Ze Švýcarska do Domažlic
Část Švýcarská

1.-13.8. 2022

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Hynek Korektura Hana	Více foto - jen ze Švýcarska - jen z cesty do Domažlic	Interaktivní mapa cesty ze Švýcarska, gpx soubor

„A co kdybychom jeli z toho Švýcarska po vlastní ose, stejně jako Kalimero za mlada?" prohodil jsem před Hanou, když jsme se přihlašovali na zájezd do Švýcarska s Pepou Honzem. Hanu jsem přemlouvat nemusel. A tak se i stalo.

Protože většina z HaHy v Bernských Alpách s Pepou již byla, odkazuji tuto část na fotogalerii a vybírám jen pro připomenutí:

První den (1.8.) jsme se jeli projet jen okolím Wattenwilu směrm k Thunu. Když jsme se dívali na SZ, tak ani moc velké kopce, natož horské štíty, vidět nebylo:

Objevili jsme i jiné, než ovlajkované uklizené nazdobené Švýcarsko

Na okraji Thunu jsme si v garáži mohli vzít cokoli

Nad Uetendorem ve vetešnictví (?) byl výběr větší

Abychom Uetendorgu zlepšili reputaci, vkládám obrázek jednoho místního kola

2.8. v úterý byla trasa

, nazval bych ji i POHLEDNICOVOU.

Na Thunské jezero se s námi dívali lidé z penzionů a také „lidé" z laviček...

a také z padáků:

Ve středu 3.8. byla naplánována etapa

se snídaní v 6:15 a odjezdem v 7:00. Začátek byl, jak říkají děti, HUSTEJ, pak se cesta trochu narovnala:

Cesta dolů k zubačce šla fakt rychle. A šlo se i vykoupat!

byla čtvrteční (4.8) etapa.
Začátek (nejeli jsme busem) byl, přiznám to, kýčovitý:

Pak jsme se omylem (nejeli jsme busem) dostali „zadním vchodem" k placenému jezeru:

Pak jsme se omylem (dle mapy.cz) vydali do „Norska" těsně vedle vstupního vodopádu. Hezky jsme si zavzpírali.

V „Norsku" oproti minulé návštěvě jezdilo více auta a ledovec (nešli jsme k němu) je dál a výš.

Naše poslední, tedy páteční (5.8.) etapa byla

.S Hanou jsme jeli z Grimslu.

Oba zbývající pasy jsme vyjeli, na druhém bylo již ošklivo, nesehnali jsme fotografa. Ale byl jsem tam, fakt!

Cesta ze Švýcarska do Domažlic

V sobotu jsme se s Hanou ulili ze závěrečného úklidu ve škole/krytu a dopoledne vyjeli na samostatnou trasu ve dvou s cílem v rodném městě Hany, v Domažlicích. Čas dojezdu je plánován na dobu chodských slavností.
Během cesty jsem si večer psal (diktoval) do mobilu poznámky a dojmy, kterou jsou (po drobných úpravách) použity v následujícím článku. Pod obrázky jsou popisky místa či doplňující vysvětlení.

Sobota 6.8. Wattenwil->Sursee (84km, průměr 12.6 km/hod, stoupání 947m, klesání 1014, https://mapy.cz/s/lepecerofo)

Z 80 km byl 60 protivítr. Pod mrakem. Obědvali jsme zásoby na cestu od kuchaře v bus budce. Nepršelo. Hana zamotala (když už skoro stále) sluchátka do kola, já sluchátka ztratil v kempu a našel v kuchyni, když jsme před tím (kvůli hledání) absolvovali vycházku z kempu 2x. Po cestě již méně Švýcarských vlajek oproti horské části. Kemp Sursee je dost plný, ale pro dva lidi se místo našlo. V 22.hod noční klid. Kemp se vším stál 28 šv.franků. sprcha dobrá, ale na žetony. Wifi za 4 franky.

Volně, bez obsluhy s připravenou pokladničkou se prodávají nejen plodiny, ale i sazečky.

Propagace státu je častá, hlavně vlajkami, tady ale jsou vlajky drátěné.

