ODPRDOS Morava

26.4.-1.5. 2023

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Iva Korektura Hana	Více foto Hynek Iva	Interaktivní mapa

Tradiční akce OdPrDoS, kdy doprovázíme na kolech tekoucí řeky, nechybí ani letos. V závěru sezóny 2022 padlo rozhodnutí na řeku Moravu. Sličnou dlouhonohou dámu, jejíž oficiálním pramen vyvěrá blízko pod vrcholem Králického Sněžníku. Hlavní vedení a organizování má již dlouho "zabrané" Hanka H. - načrtne trasu, zajistí ubytování, případně stravování a že to není vždycky zrovna legrace, je zřejmé. Úplně jasno nemáme zpočátku o samotném finále akce. Opustíme Moravu při jejím soutoku s Dyjí nebo ji doprovodíme až ke splynutí s mohutným Dunajem? Rozhodnem se pro závěrečné cykloputování Slovenskem a tak návratové jízdenky na vlak z Bratislavy kupujeme s více jak měsíčním předstihem. I rozvine se plodně internetová diskuze mezi účastníky zájezdu, včetně vyvrácení některých dezinformačních zpráv o vlakové cestě do Králík(ů) od Lenky. Tam se totiž musíme ve středu 26.4. dostat, aby naše snažení o přízeň řeky Moravy zahájeno mohlo býti.

Středa 26.4.

Cesta vlakem z pražského Hlaváku probíhá nečekaně dobře, v Kolíně přistupuje boleslavská sekce a všici dokonce stíháme přestup v Ústí nad Orlicí, kde již dominuje jiný dopravce než České dráhy. Je jím Leo Express. I když mu někteří poněkud hanlivě přisuzují přízvisko "paštikář", doveze nás bezpečně a na čas do cílové stanice Králíky.

Odtud my už jen kolmo na svých bicyklech do Dolní Moravy...

Je docela zima, sem tam dokonce poletuje sněhová vločkaa... A tak přihodíme mikinu, větrovku, celoprstové rukavice. Jedeme plně naloženi, ale to se má brzy změnit. Míša a Jožo přijedou dle plánu autem - jelikož je Jožo po nedávné ortopedické operace kolena, pojme cykloturistiku podél Moravy jako rehabilitaci. Po snídani bude vozit naše cyklozavazadla autem do dalšího putovního cíle a na kole se nám vydá naproti. Skvěle vymyšleno, že?

Po polívkovo pivním obědě v penzionu Terezka už krásně nalehko stoupáme z Dolní Moravy přes tu Horní do svahů pod Králickým Sněžníkem. Až k nejvyššímu místu řeky Moravy, kam se smí s kolem. U oficiálního pramene Moravy jsme byli před časem v létě v rámci akce "Okolo Čech". Přes krasovou vyvěračku zvanou Mléčný Pramen či Lanovka a kolem místní osady Vilemínka se vracíme do tepla našeho penziónku. Sečteno to máme za dnešek cca 25 km. Po večeři se scházíme na prvním brífingu, kde projednáme věci dnů příštích. Zároveň nám lídr Hanka uloží úkoly na následující den. Ještě téhož večera klade soutěžní otázky vážící se k příštímu dni strávenému v sedle kola. Nakonec přijdou důmyslné hádanky se zajímavou pointou. Správné odpovědi jsou patřičně Hankou obodovány a spravedlivě rozděleny mezi nás 14 cyklistů, co jsme tady u Moravy. A tak se bude dít každý večer. Nakonec naše těla upadnou zaslouženě do postýlek - po dnu nabitém událostmi se našim duším má o čem zdát.

Čtvrtek 27.4.

