Polskem podél
severních hranic ČR

12.-21.6 .2022

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Hynek Korektura Hana	Foto Hynek	Interaktivní mapa

"A v tom Polsku, co je tak kousek od nás, jsme prakticky nebyli. Tak co kdybychom to letos změnili?". Někdy na jaře u nás doma nějak takto probíhal hovor, který "zrodil" naši cestu Polskem. Na začátku června jsme měli s kamarády ze západu Čech sraz ve Sloupu v Čechách a tak jsme akce spojili.

Neděle 12.6.

Ráno jsem si v posteli řekl: "Dnes rozepneme první knoflíček polské krajiny a budeme objevovat krásy stejně jako radostně objevujeme krásy ženského těla." A tak jsem radostně vyjel. Hana také, jelo se totiž na kole.

Cesta začala po průjezdu Krompachem v Německu. Před Žitavou jsme potkali na úzkokolejce vlak. To by nebylo až tak zvláštní, kdyby vlak nebyl parní a hlavně na jednom otevřeném vagónu neseděla hrající kapela.

Krompach

V Žitavě jsem Hanu protáhnul ulicí se zvířaty (nejen) na stěnách domů a pak jsme na náměstí poobědvali paštiku.

Sympatickou cestou ve stínu podél Lužické Nisy jsme dojeli do známého klášteru Marienthal

V Německu mě čekalo ještě jedno překvapení. "Tobré pivo svijany", slyším od předjíždějícího cyklisty. Pak jsem si uvědomil, jaký mám na sobě dnes dres. Je horko, konečně se nám podařilo dát si pivo v Zawidowě, kousek od Frýdlantské Ály.

V Polsku je trasa samá rovina jen občas se to zhoupne. Večer přejedeme hráz (*1905 a je tu i nejstarší polská vodní elektrárna *1907)

a kempujeme u velkého Lesnianského jezera, přehrady, kde se jezdí i na lodičkách.

V kempu si dáváme i rybu a dvě různá piva. Pobyt platíme 12 zlotých za osobu a 15 zlotých za stan.

Spí se dobře, je klid, je neděle, hodně koupačů odjelo.

Pondělí 13.6.

Zápis z deníku z mobilu: Klidná noc v čistém kempu. Objeli jsme hrad, polsky zamek, Czocha. Vstup nebyl vysoký, ale vynechali jsme jej, šli jsme neúspěšně lovit kešku.
Podařilo se nám nejet po silnici 361 a jeli jsme po zrušené železnici, kterou přestavuji asi na cyklostezku. Bylo to v úseku Krobica - Świeradow Zdroj. Nakoupili jsme v obchode Biedronka (beruška), takový polský Penny. Oběd v lázeňském parku. Moc jsme se obávali cesty do Szklarskej Poreby, ale silnice byla bez aut, byla tam pro auta uzávěra.
Po nákupu v Lidlu když jsme chtěli odjet začalo trochu pršet. Oblékli jsme pláštěnky a pršet přestalo. Kempujeme v Jelení Goře. Kemp je čistý, má velkou společenskou místnost a jsme tedy spokojení. Přímo vedle kempu je prodejna Berušky, máme teplou večeři, pizza a lazáně a pivo a víno.
A teď k tomu obrázky:

Ideální stanoviště: voda+elektřina, stromky na sušící šňůru, kousek od sprch i WC

Hrad Czocha nad přehradou. Odsud vypadá dobře, ale má i hůře udržované části.

Tuhle "Zoo" kříženou s pasteveckou idylkou (po přejí myší přes obrázek) poznamenané v deníčku nemám.

Ukázka náměstí v obyčejném městě Mirsk

Začátek připravované cyklostezky Krobica - Świeradow
Zdroj

a její konec s nádražím a nefunkční lokomotivou

Świeradow Zdroj

Hlavní silnice 358 do Szklarslej poreby bez aut...
(povšimněte si u nás nepoužívané značky konce zatáček)

... protože těsně před městem takto končila bez možnosti objetí autem

Společenská místnost kempu v městě Jelenia Góra měla jen dva společníky, nás dva.

Úterý14.6.

Ráno jsme projeli a prohlédli si historický střed Jel. Góry.

Zaznamenali jsme si, že toto město stojí za delší návštěvu, bude dobré se sem, spíše bez kol vrátit a projít si jeho exteriéry i interiéry, dát si kávu.

Památník prvního pouličního festivalu divadel

Chtějí to tu mít hezké

Město se opravuje. Bude ještě hezčí.

