ODPRDOS
Rokytná, Oslava

30.4.-3.5. 2024
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva, poznámky Hynek
Korektura Hana		 Více foto Hynek, Lenka
Harmiva1, 2, 3, 4
 Interaktivní mapa
Úterý 30.4.

Cože ?!? To už je rok, co jsme stáli s našimi bicykly na peróně pražského Hlavního nádraží a vyhlíželi vlak, který by nás trochu přiblížil k řekám, jež jsme si vyhlídli pro letošní OdPrDoS ?!? Určitě tedy řeky vyhlídl Pavlík - ujal se hlavní organizace a my mu to odsouhlasili. Pavlík vybírá ubytování, kde nám opravdu koncem dubna není zima, dále typy na doplnění kalorií, pitného režimu, objednává i poslední večeři, případně pro zájemce snídani. V neposlední řadě pověřuje plánováním tras Hynka, čímž sáhá na jistotu, která se rozhodně osvědčuje. A které že řeky to vlastně jsou, které to pro letošek vyhrály? Ano, jsou letos dvě - řeka Rokytná a Oslava.

V Kolíně přistupují Ha+Hy a taky dostáváme zprávu, že Janičce ujel vlak těsně před nosem. Přijede dalším za hodinu, v cílové stanici Žďár nad Sázavou na ni počkáme. Tu hodinku čekání však strávíme příjemně - Vašek nás zavede na oběd (lahůdky Vesna), kde za více jak příznivé ceny a v pestrém výběru pokrmů teplých i studených poobědváme. Dnes ještě v plánu žádný pramen či soutok není, to až zítra. Míříme do Třebíče a ještě dál na okraj města do kempu Poušov, kde Pavlík zajistil nocleh.		    

Vesna
Foto ve Vesně Lenka
Lenka: Miluji žďár nad Sázavou

Míjíme řadu rybníků - např. Radonínský, Votoupalův, Fedrpyš, Rendlíček, Znětínecký, Podvesník, Mlýnský, Polovec... V obci Pavlov se fotografuje Pavlík s děvčaty HAHY a v obci Pustina pro změnu PPé, neb jeho občanské příjmení zní zcela totožně.V Beneticích stavíme u samoobslužného baru s nápoji a nanuky a též s obrazy a malbami studenta Karla Krejčího. Bar je otevřen pouze o víkendu, ale Lenka má štěstí a potkává maminku malujícího studenta, kterak jde krmit slepice. Slovo dalo slovo a samooblužný bar nám je otevřen, ačkoliv do víkendu daleko. Velmi příjemné osvěžení.

Nejen Pavlov, ale i Pavlínov (po najetí myší)

Pak terénem kolem vrchu Jelení hlava (617 m n.m.), částečně lesním. Ještě přes Budíkovice a jsme v Třebíči. Pojezdíme si trochu po městě, především po tom židovském. Někteří zajdou na večeři do hospůdky, jiní nakoupí v supermarketu, všichni však posléze dorazí do dnešního cíle = do kempu Poušov, kde spíme po dvou v chatkách. Po večerním brífinku má Hynek připraveny soutěžní otázky - co se událo 30. dubna v různých letech hluboce minulých i relativně nedávných u nás i ve světě. A tak nějak podobně to bude každý večer po dojezdu.

Po celou dnešní etapu foukal docela silný, nepříjemný a tím i částečně vyčerpávající vichr. Přestože nás rosničkáři na to předem upozornili, vytrvalost neutuchajícího foukání nás trochu zaskočila. Ujeto cca 57 km, převýšení 823 m.
 

Středa 1.5.
 

