Kralupská polífka

12.-14.6.2020

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Iva Korektura Hana	Foto Hynek, Foto Iva pátek, sobota	Interaktivní mapa sobota mapa neděle

Když nás téměř před 13 lety v prosinci Jaruš 6 pozvala do Kralup nad Vltavou na již historickou dršťkovou polífku, jistě netušila, co rozpoutá. Následoval sled úžasných kralupských polífek, konaných vždy koncem jara či počátkem léta. Většinou vařila Jana T., posléze ji prostřídala Ilon D. Polífky byly různé - gulášová, hrstková, bramboračka, květáková, hříbková... Všechny však chutnaly výtečně, až boule za ušima se dělaly. Prostě gastro zážitky velké kvality. Díky postupnému rozvolňování toho divného času při pandemii ani letos Kralupská polífka nechyběla.

Vařila opět Jana a vařila luštěninovou. Dovařila až v pátek pozdě večer, kdy hotová polífka dovezena ve dvou velkých hrncích do sklepa k Honzovi 6. To byla zábava právě v nejlepším - byli mezi námi i tací, co se od vyhlášení stavu nouze kvůlivá prevítu kovidu odvážili do větší společnosti po dlouhých třech měsících prvně. Nechyběl ani Vašek D. od Ilon - připravil diplomky "Železný Pidimuž r. 2020" s energetickou odměnou pro ty, co pidimuže absolvovali před dvěma týdny. A tak mnozí šli spát v nočních hodinách, vlastně už brzce ranních sobotních.

Takže tu

máme sobotu a jasně že se jede na výlet. Na pořádný cyklovýlet, abychom si Janinu polífku, která na nás čeká ve sklepě, jaksepatří zasloužili. Ještě přijíždí posila od Prahy, Mělníka a dokonce až z Frýdlantského výběžku... Napočítáme se do úctyhodných 25 kousků. Trasu vymysleli Kralupští pěknou - bude to podél dvou regionálních potoků, tzv. Kralupský dvoják. Ten jelo pět zúčastněných cyklistů coby průzkum už v dubnu. Což se ukazuje jako výhoda - jede se na jistotu = bez zbytečného kufrování. Neb času není nazbyt. Začíná se od Vltavy, kam se oba potoky společně vlévají. Následuje kolektivní foto od jejich soutoku nedaleko centra Kralup a dál je to jednoduché jak facka: 28 kilometrů proti proudu Zákolanského potoka, tak dlouhý totiž potok je. Dále nás čeká přemístění po značené části kladenském cyklookruhu k pramenu potoka Knovízského. Ten doprovodíme naopak po proudu v celé jeho délce 23,5 km. Ano, přehledné a jednoduché, ale - ale i velmi pestré!

Na soutoku

Výhled na hřbitov v Černovičkách

Tady někde pramení Dolankský potok, který se v dolní části jmenuje Zákolanský

Z kladenského cyklookruhu je to jen skok na Kožovu horu, odkud z rozhledny v nadmořské výšce 456 metrů jsou při dobré viditelnosti bezva výhledy. Jelikož však ve zdejší restauraci právě došlo točené pivko a nový sud k naražení stále ještě nedorazil, musíme za zlatavým mokem, ionty nabušeným, o pár kiláčků dále.

Chytáme se teprve v hospodě na břehu Turyňského rybníka u Kamenných Žehrovic, zvaného místními též Záplavy. To už si dávno o blankytném nebi můžeme tak akorát nechat zdát... Mraky se dramaticky shlukují a kypí jak nespláchnutá pěna šampónu.
Vypadá to, že suší nedojedeme. Přírodní živel dešťový nás dostihne na přemyslovském hradišti Libušín. Zde přímo nad našimi hlavami si to rozdá s rozparáděnou bouřkou, která vůbec není potichu. Naopak... Krčíme se u informační tabule naučné stezky na okraji nedalekého lesíka. Blesky, hromy, holčičí vyjeknutí. Ale nic netrvá věčně, k pramenu Knovízského potoka sjíždíme za drobného mrholení. A odtud blátivě do městečka Libušín. Další silnější přepršku přečkáme pod dálničním mostem, podjedeme fotogenický Podlešínský viadukt a lesní cestou stále podél Knovízáku se blížíme k cíli v Kralupech.

Kožová hora

Turyňský rybník

Déšť v Libušině (foto Iva

Pramen Knovízského potoka

"Co tam to auto tak blbě stojí? Zacpává už beztoho úzkou úvozovou pěšinu. Že by řidič šel na houby? Vopatrně se protáhněte. Ať mu to neodřete. A zastrčte břicha. Hmm, tak nešel na houby...“

. A země se zachvěla a padala do nedozírných hlubin... A vesmír zpíval!
Čelo našeho peletonu čeká, až všichni dojedou. Napřed ticho. Ale jen chvíli. Pak huronský smích. Čistý, od srdce, osvobozující. "Teda Ivo, jsme všici moc zvědaví, jak tuto letošní Polífku popíšeš." "No, sama nevím, jak se toho decentně zhostit". Dnes se společně zasmějeme opakovaně ještě několikrát. Při vzpomínce na dojezd Kralupského dvojáku a samozřejmě i věcem dalším.

A pak to hlavní - polífková klasika. Na zahradě u Honzy 6 se vrháme na kralupskou luštěninovou. Někteří ještě v zablácených dresech, jiní zatím stojí ve frontě na sprchu. Iva stihne pouze jeden skoro již snědený "polífkový snímek" (že by byla zase dlouho v koupelně?). Fotograf Hynek to naštěstí zachrání a udělá fotoobrázků více. Končíme ve vyklizené garáži u H6, kde jsme v suchu a vejdeme se všichni.

Neděle je vyhlídková mezi kapkami deště: Lesní klubovna nedaleko Minic, poli do Dolan, cukrárenská "Mlsárnička" v Tursku. Opět mezi poli, tentokrát do Svrkyně.

Po kompletní očistě strojů bicyklových u H6 na dvorku ještě dojídání zbytků u H6 v kuchyni.

Povšimněte si nového separatisty!

Výborný víkend s 12. polífkou to byl - na rozmanité zážitky bohatý. Dosyta jsme si zajezdili, dosyta jsme si pochutnali, dosyta se zasmáli

. Hlavně, že všechno spolu. Díky Kralupáci!

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy