![]() |
![]() |
ODPRDOS Opava30. 4. - 4. 5. 2026 |
![]() |
| Autor textu | Foto / video | Ostatní |
|
Korektura Hana |
Iva 30.4., 1.5., 2.5., 3.5. |
|
Rok s rokem se sešel, pomalu končí
dubnové jaro a my, zástupci Spolku veselých cyklistů HAHY pelášíme na sever
Moravy. Konkrétně do Slezska a ještě konkrétněji do blízkosti řeky Opavy.
Právě k ní proto, že nastává tradiční čas OdPrDoS, v kterém si letos právě
řeka
Opava zahraje hlavní roli. O role vedlejší se podělíme my cyklisté. Vlak
nás unáší do Jeseníku, přestupujeme v Zábřehu. Tak kdo chcete, naskákejte
virtuálně do vagonu za námi. A že to bude jízda velkolepá! |
| Vracíme se k největší stavbě lázeňského areálu, k Priessnitzovu sanatoriu, pojmenovaném po zakladateli Lázní Jeseník Vincenci Priessnitzovi. Bylo vybudováno v letech 1908-1910 a částečně dokončeno v letech 1928-1929 podle návrhu architekta Leopolda Bauera. Patří ke stylu moderního historismu ovlivněného architekturou barokních zámků. Kolem tohoto sanatoria na sklonku dne nakonec sjedeme do našeho ubytování, které Hynek s Hanou zajistili v penzionu Peklo. Penziónek se nachází zcela na samotě, od lázní vzdálen necelé 2 kilometry. Navzdory jménu se tváří přívětivě a tak se ani nebojíme, vděčni za teplou sprchu a čistou postel. | ![]() |
|
Po deváté dopolední opouštíme Peklo, abychom
vyrazili hledat pramen Opavy. Ten se nachází v nadmořské výšce 1040 metrů v
severozápadním svahu masivu Orlík v Hrubém Jeseníku. Jeden z tří toků, který
tvoří řeku Opavu, se nazývá Černá Opava. Okolí pramene je skryté v hlubokých
lesích východně od osady Rejvíz. Černá Opava je 17,9 km dlouhá říčka, jež se
v Mnichově, městské části Vrbna pod Pradědem, stéká se Střední Opavou. Dál
teče jako Opava. Posledních 7 km je říčka sjízdná.![]() Filipojakubskou noc jsme letos poněkud odflákli, ale prvomájovou líbačku pod rozkvetlým stromem nikoliv. Dopoledne byl vybrán ten správný strom a tak děvčata z HAHY neuschnou a opět budou svěží minimálně do příštího máje... ![]() Ještě v městečku Jeseník přibrzdíme u Penny marketu, aby někteří dokoupili něco na svačinku, případně večeři či příští snídani. Lenka mile překvapí - z Penny se vynoří z papírovým tácem, kde dominuje 14 kousků teplé sekané. Pro každého účastníka jeden. Mňam !!! ![]() Pak už jen šlapeme. Za obcí Dětřichov trasa odbočuje vpravo. Následuje možnost tlačení, necelé 2 km. Povrch je zpočátku asfaltový, dále již nikoliv. Na odbočce se též skýtá varianta pokračovat po silnici č. 463 na Rejvíz. Tím se ovšem vynechá pramen Opavy. Přesto toho někteří využijí a v osadě Rejvíz jsou o něco dříve. Hynek: Skupina pramenných cyklistů jede a tlačí dle výkonosti a elektrické podpory. Pramen nacházím dle mapy a dle vlhkosti mechu, do kterého zapadáme, naštěstí ne po pás, ale jen po kotníky. Eva s Pepou u pramene také byli, ale hlad a žízeň je hnaly dál. ![]() Technická poznámka k fotografická. Obrázek byl pořízen na těžkém stabilním dřevěném stativu, který přivalil nejmohtnější a nejsilnější člen vrcholového družstva. Ten žlutý s helmou. V Rejvízu je možnost chutně poobědvat, což učiní všici. Pěší naučný okruh k Mechovému jezírku vynecháme, mnozí již navštívili v minulosti. Odbočku k jeskyni Panny Marie Lurdské však zařadíme - pěšky 2x 1,2 km. Vrátíme se k odbočce Černý most, abychom pokračovali po cyklotrase 55 podél Černé Opavy až k soutoku se Střední Opavou. Cestou míjíme dřevouhelnou vysokou pec z roku 1807, tzv. Lorenzovu huť. Je to poměrně cenná technická památka na dobu rozmachu železářského průmyslu v kraji. Pec je vysoká zhruba 11 metrů, v půdorysu měří 6,5 x 6,5 metru. Fungovala zřejmě jen několik let - nejprve ji využívaly železárny vratislavského biskupství, v roce 1822 si ji pronajali janovičtí Harrachové. V té době už ale byla ve špatném technickém stavu a na přelomu 19. a 20. století mimo provoz. Od roku 2005 probíhají na této zajímavé památce záchranné práce. |
