Polskem podél hranic ČSR
Ostrava - Humenné

7.6 - 14.6.2023

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Hynek Korektura Hana	Více větsích fotek Hynek	Interaktivní mapa

V roce 2022 jsme svou objížďku kolem Československa ukončili v Ostravě, tak tedy v tomto objíždění po směru hodinových ručiček musím v tomto začít. V plánu máme zajet co nejblíže k Ukrajinským hranicím a pak se vlakem z Humenného vrátit domů.
Následující text vznikal ťukáním do mobilního telefonu, ponechávám jej skoro beze změn, omluvte tedy, prosím, jeho kostrbatost.

7.6. Středa
Už ve Smetanově ulici zjištěna 1. závada, zip na brašničce v rámu nedrží (ale nějak to vydržel celou cestu). Na nádraží v MB přijíždíme zároveň s naším vlakem, ani jeho ohlášení amplionem jsme neslyšeli, to nám tedy vyšlo.
Cesta Leo expressem byla příjemná, zpoždění bylo jen 25 minut, před obědem jsme v Ostravě. První pivo za hranicí byl český Kozel. Cesta byla poměrně rovná bez stoupání.

V Jastrzebie-zdrój jsme navštívili lázeňský park, který byl dřív parkem Polsko sovětského přátelství. V kempu jsme zaplatili jen 45 zlotych - dva lidi, jeden stan (1zl je asi 5 Kč). Je takový retro-socialistický, ale udržovaný. Večeři jsme si dali v občerstvení o pár stovek metrů dále - tradiční polské zapékanky. bohužel tam neměli pivo To jsme si museli koupit v samoobsluze. Snad nám zítra vrátí zálohu za láhev. Když jsme se vrátili do kempu, mile nás překvapilo to, že k našemu stanu přistavili stůl a lavici. Bylo vidět že v místě kempu pršelo My jsme ale za celou cestu neměli ani jednou kapku deště. Ujeto 70 km.

Ptačí chřipky jsme se nezalekli

1.české pivo v Polsku

Hodiny nemají jen v lázních Poděbrady,

ale také v Jastrzebie-zdrój

Jastrzebie-zdrój první z řady kostelů,

tento přístupný

8.6. Čtvrtek
Cesta podél řeky Wisly byla hezká, na mnoha místech měli na břehu posečenou trávu a zároveň tam bylo uděláno posezení s lavičkou a držákem na kolo a odpadkovým košem. Někde i houpačka. Od přehrady jsme stoupali asi 400 m na vyhlídku. Byl to jen takový lepší posed, ale výlet odtamtud byl hezký. Při sjezdu z kopce jsme si dali v horské občerstvovně (pro změnu) zapékanky. Pak nás mapy.cz díky neaktualizovaným podkladům OpenStreetMap odvedly směrem na stavbu dálnice. Tak jsme se tam otočili a Hana vybrala lepší trasu na druhé straně údolí. Podaří se nám také zaplést na svatbu. Při předposledním stoupání nás trochu chytil déšť. Chvilku jsme čekali v autobusové zastávce, pak jsme se navlékli do deště a ten pak vzápětí skoro přestal. Ubytování zajištěné přes booking.com nám zcela vyhovuje. Je tu kuchyň a hlavně v obýváku a v ložnici, prostě v té naší místnosti, hodně svítí světlo. Ujeto 89,9 km, nastoupáno asi 1200m.

Skoro každý km opdočívka

Procesí

Vyhlídka?

Ano, vyhlídka

V tomto kostelu byla svatba

Naše ubytování

9.6. Pátek
Od rána lehce, ale stále stoupáme. Když jsem se domníval, že jsme na sedle a radostně si myslel, že skončilo stoupání, začaol terénní stoupání v lese. Začalo mžít. Pršet (a vydatně) začalo naštěstí až na asfaltu ve sjezdu. Záchrana nás čekala v Karczma u Kubyv obci Zawoja. Polévka, kterou jsme si objednali, měla tolik masa, že ani nešlo nabrat vývar. Pak řízek a pirohy a o vlhkém oblečení z deště jsme nevěděli.

