Via Czechia
sever-jih

10.6.-17.6. 2025

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Iva, Hynek Korektura Hana	Více foto Hynek	Interaktivní mapa

Už v únoru nás Hynek pozval na lákavé cykloputování skrze zemi českou. Inspiroval se turistickou akcí zvanou Via Czechia, kterou možno absolvovat klasicky pěšky, ale i na kole, ve výše položených oblastech přejezdy na lyžích či vodáckým splouváním sjízdných úseků řek. Z vícero nabídek Via Czechia vybral Hynek "Stezku středozemím", tedy spojnici nejsevernějšího a nejjižnějšího bodu Česka. Cyklistická varianta této stezky měří celkem 547 km, nejvyšší bod se vypíná na vrcholu Kleti v nadmořské výšce 1087 metrů nad mořem v Blanském lese, součásti to šumavského podhůří. A ten nejnižší si hoví pod zámkem Mělník při soutoku Labe s Vltavou ve 156 metrech n. m.
Přihlásilo se nás 15 členů spolku HAHY. Start byl v úterý 10.6. a končilo se po 8 etapách následující úterý 17.6. Tři účastníci se plánovaně odpojili v neděli, jeden již ve čtvrtek v Praze.
Hynek a jeho pravá ruka Hana zajistili ubytování a načrtli možnosti doplnění kalorií a tekutin jak v době oběda, tak i po absolvování jednotlivých etap.

Postřehy Ivy z jednotlivých dnů:

10.6.2025

My, co vyjíždíme z Prahy do místa startu, což je vlakové nádraží Rumburk, můžeme cestovat vlakem dvěma směry - buď přes Kralupy a Děčín anebo přes Mladou Boleslav na Rumburk.

V druhé variantě nám železnice zase jednou připraví překvapení. Přestup v Bolce stíháme jen tak tak, v úseku Nový Bor-Rybniště je zavedena náhradní autobusová přeprava (to nedávno ještě nebylo). A tak si trochu zaposilujem, jak přemísťujem kola a nacpané cyklobrašny z vlaku do vlaku, z vlaku do busu, z busu do vlaku. Uff, konečně v cíli... vystupovááát !!!

Opouštíme Rumburk a míříme přes Šluknov, nejsevernější město ČR, ještě více na sever. Snažíme se, abychom našli nejsevernější výběžek naší republiky. Bereme to přes Německo, abychom nejeli tam a zpět stejnou trasou. Po silničkách, zpevněných cestách, lesním terénem, přes kořeny, přes potoky... Často kola vedeme, tlačíme. Nemalé úsilí je nakonec korunováno úspěchem a hemžení cyklistů kolem Nordcapu je realitou.

Krásná Lípa, Chřibská a konečně v pohodovém sjezdu cílová Česká Kamenice. Je sice zataženo, chvílemi "mží ti do vlasů", ale můžeme odfrknout a odškrtnout si 85 kilometrů a nastoupaných 1173 metrů. Spíme v Turistické ubytovně města Česká Kamenice - po dvou, takže dostatek prostoru, v suchu a čistotě, teplá sprcha a kuchyňka na patře. Za okny konejšivě prší.

Rumburk

Wehrsdorf

U Nordkapu

Vyhlídka nad Šluknovem

Česká Kamenice

11.6.2025

Z České Kamenice po ránu záhy výživné stoupání. Až do Kamenického Šenova, pomyslného trojmezí Lužických hor, Českého Švýcarska a Českého středohoří. Nemůžeme zde minout Panskou skálu, zvanou též Kamenné varhany. To podle pěti až šestibokých pravidelných čedičových sloupců, jenž jsou téměř svislé, až 15 m dlouhé a mají 20-40 cm v průměru. C

elý útvar tak připomíná píšťaly varhan, čekající na duchovní rozezvučení v kostelní koncert...

V Novém Boru se nabízí kávičková pauza s dortíkem, koláčkem, buchtou či obloženým chlebíčkem... Chutně posilněni vyšplháme na Havraní skály, kola nechaje při úpatí. Skupina sedmi pískovcových skalních věží vyčnívá z nevelkého, zhruba 300 m dlouhého pískovcového hřbetu, ležícího asi 2 km od Nového Boru a 1 km severně od Radvance. Projedeme pod skalním hradem Sloup, přibrzdíme u zámeckého parku Zákupy a za chvíli již vjíždíme do CHKO Kokořínsko a Máchův kraj.