Kemp Poušov opouštíme přesně v 9 hodin. Záhy se však poněkud zadrbneme v blátivě kopečkovitém terénu za humny kempu. "Mapy.cz" to vymyslely dobře jako nablížení k supermarketu Penny, kde si chceme doplnit svačinové zásoby. Ale když jsi v kraji cizincem, těžko předvídáš... Nakonec to byl nevýznamný prd oproti ještě silnějšímu větru než byl včera. Nikdo však nebyl sfouknut ani do příkopu, ani do protisměru silnice, neřku-li odnesen nad koruny stromů mezi ptactvo.
Kupodivu jsme si vzpomněli, že je prvního máje a že bychom měli dodržet tradici hahyjácké líbačky pod rozkvetlým stromem - strom pečlivě vybrán na území Čechočovice a akce líbání ještě pečlivěji provedena. Uff, záruka, že ženy z HAHY další rok neuschnou. Předešlou noc, tu Filipojakubskou, jsme však zapomněli společně oslavit. My ženy čarovné jsme dozajista na svých košťatech někde lítaly, všici však měli v hlavě zřejmě nadmíru vyfoukáno...

  

Od obce Chlístov se dáme na jíh, musíme při okraji pole a netrvá pak dlouho a jsme u pramene řeky Rokytná. Následuje nezbytné focení - kolektivní a u některých i individuální. 

 

Malé zastavení u rozhledny/vyhlídkové věže Lesůňky, větší pak u zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tomuto baroknímu zámku dominuje kupole farního kostela sv. Markéty, v Evropě se řadí k nejrozsáhlejším. Prohlídku zámku nestíháme, tak se alespoň projdeme po zámecké zahradě z konce 16. století. Nedaleko odtud též realizujeme pozdní oběd v restauraci Corrida.


Následuje další doplnění tekutin v obci Rozkoš, v takovém soukromém útulném dvorečku. Další jízdou potkáváme řadu zámečků. Hned v další obci je to zámek Slatina navazující na renesanční tvrz, vybudovaný v roce 1602 Zikmundem Volfem rovněž v renesančním slohu. Sídlí zde rodinná galerie 1602 vystavená díla Pavlovských stojí za delší přestávku, než jsme udělali.


Rozkoš (na dvorečku)
Galerie 1602 v zámku Slatina

O pár kiláčků dále míjíme čtyřkřídlý patrový zámek Tavíkovice - současná podoba je výsledkem pseudorenesanční přestavby počátkem 20. století. Kolem zámku se rozkládá park. Od poloviny 20. století prostory slouží potřebám ústavu sociální péče. Nedaleko pak stojí kostel Panny Marie Matky - jednoty křesťanů, základní kámen byl posvěcen Janem Pavlem II. dne 21. května 1995, vysvěcen 18.5.2002. 

Tavíkovice
Kostel  s vysvěceným základním kamenem Janem Pavlem II

Nakonec barokní zámek Tulešice, založen na místě tvrze roku 1711 a o necelé 4 kilometry dále náš cílový kemp Vémyslice. Celkově to dělá cca 71 km, převýšení 807 m. Ubytování v chatkách většinou po třech. Večer obligátní soutěžní otázky na téma, co se událo 1.5. různě po světě v různém časovém období. Končíme zábavnou soutěží, kterou připravila Lenka - proti sobě družstvo čtyř žen a družstvo 4 mužů zápolí v co nejvěrnějším ztvárnění tří soch - sv. Václava na Václavském náměstí a v pasáži Lucerna v Praze a sochy husity Žižky na vrchu Vítkov, taktéž v Praze. Výkony hodnotí čtyřčlenná porota Pražanek (p. Moudrá, p. Dlouhá, p. Široká a p. Bystrozraká) - posuzuje postavení jezdce, koně, všechny jejich končetiny, kopýtka, ocas, jazyk... práce tvůrců i poroty opravdu nelehká.

Foto Lenka
Foto J6

 

Čtvrtek 2.5.

Třetí den našeho putování je ve znamení soutoků řek. Z kempu Vémyslice upalujeme k Týnskému rybníku, podél jehož břehů nějaký čásek jedeme. Pořád dost fouká, možná o stéblo méně. Profrčíme Moravským Krumlovem - zdejšímu renesančnímu zámku jen tak zamáváme a slíbíme si, že výstavu pláten Slovanské epopeje od Alfonse Muchy cíleně navštívíme jindy.

