Rhodos

28.5. Rozhodně Hodláme Objevovat Divy Ostrovního Světa

Moji milí, máte již dost slunečních dní?
Chcete se podívat do míst upršených a podmračených?
Šest z pěti Aniček vám pro tento případ doporučuje Rhodos!
Důvěřiví turisté jsou lákáni na ostrov takovými přízvisky jako "ostrov slunce, ostrov růží, ostrov bohyně Venuše...".

Nenechte se napálit těmito siláckými řečmi!

Už dopoledne bylo pod mrakem, přesto se někteří z nás ještě koupali v moři (jiní jen ve vlastním potu), zatímco odpoledne jsme byli spravedlivě všichni zkoupáni silným a dlouhotrvajícím deštěm.
Inu, co už, možná budeme za pár dní ještě teskně vzpomínat na příjemné osvěžení!

Déšť zkomplikoval jízdu nám blatníkářům.
Když asfalt a štěrk vystřídalo bláto, ucpalo nám prostor mezi blatníkem a gumou, kolo se odmítalo točit a my museli tlačit... a průběžně odbahňovat.
Na müsl i na rty se nám pak dostaly mnohé archaismy.
Abychom měli kromě silných zážitků i nějaké pěkné, dopřáli jsme si přehršel precizně připravených pikantních pochutin při večeři.
Nicméně s úsměvem hledíme vstříc příštím dnům a těšíme se na zítřek!
Místní nám dnes totiž tvrdili, že takto tady pršívá během sezóny jen jednou!
("Maximálně dvakrát!", opravuje docent Chocholoušek :-)
 

29.5. Radostně Hlásím Odešel Déšť Obdivujeme Slunce

Moji milí, posílám dnešní rhodoské hlášení.
Sluníčko je opět tam, kde má být.
Příroda voní středomořsky (božsky).
Pozor! Kozy přes cestu!

Moje kolo po třetím umytí opět připomíná kolo.
Cesty vedou do kopce i z kopce, zejména po asfaltu, ale místy i občasnou řekou (oficiální termín průvodce :-).
Dnes se pohybujeme na nejsevernějších místech ostrova, v plánu jsou vykopávky, pak termální lázně Kallithéa a taky největší město Rhodos.



Město Rhodos má v létě asi 60 000 obyvatel. Přes hradby a uličky Starého Města dojíždíme do přístavu Mandraki. Úzký vjezd lemují dva pilíře s bronzovými sochami. Podle některých se jedná o jelena a laň, podle jiných o daňka a danělku.
Pro koho hlasujete vy? :-)

Rhodos byl označován jako ostrov hadů. Na radu Delfské věštírny byl na Rhodos ve starověku převezen daněk skvrnitý (nebo jelen:-), aby pomohl místním obyvatelům zbavit se hadů, které údajně odpuzoval pach daňčí (nebo jelení:-) moči. Během osmanské nadvlády byli daňci (jeleni) zcela vyhubeni, takže Italové pak tento druh museli vysadit znovu. Daněk (jelen) je nyní symbolem Rhodu.
 

30.5. Romantičtí Hujeři Objíždí Dolní Ostrovní Stranu

Moji milí, naše šestičlenná výprava se dnes rozdělila na 2 skupinky.
Skupina A, která nechtěla riskovat cyklistický absťák, vyrazila kolmo na túru pro náročné.
Skupina B (ano, my moc dobře víme, proč zrovna my jsme béčko:-) se rozhodla dobýt jižní pól Rhodu, jímž je Prasonisi.

Když jsme včera studovali detaily k tomuto výletu, zjistili jsme na místních zastávkách, že ze všech odjíždí autobus do Prasonisi v 9.20h. Tím jsme se však rozhodně nenechali rozhodit a ráno v 9h vyrazili na nejbližší zastávku, kde už několik nadšených cestujících postávalo. Čekání na autobus jsme se rozhodli ukrátit v autopůjčovně, která se nachází hned vedle. Když jsme cca po půl hodině spokojeně odjížděli ve vypůjčené Kia Picanto vstříc novým zážitkům, lidé na zastávce pomalu zapouštěli kořeny.
Tímto bych ráda jmenovitě poděkovala za skvělý nápad s půjčením auta i za bravurní řízení po rhodoských cestách prezidentu naší výpravy, panu Václavu Havlíkovi!

Po obvodu ostrova vede silnice, která nás dovedla až na nejjižnější místo, (polo)ostrov Prasonisi. Opuštěnou krajinou jsme dojeli na vršek s krásnou vyhlídkou na pláž pod námi. Tento cca 100m široký a kilometr dlouhý pruh písku omývají ze západu vody Egejského a z východu vody Středozemního moře. Protože jedno moře je klidnější, zatímco druhé vody jsou divočejší, lidé se zde dělí na dva tábory, na jedné straně v klidu polehávají a občas se smočí, na straně druhé si sportovci užívají vln a větru. Jen Anička a spol. přebíhá tam a zpět a dělá průzkum, v čem se obě moře liší. A můžeme tedy zodpovědně prohlásit: Voda je v obou mořích mokrá!

Nicméně Egejské bylo teplejší...a slanější.
Po písečném mostě jsme se prošli až ke skalám s majákem + kk pro strážce majáku. Hanka zde úspěšně odlovila kešku a vyrazili jsme na zpáteční cestu.