Při výjezdu jsme měli štěstí a narazili jsem na cyklostezku, která vedla vedle rušné hlavní silnice s kamiony. Stejně tak tomu bylo odpoledne při výjezdu z Walbrzychu.
Etapu by šlo charakterizovat jako nezajímavé houpavé spojky pěkných měst.

Na výjezdu z Jel. Góry "Skansen Uzbrojenia Wojska Polskiego"

Z Polska je ta Sněžka mnohem vyšší než u nás. A pěkně ční.

Následující 4 obrázky jsou z lázní Szczawno-Zdroj

U města Walbrzych se nachází expozice hornictví Stara kopalna. Zde jsem měli naplánovanou návštěvu. Je vidět, že do projektu šly peníze EU.
Píší o sobě: Centrum vědy a umění Stara Kopalnia ve Valbřichu je největší atrakcí průmyslové turistiky v Polsku, umístěné na území dřívějšího uhelného dolu „Julia“ („Thorez“). Revitalizace (dokončená v roce 2014) největšího valbřišského dolu, zaměstnávajícího v době své největší slávy několik tisíc horníků, umožnila vznik výjimečného objektu na turistické mapě Polska. Nyní je to 4,5 hektaru historických průmyslových objektů, obohacených o autentické vybavení, zahrnující zabezpečený a návštěvníkům zpřístupněný strojový park. Díky průvodcům (horníkům, kteří kdysi pracovali v uhelném dole „Julia“), pracujícím v centru Stara Kopalnia, si může každý návštěvník nejen prohlédnout velkou část důlní infrastruktury, ale má také možnost seznámit se se specifiky nebezpečné a náročné práce horníka...

Na exkurzi v dole by bylo lepší kdybychom průvodci rozuměli (mumlal a český text nebyl k dispozici) a také kdybychom se pořádně oblékli Bylo nám tam dost zima. Zajímavé je, že stejně jako v Ostravě i zde je koncertní sál.

V konci etapy jsme se dostaly do krásně zelené a členité krajiny:

Závěr aby byl lehce dramatický. Nejdříve jsme zcela zbytečně stoupali nahoru a dolů a na místě, kde měl být kemp, stály jen tři chatky. Naštěstí v nich končila úklid Ukrajinka a snažila se nám vysvětlit kde je jinde možnost noclehu. Ten se nám po trošce kličkování podařilo nalézt. Pokoj jsem zaplnili, pořádně se protáhli na posteli a tečkou bylo nasycení rybičkami a tvarohem.

Cena: 50 zlotych/osobu.

Středa 15.6

Najít správnou cestu z města Gluszyca se nám povedlo až na třetí pokus. Při prvním jsme přejeli odbočku do kopců a museli se vrátit. Ve stoupání jsme opět minuli odbočka a nastoupané metry jsem museli oželet. Když jsme k odbočce dojeli, ukázalo se, že je po ní průjezd nepovolený a tak jsme se vrátili na úplně první cestu, kterou jsme nyní vybrali jako nejlepší objížďku zákazu.
I po té jsme v kopcovitém kraji několikrát měnili původní trasu, aby byla plošší a nikoli po čárkovaných cestách. Zajímavostí bylo čtyřkilometrové stoupání po klasických dlažebních kostkách.

V prvních dnech jízdy Polskem nás kostely a domy z neomítnutého zdiva překvapovaly. Brzo se ale staly normálem.

Pokud má být obrázek z Polska pravdivý, nejde jen ukazovat krásná náměstí. Tohle je obyčejný venkovský dům. Zajímavý ale je osmi satelity.

Po počátečních kopcích nás čekala rovinatá část. Náš plán, že dnes se naobědváme v restauraci, se ukázal jako složitější, než jsme čekali. Dost restaurací bylo zavřených, fabulujeme, že kvůli covidu. Až v městě Bielawa jsme našli restauraci s mnoha hosty i lidmi, kteří si hotové jídlo odnášeli.

V témže městě jsme navštívili kostel. Pro mne bylo překvapením řada igelitových tašek u vchodu. A v nich - okvětní lístky. Hana říkala něco o božím těle, a že je to pravda se ukázalo až druhý den.

Rovinou ještě dojedeme do města Zabkowice Slaske, kde si dáváme polské pivo s českými tácky a dnešní delší, 91 km dlouhou trasu končíme krátkým průjezdem Klodzka se stoupáním k pevnosti, v jejíž blízkosti je kemp. Vybavení nic moc. Plastové, nezděné wc se sprchami, 1 (ano, jeden) dřez na mytí nádobí. Ale 230 V jsem našli. Hana večer při cestě do Lídlu zjistila, že zítra je zavřeno, je svátek, je Boží tělo. Aha, tak proto do kempu přijely rodiny s dětmi, od čtvrtka budou mít prodloužený víkend.