V kempu máme i sušák, ale udělali jsme si sami zastřešenou sušárnu.

Ač je kemp plný, společenská místnost je jen pro nás.

Neděle 7.8. Sursee -> Winterthur (Rosenberg) (84km, průměr 11.6 km/hod, stoupání 1506 m, klesání 1573, https://mapy.cz/s/kakakegoda)

Stále pod mrakem. Často je to do kopce, i Hana tlačí. Předváděčka hasičů. Návštěvy kostelů.
Zürichem jde jet stale po cyklostezkách. Dojem: jako Praha, velké předměstí přechází v další města.
I když je neděle, podařilo se koupit jogurt k snídani v Coopu u benzínky.
Kemp celkem 26 franků, padla skoro poslední hotovost. Výborné sprchy bez omezení. Ve společenské místnosti (velkém stanu) jsme se ztrapnili. Lezl jsem po zemi u lednice a hledal zásuvku. Pán na nás volá a ptá se, jestli nebude lepší použít osmizásuvku, co je na každém stole. Hana za poslední peníze kupuje ve vedlejší hospodě tuplák piva za 9.90 franků. Tuplák ráno vracíme. A ještě jsme ulovili Cache.

Tenhle výhled bychom mohli mít, kdyby nebylo zataženo

U prvního kostelíku u Sursee jsem ještě zastihli věřící po mši, jak klábosí.

Beromünster - klášter kanovníků

Beromünster - klášter kanovníků

Nad jezerem Hallwilersee se mračí, ale nepršelo.

Kostelík Schongau

Bünzen

V Bremgartenu jsme měli oběd, rušili nás policisté, stále houkali. Pak se ukázalo, že za rohem je propagační akce záchranných složek

Zürich

Zürich

Tenhle kostel kousek od nocoviště jsme nezastihli otevřený ani večer, ani ráno.

8.8. Pondělí Winterthur (Rosenberg)->Konstanz (75km, průměr 13.6 km/hod, stoupání 697 m, klesání 732, https://mapy.cz/s/kodonavusu )

Ráno jsem se těšil na mysli s jogurtem, měl jsem dobré křupavé mysli. Ale ve společné lednici nám VE ŠVÝCARSKU (!) jogurt někdo ukradl. Povedl se ale nákup v architektonicky zajímavém, přehledném obchoďáku Rosenbergu.

Přes Rýn po lávce přejíždíme do Německa, chceme si dát německý oběd, kde je laciněji. Dvě hospody zavřeno, řešíme to čínskou restaurací (2x pivo, +jídla 26.5 Eur i s dýškem).

Koupání v Bodamském jezeře je jak v Balatonu, Hana ani nedošloa plavací hloubky. Překvapili nás stovky cyklistů při příjezdu do Konstanze. Husovo muzeum zavřeno. Nákup v Lidlu velký, i krabice nektarinek, víno, sekaná, saláty. Kemp hodně plný, ale vešli jsme se. Dlouho večer hledáme lodní spojení a odkud jet.

Zajímavost, takto se značí ve Švýcarsku docela často křižovatky „s předností zprava"

Poslední švýcarské město Diessenhofen

Totéž město, již pohled z Německa

Tady je to balatónské Bodamské jezero

Kostnice

Konstanz

Konstanz

Konstanz

Konstanz, zase měli zavřeno

9.8. Úterý Konstanz -> Buxheim u Memmingenu (98 km, průměr 13 km/hod, stoupání 982 m, klesání 786, https://mapy.cz/s/gubemarame)

Vstávame v 6:30. Jedeme do Staadtu, snad to odtud popluje. Kde ale koupit lístky? Nakonec se ptáme obsluhy u lodi. Kupují se až na palubě. Odjíždíme v 8:00.
Za lístky člověk s kolem platíme 10.80 €.

