Burčák
Velké Bílovice

24.9.2020-28.9.2020
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva, Hynek
Korektura Hana		 Hynek propagační, pesimistické, optimistické,
zajímavosti
IVA 25.9., 26.9., 27.9.
Pavel
 Hynkova cesta 24.9., 25.9., 26.9., 27.9., 28.9.
Po mnoha letech v Perné, kde už u Truhlářových se nešlo ubytovat, jsme v roce 2020 diky Irince změnili své burčákové stanoviště na Velké Bílovice. Několikráte jsme zde už jeli kolem ulic s vinnými názvy Veltlínová, Tramínová, Svatovanřinecká... a teď jsme ubytování u nich.
Iva a Hynek jezdili někdy jinak, a tak se v popisu akce prostřídají.

Hynek 24.9. čtvrtek

Iva promeškala jedinečnou příležitost užít si posledního teplého moravského svatováclavského léta (i s koupáním) a Burčáktour 2020 zahájila až v pátek chladně deštivě. A tak je na mně, abych s pomocí fotozáběrů vylíčil, jak pěkně slunečně jsme se ve čtvrtek měli.

Sluníčko volalo:"Pojeďte, pojeďte, v dalších dnech si mne tolik neužijete!" Neposlechli jsme hned, před sklípkem, nad kterým jsme byli ubytování, jsme poobědvali a ochutnali první Bilovický burčák od pana domácího.

Zopakovali jsme si L-V areálu obelisk a		  
poprvé jsme byli, dle nás, v pivní kavárně v Bulharech.


Po notoricky známé trase jsme dojeli na vodní výpusť Nových Mlýnů. Na výzvu Hany pojďte se vykoupat jsme se tvářili skepticky, pak ale tuto výzvu začala zvažovat Irinka, pak Mirka. To už ale nešlo nevyslechnout tuto výzvu a tak jsme s Pavlem vrátili a také do vody vstoupili. Jezdím sem 20 let a bylo to poprvé, vždy jsem se před rybáři  ostýchal.
Koupání mělo i vysokou informační hodnotu, protože bylo doprovázeno výkladem domorodce, který měl vážně co povídat. Stále  hovořil. Ani otázky nepotřeboval. Jeho slova jsme slyšeli, i když jsme byli v sedlech desítky metrů daleko.
Nevidíte naše fotky u vody? Neměli jsme plavky.		    


Když jsme dojížděli k Vinařství u Kapličky v Zaječí, tak jsme mysleli, že nás šálí zrak. Přijela pouť? Ne, toto ruské kolo je součástí vinařství. Nemusím všemu rozumět.		    

O překvapení nebylo v Zaječí nouze. Ještě jsme prostě museli zastavit u tohoto domu.		    

U Velkých Bílovic jsme ještě otočili hlavy, abych se rozloučili se sluníčkem, které nás doprovázelo celý den a vlastně zároveň jsme se přivítali s drsnými seveřankami s roztomilými děvčátky ze Sudet, která dorazila později.		    


Hynek 25.9. Pátek
    

   
I v pátek slunce vyšlo, ale místo modrého letního oblečku na pláž si obléklo hustý šedý plášť. Tak jsme se, někdo i vesele, opláštěmkovali.


Nechory u Prušánek sice nebyly na  přímé trase, ale obec kde jsou jen a jen sklípky stojí za to. I v tak šedém počasí zde prodávali burčák. Zde se asi budeme muset zastavit za lepšího počasí.
Na brzký oběd do Moravské Nové Vsi jsme ještě jeli společně, ale vlhkost náš rozdělila. Někdo se vrátil zkoumat Velké Bílovice, HaHy s Lenkou jeli ještě do Hodonína.
 		    

Ještě jsme se podívali na památník Cabernetu Moravia		  
a pak nás zlatavě černá cesta dovedla do Hodonína.