![]() |
![]() |
V Mnichově, již v katastru Vrbna pod Pradědem, přibrzdíme u obdivuhodné barokní dřevěné Schnaubelovy kaple. Stávala tady až do roku 1975 a pocházela pravděpodobně ze 17. století. Minulý režim ji neudržoval, a tak zchátraná byla zbořena. Místní občané i chalupáři se však rozhodli, že tuto kapli dle původního vzoru znovu postaví. Současná kaple, zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie, má tedy - stejně jako její předchůdkyně - obdélný půdorys, sedlovou střechu s modřínovým šindelem a nad průčelím věž. Stavba kapličky proběhla od března do září 2012. ![]() Nacházíme se už v cílovém Vrbnu pod Pradědem, kde se dle ubytování dělíme na dvě skupinky - v penzionu "Pohoda klid" spí 6
cyklistů a v penzionu "Stavař" najde střechu nad hlavou 8 lidu a jejich
kola. Ve "Stavaři" nabízejí pokoj s ventilátorem (ten nikdo nepotřebujeme),
s koupelnou (ta je nakonec u každého pokojíku) a s manželskou postelí King -
tu přenecháme našim lídrům Ha+Hy. Postel je v zrcadlovém obložení, snad
přiměřeně měkká/tvrdá... Na každý pád vypadají ráno Vorli spokojeně. Večer se všici sejdeme v restauraci U Hradilů (= v sousedství penzionu "Pohoda klid"), od "Stavaře" se těch pár km dojede kolmo. Pokračujeme v soutěžních otázkách a rozdávání bodů. Večer se nakonec ve "Stavaři" protáhl do nočních hodin - v jídelně se hodnotilo, plánovalo i dost nasmálo :-) |
Startujeme u Penny, kde proběhla realizace nákupu hladových či těch
myslících na zadní kolečka. Míříme do obce Zátor, kde k polednímu
zastavení Hynek vytypoval pivní restauraci U Bizona - mají prázdný salónek
tak akorát pro nás a jídelní lístek plný. Můžeme objednávat !! Nutno
podotknout, že od začátku OdPrDoS panuje suché slunné počasí, nekápla ani
kapka rosy, natož deště. Teď před Bizonem je rozpáleno... Po obědě následují
Brantice, kde pohlédneme na renesanční zámek z 2. půlky 16. století. Po
druhé světové válce byl v zámku umístěn sklad léčiv, v dnešní době není
veřejnosti přístupný. |
![]() |
![]() |
![]() |
|
|
![]() |
Těšíme se do obce Úvalno - mají tady zrcadlový labyrint se čtyřiašedesáti různě pospojovanými zrcadly. Ven vede jediná cesta, jen ji najít... Zrcadlový labyrint se nachází v rychtě, postavené v roce 1699. Sloužila jako železná rezerva a zásoba pro celou vesnici na léta neúrody. Rychta byla opravována v 19. a 20. století, definitivně pak ve 21. století a veřejnosti zpřístupněna v roce 2011. Interiéry zdobí dobové venkovské předměty. Mimo labyrint je zde galerie a ve sklepních prostorách hrůzné výjevy upírského charakteru, nevhodné pro slabší jedince a malé děti. Hojně je rychta též využívána pro společenské akce. |
|
|
|
|
| Po 70 km a něco dojíždíme do cílové Opavy.
Neoficiálně je toto město titulované jako "nefalšovaná královna
českého Slezska". Leží na stejnojmenné řece, kolem které se již
třetí den motáme, kterou stále ještě doprovázíme. I když se blíží večer,
zvolníme a nespěcháme. Je toho mnoho ke koukání, vícero bodů k zastavení,
památky od gotiky po funkcionalismus... Radnice zvaná Hláska
neboli hodinářská věž, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie
- největší dochovaná ukázka slezské cihlové gotiky či budova bývalého
obchodního domu Breda - postaveném v moderním americkém
stylu v letech 1927–1928 podle návrhu vídeňského architekta Leopolda Bauera.
Jednalo se o první moderní obchodní dům svého typu v Československu.