Z Dolní Moravy startujeme v devět za slunného, ale i chladného povětří. Sjíždíme podél řeky Moravy většinou z kopce a tak střet se studeným vzduchem je permanentní. Delší zastávku vykonáme v Hanušovicích, kde navštívíme Pivovarské muzeum, živý provoz místního pivovaru a poobědváme v přilehlé restauraci. Po pivovaru nás fundovaně provází a s výrobou místního moku, "ryzího piva z hor" označovaného jako Holba, nás seznamuje sympatická průvodkyně. Očividně pivní problematice rozumí a taky nám vlastnoručně natočí pivo Holba Šerák, polotmavé výčepní pivko s obsahem alkoholu 4,7%. Uff - má to ale říz! Skoro se nám nechce pokračovat, ale rozjedeme se. Trochu prokličkujeme město Zábřeh, kde štrejchnem Welzlovu stezku a rozhodně nevynecháme malou, avšak kvalitní cukrárnu - tělo i duše si žádají kávičku a malý dortíček. Povzbuzeni kofeinem a glukózou upalujeme směr Mohelnice, Moravičany, do cílových Loštic - města známého dlouhodobou výrobou olomouckých tvarůžků. Zde máme po cca 70 cyklokilometrech zajištěny noclehy v místní ubytovně nedaleko náměstí. Abychom posílili tradici města, povečeříme v restauraci U Coufalů, kde si pochutnáme na tvarůžkových specialitách.

Pátek 28.4.

Dnes nás čekají samá krásná historická města, jimiž protéká samozřejmě naše řeka Morava. Je většinou opět slunečno a většinou stále chladno. Obdivujeme město Litovel, je tu opravdu co fotit. Historické centrum i svalnaté tělo sochy Gustava Frištejnského, jenž byl vyhlášen r. 2000 sportovcem města Litovel právě uplynuvšího 20. století. Socha stojí od roku 2013 před místní sokolovnou a je dílem sochaře Jiřího Fingera.

Než dojedeme do Olomouce, musíme přibrzdit v obci Hynkov a vyfotit zde u cedule našeho Hynka. Taktéž zpomalujeme v obci Horka nad Moravou a fotíme s cedulí naší vůdkyni Hanku. Olomouc by stála za vícero hodin/dnů prohlídky, není však čas. Jako už několikrát i teď máme zpoždění. Stačíme však poobědvat ve Svatováclavském pivovaru, nakouknout do zahradního zákoutí University Palackého a do gotické katedrály sv. Václava. Přes historické Horní náměstí kolem olomouckého orloje a sloupu Nejsvětější Trojice se snažíme vymotat z hanácké metropole. Nechtěně rozděleni do dvou skupinek se nám to nakonec podaří - sjedeme se na periferii Olomouce, hlavně pak na té správné výjezdové straně, co potřebujeme.

Po cyklostezce dorazíme do Dubu nad Moravou, kde narazíme na majestátný kostel Očišťování Pany Marie. "Tovačov, Tovačov, Tovačovský zámek, nebyl bych vojákem dyby né galánek..." Známá písnička se nám dere na rty. No ano, projíždíme v Tovačově okolo zámku a fotíme si Spanilou věž. Je to nejvyšší zámecká věž v Česku, její výška čítá 96 metrů.
Čas se nachýlil k pozdnímu odpoledni, když míjíme zámek Chropyně, též pozdně renesanční. Posléze vjíždíme do města Kroměříž - té se přezdívá Hanácké Athény. Zaměříme se na historické centrum s náměstím a na Švabinského Lunety, zde se zdržíme nejvíce. Přestože se nebe zatáhlo a vypadá to na náš první déšť. I tomu nakonec ujedeme do nedalekého Hulína, kde plánovaně hlavy složíme v jednom penzionku na okraji městečka. Tachometr tentokrát ukazuje téměř 95 km.

Sobota 29.4.

Probouzíme

se do trochu podmračeného rána. Malá skupinka o 4 cyklistkách se vrací do Kroměříže, aby navštívila Muzeum Karla Kryla, zdejšího rodáka (jimi byli i další významné osobnosti např. Emil Filla, Max Švabinský, František Kožík, Gustav Brom, Felix Spováček, Miloš Macourek, Karel Kachyňa... ). Krylovská exposice se natolik líbila, že skupinka překousla i zmoknutí při návratu z Kroměříže a při stíhání hlavní skupiny. Většina cyklistů ale pokračuje podél řeky na jih a dešti ujede. Otrokovice zaujmou původními Baťovými domky, někdy i novodobě upravenými a taky trojmezníkem Hanácko-Slovácko-Valašským, unikátním trojbokým sloupem z keramických desek. Jde o nápadité znázornění rozhraní hned tří významných moravských regionů. Jednotlivé strany jsou vyzdobeny přírodními symboly, charakterizující co je pro jednotlivou oblast typické. Hanou tak zastupují paprskovitě uspořádané obilní klasy, Slovácko víno a Valašsko dřevo a lesy.