Asi v polovině východní strany ostrova se nachází poloostrov Lindos se stejnojmenným městečkem,

právem nazývaným nejkrásnější na ostrově. Uzounkými uličkami mezi samými bílými krychlovými domečky se dostanete až na vysokou skálu nad městem, kde leží Akropolis, rozsáhlá starověká památka tvořená zbytky ohromující kolonády, chrámu bohyně Athény, schodiště či opevnění. Výhledy do okolí byly dechberoucí.


Těsně před návratem do našeho hotelu jsme ještě zajeli na vrcholek skalnatého ostrohu, tak vysokého a prudkého, až připomíná sídla nejstrašnějších zloduchů v pohádkách.

Na této skále se však naštěstí nachází klášter Tsambika, k němuž vede 305 schodů. Výhled z tohoto místa prý patří k nejkrásnějším na ostrově.
 

31.5. Rozsívalové Hatátitlá Opět Dohání Obvyklou Skvadru

Moji milí, vyrazili jsme opět v plném počtu s cílem přejet hradbu skal uprostřed ostrova z východu na západ.... a pak nepřekvapivě zpět, tedy ze západu na východ.
Malíř ví, jak je těžké zachytit křídovou běl těch vápencových skal či tmelově šedé tóny ostrovních skalisek, jak je nemožné zachytit všechny odstíny oleandrů podél cesty.
Necháme tedy barvy zaschnout a jedeme dál.

Nejen skupina Bí si dnes přála navštívit Bee Museum (Včelí muzeum), kde nás obzvlášť zaujala ochutnávka medů (pomerančového, tymiánového, vřesového....) a medoviny. Když jsme pak vyšli z muzea, mnozí z nás při pohledu na oblohu jen nevěřícně zvolali: "Ty mede!"

1.6. Rozvernou Hravostí Osloveni Dětský /:¹ Oslavujeme Svátek :/ /:² Omluvte Slovosled :/

Moji milí, dnešní den se Pánu Bohu mimořádně vydařil!
Jezdili jsme po příjemných silničkách nahoru a dolů, pak ještě chvíli dolů a zase nějaký čas nahoru...
Sluníčko hřálo, větřík pofukoval, skály nás ohromovaly svou mohutností a stromy místy oblažovaly svým stínem, květiny lahodily oku a spousta nádherně žlutých janovců omamně voněla, kozy utíkaly a ovečky bečely....

2.6. Rhodoskou Historii Okukujeme Deštěm Opět Smáčeni

Moji milí, přes noc i ráno pršelo, ale po snídani se začalo vyjasňovat, a tak jsme neváhali a vyrazili dešti naproti, abychom ho vzápětí opravdu potkali a strávili spolu část cesty do severního výběžku.
Naším cílem bylo dnes opět město Rhodos. Každý měl své touhy a přání, proč místo navštívit, někdo chtěl za historií, další do příkopu (hradního), jiný odlovit kešky.... Já tímto děkuji celé skupince, že mi pomohla najít hřbitov Murata Reise (Malé historické okénko poprvé: Murat Reis byl jedním z nejvýznamnějších námořních důstojníků sultána Sulejmana, zemřel během obléhání Rhodu v r. 1522 a na tomto hřbitově je pochovaný v kruhovém mauzoleu vedle mešity. Dle průvodce chodili před vyplutím turečtí námořníci k jeho hrobu s prosbou, aby jejich plavba byla šťastná).

V rohu hřbitova stojí Kleobúlova vila (Historický světlík podruhé: Kleobúlos žil v 7./6. st. BC na Rhodu, byl vládcem městského státu Lindos (to bílé město s Akropolí, vzpomínáte?), věnoval se filozofii, skládal básně a hádanky, ve starověku byl považován za jednoho ze sedmi mudrců).
Na Kleobúlově vile je pamětní deska, která připomíná pobyt Lawrence Durrella v tomto domě v letech 1945-7, kdy zde spisovatel pracoval jako britský státní zaměstnanec (Historický průduch potřetí: Lawrence Durrell byl anglický spisovatel a milovník Středomoří.).

V jednom parčíku jsme zamkli kola a vyrazili do víru velkoměsta. Přes Hippokratovo náměstí (Konec
historických otvorů, přecházíme na samostudium, ju?) s kašnou obsazenou jednou kamennou sovou a několika živými holuby jsme došli k Paláci velmistra. Neodolali jsme nabídce 4v1 a koupili si zároveň i vstupenku do kostela Panagia tou Kastrou (Madona z pevnosti), Archeologického muzea a Muzea dekorativního umění.

3.6. Rhodos Hrdinně Opouštíme Domů Osvěženi Spěcháme

Moji milí, naši vypůjčení Hatátitlové byli včera vráceni a ustájeni, takže jsme dnešní Světový den jízdního kola oslavili pěším výletem.
Z Faliraki, místu kde tento týden pobýváme, jsme nejprve po pláži došli k malému bílému kostelíku Svatých apoštolů, který se nachází na úzkém výběžku pevniny.
Místo je to fotogenické, tak jsme se tam všichni několikrát vyfotili.

Po výtečné večeři, na které nechyběly ani plody moře, ani zákusek, jsme se odkulili k autobusu a byli převezeni na letiště.
Kufry a batohy jsou naloženy, kostky vrženy a my čekáme na let do Prahy ve 22.55h.

Protože je zde o hodinu více, těšíme se, jak cestou domů aspoň na chvíli omládneme.

Pokud jste se pročetli až sem, děkuji za trpělivost a vaši milou společnost!
Brzy na viděnou, na slyšenou nebo na počtenou!

Ani