřejmě, že za další kilometr bylo posezení s pivem, slunečníkem, zmrzlinou.... To však Hynek zavrhnul se slovy: "Chci do cukrárny v Semilech". Jestli si myslíte, že v Semilech mají cukrárnu, taxe hluboce mýlíte. Hladovou, dehydratovanou, zpocenou a špinavou mě zavedl k Plusu a nabídl mi teplé lahvové, které jsem samozřejmě odmítla, snědla vlastní chléb se sýrem a ochladila se nanukem. Naštěstí kousek od Semil byla hospoda se slunečníkem, toaletami a černým Kozlem. |
 |
 |
 Proč zimní obrázky? Na porovnání zimního a jarního pohledu. Stačí najet myší... |
|
Kozákov jsme tentokrát vynechali a do Turnova nedojeli. Zato jsem se zastavili v naší oblíbené hospůdce ve Svijanech, kde jsem se bez obav oddala oblíbenému kvasničáku
a Hynek využil nabídku místní kuchyně a doplnil energii Sládkovým mlsem. Pro
neznalé: obrovský bramborák s uzeným, kyselým zelím a oblohou. To vše za 65
Kč. Závěrečný dojezd - sjezd do pojizerských nížin byl krásnou tečkou za
nádherným letním teplým horským víkendem. Vysvětlivky k Haninu textu
|
 |
Zápis Hana, foto, korektura a
text doplnil
 Hynek |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.