Poobědváme ve Starých Splavech, na dálku zamáváme hradu Bezděz a vyfotíme si krásné chalupy roubenky ve vesnické památkové rezervaci Žďár. Těsně mineme hrad Housku a zavzpomínáme na nedalekou obec Stránka, v podstatě místo vzniku spolku HAHY... V Romanově pozdravíme Luboše z cykloklubu MIKE a jeho rodinu, právě hrabou sena. Bylo v plánu a klaplo.

Hlavy pro dnešní noc složíme v budově Sokola městečka Mšena, kde spíme povícero na železných postelích s matrací. Ve vlastních spacácích, takže je nám dostatečně teplo (během noci jeden z rachotem z postele spadne - někteří spolunocležníci viditelně nadskočí, jiní se ani nehnou). Velitelé Hynek s Hanou si ustelou v tělocvičně na žíněnkách (byly poněkud tvrdé, jak z Hany ráno vyleze). U nich se také odehrává večerní brífink - zhodnotí se uplynulá etapa (= 77 km + 899 m) a nastíní ta příští zítřejší. To bude čtvrtek a končí se v Praze.

Cukrárna Nový Bor

Havraní skály

Park zámku Zákupy

Žďár

Sokolovna Mšeno

Sokolovna Mšeno, Vorlí ložnice

12.6.2025

Ze Mšena to bereme na obec Kanina a sjíždíme Kaninským dolem do dolu Kokořínského, což je příjemné. Neb v minulosti vedly naše cyklovýlety často opačně, kdy se vydatně do Kaniny stoupalo. Míjíme nám známá místa jako Harasov, Štambach, stále podél potoka Pšovka. Ve Lhotce plánovaně zajedeme ke skalnímu bytu. Pochází zřejmě z poloviny 19. století, jeho poslední obyvatelka se zde narodila a žila až do svých 83 let (= do roku 1982).

Definitivně opouštíme Kokořínsko, abychom přes královské město Mělník vystoupali k atraktivní vyhlídce mezi mělnickým zámkem a kostelem sv.Petra a Pavla. Zleva doprava jako na dlani máme pravý soutok Labe s Vltavou, pak lépe viditelný soutok Vraňansko-hořínského plavebního kanálu a řeky Labe. Nelze přehlédnou ani majestátnou horu Říp.

Sjedeme k řece a přes most Josefa Straky na druhý břeh. V blízké obci Hořín přes zamčenou bránu mrkneme na hořínský zámek patřící k významným objektům slučujícím prvky pozdního baroka s raným rokokem. Zámek je veřejnosti nepřístupný, protože stále v chátrajícím stavu. Ale snad se začne blýskat na lepší časy a co nejdříve se započne s jeho obnovou. Mineme hrobku Lobkowiců, chvíli fotografujeme u zdymadla Hořín, jež bylo uvedeno do provozu v roce 1905. Překonává spád 8,5 m, čímž je nejvyšším plavebním stupněm v úseku Praha - Mělník. Zdymadlo se skládá ze dvou plavebních komor a je technickou památkou. V roce 1996 bylo doplněno malou vodní elektrárnou o výkonu 30 kW.

Kolem zooparku Zelčín jen projedeme, mineme most Zelčín a v Lužci nad Vltavou přibrzdíme u jediného zdvižného železničního mostu v naší zemi. Vybudován před 6 lety, pravidelné vlaky však přes nové překlenutí za 100 milionů korun jezdily pouhých osm měsíců. Středočeský kraj totiž na zmodernizované trati kvůli úsporným opatřením zrušil v roce 2021 osobní dopravu mezi Vraňany a Lužcem nad Vltavou.
Na konci obce Dedibaby zavzpomínáme na naše první OdPrDoS, kdy jsme doprovázeli na kolech od pramene do soutoku řeku Vltavu a právě zde pod rozkvetlým stromem uskutečnili prvomájové HAHY líbání...

Čeká nás zámek Veltrusy, významné dílo vrcholného baroka. Začínáme mít však hlad a tož atakujeme zahradní restauraci Libuše, kde si dopřejeme vydatný oběd. Naproti přes řeku Vltavu je malá vodní elektrárna Miřejovice, kam se dostaneme po Miřejovickém mostě. Ten je oblíbenou lokací pro filmové natáčení - objevil se v mnoha filmech a seriálech, např."Anthropoid", "Hořící keř" a seriálů jako "První republika" či "České století". V Nelahozevsi nevynecháme rodný dům hudebního skladatele Antonína Dvořáka a pohlédneme hned vedle na zámek Nelahozeves, patřící mezi nejvýznamnější pozdně renesanční sídla v Čechách. Všechno bez velkých zdržení, neb pozoruhodností vela a času málo. Dvořákovou stezkou mezi železničním tratí a Vltavou se dostaneme do Kralup, kde pozdravíme Vaška Doubka, manžela naší Ilonky. Kralupáci si u Doubků odloží své spacáky (už nebudeme potřebovat). A tak zase do sedla a frčíme.