Klodzko.

Čtvrtek 16.6.

No jo, jak my se ale najíme? Nemáme zásoby a katoličtí Poláci budou mít zavřeno. Vždyť i včera jsme horko-těžko sháněli restauraci. Celý den budeme na rezervních tatrankách. A také má pršet. Ach jo...
Tyhle myšlenky se mi honily ráno hlavou. Asi není Ráno moudřejší večera. Vše se totiž ukázalo jako chybné.

Ráno musím řešit ještě jednu věc. Praskla nám gumička. Gumička držící mobil v držáku na řidítkách. Hana je ale technik, a tak:
- sundáváme gumičku z pláště hrnku na kávu
- po odhadnutí tuhosti a pevnosti ji podélně rozstříhávám nůžkami na nehty na 3 proužky
- navlékáme na držák a máme ještě jednu zásobní
- toto provizorní řešení je funkční dosud (zapisuji 19.7.)

Znak města,
český
dvouocasý lev.

Kladsko (polsky Kłodzko [kuodsko], německy Glatz, latinsky Glacium) je od počátku své historie, 10.století předmětem sporů (viz wikipede) poslední spor mezi Československem a Polskem byl ukončen až za mého života, v roce 1958.

Nad městem stál hrad založený 1350 Pražským arcibiskupen Arnoštem z Pardubic. Dvoustupňovou pevnost vybudoval Fridrich II 1745 po vítězství nad Marií Terezíí.

V den svátku se proměnily nejen kostely, ale i obchody, v tomto případě s turistickým vybavením.

Kostel byl plný.

Při výjezdu z města jsme našli otevřené obchody a doplnili zásoby potravin. Pak přišel déšť. Kalimero nám už ráno radil, abychom vyjeli ráno co nejdříve, a tak se zmoknutí vyhnuli. To bychom si ale neprohlédli Kladsko. A tak jsme v městě Bystryca Klodska nad stejnojmennou řekou čekali v kebabu hodinu. Pak už to nešlo vydržet, navlékl jsem návleky na boty, vzal pláštěnku, obal na helmu a nepromokavé rukavice. Po ujetí 800m přestalo pršet úplně a sluníčko vysušovalo silnici, až se pářilo.

Okolo Bystryce Klodske jsme na trasou na mapě uvázali mašličku přes další lázně Dlugopole Zdrój, kde jsme si dali konečně jiné, než běžné pivo, dali jsme si Opata Olivětinského. Mělo mě napadnout, že asi nebude polský, když tam není dvojíté w a je tam "ě" místo "ie". Opat se totiž dělá v Broumovském pivovaru.
Pak jsem ještě Kalimerovi vyfotil koleje, kde ještě není cyklostezka.
A Kalimero do třetice. V obci Ladek-Zdroj skutečně kemp nebyl, jak psal. Podařilo se nám ale celkem rychle najít možnost postavit stan u penzionu, kde jsme měli perfektní zázemí (velká sprcha jen pro nás, velká kuchyně v nerezu a velká jídelna s parožím a wifi).

Večerní výlet do města Ladek-Zdroj se vydařil jen částečně, po 21:00 (!) nás už na pivo do hospody nepustili. Zavíračka.

Pátek 17.6.

Konečně se nám podařilo skutečně vyjet v 9:00, nejenom si to tento čas naplánovat. Čeká nás jen JEDEN kopec do Zl.Stogu. Nejedeme po cyklostezce, jsme na to moc naloženi. Cesta silnicí hezky rovnoměrně stoupá. Po překonání vrcholu a sjezdu si Hana uvědomuje, že nemá peněženku. No nazdar, jestli se budeme vracet! Rozbalujeme stan před kostelem a v jeho kapse peněženku nacházíme.

Stoupání začíná přerostlou oboustrannou turistickou červenou.

Největší zajímavost se nachází v obci Kamieniec Ząbkowicki. Už z dálky jsou vidět 4 věžičky.

