Dunajec

Středa 17.7. - trasa

Ještě v Tarnów se pokoušíme najít jednu z kešek, které obě Hany s Hynkem na svých cestách často hledají a často úspěšně. Ale tentokrát se nezadaří a úkryt kešky zůstává neobjeven. Nevadí, dny příští budou jistě šťastnější a hledači kešek si vše vynahradí. Obecně v Polsku vidno nemálo svatostánků, kostelů a kapliček. Tarnów není výjimkou. Některé se nám líbí více, jiné méně. Často v nadživotní velikosti potkáme sochy papeže Pavla II. Nelze přehlédnout, jak si je podobný...

Podél Dunajce je cyklostezka dobře značena, vícekrát přejedeme po mostu z jedné strany na druhou. A jednou se dokonce svezeme přívozem. Bez poplatku, = zadarmo. Pro dnešek končíme v městě Nowy Sacz, na tachometru přes 84 km. Ještě než se ubytujeme, prohlédneme si zajímavý kostel Panny Marie Neposkvrněné. Součástí této farnosti je též kult svaté Rity z Cascie, jež inicioval akt zasvěcení obrazu světice. Svým neobvyklým zjevem připomínající houbu nás tato sakrální stavba nemálo zaujme a dost se nám líbí. Pro dnešek naše 4 hlavy složíme ve dvou malých pokojíčcích hotelového typu. Ale přilehlá koupelna s teplou sprchou a splachovacím záchůdkem u každého pokojíku nás plně uspokojí.

Kostelík v Błoniu z vnějšku

Čtvrtek 18.7. - trasa

Po prohlídce dalších kostelů, sokolovny a přilehlých parků opouštíme Nowy Sacz a věrni vodstvu Dunajce upalujem proti proudu. Příjemně poobědváme u dřevěného stolu s výhledem na řeku (zapékanka, pirohy plněné masem, brynzou, pivko).

Reklamní upoutávka na točenou kofolu dává tušit, že jsme na chvíli překročili hranici a ukrajujeme cyklokilometry po sousedním Slovensku. Ano, projíždíme nádherným Pieninským národním parkem, který se rozkládá v pohoří Pieniny, jenž jsou součástí Východních Beskyd. Vyhlášen byl park na Slovensku již v roce 1967. A že se jedná o oblast vyhledávanou převážně vodáky, potvrzují na řece četné kánoe, gumové čluny či v neposlední řadě dřevěné vory, tzv. pltě, což je místní turistická atrakce.

Ubytování pro dnešní den zajistil Hynek v obci Niedzica, v přístavbě bývalého vodního mlýnu. Jednopodlažní apartmánek máme sami pro sebe. A téměř celých 81 km za sebou.

Pátek 19.7. - trasa

Nedaleko našeho čtvrtečního noclehu, na polské straně Dunajce se nachází hrad Niedvica neboli Nedecký hrad, zvaný též zámek Dunajec. Hrad byl postaven na vápencové skále nad řekou Dunajec v nadmořské výšce 566 m. Na tomto úseku řeky v 80. letech minulého století byla vybudována vodní nádrž, dnes se tedy hrad tyčí nad Czorsztynskou přehradou. Tuto dominantu nemůžeme opomenout a tak míříme k jezeru Czorsztyńskie. Hrad z přelomu 13. a 14. století prošel přestavbou pozdně gotickou, pak renesanční, poslední výrazné úpravy se odehrály v 19 století. Po důkladné prohlídce hradně zámeckého objektu realizujeme v podhradí setkání s bratrskou cyklistickou skupinou - je také stále čtyřčlenná, nikdo neodpadnul. Další trasa vede podél vodní nádrže houpačkovitě nahoru/dolů. To už v opět v samostatné režii každého cyklodružstva zvlášť. V jednom koutu přehrady se nabízí plac k vykoupání, zaplavání. Ukáže se, že představa vodního osvěžení je zcela lichá, že husté vodní rostlinstvo jen lechtá po břiše a stehnech a hrozí zapletení s našimi údy. Tak rychle z vody ven.

Sobota 20.7. - trasa

Balkónovou snídani s polskou vysokotatranskou vyhlídkou si náležitě užíváme/vychutnáme. Dnes nás totiž čeká přejezd z Polska na Slovensko. Definitivní. Dá se říci, že kolmo podjedeme Východné Tatry, maje je pravostranně. Zatímco vlevo od nás se zdvíhá Spišská Magura. Stačí vystoupat do průsmyku v nadmořské výšce kolem 1100 metrů a následně si vychutnat parádní sjezd.

Malebný dřevěný kostelík v Tatranské Javorině je už na slovenském území. Zbývá dojet přes Ždiar, Tatranskou Lomnici, Horní Smokovec a Novou Lesnou do Popradu a pak do Hrabušic při úpatí Slovenského ráje. V Popradu zbyde chvilka na ochutnávku zlatavého moku v místním minipivovaru Tatras. To nás dostatečně nabudí, zvedne náladu a tak dojezd do cílových Hrabušic je v celkových 77 a půl cyklokilometrech poklidný. Kamarádi z HAHY, co přijeli bez kol, jsou už ubytováni, HAHY cyklisti bratrského družstva dojíždí asi hoďku po nás.
Je nás 14 kousků, když se večer všichni sesedneme u dlouhého stolu, abychom si připili s majitelem penzionku na zdraví a hlavně načrtli program další. Ale to už je povídání jiné, ryze slovenské. Polský Dunajec je v tu chvíli minulostí, byť velmi čerstvou...