Libčice nad Vltavou, Úholičky - za obcí hradiště Řivnáč. Zde obdivujeme krásný výhled na meandr Vltavy, který obtáčí obce Řež a Husinec. Následuje kostel sv. Klimenta na Levém Hradci, nejstarší křesťanský kostel v Čechách, založený prvním historicky doloženým českým knížetem Bořivojem kolem roku 880. Z nedaleké vyhlídky sv. Ludmily taktéž možno spatřit Vltavu. Ještě u kostela zjišťuje PPé defekt na svém bicyklu, což si vyžádá dobrou hodku kolektivní klučíčí opravy. Po té opustíme Levý Hradec, městečko Roztoky a v podstatě se rozjíždíme každý svou cestou do svých pražských domovů. Ála 8 bere Kralupáky k sobě do Černošic, o zbylé přespolní se rozdělí Kalimero a Iva. Ujeto přes 90 km, nastoupáno cca 400 metrů.

Skalní byt

Zdymadlo Hořín

Setkání na vltavském kanálu

Kemp Zoopark Zelčín

Zelčín, zvedací most železniční

Meandr s pohledem na Řež

13.6.2025 (pátek)

Domluvený sraz máme v 10 hodin před hospůdkou U Posledního Kelta, nedaleko železniční stanice Praha -

Zbraslav. Je to na pravém břehu Vltavy, po kterém jedna skupina chvíli pokračuje, než záhy vystoupá do obce Zvole.

Ti odvážnější (HYV: bláznivější) se vrhnou do Břežanského údolí, aby projeli kolem největšího keltského oppida střední Evropy. Bylo vybudováno na vrchu Hradiště zvaném Závist, nad dnešní Zbraslaví u Prahy v nadmořské výšce 391 metrů. Pozůstatky oppida Závist dnes přibližuje naučná stezka vybudovaná v rámci mezinárodního projektu Keltská Evropa. Archeologické naleziště však muselo být v roce 2003 z důvodu ochrany zasypáno pro další generace. Na akropoli tohoto keltského oppida nedaleko Dolních Břežan u Prahy vyrostla roku 2021 válcovitá rozhledna z modřínového dřeva vysoká 32 metrů. Nad hladinou Vltavy se vypíná do výšky 200 metrů a poskytuje zajímavý kruhový výhled do okolí. Za jejím návrhem stojí architekt Martin Rajniš.

Jedna z variant Via Czechia směřuje přes obec Březová-Oleško a přes Oleško, častěji terénem než po zpevněné silnici. Finální sjíždění vede podél Záhořanského potoka, odkud má Iva nezapomenutelnou vzpomínku, jak se před lety s vyhrnutými nohavicemi tímto potokem brodila v prosincovém čase vánočním. Holt chyběla lávka...
Severně od Petrova v Posázaví, nedaleko městysu Davle se skýtá možnost vystoupat na kopec Ďábel (398 m n.m.). Na zalesněném vrcholu leží údajný geometrický střed Čech, kde je to k hranici Čech s Moravou, Polskem, Německem a Rakouskem vždy shodných 105 km (HYV: přeměřil jsem to, Polsko je dál, 112km).

Někteří projedou pod Medníkem (417 m n.m.), dále přes Třebsín a Vysoký Újezd do Osečan. Za obcí je schován zámek Osečany. Původní tvrz patrně ve 2. polovině 16. století přestavěli na renesanční zámek.

Později bylo sídlo barokně upraveno, v letech 1850-60 získalo novogotické prvky. K zámku přiléhá rozlehlý park s několika menšími objekty, vše veřejnosti přístupné. Vlastníkem toho všeho je někdejší politik Matěj Stropnický.

Ti, co míří do Chlumu, zde mohou odbočit na Bartůňkovu vyhlídku - nese jméno po Karlu Bartůňkovi, zakladateli naučné stezky procházející NPR Drbákov - Albertovy skály. Nabízí úžasné výhledy do údolí Vltavy.

Turistickou ubytovnu Taverny, kde máme dnes nocovat, najdeme cca 1 km od středu města Sedlčany. Spíme v příjemných dvoulůžkových pokojích, sociální zařízení je pro dva pokoje společné, k dispozici je vybavená kuchyňka s jídelnou. Ujet se dnes mohlo přes 80 km a nastoupat až 1122 metrů.