Jedná se o palác Marianny Orańské. Jeho historie začíná 1838, kdy Marianna Orańská, manželka Friedricha Louise Pruského navštívila Kamenné Ząbkowice a rozhodla se postavit na tomto místě letní sídlo. Stavbu paláce vedl Ferdinand Martius, ale zastavil ji rozvod Marianne a Albrechta... Čtěte dále na Historie – Pałac Marianny Orańskiej. Po pobytu Rusů, kteří si odnesli výbavu, a po požáru palác pustne. Od roku 2012, kdy je palác předán obci, probíhají postupně obnovovací práce.
Návštěvník nesmí a nemůže čekat bohatou prohlídku na inventář o restaurované interiéry jako u nás, přesto je prohlídka zajímavá. A pomaleji hovořící průvodkyni Hana i rozuměla. Já se díval, jak se hezky usmívá.

Druhým plánovaným cílem, na který bohužel máme málo času, je v městě Packow - plynárenské muzeum = muzeum gazownictwa (*1991, 3000 exponátů). I když jsme měli jen 40 minut na prohlídku, udělalo na nás muzeum velký dojem.

V rozumném čase dojíždíme do kempu Camping nr 230. Je to obrovský kemp. Nacházíme místo hned u vjezdu, kde je elektřina. Prodejní stránky, které tu jsou odloženy, používáme jako garáž pro kola a také jako stůl pro večerní posezení a pak snídani. WC a sprchy jsou daleko a jejich kvalita je nízká. Zdá se, že je nikdo neuklízí a vybavení (toaletní papír) nedoplňuje. V centru kempu dlouho do noci hrají reproduktory různou hudbu. Ještě, že jsme tak daleko.

Sobota 18.6.

Na snídani jsem museli po kolenou... A pak: Nehoupat!!

Město Nysa, do kterého jsme dojeli po obvodu nádrže Jezero Niskie, nás "dostalo". Po druhé světové válce ale Nysa (vlastně německá) vypadala úplně jinak. Podívejte se na historii. Provedlo se zde mnoho rekonstrukcí a architektonické úpravy jsou dělány s citem. Součástí města jsou také krásné parky.

Po výjezdu z Nysy si v malé vsi Morow dáváme tak velkou pizzu, že si část musíme schovat na večer.

Úvaha, jak běží čas: V Glucholazech na 40. km v 16 hod ještě nejsme za polovinou trasy A největší kopec máme před sebou A už jsme na cestě 6:45. To přeci nejde rozumně stihnout. Ale není tolik zastávek a časový tlak způsobí, že čas i km běží jinak. Stihneme to. To asi bude něco s tou relativitou.

Cestou ještě navštěvujeme zajímavý nový kostel v obci Moszczanka

A takhle vypadá uvnitř:

Následující obrázek musí být členům Hahy povědomý. Ano, je to Osoblaha, kde Pavel startoval jednu z etap OČ. Zde si dáváme dvě malá piva (Ostravar) a pokračujeme do Bohušovic; tam se ale dozvídáme, že na místě kempu sice můžeme postavit stan, ale není zde žádná sprcha. Sami majitelé doporučují, ať se vrátíme do Osoblahy do kempu u hřiště. Hana si ale vzpomene na OČ a podaří se nám ubytovat ve stejné ubytovně jako tehdy.

V Osoblaze ještě stihneme podívat se židovský hřbitov a ulovit zde kešku.

Neděle 19.6.

V sobotu večer jsme při podrobnějším plánování zjistili, že v cíli nedělní etapy není kemp. Přeplánovali jsme celou trasu. Začátek nebyl moc zajímavý:

Už od rána a foukal docela silný vítr zpočátku ze čtyř hodin, ale většinou to bylo z druhé hodiny, občas i protivítr. Málokdy nám pomáhal. Naštěstí jsme často jeli alejemi, které nás před nejprudším větrem skryly.

V Glubczicích se zajímavým způsobem míchala socialistická panelová výstavba s kostely:

Ještě více to je vidět ve městě Racibórz:

Celý den bylo docela horko. Při obědu (v parčíku) nás vítr hodně pozlobil. Nejdřív odnesl obal od sýra hódně daleko a museli jsme jej lovit, nejsme přeci nepořádníci, reprezentujeme ČR. Potom porazil Haně kelímek s nalitým pivem a pak dokonce i vlastní pivní otevřenou plechovku. Naštěstí pivo nebylo tak dobré, a tak jeho rozlití tedy nebylo takovou škodou.

Naším cílem byl kemp Olza. Při příjezdu jsme se docela lekli. Kemp byl HODNĚ plný a hlučný. Naštěstí lidé večer odjeli, aby mohli v pondělí pracovat. Večer je kolem nás pisklavě rušno - komáři se žení. Trochu nám hraje reprodukovaná hudba, po ní zpívají žáby a okolo běhají ježci.