Obdivujeme Slezské muzeum i Slezské divadlo v současném novorenesančním
vzhledu, taky budovu spořitelny v pozdně německém renesančním stylu,
umocněném bohatou sochařskou výzdobou a freskami, které vyobrazují
alegorické výjevy běžného života či technický pokrok. Cíleně vyhledáme železniční stanici Opava východ, postavenou v roce 1851 jako koncovou stanici trati ze Svinova. Byla odbočkou hlavního tahu Severní Ferdinandovy dráhy z Vídně do Krakova. Trať samotná pak byla otevřena roku 1855. Budova nádraží prošla v roce 2012 rekonstrukcí a zvítězila v anketě Nejkrásnější nádraží roku. Víc už toho nestihneme, nejvyšší čas se ubytovat. Vorli zajistili opavský hotel Algar a možnost objednat si večeři. Pohodlně se vejdeme všici. |
|
Hláska |
![]() kostel Nanebevzetí Panny Marie |
Slezské divadlo |
![]() Slezské muzeum |
![]() nádraží Opava východ, nejkrásnější nádraží 2012 |
![]() Iva: Poslední sedánka dne než upadnem do postýlek. |
|
| Vyjíždíme od opavského hotelu Algar o deváté ve směru na Velké Hoštice. Po 5 km můžeme odbočit k soutoku s Moravicí - to nás však nechává chladnými, neb potřebujeme soutok s Odrou. Po 7 km míjíme zámek Velké Hoštice - byl vystavěn v pozdně barokním slohu ve 2. polovině 18. století pro hraběte Chorinského. Kolem roku 1840 celý objekt upraven v klasicistním slohu a po roce 1945 zámek zestátněn. V současnosti se zde nachází archeologická expozice, restaurace, vinárna a dům s pečovatelskou službou. Kolem se rozkládá anglický park z počátku 19. století. |
|
Projíždíme kolem golfového hřiště, jenž je součástí anglického parku u zámku Kravaře. Park protíná i naše nadregionální cyklostezka č. 55, vedoucí z Krnova do Ostravy. Právě po ní doprovázíme řeku Opavu. Jádro zámku pochází z renesanční tvrze, která byla ve 20 letech 18. století upravena v duchu vrcholného baroka. Současně byl založen zámecký park. V této podobě se zámek dochoval dodnes. Čekají nás Mokré Lazce, malebná obec s bohatou historií, sahající až do roku 1377. Obec má zavedenou symboliku – vlastní znak a vlajku, které získala v roce 2000. Žije zde přes 1100 obyvatel. |
Kravaře zepředu |
![]() a dvojitě zezadu |
Poslední ze zámků na trati je Smolkov - původní barokní zámek byl dvoupatrový, při osvobozovacích bojích během 2. světové války byl však silně poškozen a z toho důvodu byla budova snížena o jedno patro. T.č. slouží zámek jako domov pro seniory. Dnešní romantickou etapu Hynek okoření
špetkou adrenalinu - připraví pro nás vrchařskou prémii - cca 24 km za
Chabičovem, konkrétně do vrchu v katastru obce Háj ve Slezsku s cílem u
malebné kapličky. Závodí se ve dvou kategoriích - zvlášť elektrokola a
zvlášť kola bez motorku. Případné body se přičtou k již získaným. V katastru ostravské části Třebovice se plánovaně setkáváme s kamarády Efky, ryzími Ostravaky, tedy domorodci. Ti se zde vyznají a dovedou nás k již nedalekému soutoku Opavy s Odrou. I zadaří se, doprovod Opavy končíme - foto je toho důkazem. Řece Opavě zamáváme, i její symbolice, kterou je ten krásný pták páv (i když víme, že na první dobrou O PAVA nejde). ![]() ![]() Úplné finále se koná v restauraci Třebovická role - při závěrečném obědě Hynek vyhodnotí celou akci, dle sečtených soutěžních bodů vyhlásí vítěze letošního OdPrDoS a rozdá patřičné diplomky. Tři účastnice letošní říční krasojízdy se rozloučí, spěchajíce na vlak do Prahy. Jsouce ještě v pracovním procesu, mají své pondělní povinnosti. Ostatní se těší, jak si aspoň částečně prohlédnou Ostravu, metropoli Moravskoslezského kraje, prostě to město razovité... Pokračuje Hynek: naším hlavním průvodcem po Ostravě byl Evin kamarád Karel (Eva o něm psala "Ostravou odkojený") s podporou dalších chlapců jejich party. Výklad začal historickým úvodem v restauraci. Mne s Hanou třeba překvapilo, že průmyslová historie začala výrobou železa a až potom přišla těžba uhlí. Projížďka inspirovaná našimi přáními začala v Porubě: |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|
Hornickou, těžební a koksárenskou techniku jsme prošli v Landeku. Při prohlídce a občerstvení U ledňáčka na mne padla dokumentační únava a tak se omlouvám našim průvodcům, že ve zpravodajství z akce nejsou zachyceni. Je to ostuda. Ale tipy na pondělní cíle jsem si do hlavy zapsal. Ještě jsem si "zarubali" v uhelné sloji (máme uhlí na Mikuláše 2026), podívali na soutok Odra-Ostravice a byli jsme doprovozeni do středu města. Díky. |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|
Kola se
v ubytovně na Šalamouně vyspala
s námi a při vyvádění ven byla klidná, nic jsme nepoškrábali a neokopali.
Prvním cílem, i když dříve na OČ navštíveným byla DOV, Dolní Oblast
Vítkovice. I bez průvodce je projížďka zajímavá. |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|
Podél Ostravice jsme přejeli k doporučné nové čtvrti Karolina, podívali se na sochu Věry Špinarové a obdivovali město z vyhlídky na Nové Radnici. |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() Ten kotel vpravo nahoře jsou Bazaly. |
![]() |
![]() |
Ó, co nám ještě zbývá? Olše, Ostravice nebo snad Odra? |