Kréta

15.-21.5 2022
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana		 Foto Hynek, Pavel

speciál Kapličky
 Interaktivní mapa 16.5.,  17.5., 18.5., 19.5., 20.5., 21.5.
"Nechcete jet někdo s Extrém tourem na Krétu?" zeptal s Vašek emailem

 a během pár dnů, aniž bychom před tím o tomto cíli výletu nějak diskutovali, se dalo dohromady 7 účastníků zájezdu z HaHy.
Začátek cesty byl náročný, na letišti Václava Havla jsme totiž měli sraz ve 2:30. Nikdo nezaspal, spánek jsme pak dohnali v letadle a při dvouhodinové cestě autobusem z letiště do Agía Marína, kde nás čekalo krásné ubytování.
Při první procházce pobřežím (do Lídlu) typickým turistickým městečkem jsme obhlíželi restaurace, které v tomto ročním období byly i večer docela volné.    
"Zítra bude horko, vyjedeme určitě v 9 hod."

16.5. pondělí (trasa Extremtour č.1 s modifikací)		    
Ráno Ha+Hy zaspali. Ztrátu se nám ale podařilo dohnat a sběr padaných pomerančů jsme již uskutečnili společně.

Trasu jsme modifikovali, cílem první části byla návštěva botanického parku. Vstupné bylo 6€ a jeho součástí byla půllitrová láhev vychlazené vody. To bylo příjemné. V parku, který je ve svahu toho docela dost jarně kvetlo a návštěva byla zajímavá. Doporučujeme. Na trase parkem je i několik míst se sezením, kde by šlo svačit, nechtěli jsme ale zdržovat hlídače kol.		    
 
 

Na občerstvovací zastávce ve vsi Lakki jsme k pivu dostali automaticky malé suchary a misku oliv. Po zaplacení s tringeltem nám paní ještě přinesla dvě piva navíc. Občerstvili jsme se tedy více.
  
Na víčka piv netřeba otvíráku.

Po  dojezdu koupačka v moři (200 m od ubytování), pak v bazénu. Večer jsme na sedánku ochutnali i místní bílé víno retzina s příchutí pryskyřice. Jeho vyznavači se stali Hanka a Pavel.		    


17.5. úterý (trasa Extremtour č.7 v opačném směru)		    

Nejzajímavějším objektem úterní trasy byl soutěska na silnici Chania-Theriso, kterou jsme absolvovali již dopoledne. Největším zklamáním byla restaurace na vrcholku stoupání, ze které se vyklubala místní kozí mlékárna.
  Nejsem si jist,že toto je kri-kri
Koza bezoárová kri-kri je jen na Krétě

Ilona v soutěsce
Kaplička v soutěsce
rostlina v soutěsce
     
Naštěstí po pár kilometrech již byla skutečná restaurace, kde místní zemědělci probírali dnešní výkony. A jistě i mnoho jiného. My jsme dělali to samé.

Skrývající se muž je Jan Suchý a žena vedle něj je naše tajemství. Ještě si můžete všimnout, že k obědu jsem měl šproty.

V závěru jízdy jsme se probili Chánií a prohlédli si přístav.


Večer jsme pak navštívili restauraci s česky psaným jídelníčkem, s číšníkem snažícím se mluvit česky a s desetiprocentní slevou pro Čechy. My tři HAHAHY jsme si dali litr vína, předkrm Tzatziky a řecký talíř s 5 druhy jídel, celkem za 50€.




Zatím to vyprávění vypadá, že jsme jen seděli a jedli, ale fakt jsme na kole něco ujeli každý den. Většinou mezi 60 a 70 km, výšku jsem neměřil.


18.5. středa (trasa Extremtour č.4 v opačném směru)		    
Etapa byla dost houpavá

a časté výjezdy označené se zpevněným povrchem, v ČR asfaltovým, se ukázaly v Řecku jako kamenité.
    

 		 Při výjezdu v Polemarchi, když slunce už hodně ohřívalo naše potící těla, nikdo nebyl proti zastávce v prodejno-občerstvovně "U vlašťovek", kde jsme vosmíkovali. Naše objednávka byla 7x frapé a 1 x expresso (HS).
Při odpolední svačině nebo spíše pozdním obědu jsme si objednali pivo a když Hanka jedla z konzervy,  zeptal se jí hospodský jestli nemá přinést talíř. Vůbec neměl problém s tím že jíme z vlastních zásob.

V městě Afráta na západním poloostrově Rodopos se směr naší jízdy otočil. Sjeli jsme k moři, na tomto místě prakticky opuštěném a Vaškovi se podařilo najít místo, kde jsme to udělali všichni. Vykoupali jsme se. Náš vstup i výstup po oválných kamenech působil směšně, ale o to byla koupačka veselejší.		    


Při zpáteční cestě jsme ještě navštívili klášter Mona Gonia, vstup 3€

Uvnitř jsme nahlédli nejen do chrámu, ale i do muzejních sbírek. Klášter byl založen v 9.století, současná podoba je z počátku 17.století. Byl mnohokrát poničen (hlavně Osmané, němečtí fašisté), byl často sídlem lidí, kteří bojovali proti utlačovatelům Kréťanů.
Původně byl zasvěcen sv. Jiří.		    
 
Poznámka: v hotelu nám každý den uklízí a také vyměňují ručníky a stelou postele


 		    
19.5. čtvrtek (trasa Extremtour č.6 s modifikací Zorba beach)

Meteorologové bohužel měli pravdu. Prší. A fouká vítr. A moře bouří tak, že se nedá koupat. Zuřivý reportér HS přesto natáčí video. Po deváté se to lehce lepší. Jen optimistky HaHa vyjíždí. Navštěvují klášter Agia Triada s krásnou zahradou.