Sprchy, které v kempu mají, jsme ještě nikde nezažili. Hodíte zlotý a rozsvítí se číslo kabinky do které máte jít (můžete si i vybrat). Hodně rychle se v ní svléknete a za chvilku, asi za 20 sekund, začne téct voda. Vůbec nejde zastavit nebo nějak regulovat. Namydlení, umytí i opláchnutí musíte stihnout najednou. Za jeden zlotý máte 1 minutu koupání. Boží.

Pondělí 26.6.

Ráno jsme po opuštění základny v Poldru Buków,

kde by se našim dětem líbilo,

jsme po přejezdu Nisy zamávali Polsku. Hned v první pohraniční obci Hať nás překvapilo, jek je ves krásně upravená. Nepřipadali jsme si jako na jiných pohraničních místech.

Hned ve vedlejší vsi Vřesina jsem si musel vyfotit železnici:

Po projetí golfovým hřištěm v Kravařích jsme udělali fotozastávku ve Velkých Hošticích u zámku a popovídali jsme si s provazochodci-žongléry.

Kolem poledního jsme poobědvali na náměstí v Opavě. Město se nám oběma líbilo, já mohl trochu porovnávat se svou návštěvou v 70 letech. Prošli jsme mnohá krásná místa spoustu dobře upravených domů. Děkujeme přívětivé paní v informačním středisku za tip a materiál k prohlídkového okruhu.
Méně zajímavá byla hodinka v průjezdu paneláku, kde jsem se skrývali před deštěm. Naopak zajímavé bylo, že při nákupu lístků na zítřejší vlak Ostrava->MB se kupodivu se nic zvláštního nedělo. Nečekejte tedy dramatické historky Hany o železnici.

Horní náměstí

Slezské divadlo (*1804)

Budova spořitelny na náměstí Republiky (*1902)

Městský dům kultury Petra Bezruče s knihovnou - vybudován v letech 1908-1910 pro Obchodní a živnostenskou komoru

Slezské zemské muzeum

Opustit Opavu bylo těžké

Plni dojmů z krásného města jsme po 18. hodině opustili město - směr kemp Kajlovec. V závěru trasy jsme z hlediska cíle zbytečně stoupali, ale pohled na pohádkový zámek (titul z roku 2008) v Hradci nad Moravicí stál za to:

V kempu jsme se ubytovali v chatkách. Přijeli jsme před 20. hodinou a ubytování bylo oficielně do 19.hod. Naštěstí zde byla dívka, která nás ubytovala a zítra tedy nebudeme muset balit mokrý stan. Jen škoda, že jsme v chatce, která pro 2 na 1 noc byla dostatečná, jsme nemohli řádně ohodnotit obrazovou výzdobu:

V kempu jsou s námi studenti, o nichž více podrobností zjistila Hana. Je to školní výlet s exkurzemi třídy ajťáků, s odvážnou učitelkou a učitelem. Večer nám na usnutí kupodivu hrají vypalovačky našeho mládí.

Úterý 21.6.

Po brzké snídani (7:00) naposledy myjeme nádobí, necháme si změřit spotřebu el.energie (0,-Kč) a vrátit zálohu (200,- Kč)

Cesta na Ostravské nádraží je pestrá a právě tím je krásnější (Kalimerova myšlenka z 21.7.2009), s dalekými výhledy.

Za pěkný bezautomobilový průjezd Ostravou děkujeme mapám.cz. Za rozumnou cestu zpět Českým Drahám (vůbec, ale vůbec to nedrncalo, fakt) a Aririvě (průvodčí na platbu kol vůbec nepřišel). Za trasu, kempy, jídlo, převoz stanu, nákupy, platby, organizaci zavazadel a spoustu dalších činností děkuji Haně.

Závěrečná ostravská tečka:

Nesourodé polské poznámky:

- za 10 dní jsme ujeli 742 km, nejkratší trasa 40 km poslední den, nejdelší 92 km (mapa)
- zdálo se mi, že na trase bylo více cest s dlažebními kostkami než na obdobné cestě v ČR
- viděli jsme více obchodů s květinami (nejen u hřbitovů) než u nás
- nejčastější název ulice byl Jana Pavla 2
- v Polsku je mnoho lékáren, na náměstí v Glucholazech jsem jich napočítal 5
- ve všech kempech byla u stanu k dispozici elektrická zásuvka
- častěji než u nás jsou vidět státní vlajky na běžných domech. Občas s nimi vlály jiné. Často bylo vidět i ukrajinské vlajky.

Na hlavní stránku HaHy

Polskem podél severních hranic ČR