Zde se natáčel Most u Remagenu

Oběd ve Zvoničce, Třebsín. Vodník o 200 m dál.

Zbytky mlýna Příčovy kousek od Sedlčan

14.6.2025

Vyjíždíme o slunném sobotním ránu od

Taverny a pozvolna se noříme do utěšené krajiny, která umí pohladit. Říká se jí Toulava. Jde o turistickou oblast jasně regionálně vymezenou na pomezí jižních a středních Čech, o krajinu kolem měst Tábor, Bechyně, Milevsko, Soběslav, Sedlec-Prčice a Sedlčany. V Toulavě se dá opravdu pěkně toulat, až je z toho pro některé zatoulaný kufr... Nicméně všici dorazí na oběd do pivovaru "Vítek z Prčice" v městě Sedlec-Prčice. Právě z tohoto regionu pochází zakladatel slavného šlechtického rodu Vítkovců.

Dojíždíme na nejvýše položenou obec Stezky Středozemím - Ounuz ležící v nadmořské výšce 710 metrů, jen kousek od střediska zimních sportů Monínec. V roce 1995 byla osada Ounuz vyhlášena vesnickou památkovou zónou - zachované původní roubené stavby lidové architektury jsou jedinečné. Skvěle se hodily jako kulisy pro natáčení pohádek Pyšná princezna a Honza málem králem.

Hynek nás nabádá, ať nevynecháme malebné městečko Jistebnice. Tak ho mnozí poslechneme a skoukneme dominantní věž kostela sv. Michaela Archanděla a budovu základní školy z roku 1888. Za pozornost stojí i kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1729 a jednopatrový zámeček z 2 poloviny 16. století, zvaný Vlašský dům. Dnešní podobu získal barokní úpravou v 18 století. V současnosti objekt vlastní obec, která v přízemí zřídila pamětní síň místního rodáka, malíře Richarda Laudy. V jihovýchodní části města se prostírá anglický park z 19. století a též zámek s věží v novogotickém slohu. Park i zámek jsou soukromým majetkem, veřejnosti nepřístupným.

Ještě před cílovým Táborem je v plánu zahnout do Borotína, kde má chalupu náš cyklokamarád Vlčánek. Není doma, tak jen letmý pohled přes vrata. Zdržíme se však v kavárně Barokní dům Borotín blízko zříceniny hradu Borotín. Ta se vypíná nad Starozámeckým rybníkem. Hrad pochází z druhé poloviny 14. století, v 17. století byl vypálen a od té doby chátrá.

Do Tábora to máme už jen slabých cca 11 kilometrů, ubytování zajištěno v Hotelu zimního stadionu. Ujeto něco přes 67 km při převýšení 1024 metrů.

Toulava...

Dřevěný udivený turista nad Sedlec-Prčice

Ounuz

Borotín

Krajina Toulavy je malebná i svými vesničkami. Tak vznikla následující rýmovačka inspirována názvy obcí, přes které jsme jeli nebo byly na ukazatelích odboček:

Když jedu přes Veselíčko,
rozsvítí se moje líčko.
Přes Křivošice, Ředice,
směju se já velice.

Dolní Matějov a Nové Dvory,
dostávám se do pohody.
Nechvalice, Libčice,
usmívám se velice.

Mokrá Lipí Hradce,
jede se nám hladce,
přes zastávku Vrabče

A do kopce v Nehohonín,
tam se teda nehoním.
Zakončím to v Huštiláři,
mozek se mi tady vaří.

V Krásenci vzhůru hleď,
je to výzva, hora Kleť!

Postřehy Hynka z dalších dnů:

15.6.2025

Po ranním průjezdu ještě nepřeplněným Táborem si trochu upravujeme (=zkracujeme, HaHy a MíPí) naplánovanou trasu.

Jen Kalimero se jí poctivě drží. Dojíždíme ale k Stádleckému mostu, který má zajímavou historii. Byl postaven 1848 známým stavitelem V. Lannou a do roku 1960 překlenoval Vltavu. 1958 byl jako Podolský most prohlášen kultu. památkou. V letech 1960–1975 byl rozebrán a přemístěn na dnešní místo na Lužnici. Byl k němu MOC PĚKNÝ SJEZD.

V Bechyni kvůli nám neotevřeli pivovar Keras, a tak jsme si pochutnali ve vietnamském občerstvení na náměstí. Před tím jsme navštívili neobvykle umístěné turistické muzeum - v synagoze. Projedeme bez zastávky kolem zámku Mitrowicz a horkem znaveni se díváme z rozhledny Semence na věže Temelína a Týn nad Vltavou, na soutok Vltava - Lužnice již nemáme sil. Ty nám ale stačí na zmrzlinu a chladný BIRGO, což je dobré nealko pivo s grapefruitem od Budvaru. Ještě se podíváme na otočné hlediště a pak už z města vorařů jedeme po potahové stezce, kdy byly tahány vory.