U radnice jsme si vzpomněli na první OČ, kde jsme obědvali po té, co jsme Míšu odložili do nemocnice. Ještě jsme navštívili kavárnu, kde, ač na botách byla vrstva bahýnka, nás pozvala paní vedoucí na ohřátí dovnitř. I na záchod jsme mohli. Každý náš krok v nablýskané mramorové kavárně byl zaznamenán. A pak k TOMU DOŠLO. Přestalo pršet.

V Lužici nás překvapily sochy. Jsou to objekty vytvořené studenty uměleckých škol ze sympozia, které se zde konalo pravidelně v létě od roku 2006 do roku 2014. Až z dokumentu ČT24 jsem se dozvěděl, že jich zde je 101. I sem se budeme muset vrátit.

Co jsme ještě viděli?		    

Kříž ve Velkých Bojanovicích		  

Kostel v Moravském Žižkově, dovnitř se bohužel nešlo dostat ani nakouknout.


a tamtéž místní pivovar (odtud bylo Evo pivo k narozeninám) se specifickou obrazovou výzdobou.


Večer byl vydařený, komentář je myslím zbytečný.		    

Iva 25.9. pátek
Takhle to tedy vypadá, když přes naše území se přežene studená fronta, ta tetka nevlídná a zamračená. V období svátku sv. Václava jezdím na Moravu se spolkem HAHY už nějaký ten pátek, ale takhle ubrečený burčáktour jsem tady ještě nezažila. Dnešní etapa, Hynkem pečlivě naplánováná, je vykreslena přes Hodonín, ale nevím, nevím, zda-li cestu nezkratujem.
Hele, Moravská Nová Ves a hele, otevřená osvěžovna! Sice jsme toho dnes zatím moc neujeli, ale představa, že se aspoň na chvíli zbavíme té nepříjemné mokré zimy, je lákavá... Teplý čaj, teplá polívka, no a pivečko, jasně.
I fotoaparátu bylo teplo jako nám. Až se z toho orosil. Dokumnetuje to dobře náš stav.
Tak prozkoumat Hodonín nakonec jedou tři stateční. Ostatní se obracíme zpět a přes Moravský Žižkov prcháme na základnu. Ta je letos ve Velkých Bílovicích a na kole to není daleko. Ááá, jaké blaho být v suchu, popíjet vínečko, ucucávat burčáček, vést řečí... Ale co to? Snad nepřestává pršet"? Jo jo, už ani kapka. Tož nebuďme leniví a hurá prozkoumat blízké okolí. Pro změnu pěšky. Ať nám večer plánovaná vinná ochutnávka ve sklípku pana domácího opravdu chutná.
   
 

Hynek 26.9. sobota
Tento den lehce indisponovaní HyHa+IrMir byli autem na zámku v Miloticích



Měli jsme tam dobrou společnost! Vypadá to, že jsme se vecpali na natáčení filmu, ale jedná se dárek pro babičku (uprostřed) - foto na zámku. A my se vecpali.

Pěkná byla volně přístupná expozice u zámecké kavárny,
stejně tak vlastní prohlídka zámku

 		    
Iva 26.9. sobota
Při sobotě hned po ránu šustící pláštěnky a trochu bláta mezi vinicemi. Trochu? Pořádná porce je to. Kola našich bicyklů se stěží otáčejí. Někteří z nás jsou v pláštěnkách tak intenzivně zaigelitovaní a tím dokonale zamaskovaní, že dá velkou práci poznat je. Kdo si ve Velkých Pavlovicích jako první všiml blonďatého mladíka, kterak proudem vody vymývá útroby vinařských sudů, nevím. Za chvíli však blonďák sprchuje naše zblácená kola. Bylo fakt štěstí mladého vinaře potkat.


Nakonec vytrvalým obvykle štěstí přeje a tak záhy je po dešti. To se na kole hned jinak jede. To se i zlehka vyšlápne na návrší Velkých Pavlovic, kde jako by kolíbavě a přitom půvabně tančí Opilé sklepy. A svatý Urban, patron všech vinařů, je bedlivě hlídá.