Pak dojíždí na pláž, kde se natáčela taneční část se známou hudbou filmu ŘEK ZORBA.
Vyjíždím jim naproti až po obědě. Jsou tak hodné, že se na pláž se mnou vrací a tak můžeme pořídit společné foto i s hercem v hlavní roli, Anthony Quinnem:
 		  
wikipedie foto Wolfgang Sauber

Protože moře stále bouří, koupání nebude,

ale pěkné pohledy na jinou než modrobřehou a modrooblohovou Chanii možné jsou:


Večer výjimečně nebyl mejdan na balkóně, ale uvnitř. Beseda byla o fámě smrti syna Felixe Slováčka, o těžbě uranu a spoustě dalších důležitých věcí.

 		    
20.5. pátek (1. skupina - trasa Extremtour č.5, 2. skupina - pěšky soutěska Samaria)    
V pátek jsme se rozdělili. Pro Ha+Hy Pavel vybral nejdelší (86 km) a nejvyšší (do výšky 1140m z 0m) trasu, ostatní šli do soutěsky, kam je odvezl Láďa.

Cyklisté vyrazili do mírného stoupání s dobrým počasím, jen pofukovalo. První zastávka byla v obci Meskla. Nerespektovali jsme (plánovitě) naplánovanou trasu, ale dojeli až k místnímu kostelu.

Ten na rozdíl od všech ostatních byl otevřen a zdá se nám, že pravidelně. Je to jen malá ves bez velkého ruchu. Interiér kostela byl fascinující:
    
 
Pravá fotografie   je již ze silnice, která začíná kousek od kostela a je méně prudká (jde na ní jet, nemusí se tlačit) než trasa na plánu cestovky. Ta silnice je zajímavá. Na začátku není žádný zákaz či omezení, přesto na jednom místě jí najednou polovina chybí. Na cca 10% není asfalt, ale jinak je dobrá, zcela bez aut.

Po napojení na hlavní silnici se k nám přidal neobvyklý parťák, vítr co foukal do kopce do zad! Zpočátku se tedy mile lísal. Čím výš jsme ale stoupali, tím více chladnul a pak i dokonce vlhnul. Oblékl jsem na sebe vše, co jsem měl (na půjčeném kole bez brašniček toho tak moc nebylo).


V zatáčkách před vyvrcholením dokonce foukal i do tváří.


Za vrcholkem se Hana uchýlila do restaurace s hořícím krbem. S Pavlem jsem ji přejeli o 200 m a vraceli se. Naštěstí se jednalo o metry délkové, nikoli výškové. Pršelo více a více, my ale byli skryti u piva (a oliv se suchary). Když skoro přestalo pršet, spustili jsem se dál, přes náhorní rovinu.

Z kamaráda větru, který byl zásadový a svůj směr při naší obrátce nezměnil se stal zákeřný protihráč. Nejen, že stále foukal proti, občas se přidal boční náraz. Ještě, že aut jelo docela málo a autobus jen jeden. Na místě největší síly větru, u větrných elektráren, jsme museli tlačit a i to šlo těžce.

Čím níže jsme byli, tím lépe se dalo jet. Ale jeli jsme opatrně, brzdili, stále to foukalo. Moc rádi jsme se zatavili v další vesnické hospůdce a tam se třásli.

Kávu jsem si dal na stůl a k ní jsem se skláněl. Ruce, které nedržely řidítka, by ji rozlily. Zima nebyla, ale zatavit třasavku chvilku trvalo.		  
   

Pěší skupina se vrátila z procházky nejdelší evropskou soutěskou nadšena. Jen se občas báli projít po můstcích, že je vítr sfoukne do vody, snad i někoho přenášeli. Také jim tam padaly kameny, ale cesta byla jištěna pevným plotem. Ale raději popoběhli. Z konce soutěsky odpluli do přístavu, kde je čekal Láďa.
Následující fotky jsou od Ilony.		    
   

21.5. sobota  (HAHAHY - trasa Extremtour č.3, další - trasa č. 6)		    
Poslední výlete bychom mohli nazvat "opuštěnými vesničkami" a trasa vedla skoro z poloviny po kamenitějších trasách.

Viděli jsme i méně malebné prostory, třeba kozí automobilovou ohradu:


Květinová výzdoba je skoro všude, i v těch nejmenších místech:


Velké části hor jsou osazeny olivovníky:


Našli jsme i milíře. Fotka se mi nepovedla, ale na 90% to milíře jsou:


Na Františka jsme si vzpomněli, když jsme jeli kolem velkochovu včel:


Nečekaným překvapením byl pivovar CHARMA (mimo připravenou trasu)		    
 

Ceny (po najetí myší na obrázek) jsou za 0.3 l.		    

Večer jsme zašli do "naší české" restaurace s lodičkou.
  


Pak zapadlo slunko, zazvonil zvonec a řecké pohádky byl konec (foto Pavel)
    

DODATKY A PŘÍLOHY
Dvě věci mne na Krétě překvapovaly a těšil jsem se, kdy uvidím další. První z nich jsou rozvody vody. Ono jim tam nemrzne a tak kreativita instalatérů nemá hraníce, volnost prostoru jim dává křídla:
 
 
Druhou jsou kapličky, snad děkovací - na místech, kde se něco stalo nebo naštěstí nestalo, ale i v rozích zahrad, na výhledech. Celkově jsem jich nafotil 37, níže je jejich výběr. Je možno vidět i všechny.    
 
 
 
 
     
     

Na hlavní stránku HaHy