Pak se už jen vyšvihneme (tak se to píše v cyklo-článcích, my vyfuníme a vytlačíme) od přehrady Hněvkovice s malou vodní elektrárnou k té velké, temelínské na kopci. Naštěstí je na vrcholku přístřešek s vodou, kterou můžeme schladit hlavu, stejně jako jaderná elektrárna používá přehradní vodu.

Pak už jen lehce pojedeme podél Vltavy až do Hluboké. To jsme si mysleli. Nebylo to tak. Pěkně se to houpalo. Ve sportovním areálu, kde jsme byli ubytováni, měli chladné pivo, a to jsme nutně potřebovali. Podařilo se i přidat další pokoj a tak nás na palandách spalo málo, asi jen já.

Ranní Tábor

Turistické muzeum v Bechyni

Zámek Mitrowitz

Otočné hlediště v Týnu nad Vltavou

Potahová vorařská stezka za Týnem nad Vltavou

Muzeum voroplavby

A8 frčí na rovném úseku houpavé cesty kol Vltavy

16.6.2025

Ráno v Hluboké bylo výcvikem k trpělivosti. Čekali jsme, až přestane pršet.

Párové skupiny MíPí a HaHy vyrazili hned při prvním ukončení a další čekali na potvrzení konce meteorologickou aplikací v mobilu, stejně jsme se ve městě, kde by chtěl bydlet každý, setkali a předali si důležité informace, třeba kde je pěkná pekárna.

Cestou s Mípí jsme vynechali několik hospod, zastavili jsme až Na Zastávce, kde nám v zahradě pohlídali kola Jeníček s Mařenkou a při obědě jsme si mohli povídat s panem Tau.

Naše cesty se pak rozdělily. S Hanou jsem jel na KLeť, kterou jsme při předchozích výletech vynechali. Ostatní zase viděli Zlatou korunu s čtyřsetletou lípou, kterou jsme vynechali zase my. Výjezd na Kleť byl psychicky náročný, asi 3x jsme po náročném výjezdu klesli (bože, jak hluboko) a znovu nahoru. Zato sjezd až do Českého Krumlova byl fičák až bolely prsty od páček brzd.

Ve mnou slibované restaurace, kde měl být řízek přes celý talíř bylo zavřeno, a tak si většina dala večeři u Vietnamců. Na větší prohlídku města už nebylo dost času a sil psychických i fyzických.

Statistika: 56km, 1097m (varianta s Kletí, bez Zlaté Koruny)

Náměstí České Budějovice

S kávou se na konec deště čeká lépe. Se šlehačkou lépěji ;-) (foto A8)

Prevenci před deštěm pojala každá jinak

Takto si představuji jihočeskou krajinu

Hlídači našich kol

Výzdoba hospody naivním malířem

KLeť

Lípa Zlatá Koruna (A8)

Příjezd do Čes.Krum. proti Japoncům (A8)

Český Krumlov

17.6.2025

Poslední den cesty jsme se rozdělili na výkonnější, zkušené cyklisty (Kalimero, Honza S. a Vašek),

kteří jeli po cyklotrasách a zbytek nás slabších (morálně i fyzicky), kteří jeli do Rožmberka nad Vltavou po silnici. Spíše než kamiony nás předjížděli dodávky s přívěsy s kanoemi. V Rožmberku byla nutná zdravotní zastávka, já i ostatní doplňovali cukry a kofein. Kavárna Lar Cafe se k tomu výborně hodila.

Cesta podél Vltavy s barevnými loďkami vodáků hezky ubíhala, a tak byl čas navštívit volnou prohlídku v klášteru Vyšší Brod. Poobědvali jsme v nejjižnějším pivovaru Čech, v pivovaru Studánky, kde byla velice příjemná obsluha a dobré jídlo i pivo. Odtud na nejjižnější bod to už bylo "co by kamenem dohodil", tedy v případě, že dohodíte 7 km.

Díky cyklistickému božstvu se nám podařilo dojet do cíle tak, že jsme se mohli v cíli vyfotit najednou. I cesta zpět na nádraží v Rybníku u Dolního Dvořiště byla krásná, tak jsme ani neronili slzy, že už výlet skončil.

Statistika:60 km, 638 m

Rožmberk nad Vltavou