Pomníčky na Viničné
s Jirkou Okrouhlíkem

26.3.2022
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana
Foto Hynek
Interaktivní mapa

Nevím, jak Jirka, ale ostatní jsme se těšili. Těšili, že nebudeme beze slov funět na kole do kopce, že  nebudeme muset čekat, až běžkařská stopa se zastaví na křižovatce, abychom prohodili pár slov. Těšili se na povídání spolu bez přestávek a také  na poslouchání, hlavně to Jirkovo, které má vysokou přidanou hodnotu, určitě více než 21% a navíc je nezdaněné!

Jirka nám poslal přesný popis trasy včetně GPS souřadnic možného parkování a časů odjezdů, jako by to byl zájezd s OK TOUR. Jen chyběl ten seznam předmětů a vybavení nepovolených na zájezdu. Asi proto, že jsme již zkušení zájezdníci, grilovací soupravu s sebou nikdo neměl.

A také autobus s řidiči chyběl, sešli jsme se všichni na vlakovém nádraží v Liberci.

Vystoupili jsme v zastávce Oldřichov v Hájích a po pár krocích jsme byli na kraji Clam-Gallasovské obory.

Ta při svém vzniku měla na 42km obvodu 11 800 sloupků s váhou 3 metráků. Vybudování obory stálo 21 500 zlatých, na dnešní měnu cca 100 miliónů korun. Sloužila jako obora jelení zvěře.    


Na Oldřichovském sedle (německy Hemmrich) Jirka promluvil o místním hajném Františku Hausmannovi, který se sám podílel na obnově pomníčků. U jeho vlastního pomníčku jsme se zastavili později.

Ze sedla jsme šli někdejší významnou Starou poutní cestou, po níž v minulosti prošly statisíce poutníků k zázračné Panně Marii do Hejnic. Dnes je cesta neznačená a místy i méně zřetelná (a není v mapě). Chudák Pavel, jediný cyklistický účastník, tedy jezdi po Viničné tam a zpět.

První pomníček, který jsme navštívili, byl Zabitý mládenec připomíná šestnáctiletého zámečnického učně, který byl na tomto místě 18. července 1825 oloupen a zavražděn, když šel navštívit rodiče do Hejnic.


Odtud se naše kročeje otočili vzhůru k Viničné cestě. Před návratem na ni jsme se ještě zastavili u Effenbergrova kříže,  místo smrti sedmdesátiletého (!) dřevorubce, kterého zabil padající buk.
Na tomto obrázku je dobře zdokumentována i věta z Jirkova popisu: "budeme se pohybovat v oblasti, která byla zapsána mezi přírodní památky UNESCO, tj. Jizerskohorské bučiny (tisíce statných buků a mezi nimi žulové balvany a skály)." Stalo se to 28.7.2021 a je to první česká přírodní památka zapsaná do UNESCO.

   

Po setkání s Pavlem na Viničné jsme došlí k Patzeltovu kříži, též dřevorubci, který zde zemřel v 55 letech, také při práci v lese.
   

Další cesta vedla po horolezecké stezce k legendární skále Jizerských hor, která svým tvarem a umístěním ve skalnatém hřebeni ostrého hřebene - Srázů - dostala jméno Zvon. Jirka nám zde vyprávěl nejen o svém horolezení, o upravených kopačkách a o věšení na futrech za prsty...
   
 
Další zastavení je u Hausmannovy smrti, kde svůj život ukončil, po několika měsících prudkých bolestí hlavy, hajný k z Oldřichovského sedla.
   


Josef Svoboda měl havárii na motocyklu, když v protisměru jel motorkář bez povolení. Událo se to přímo na Viničné cestě v roce 1965.
Po levé ruce se již otevřel výhled na Hejnice a nejvyšší horu Jizerských hor, Smrk.

 

Petr Matlach, sebevražda 1995


Sem , na okraj Ferdinandova, nás dovedl Mirek a vyprávěl, že před odchodem na nádraží k odsunu z ČSR v roce 1945 Franz Hanisch, majitel továrničky, řekl manželce, aby šla napřed a pak  výstřelem svůj život ukončil.


Stoupali jsme z Ferdinandova a najednou se nad loukou, pod kopci Jizerských hor, začal objevovat kostel, ano, ten Hejnický. Impozantní.

 
   
Zastavili jsme se u lavičky Kamila Webra (1888-1962). Kamilův otec s bratrem přišli na Ferdinandov jako hajní Franze hraběte Clam Gallase 1879. Kamil se vyučil řezníkem, nějaký čas toto povolání vykonával, ale roku 1928 se stal místním hrobníkem. Toho dělal 30 let. Na tomto místě vybudoval lavičku, aby si odpočinul při sběru dřeva na otop a mohl se kochat krajinou. Zemřel pár metrů od této lavičky na krvácení do mozku.

Vystoupali jsme do prostoru divadla. Lesního divadla, který v letech 1913-1914 vybudoval "Spolek pro pozdvižení cestovního ruchu". Uvádí se, že hlediště pojmulo až 2000 diváků.
Divadelní scény Jirka využil a seznámil nás z historií Hejnického kostela. Dle legendy roku 1159 chudý řemeslník hledal na místě dřevo pro práci a u říčky Smědé pod třemi lipami usnul. Ve snu anděl pravil: „Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě.“. On tak učinil a rodina se uzdravila. To se rozkřiklo...
1211-dřevěná kaplička, konec 13.století gotický kostel, v 17. století roční návštěvnost cca 80 000 poutníků, 1725 dostavěn barokní chrám, jehož pravé rameno příční lodi tvoří původní kostel. Za vlády Marie Terezie a Josefa II chrám chátral, až počátkem 20. století byla zrekonstruován na náklady hraběte Clam-Gallase a byly obnoveny tradiční pouti. 1902-1906 vídeňský malíř Andreas Groll, který tou dobou učil v Jablonci,  chrám vymaloval. Jirka nám pak ukázal, kde na stropě Groll vymaloval sám sebe.

U kostela je klášter, který však byl roku 1950 zrušen a přeměněn na internační a poté centralizační pro mužské duchovní z celého Česka. Během 50. a 60. let sloužil jako ubytovací pro řeholní sestry, které odtud odcházely pracovat do místní porcelánky a textilky. Jirka zdůraznil roli nového faráře Miloše Rabana (od roku 1990), který se zasloužil o rekonstrukci kláštera a jeho přeměnu na „Mezinárodní centrum duchovní obnovy“.
(Zdroj Jirka a wikipedie)


Z divadla jsme si ještě odskočili na Poustevníkův kámen, kde vyhlídka na Hejnice (viz foto v záhlaví stránky)
   

Chrám byl otevřen a tak jsme mohli navštívit jeho interiér.
   
   


A protože Jirka psal v plánu výletu:"U kostela je cukrárna s vynikajícími zákusky", museli jsme splnit i tento bod výletu. Dojedli jsme všechny větrníky v nabídce cukrárny, k tomu připojili kávičku a někteří i přidali Frýdlantského Albrechta.

I poslední bod plánu od Jirky seděl: "Od kostela na vlak je to cca 12 minut volné chůze, vlaky odjíždí v 14.43, 15.43, atd."
 
Jirko děkujeme!    
     

Na hlavní stránku HaHy