Ivančice

3.7.-8.7. 2024
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana		 Více foto Hynek, Ilona M., Líba, Pavel, Vašek
 Interaktivní mapa
Syn Petr Evy Zapky má kamaráda v Ivančicích Aleše a ten Evě nabídnul, že nás místním regionem rád provede. Rádi jsme tento návrh přijali a akci na rok 2024 naplánovali. Trochu nám v tom udělala čáru přes rozpočet rozbrušovačka, která zaútočila na ruku Aleše ležícího pod autem a znemožnila mu osobní účast.


3.7.2024 středa

Cesty do Ivančic jsme pojali různě, Ha+Hy+Rudy jeli vlakem z MB přes Kolín do Brna. Jaké zajímavosti nás čekaly při cestě vlakem?
- pod Rudy se automaticky zvedla sedačka, když se nadzvedla ke kolům a ta si pak zpět dosedla na zem
- v rezervovaném voze nebyly háky na kola
- po přesunu na hákové místo jsme museli posunout 4 kufry a kočárek, aby šlo kola pověsit
- dali jsme si kávu
- do vozu pršelo, ale jen trochu, stačilo přesednout, naštěstí jsme v kupé byli sami

Cesta z Brna byla pěkná, dokonce jsme potkali známe cyklisty (Libušku a Honzu) na pivu. Podél říčky Bobravy bylo dost bahno, naštěstí se spustil liják, který nám kola dost omyl. I nás. V Ivančicích jsme se s dalšími účastníky potkali u vinotéky. Kde jinde, že?

Moravanské víly u Bobravy		    

Terénní vložka u Bobravy
Zvlhčování
Očista


4.7.2024 čtvrtek
Ačkoli Aleš některé trasy projel před svým úrazem, příroda nám na turistické modré podél Rokytné při cestě do Moravského Krumlova mezitím připravila překvapení ve formě vzpírání bicyklů přes čerstvě padlé kmeny.

Vyzkoušeli jsme gymnastický přechod po kladině nad vodou - po kmenu se speciálním zábradlím. Mohli jsme se přidržovat trubičky navlečené na ocelovém lanku. Někdo volil raději přechod přes brod. Hluboký brod, až po...
Po těchto přechodech jsme se rozhodli vrátit se u Budkovic na silnici. Ta nejbližší 152 byla ale moc frekventovaná, tak jsme vybrali až další, čímž jsme se vrátili do katastru obce Ivančice. Hana nepodlehla, najela na cyklotrasu 5009. Pak na nás hodinu čekala. Stihla dohodnout komentovanou prohlídku v Slovanské epopeje.






Pod oblohou vymalovanou nebeským malířem jsme popojeli do doporučené restaurace hotel Ryšavý a tam posadili na zahrádku a vpravili do sebe co hrdlo ráčilo.


Část skupiny odsud volila kratší trasu zpět, druhá jela až do Alinkova, kde jsme sice nenašli slibované archeologické naleziště, ale cesta odsud byla krásná.




A cesta byla i plodná. V Petrovicích jsme zajeli i do domkařské doškové chaloupky a nahlédli přes dveře dovnitř.
   

Při cestě z Moravského Krumlova jsme odvážně opět jeli kolem Rokytné, odměnou nám bylo zastavení Zvěrokruh v Budkovicích (více znamení ve fotogalerii)
    


5.7.2024 Pátek

Trasa vedla na západ, až do Babylonu! Začala pěknými zastaveními u raka, u ledňáčka, cyklisty... Pěkně to v Ivančicích udělali.

Pozvolna jsme stoupali až do Ketkovic, ze kterých jsme sjeli k Oslavě. Jen dva z nás odbočili k zřícenině Levnov, ostatní se dívali od mostu přes Oslavu vzhůru.

Ač bylo 11:30 zvolili jsme přestávku na občerstvení v Senoradské kantýně; ta pak přerostla v přestávku obědní. To díky dobrému pivu a hlavně skvělé kantýnské, která dělala vážně poctivou polévku a stále se nám snažila prodat jednu porci navíc, kterou jsme si prý objednali a zaplatili. S příště se máme nahlásit předem, aby vše připravila včas. Byla skvělá. Tak jsem se společně vyfotografovali:		   Píchat jsme přerušní u kantýny nemuseli.
   

A pak jsme jeli a šlapali a potili se kolem Temelína, až jsme dojeli na rozhlednu Babylon, kde jsme si dali eskymo a kochali se 360° výhledem s dalekohledem v ceně vstupného.
S Hanou jsme ještě navštívili vodní nádrž Dalešice a akciový pivovar Dalešice, kde se natáčel film Postřižiny.    
 