Horní Bojanovice, Boleradice a Mokrůvky. Zde někteří navštíví Muzeum generálplukovníka Františka Peřiny. Chybí nám zdolat pořádný kopec a jsme pod lopatami dřevěného větrného mlýnu Klobouky u Brna. Tady tomu velí mladý pan průvodce, chytrý a vtipný, pro historii větrného mlýnu a okolí zapálený. Po nedávném pršení je bezva viditelnost a tak nasekám zase fotek... Bude aspoň z čeho vybírat.

Projíždíme známými vinařskými oblastmi Kobylí, Vrbice. Jak působivé a přitažlivé jsou zdejší vinné sklepy... Na zážitky bohatý den končíme zajížďkou ke kapli sv. Cyrila a Metoděje, Václava a Urbana. Magičnost jedinečného okamžiku umocňuje probleskující západ slunka mezi opět temným mračnem.

Kdybych byla básník, vystřihla bych v tu chvíli u kaple poetickou ódu na víno a všechnu tu krásu kolem. Ale já jen zhluboka vzdychnu a tichounce škytnu :-)


Iva 27.9. neděle

Na rozdíl od dnů předešlých se probouzíme do nedělního optimistického rána. Je polojasno a občas i jasně slunečno. Příslib na pěkné výletování, tak toho chceme stihnout hodně. Rozhledna "Na Podluží" je poměrně mladá elegantní slečna. Budovaná v druhé polovině roku 2009 připomíná těžební naftovou věž a tím i historii těžařství v tomto regionu. Výhled z vršku rozhledny na úhledné vinice kol dokola je opravdu malebný.		  
   

Dnes nás čeká ještě jedna rozhledna, ale nepředbíhejme. Do cesty se nám staví větrný mlýn Starý Poddvorov. Cesta k němu vede terénem, mezi vinicemi a ovocnými sady. Originální větrný mlýn beraního typu pochází z roku 1870 a je celý ze dřeva. V Mutěnicích pak načerpáme novou sílu v chutném obědě. Bude jí třeba (té síly), neb výšvih k rozhledně Vyšicko je fakt dost výživný. Pokud předchozí rozhledna byla slečnou, tak tato je dvouletým děckem. Vysoká 9 metrů, otevřena v r. 2018 na kopci Vyšicko (267 m. n. m.), nejvyšším bodu Mutěnic. Dříve zde stávala triangulační věž a tak se rozhledna lidově zove také jako Tringl. Z vyhlídkové plošiny si užíváme úchvatných rozhledů na členité okolí vinařské obce Mutěnice, na Bílé Karpaty, Chřiby s Buchlovem, Pálavu a Babí lom.


Pak už jen svištíme po rychlých cyklostezkách, kde se Hana očividně nudí v předkyjovské rovině.

Samotné město Kyjov zaujme svou rozmanitou architekturou, kde vedle sebe v poklidu žijí historické objekty a funkcionalistické stavby.

Zajímavé setkání zažijeme v Šardici. Přes plot z koruny jabloně se nám dostane historicky originálního výkladu o zdejší oblasti. Přednášející zahradník jabloňový je rád, že má pozorné publikum a my se tak dovíme něco nového.		    

Foto "vzadu" s pánem Pavel.		    


Hynek 28.9. pondělí
Tento den jen ti, co museli dojet k vlaku, sedli na hliníkové oře, zabalili se, aby vydrželi co nejdéle suší, a vyjeli. S Hanou jsme keškovali. Oblékli si bundy, vzali deštníky, džípindu a vyšli na lov


Někomu ale stačilo jen tričko

 		    

Jó, burčáktour po Jižní Moravě! Ačkoliv počasí mnohdy problematické, na ten s dvěma dvacítkama určitě nezapomeneme.

   
     
Sem m můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy