Týden v Barceloně

3.4.-10.4. 2024

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Hynek Korektura Hana	Více foto Hynek	Interaktivní mapa, 75 km Zdroj informací před cestou: https://mesto-barcelona.cz/

Po návštěvě Říma a kovidové přestávce, kdy jsme přišli o letenky i ubytování v Barceloně, jsme se rozhodli zkusit Barcelonu znovu. Římskou partu (Hana Hynek Irinka Rudy) rozšířila Mirka, jejíž znalosti španělštiny (i když stále tvrdila, že je jen začátečník) nám hodně pomohli.
Při popisu našeho pobytu v Barceloně budu vycházet z deníkových zápisů, které jsem si dělal večer na mobilu. A děvčata nebojte, ten počet lahví, co jsme ráno nosili do kontejneru se sklem, vynechám.

.4. Středa
Scházíme se v Ruzyni. Po průchodu kontrolou docházíme k WC. Jen Rudy ne, ta postupně vysypává svůj batoh na zem. Hledá totiž peněženku s doklady, kartou, pojištěním. Marně. Mladý pár nám říká, že nějakou peněženku před kontrolami našel a dal obsluze. Běžím s Rudy zpět. Paní ve stejnokroji secutity Rudy vyzkouší z data narození a peněženku jí dá. Ufff, dobře to dopadlo a bude co vyprávět. Přicházíme 5 minut před zavřením brány, ale let má zpoždění 30 minut, brána ještě není otevřená.

Po přistání chvilku hledáme vlakovou zastávku R2. Zaměstnanec španělských drah nám poradí, jak koupit v automatu jízdenku. Pak ve vlaku díky Mirce zjistíme od domorodce, kolikátou zastávku přestoupit. Informační systém na obrazovkách ve vlaku nefunguje. Dlouhou cestou přestupujeme na metro L4. Tam je ve vagónu dobrý informační systém: u jmen projetých stanice svítí dioda, následující zastávka bliká.

Stihneme časový limit jízdenky 75 minut na dojezd do naší stanice. Jsme ubytování přes AIRBNB, což zajistila Hana. Ubytovatel je sympaťák, ale překvapí nás poplatek 5,50 euro na jednu osobu a den pro město Barcelona. Byt je prostorný, uklizený, čistý, bohužel je jedna ložnice bez oken. V nedalekém obchodním centru jsme udělali velký nákup, večer si při jeho pojídání a pomlsávání dlouho povídáme.

4.4. čtvrtek - španělská vesnice a Picasso
Říká se: "To je pro mne španělská vesnice". A díky dnešní návštěvě už víme, jak to v ní vypadá. Během 13 měsíců bylo pro světovou výstavu 1929 postaveno "Pablo Eapanyol", v překladu španělská vesnice, v reálu spíše ukázkové městečko, které obsahuje rozmanitou španělskou architekturu regionů, řemesla, ukazuje zvyky. Jsou v něm i malé galerie/prodejničky. Díky tomu, že máme na vše dost času se tu rádi zdržujeme kocháme se. Z připravených svačin se i naobědváme a jdeme se podívat na výstavu moderního umění i na film o Pinokiovi, který se kolem nás (360°) promítá na 4 stěnách.
Cestou "domů" se zastavujeme v tržnici, dáváme si kávu, pivo a pak i Picassa. Je totiž první čtvrtek v měsíci a tak je vstup zdarma. Časovou vstupenku (stejně jako VŠECHNY ostatní) zajistila předem Irinka s dcerou. Z naší skupiny jsem byl jediný, kterého světoznámý malíř svými díly neoslovil.
Večer nám ubytoval přinesl sklenice na víno, na jejichž nedostatek jsme si stěžovali.
Ještě tu mám poznámku, že ráno se Rudy nedařilo vstoupit do metra. Stačilo vyměnit platební kartu za jízdenku a povedlo se. Jízdenky se přikládají ke snímači u vstupní branky.

Fundació Mies van der Rohe jsme jen minuli, stydím se

Španělská vesnice

Moderní umění ve Španělské vesnici

Běžný barcelonský rozvod

Z tržnice

Pablo Piccasso

5.4. pátek - Cassa Batló (dům kostí) a gotická čtvrť
Ráno včas docházíme na 1.dílo Gaudího, Casa Bastló, jeho dílem jsme nadšeni. Hana a Irinka měli o něco málo dražší "Zlatou prohlídku", jejíž součástí byl tablet. Na něm se promítalo, jak vypadaly jednotlivé části dříve a zhmotňovaly se představy autora, vznášely se medúzy, pluly světla-želvy, vlnila se podlaha...

Přešli jsem do gotické čtvrti, s bleším trhem. Pak jsme měli drobný incident. Před kavárnou jsme popíjeli kávu a na náš stůl chtěli opakovaně spustit invazi holubi. Nedali jsme se. Ještě jsme si prohlédli katedrálu Kostel Santa Maria del Mar. Ženská část výpravy omylem absolvovala dražší lepší prohlídku včetně ochozu s vyhlídku na město. Já odpočíval na lavičce.

Obrovská hala, která se před námi objevila (dříve tržnice) kryla vykopávky s historickým popisem. Hana s Mirkou a Rudy a google translatorem je prošla, já si si dal pivo v rybí restauraci.

Cesta domů nás přivedla do hustě navštíveného parku Parc de la Ciutadella. Plno lidí zde polehávalo a piknikovalo. Na malém kulatém jezírku (80m průměr) byly desítky loděk. 95% veslařů veslovalo obráceně. Také se zde fotografovala děvčata, jak je teď zvykem, tak jsem je také fotografoval. Pak jsem prošli i novou Barcelonou se zajímavými budovami.

A večer jsme oslavili svátek Mirky.

Cassa Batló

Závěr prohlídky, promítalo se VŠUDE

Bleší trh

Vykopávky

Nohy s punčochami

Nohy bez punčoch

cyklo-semafor, stezek je tu hodně

Nová architektura

6.4. sobota - Katedrála, moře, Barceloneta, La Rambla
Barcelonská katedrála svatého Kříže a svaté Eulálie byla ranním předplaceným cílem. Před tím jsme neplánovaně nahlédli do domu s koncerním sálem Palau de la Música Catalana.

Prohlídku katedrály jsme provedli zevrubně včetně chovu 13 hus (13=věk umučení Eulálie) a vyhlídky ze střechy. Z té jsme viděli i přístav, kam vedli naše další kroky. Vzhledem k teplotě (o HODNĚ nižší než ČR) si děvčata jen smočila kotníky v moři, já došel pro plechovky piva.

Pak naše kroky směřovaly do Barcelonety, čtvrti pravidelných obdélníků a původně stejných domů, která vznikla jako místo pro lidi, kteří se museli přestěhovat při stavbě pevnosti La Ciutadella. V jedné z restaurací jsme zakávičkovali a po nábřeží kolem přístavu došli ke sloupu s Kolumbem (výhled na něm uzavřen) a neohroženě vyšli do nejznámější ulice La Rambla se stánky a umělci. Odbočili jsme i do přeplněné tržnice, prohlédli si Gaudího lampu a pak rychle prchali, těch lidí tu je moc. V klidnější části jsme si dali pivo a dokodrcali domů, dnes 13km. Večer ještě byl velký nákup, v neděli se v obchoďáku neotvírá.

Koncertní dům

a jeho kavárna

Barcelonská katedrála zvenčí

Barcelonská katedrála zevnitř

Barcelonská katedrála z vrchu, s ozdobou

Hana si také jen smáčí nohy

Ten není náš

Barceloneta

Fakt je povrch zcela rovný

Mpc lidí v tržnici

Moc lidí na ulici La Rambla

Vítězný oblouk pro výstavu 1888
(cyklisté doprava)

Nějak jim ty kostky nejdou postavit na sebe

7.4. neděle - výstava na Mont juic, muzeum Katalánska, olympijský stadion, botanická zahrada, Joan Miró
Pošmourné počasí nevěstilo nic hezkého a opak byl pravdou. Prostý plán (stadion, zahrada) se spontánně rozkošatěl v den s nejvíce zážitky.

Z metra vystupujeme na náměstí Španělska a při postupu směr Muzeum Katalánska si všimneme plakátu o třídenní výstavě 200 umělců. Rozdělujeme se. HaHy a Irinka jdou na výstavu, Rudy s Mirkou do muzea. Dnes je první neděle v měsíci, v mnoha muzeích je vstup zdarma. Obě skupiny jsou svou volbou nadšeny. Obsah výstavy je obrovský. Vybrat reprezentativní fotky děl umělců ze Španělska, Francie, Švýcarska, Argentiny je nemožné. Namátkou:

V muzeu Katalánska se scházíme při tanečním vystoupení. Poobědváme na lavičce před dosud neotevřenou restaurací a přecházíme do dějiště olympiády z roku 1992. Z té doby je telekomunikační vysílač.

Zdarma je dnes otevřeno i v botanické zahradě, využíváme toho.

Cestou z kopce míjíme nějakou budovu s větším parkovištěm. Aha, to je vlastně muzeum Joan Miró. Tady není otevřeno zdarma, podíváme se tedy jen do volně přístupné části. Nějak se, skutečně bez úmyslu, dostáváme i do placené části. Nepřiznali jsme se.

Ještě se podíváme na současné tvořící umělce a zcela vyčerpání končíme u piva.

Byl to perný umělecký den.

8.4. pondělí - park Güell, paella, Sagrada Familia
Abychom byli v parku Güell na čas, ráno místo v 9:00 odcházíme už v 8:30 Po jízdě metrem s jedním přestupem nás čeká ještě prudké stoupání a chvilka čekání na náš čas. Jsme v parku mezi prvními. Čekal jsem, že zajímavých objektů zde bude více. Cesty jsou upravené, výhledy na město dobré (kdyby nebylo zamženo). To hlavní je ale u výstupu, kam přijdeme, když už je na místě hafo, možná i tři hafa lidí.

Dnes máme naplánováno, že si k obědu dáme rýžovou paellu, typické španělské jídlo. První restaurací, kde ji mají pohrdneme, jezdí tam moc aut a stolky jsou u silnice. Následuje snad 8 dalších restaurací, v ŽÁDNÉ ale paellu nemají. Když už to skoro vzdáváme, v deváté se konečně chytáme. Paella byla čerstvá, čekali jsme na ní skoro hodinu. Při placení se dozvíme, že šéf provozovny a jeho servírka jsou Ukrajinci, Hana se s nimi tedy loučí Dobabočena.

Následuje scénka v metru. Docházejí nám předplacené jízdy (T-casual 10 jízd/osobu za 12.5€) a chceme si koupit T-familiar - (8 jízd pro více osob). Potřebujeme vědět, jak jízdenku koupit a jak se při vstupu značí pro více lidí. V informacích v metru je paní ochotná, ale bere to asi zeširoka. Zkouší to španělsky, pak anglicky, pak s translatorem přes mobil. Pak bere ještě kolegu. Já pak chci ukázat, jak si myslím, že se to značí, ale Hana křičí, ať nedělám... Škoda že to někdo nenatáčel.

Blíží se čas podvečerní návštěvy (to je nejlepší osvětlení) největšího turistického lákadla Barcelony, Sagrada familia. V její těsné blízkosti si dáváme kávu a pak ji celou obcházíme. Následuje kontrola podobná té na letištích a jsme vevnitř. Dojem je bombastický, světlo správně barví interiér, stavba je jedinečná. Jen nemám dojem, že jsem v kostele, těch lidí je moc. Po prohlídce interiéru ještě procházíme sklepem, kde jsou informace o historii, projektování a průběhu stavby. A také jsou tu WC.

Musíme sem ještě jednou po roce 2026, kdy snad bude dostaveno. A koupíme si i vstupenku na věže, abychom si mohli prohlédnout detaily stavby zblízka. Třeba jak vypadá ten "stromeček"

Park Güell

Secesní Gaudího Casa Vicens jsme si prohlédli jen zvenčí

Sagrada Familia

9.4. Úterý - Casa Milo
Budíček v 7, odchod v 8:00. Casa Milo vstup v 9:00. Povedlo se to. Byli jsme první návštěvníci. Prošli jsme bytem od zázemí s kuchyní až po obývací pokoj s audio-video-průvodcem (tablet se sluchátky) s vybraným jazykem. Zajímavá, snová je procházka půdou. Promítá se tu film kde sny přechází ve stavbu. Střecha s fantaskními komíny nás přivítala slunečnými výhledy a tradičně se fotícími Japonkami.

Pak procházka za dalšími Gaudiho stavbami Casa Calvet a Palác Güell. Cesta domů byla delší (pivo, káva, pivo) ale vyplatila se, koupili jsme levnější zeleninu. Nesmím ale zapomenout na návštěvu galerie s moderními obrazy. A tam jsem viděl, co ještě nikdy. Měli zde obrazy, které šlo oživit, stačí namířit na obraz foťák mobilu s nainstalovanou aplikací ARTIVIVA (odkaz goggle play) a obrázek se na displeji rozpohybuje), ukázka.

Casa Milo

Casa Milo-vstup

Casa Milo-procházka bytem

Casa Milo - půda s modelem Casa Milo

Casa Milo-střeclha

Palác Güell

Z galerie www.artevistas.eu

Objekt vzadu je vodojem, parkoviště i rozhledna

10.4. středa - Barcolenata, gotická čtvrť, hledání vlaku, odlet
Abychom optimálně využili společnou jízdenku a omezili opotřebení kufrů, rozdělili jsme se do dvou týmů. Hahy a Rudy odchází v 9:00 na pěší trasu, Irinka a Mirka jedou s našimi 2 kufry (nás 5 má 2 kufry) metrem.

Cestou podél pláže vidíme mnoho sportovců Hrají: Beach volejbal, něco podobného, ale jen nohama a hlavou, pálkovaná, vidíme i běh školních tříd. Již společně si dáváme kávu na pláži, naposledy koupeme nohy ve slané vodě, dlouze hledáme "kebabárnu" a opět ji nacházíme, když jsme to skoro vzdali.

Při cestě na Katalánské náměstí, stanici Paseig de gracia, se kolem nás střílí. Jsou to ale jen dělobuchy patřící k demonstraci před radnic.

Sedáme si na lavičku na náměstí, máme spoustu času. Hynek vychází na prohlídku a v metru nenachází přestup na R2 ale jen informační kancelář. Hana jde také na procházku a hledá správné místo na nástup. Hynek ji ale odvolává. Jdeme společně dlouho ulicí hledajíce ten správný vstup na vlak R2 na letiště. Ve vstupu do metra ale není značka R2. Mírka se ptá mladíka a ten nám ukazuje vstup o kus dále. Vstupujeme do podzemního nádraží a konečně vidíme R2. Zjišťujeme ale že jsme na špatném straně kolejiště. To nám zase řekne jiná Španělka. Daří se nám přejít na druhou stranu a vlak právě přijíždí Chceme do něj nastoupit, ale včas nás zastaví Slováci, kteří také jedou na letiště a stojí vedle nás. Projedou ještě dva vlaky a až třetí je náš na letiště, no jo, nejsme v metru ale na nádraží. Hana děkuje Slovákům: "zase nás Slováci zachránili" a muž se ptá, "A kdy to bylo před tím?".

Pak už se nestal žádný zajímavý průšvih, Hana s Irinkou dokonce nastupují do letadla jako první.

Zlatá ryba Franka Gehryho k olympiádě 1992 z dálky

a z blízka

Poslední káva.

Na hlavní stránku HaHy