Odložená loď u obce Rybníky
Vrchol Baba nám dal na zabrat

V Ivančicích pak prokličkujeme k soutoku naší řeky Rokytné a řeky Jihlavy - Rokytná nás opouští, aby jako pravostranný přítok po 38,2 kilometrech splynula s Jihlavou.


Foto cvak cvak a už si to mastíme k dalšímu soutoku. Tentokrát se zleva do Jihlavy vléva řeka Oslava (39,7 km). Tu od teď budeme doprovázet až k jejímu prameni. Takže bez řeky nezůstaneme.


Oslava nás zavede do města Oslavany, kde v Zámecké restauraci dáme oběd. Jíme venku v renesančně zámeckém komplexu se dvěma arkádovými křídly a raně gotickým kostelem Panny Marie, upraveným na zámeckou kapli a v roce 1833 doplněným o polygonální věž. Naše kola na dohled.		    

Zpestření cyklostezky v Ivančicích		  
Zámek Oslavany

V Náměšti nad Oslavou nás zaujme fotogenický barokní most - je to obloukový silniční most se sochařskou výzdobou Josefa Winterhaldera staršího ze 40. let 18. století. Most je někdy nazýván, stejně jako jiné mosty se sochami, „malý Karlův most“. Dalším skvostem je zdejší renesanční zámek, vystavěný rodem Žerotínů podle italských vzorů na místě původního gotického hradu. V 18. století prošel barokními úpravami. V roce 1945 se stal reprezentačním sídlem Edvarda Beneše.


    
     
Po cca 73 km s převýšením 954 metrů jsme v cíli - v rekreačním areálu DRAK.  Zajištěno zde máme ubytování v chatičkách, večeři a někteří i snídani. Pavlík v areálu zajistí společenskou místnost a tak po kuřeti s rýží (= večeře) máme kde posedět, pobavit se, zhodnotit dosavadní prožité a rozebrat plán a vize na den příští a současně taky poslední.   Fakt 3 stehna

Oslavě to tady slušelo.
Rekreační středisko DRAK

Pátek 3.5.2024

Poslední den letošního OdPrpDoS sice přestává foukat, ale nachyluje se k dešti a nakonec intenzivně prší. Což má za následek, že vyjíždíme o hoďku později. V Nesměřickém údolí se mezi dva deště, tedy do času, kdy neprší, strefuje Lenka a píchne zadní kolo svého bicyklu. Naši šikovní hoši vymění duši a uvedou kolo co nejrychleji do pojízdného stavu. Trochu popojedeme a s různě se měnící intenzitou prší na novo. Ve Velkém Meziříčí vyfotíme místní renesanční zámek a míříme dále na Vídeň (o foto se neošidíme) a na řadu obcí nad Oslavou (Radostín, Ostrov, Březí... ).

Radostné ráno


Renesanční zámek se zrcadlí v Oslavě ve Velkém Meziříčí

Vídeňáci (vpravo tři levokoleňáci)


Fotogenický rybník Kutiny		    
     
Za obcí Bubeč uhybáme do terénu a dílem lukami a dílem lesem přes kořeny se dostáváme k rybníku Velký Babín, kde na okraji rašeliniště nalézáme "turistický" pramen řeky Oslavy. Ten skutečný pramen se nachází v lese severozápadně. Realizujeme mokré kolektivní foto a pelášíme na zasloužený oběd - Hynek telefonicky zajistil teplá místečka v restauraci U pošty. Tam se mnozí převlékneme do suchého, jiní až ve vlaku.

Přiznávám se, do fotky jsem se přilepil.

A ještě závěrečná tečka, vlastně trojtečka (z pošty):		    
     
Parádní čtyry dny to byly, včetně toho ubrečeného posledního. Do svých deníčku můžeme připsat dvě nové řeky, které jsme "sjeli" - Rokytnou a Oslavu. Sečteno a podtrženo, mnoho řek, co jsme nejeli, v naší zemičce už nezbývá. Ale nějaká vhodná na rok příští se určitě najde. A tak jsem trochu v napětí, která že to bude...    
     

Na hlavní stránku HaHy