Napajedlech si fotíme pseudorenesanční radnici z roku 1904 a v Uherském Hradišti se rozhodneme, že zde poobědváme. Po malém tápání zakotvíme v Clubu No.6, kde nad meníčkem s výbornou polévkou boršč a desertem malých koblížků s čoko přelivem přečkáme jeden středně intenzivní deštík. Delší přestávku v naší cyklokrasojízdě vykonáme v Leteckém muzeum Kunovice, dokonce prolezeme i některými interiéry vybraných letadel. V závěru dnešního putování se nakonec zprvu nechtěně zatouláme k plavební komoře řeky Moravy u přístaviště Vnorovy. Dá se říci, že je to jedna z těch slepých uliček Járy Cimrmana, co dál už nevede. Jedno pozitivum to však má - zbrzdíme své stroje, svá těla a dáme prostor k příjemnému rozjímání nad pivním či jiným mokem, jež zakoupíme v okénku malé přítomné osvěžovny. Pak dáme zpátečku a netrvá dlouho, když dojedeme do cílové Strážnice. Cesta vede kolem zámku Strážnice, původně gotického hradu ze třináctého století, který Žerotínové nechali v šestnáctém století přestavět na renesanční zámek. Zde bohužel dnes spát nebudeme, ale máme zajištěno ubytování v cihlové budově nedalekého kempu. Inu, po 67 ujetých km si rádi dáme nohy hore kdekoliv.

Neděle 30.4.

"Já nebudu vstávat... Dál chci ležet zasněný... Je totiž neděle a mám dost času." Tak se zpívá v Pramínku vlasů od Suchého a Šlitra. My ale vstávat musíme - čeká nás přejezd přes hranice k sousedům na Slovensko. Ceduli "Zákaz vstupu na stavenisko" ignorujeme, což zpočátku ani nevadí, metelíme si to po hladkém povrchu cesty. Ten se záhy však mění v hrubě kamenitý a my nakonec potupně své stroje tlačíme. Ještě skok do Hodonína, kde lehce poobědváme a pak už po hraniční Moravské cyklostezce.

Po slovenské straně dorazíme k Lávce Velká Morava. Zde se dobrovolně rozdělíme na dvě skupiny, z nichž jedna jede po břehu moravském a druhá po slovenském. Po chvilce se sjedeme a vykonáme malou, avšak významnou odbočku k soutoku Dyje s Moravou. Nezbytná fotodokumentace nezvyklého pohledu přes řeku Moravu na protilehlý moravský břeh, na kterém jsme stáli v minulosti nejednou. Pohled přes řeku Moravu, kterak se vlévá do řeky Dyje.

V Moravském Svatém Jánu, obci na Slovensku marně hledáme otevřenou hospodu. Až nám místní rozhlas poradí, ať jedeme k májce, jejíž barevné fáborky se vesele třepotají vysoko nad okolními střechami. Májku totiž vztyčili u zdejší hasičské zbrojnice, kde se koná něco jako předmájová veselice - točí se pivko, limoška, nalévá i něco ostřejšího, grilují klobásky... Z amplionu se linou popěvky, hudba...

V sousedním Borském Svatém Juru mají oslavy vázající se ke stavění májky ovšem silnější grády. Hraje tu Cimbálová muzika Juránečka a lidu je mnohem mnohem více. Odtud do cílového Šaštína - Stráží je to už jenom skok. Slunečné pozdní odpoledne či brzký vlahý podvečer láká k zastávce u monumentálního Kláštorného komplexu Paulínov. Jedná se o památkový komplex sakrálních budov a přilehlé historické zeleně, tedy parku, jehož sadová úprava pochází z konce 19. století.

Dnešní spaní je poslední při řece Morava a šikovná vůdkyně Hanka ho rezervovala v šaštínské ubytovně Karpatia. Úspěšně též objednala večeře, které ještě teplé nám byly dopraveny na určenou hodinu. Do jídelny, potažmo společenské místnosti přicházíme my sestry, ženy čarovné ve svých kouzelnických hábitech - neb je poslední dubnový den, významný to čas sabatu. Při našem dnešním putováním Slovenskem si však nikdo nevšiml, že by se jakkoliv někde chystalo pálení čarodějnic či vůbec oslava čarodějného sletu na konci dubna. A tak i naše vystoupení magických sester HAHY je o něco slabší, mdlejší než roky předchozí. Ono taky večeřet s upířími zuby či dlouhými bradavičnatými nosy není to pravé ořechové... Po večeři Hanka komplexně zhodnotí celý OdPrDoS, sečte body udělené jednotlivým účastníkům a vyhlásí, jak se kdo umístil. Ale hlavně, kdo celkově zvítězil! Na prvním místě pomyslné bedny se umisťuje - Hynek!!! Uff. Hanka je ráda, že organizaci našeho doprovodu řeky Moravy má úspěšně za sebou a už se těší, jak rok příští bude zase soutěžit s ostatními.

Pondělí 1.5.

"První máj, byl lásky čas... ". Pro Karla Hynka určitě, pro našeho Hynka a jeho družinu v brzkou ranní hodinu už méně. Čeká nás totiž přesun do Bratislavy a ta není za humny. Vytýčených cca 90 km taky není málo. A tak pár minutek po půl sedmé ranní startujeme do finální etapy. Ráno je slunné, ale mrazivé. Tudíž za prvé jedeme z ostra, necouráme se. Tudíž za druhé si můžeme dovolit odbočku přes cyklomost VysoMarch do rakouského města Marchegg a odtud obhlédnout barokní Schloss Hof, největší zámek na Moravském poli. Nachází se v osadě Schloßhof v rakouské spolkové zemi Dolní Rakousy. Postaven je na terase nad řekou Moravou (jak taky jinak, že), u hranic Slovenska. Je to vlastně poprvé v historii OdPrDoS, kdy jedeme přes tři státy - letos tedy přes republiku Českou, Slovenskou a přes Raskousko. Zpátky na Slovensko se vracíme přes řeku Moravu po poměrně novém Cyklomostě Slobody. Ten byl otevřený 22. září 2012. Most spojuje slovenský a rakouský břeh a vytváří tak propojení již existujících cyklostezek. Máme dokonce čas uhasit žízeň ve výčepu při tzv. Tarzanii Devínské, lanovém parku cca 100 metrů od mostu.

Pak už nás čeká jen samotné velké finále - dorazit k místu, kde se Morava vlévá do Dunaje.Tento impozantní soutok dvou říčních velikánů, tento lokus pod zříceninou původně gotického hradu Děvín dýchá historií a má svou osobitou magii. Zasáhne to každého z nás...

Byla to dlouhá cesta, která se dala zvládnout na kolech za 5 dní - půldne ve středu, pak celé 4 dny a půldne v pondělí. Zbývá už jen hrstka kilometrů na kolech na bratislavské hlavní nádraží. Něco však chybí, něco významnéího, tak trochu intimního, tradičně vážícího se k prvnímu máji... No ano, prvomájová líbačka pod kvetoucím stromem nebyla! Vhodně rozkvetlých stromů či keřů, abys na jihozápadu Slovenska pohledal. Nakonec přece jen kvetoucí strom nacházíme a my, prvomájově políbená děvčata z HAHY si oddychnem - alespoň na rok máme zajištěno, že neuschnem.

Pak už jen na přilehlém bratislavském parkovišti (kam s předstihem po ránu Jožo svým autíčkem dojel, než se vydal kolmo naposledy nám naproti) si vyzvedneme od Joži z vozu své cyklobatožiny. Tvrdě natěžko se vlečeme k Hlavnímu vlakovému nádraží slovenské metropole. Naše mysli ovšem jen lehounce příjemně zatíženy čerstvými dojmy, silnými pocity a větrnými vzpomínkami. To všechno nutno vstřebat, uspořádat. A po té se teprve těšit na řeku příští, řeku roku následujícího. Která to asi bude... ?

Na hlavní stránku HaHyy