Naše ubytováni (opět booking.com MADOHORA_SŁOŃCE za Rabka-Zdroj) bylo sice bez kuchyňky, ale s bazénem a vířivkou! Povšimněte si, že vzhledem k vlhkosti dne je zápis krátký. Ujeto 84 km, nastoupáno 1300m.

10.6. Sobota
Silně mží (a to opět zkracuje deníkový záznam). Obědváme v motorestu, jsme jediní hosté. Hana nakupuje jahody, ale nemůže si vybrat jednotlivé kousky, musí aspoň 1kg. Dlouhou dobu se schováváme u kostela, kde jsme lovili kešku. Ubytováni jsme u krajského radního, U Pasonia, který má na vizitce jako funkci napsáno chlop. Obrovská jídelna s vybavením, před postelí místo jako taneční parket. Ujeto 80km, nastoupáno 850m.

Záchranná polévka

Záchranný pstruh

10 zlotých za kilo jahod

11.6. Neděle
Ráno se otevřelo ocelová nebe a předpověď na celý den je déšť. Už po jednom kilometru jízdy jsme se převlékli v autobusové zastávce do teplejšího a nepromokavějšího oblečení. Hana si bere mé nohávky. V 11:00 hod. zázrak: počasí se mění - je modrá nebo i modrá obloha. V městě Muzsina nás překvapuje velký upravený park s upravenými keři ve tvaru zvířat, sochami, cestičkami, atrakcemi. Do toho museli dát hodně evropských peněz. Navštívili jsem i novou rozhlednu. V hospodě jsme byli v takové motorkářské, protože v předchozí HÓCH byla extrémě pomalá obsluha. Lázně Krynica-Zdroj jsou skutečně velké. Bylo zde spousta lidí otevřených obchodů, restaurací, kaváren.

Ubytování jsme na okraji lázní. Budova je starší, ale je vidět, že se snaží aby to udrželi při životě. Paní je velice vstřícná a rowery (kola) nás nechala dát k recepci v přijímací "hale", tak to by se v Čechách asi nepodařilo. Po ubytování jsme se vrátili do lázní, poslechli si zpívající fontánu se skladbou Chopena a pak i v hospodě dobrý jazz.
Jo a viděli jsme už dvojjazyčný název obce. Ujeto 64km, nastoupáno 824m. Jo a Hana mi zatajila mikinu. Když se koupala, tak jsem ji našel v její brašně ;-)

Asi 2 km jsme byli na Slovensku

Řeka Poprad

Park v Muzsine

Oběd u motorkářů

Motýl v parku u Muzsiny (hodil by se dron)

Rozhled z rozhledny

Lázně Krynica-Zdroj

Tady se hrál jazz

Tady se hrál Chopin

12.6. Pondělí (kostelní trasa)
Ráno je sice modrá obloha, je ale zima. Beru si bez ohledu na módní policii rovnou ponožky do sandálů. Překvapuje nás zajímavé dvoukostelí (dva různé 50m od sebe) v Tylicz. Za nim kapličky, sochy, desky s citáty. Vše propojeno lanem s kameny. Nevíme proč.
Pokračujeme jízdou zelenou krajinou po lesních cestách i betonkách i hlinitých i

asfaltkách bez provozu. Zajímavost: dopravní značka Pozor zvěr (ta s jelenem) zde vždy má vyznačen i konec. Opět jsou na trase často kostely, je tu i architektonická stezka věnovaná dřevěné architektuře. Zato hospod je tu málo. Když konečně narazíme na obchod, nenajdeme místo na sezení a tak máme oběd na panelech. V 17 hodin si konečně dáváme pivo a boršč, ten je ale tvořen jen vodou z červené řepy bez zavářky.

Večer ubytováni za2x90 zlotych v Schronisko „Hajstra”. Taková hezká horská chata spíše pro pěší turisty. Vše je dřevěné, je tu velká hala s krbem. Sociálky na pokoji. Bez internetu i bez signálu operátora. A to je dobře. Ujeto 89km, nastoupáno 1069m.