Hlavní část výpravy se vracela za podpory slunce radostně zpět, večer nás čekala ochutnávka vína. To ještě členové nevěděli, že jsem včera špatně pochopil výklad trasy na vinici a poslal je tak vedle. Naštěstí pochopili mou chybu a Aleš je navigoval na správné souřadnice, kde jsme s ochutnávkou vína mohli koštovat i pěkný výhled na Ivančice.
Vinou stezkou nás chutně, radostně  a odborně provedl pan Roman Komarov. I buřty jsme měli.

Až po západu slunka náš Aleš navedl na cestu mimo silnice domů. Myslím, že řada z nás ani nevěděla kudy vede kolo. Někdo v měkké trávě i zakopnul. Nikomu se nic nestalo a došli jsem do cíle. Kupodivu VŠICHNI.
Večer na ubytovně jsme se při besedě nejen o vínu tak rozhicovali (podívejte se, jak se mi leskne pleš), až se spustil požární hlásič. Naštěstí nám Vašek Doubek po telefonu poradil, jak jej deaktivovat.

6.7.2024 sobota

S Hanou jsme jeli samostatně do zámku Slatiňany, který jsme "objevili" při ODPRDOS. Expozice s osobní prohlídkou majitelů nás uchvátila. Dojmů bylo tolik, že to neumím zdokumentovat. To je třeba vidět na vlastní oči.


Ostatní jeli především do Dolní Kounice, kde hlavní cíl byl klášter Rosa Coeli. Variant cest tam a zpět bylo mnoho, dle zpravodajství Pavla vzniklo až 7 průzkumných skupin.
 

Foto Líba

7.7. Neděle
Start byl hustej. Po prohlídce náměstí jsme začali zprudka nahoru. Asfaltu jsme dali vale a na některých úsecích snad tlačil každý. Evě se to líbilo:


Na rozcestí Pod Veselou Horou jsme původní trasu opustili, báli se pokračování a vydali se přes vojáky již nepoužívaný objekt směrem na Neslovice, kde se nám pěkně otevřela krajina:
Z oblohy se začal snášet lehký deštík, takový co jde dobře vydržet a ještě nestahuje koutky úst směrem dolů. Ale ani nahoru.
Za Neslovicemi jsme se dostali k Alešem avizované místní specialitě, kterou jen tak někdo nemá, kraví podchod pod cyklostezkou!
Vašek, který jel za námi, se v Tetčicích dal po plánované trase po žluté. Mohl se pak pochlubit tím, že jel (i couval) na kole místy, kde ještě nikdo letos asi ani nešel. Stromy mohl přelézat i podlézat.

Kraví podchod, cyklistický nadjezd (foto Pavel)
Vaškova dokumentární fotka cestičky po žluté
Ve Střelicích nás Karel poňoukal, abychom se zastavili v otevřené hospodě. Já řekl NE, a tak jsme pokračovali do doporučené cyklisticko-železniční osvěžovny Vechtrovna. Dojeli jsme v 11:48, akorát na obídek. Vechtrovna je moc pěkný objekt. Otevřený ale od 14:00. Měl jsem dát na Karlovo poňoukání. Otočili jsme se a nasytili se v Střelicích v Hospůdce u Trnků (s dlouhou historií).

Vechtrovna
Hospůdka u Trnků

Po projetí poutí v Ořechově jsme se rozdělili, abychom se pak u kostelíčka sv. Antonína nad Dolními Kounicemi sešli.

Cestou zpět do Ivančic skupina HHH (Hanky a Hynek) využila znalostí jezdců ze soboty a navštívila:		    

Nový a starý (1870) Ivančický viadukt
Místní pivovar
Maják

Penzion pro pohozené pány, Stříbrský mlýn

Muchovu vyhlídku
Rodný dům Vladimíra Menšíka


8.7.2024 pondělí

V poslední den, ještě před cestou do Brna, jsme poctili návštěvou těžní věž Kukla s expozicí o historii a výrobě elektrické energie:		    

Jako poslední musím zmínit Brněnské Retromuzeum na statku. Dost exponátů jsme z domova znali. Je to naše mládí.





Čtyřdobý trabant z roku 1990


Závěrem musím veřejně poděkovat paní průvodčí Českých drah, která zajistila, aby vlak Arrivy na nás v Kolíně počkal. My měli zpoždění z Maďarska.

Na hlavní stránku HaHy