Cesta lehce do kopce, ne moc, ale stalý protivítr. Ze 2/3 trasy jedeme úplně mimo silnici, po cyklostezce.
Na trase zajímavá města, krajina ne. Zklamání z lázní Bad Wurzach, samá kavárna či cukrárna a ne pivo. Tak si dáváme teplé z láhve z Normy. Voláme Vaškovi a ten nás provokuje fotem s vychlazeným pivem a s bůčkem na chlebě.
Konec v Memmingenu, německé jídlo zase ne, nejjednoduší to je v čínské restauraci na náměstí.
Do kempu, který je opevněný vůči vetřelcům, a kam přijíždíme před 21.hod, jsme se dostali díky majitelce, která právě odjížděla a ač zpočátku vypadala nedostupně, zželelo se jí nás. A pochválila svou Fabii, když jsme jí řekli, že její auto se dělá u nás v MB.
Díky jediné 50centové minci, co máme, se koupeme společně v pánské sprše a večer trávíme u umývárek, kde dobíjíme mobily.

Meersburg

Ravensburg

Ravensburg

Ravensburg

Plot se připravuje na zimu?

Memmingen

Memmingen

Memmingen

Středa 10.8. Buxheim u Memmingenu -> Langenneufnach (77.5 km, průměr 12,3 km/hod, stoupání 685 m, klesání 970, https://mapy.cz/s/jujujanuce)

Ráno platíme a při tom se Hana od recepční dozví, že jsme už v Bavorsku. Dlouho procházíme Memmingen. Část staré město s potokem je ve středu města, který je obehnán hradbami a bránami s věžemi (zpětně to vyhodnocuje jako nejzajímavější město, samozřejmě po Domažlicích). Lovíme cache a tím procházíme velkou plochu historické části staré města.

Oběd máme v polích, tam chutná paštika nejvíc. Pak na kraji města Babenhausen nacházíme koupání s restaurací a tedy i pivem. Dvakrát se dáváme po cestě u potoků. Tam jsou stromy a protivítr, náš každodenní průvodce nemá takovou sílu. Také si oblibujeme kukuřice, ta je už dost vysoká a na protivítr účinná. Volají nám kamarádi z Rohozce, to je příjemná vzpruha. Pak se to trochu kazí. Plánovaný pivovar existuje, ale bez otevřené pivnice. Padá mi brašna na kamenitější cestě. Rozdělujeme se v Langenneufnach a hledáme restauraci (s německým jídlem). Nachází ji Hana, ale musí se čekat na uvedení ke stolu, to je moc nóbl. Volíme nákup v obchodním domě Edeka.

Přejíždíme ke kempu a s malou nadějí odbočujeme dle poutače ke hřišti, je to pizzerie, takže německé jídlo zase není, teplé ale ano.

Ukazuje se že kemp je dětský tábor, tam nás ale nechtějí. Spíme na tajno 300m vedle u podnikového tábořiště. Já si jen čistím zuby, Hana se odvážně vrací na hřiště a podaří se jí vysprchovat.

Memmingen - kostel sv. Josefa

Memmingen - kostel sv. Josefa - interiér

Memmingen - kostel sv. Josefa - křížová cesta VIII a IX

Memmingen - brána

Memmingen - brána

Memmingen - brána

Zavzpomínal jsem na Hanku a dal si pšeničné

Tajné tábořiště

11.8. Čtvrtek Langenneufnach->Radersdorfer See (70 km, průměr 12,7 km/hod, stoupání 550 m, klesání 431, https://mapy.cz/s/jubafaduku)

Ráno bylo na srpen docela chladno. Ve Fischbachu si čištím zuby na perfektně čistém veřejném záchodě a tamtéž (myslím město) následně výborná snídaně v kavárně.
Na chrastící řetěz (zapomněl jsem vzít olej) nakupuji olej na řetěz. Návštěva Ausburgu, největšího bavorského města po Mnichovu a Norimberku. Oběd v parku, Hana mě zachránila (hypoglykemie) pivem pak jsme v Lidlu koupili 6 nanuků. Obdarovali jsme místní bezdomovce jedním nanukem a navázali krátkodobou družbu. V závěru obhlížíme restaurace v Aichachu, abychom si konečně dali to typické německé jídlo. Při dojezdu do kempu jsme chvilku měli problémy s dostáváním se dovnitř, mačkali jsme různé zvonky.
Po vykoupání a nalezení ztraceného neceseru, jedeme z kempu do nedaleké biergarden (Aichach nám připadá daleko). Obsluhující číšník hovoří o tom, že byl v Domažlicích. Dobré pivo a čevabčiči (německé jídlo nebylo).
Kemp stál 18 euro večeře 31. Hana si myslí, že nás číšník natáhnul, cenovky tam neměli.

Ráno už nocoviště nevypadá tak tajemně.

Kostel Fischbach

Kostel Fischbach - scéna za sklem, v takovém akváriu

Kostel Fischbach - kdy se používají svíce nevíme

Fischbach - ranní hygiena

Fischbach snídaně

Vymakaná elektro-trojkolka

Augsburg

Augsburg

Augsburg

Augsburg

Aichach

Aichach - Hana obhlíží restauraci

1 DM jsem neměl, žeton naštěstí fungoval

12.8. Pátek Radersdorfer See -> Regensburg (126 km, průměr 15,1 km/hod, stoupání 441 m, klesání 291, https://mapy.cz/s/perajazaba)

Ráno pospícháme, čeká nás dlouhá trasa. Chceme vše dělat efektivně, ale nějak se to nedaří. K ranní hygieně jdu do sprch (cca 200m od stanu) s cyklo-lahvemi, skoro v cíli mi dojde, že nemám věcí na mytí a čištění zubů. Hana mi až na druhy pokus podává správné cyklo kalhoty. Aby toho nebylo málo rozbalujeme stan, protože v něm je zabalená peněženka.

Opět při protivětru chválíme milou vysokou kukuřici.

Oběd opět není německý, máme zbytky ze včerejška, ale obědváme na lehátkách na náměstí. Společně se svědky jehovovy. Celkově je cesta rovná, zvláště kolem Dunaje.

Velký kemp, kde jsme před pár lety už stanovali je plný a recepční neoblomná. Ani moje divadelní představní s klečením ji nezlomí. Plánovaná poslední večeře (německého jídla) se nekoná. Nakupujeme večeři v Lidlu a do kermpu pronikáme po 20:00, kdy je recepce prázdná. Teplá voda je bez žetonů a mincí. Večer trávíme na lavičce, pak ve stanu.

Po deštnících a lampionech draci

Snídaně u vily

Zapomněli jsme ve správném místě odbočit a díky tomu jsme objevili 13místné kolo

Různé provedení věží

Bavorský chmel

Oběd Geisenfeld

„Co to támhle je? Pojďme se podívat.“ U pivovaru v Abensbergu jsme objevili náhodně stavby Hundertwassera, který řekl „Rovná čára vede k zániku lidstva. Spirála je symbolem života a smrti“.

Ano správně, je to DUNAJ

Na stolku pod stanem jsme si rozložili večeři. Po 5 minutách přišli její obyvatelé. Ani nás nevyháněli, ale sbalili jsme si to.

13.8.sobota Regensburg->Domažlice (po pravdě Spálenec u České Kubice) (106 km, průměr 11,5 km/hod, stoupání 1240 m, klesání 1078, https://mapy.cz/s/busuferusu)

Vstáváme v 5:58 a rychle balíme. Snídáme v parku v restauraci pro 200 lidí. Sami. Pak druhá snídaně v kavárně. Jedem velkou část cyklostezkou Regensburg-Falkenstein-Radweg po tělesu zrušené železnice.
Končí ve Falkensteinu, kde si chceme dát to typické německé jídlo. Až třetí restaurace je dostupná. Je to ale pizzerie...

Dost na mne padá únava, jedu jako hlemýžď. Navíc v Chamu je (bez upozornění) čerstvě zcela uzavřený most a tak se musím vrátit po vlastních stopách 4km. Závěrečný výstup do ČR z Furthu mi také nepřidal sil. Radost přišla po přivítání se švagrovou a švagrem na chatě ve Spálenci. A teplá večeře. A studené pivo.

Večer jsme ještě prošli na náměstí chodské slavnosti. Já šel brzo do hajan, Hana si dala ještě pár piv na oslavu. I za mne ;-).