Tylicz

Stawisza

Hańczowa

Oběd

Krzywa

Krempna

Polany

https://mapy.cz/s/guhuvagasu

Haně je trochu zima, v našem pokoji nezavřeli okno

13.6. Úterý
Spali jsme nikoli do obvyklých 7, ale 7:30. Ráno Sibyla Hana pravila, třeba bude jen zima a nebude pršet. Předpověď nevyšla. Při jízdě dolů jsme se HODNĚ těšili, až se zahřejeme stoupáním. Na vrcholku stoupání ale závora napříč silnicí, zákaz vjezdu. A ještě před tím řidička v protisměru Hanu zastavila, že je tam pán a otáčí všechny zpět. Že by chemický poplach nebo zuřící medvěd nebo něco horšího? Jedeme dál. Jen válcují silnici a cyklisté po kraji 60m mohou projít (nevěřte domácím). Čerstvý asfalt nás příjemně ohřál. Plachtíme zelenou krajinou smíšených lesů a luk.

Na oběd zastavujeme u ekologického zemědělce s chovem koz Przedbieszczady (Przedbieszczady – w dolinie Wisłoka – Gospodarstwo Agroturystyczne).

Usedneme a začne pršet. Rajčatová polévka dobrá, podmáslí vynikající, mnohem lepší než místní vesnický oběd (bramborové pyré a vajíčka) jsou zelné placky s koprovou pomazánkou. Zemědělec si stěžuje na málo turistů a bídu.

Buď prší málo nebo hodně nebo leje. Etapu před odbočkou do SR zkracujeme a najdeme ubytování v obci Komańza nazvané K85. Později se ukazuje, že to je ubytováni pro dálkové chodce, co jdou karpatskou dálkovou trasu (Główny Szlak Beskidzki dlouhý 500 km), skoro to, co jedeme my, ale více po horách. Ubytování 150 zlotych. Jdeme do blízké Žabky, tam to roztočíme ve vajíčkách. Ty jsou k večeři se žapmpióny a zítra natvrdo. V ubytování je k dispozici kuchyně. Ujeto 57 km, nastoupáno 660. Namočeno.

Nevěřte domorodcům

Daliowa: paní vykoukla z vedlejšího stavení

a zeptala se, jestli nechceme prohlídku. Byla zdarma.

Oběd v kozí farmě

Ubytování K85

Pro hosty i pračka!

14.6. Středa

Ráno není jasné jaké bude počasí, šedá se střídá s modrou. Naštěstí rosnickařům pozitivní předpověď vyšla, celý den je hezky. I trasa je je pěkná, po ranní rozcvičce, výjezdu na hraniční hřeben, se jede prakticky stále z kopce. Hezky se jelo, zvláště, když cyklista/ka před vámi jel jako lokomotiva a prorážel neutuchající protivítr.
Na oběd jsme našli krásné místo, altán v parku. Jen kdyby ten pán okolo nejezdil se sekačkou, moc jsme si nepopovídali. Do Humenného přijíždíme s velkou časovou rezervou a tak navštěvujeme Vihorlatské muzeum lidové architektury. Oproti jiným skanzenům je expozice slabší. Kostel je pěkný, je i s výkladem, ale nesmí se v něm fotit.
Už by nás na Slovensku nemělo překvapit, že první točené pivo v hospodě, kam jsem si sedli, je Plzeň. Večeře se ale vydaří, máme Šariš a halušky.

Vlak (19:30): průvodčímu stačili lístky na kola a další nechtěl . HANA mu je vnutila. A máme jich hodně:
- jízdenku
- místenku na kola
- místenku na naše zadky
- místenky na 1 lůžko a 1 lehátko
Opět zažijeme ve vlaku "dobrodružství": když přejdu do vagónu s lehátkem, říká paní průvodčí:
„Vy ste ale mali nastúpiť v Humennom a nie v Košiciach.“
Odvětím: „Nastoupil jsem v Humenném a seděl dle místenky.“
„Ale vy sa musíte prihlásiť o lôžko do 15 minút po nástupe do vlaku.“
„To jsem nevěděl.“
„Tu to je napísané v poriadku, pozrite sa,“ ukazuje plakát s drobným písmem, „mohla som to predať niekomu inému!“
Vše dopadne dobře, dostanu své lůžko úplně nahoře a mohu se vesele(?) saunovat.

Hana kupodivu podobný problém nemá, může se vysprchovat, dostane snídani a probudí ji před výstupem. Je s jízdou železnicí spokojena, stejně jako s celou výpravou.

Ujeto 74 kmm, nastoupáno 381m.