MiPí Lovík

31.7.-2.8.2020
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana		 Foto Hynek
 Interaktivní mapa sobota
neděle
"Pojďte mi pomoc vytáhnout SUMCE!" - první věta při příjezdu do sídla MiPí na úbočí Lovoše. Ano, na úbočí hory jsem byl pozván na výlov. A že si mám vzít fotoaparát, abych to zdokumentoval.
Pepa si jako silného pomocníka vzal Pavla. Pak odtáhl těžký poklop a chvilku jsem měl dojem, že budeme vstupovat do tajemných slují lovošských horníků. Pocit se zesílil se zvukem rachotícího řetězu... Pak, se šploucháním vody, začal výlov. A hned na první zaseknutí zabral a dostali jsme ho ven. Koho? Bernarda! Dvacítku. A jen tak tak nám stačil.
   
   

K Bernardovi se v den Hynkova Ignáce připojila růžová Bohemka. Docela si spolu sedli. Stejně jako my:
    

V sobotu se vstávalo dobře. Z ložnice s výhledem na Horu praotce přes kuchyň ke stolu to jsou jen 4 metry. A tam jsou kamarádi a ňaminy. To nemá chybu. A to nemluvím o tom, že na WC s koupelnou jsou to jen metry tři.		    
   
   
     
Po snídani a před promítáním o historii stavby nás Alena ještě seznámila s novinkou, přepůlenou duší, vhodnou do elektrokol. Není nutno kolo sundávat. Stačí jen starou přeříznout a vložit novou.
Ty konce, co vidíte na obrázku, jsou uzavřené tuhou "zátkou". Ty konce se prostě k sobě jen přiloží. To jsme ještě netušili, že odpoledne si výměnu vyzkoušíme v praxi.
Nevím, čemu se Alen smála. Já fakt fotil JEN tu duši.		    
Před výjezdem jsme ještě prohlédli dům s jeho zvláštnostmi, podívali se na fotodokumentaci stavby a obdivovali důsledky coronavirové karantény.
    
   

Sedáme na kola a dojíždíme pod hrad Košťálov - s jednou plánovanou (Kalimero) a jednou neplánovanou (Aleny) absencí. Pod hradem nám Míša poví romantickou pověst od Václava Hájka z Libočan. Tu o psu s krvavýma očima raději vynechala. A tak si na vrcholku v klidu  prohlížíme další vrcholy tohoto kopečkovitého kraje.
    

Z hradu do restaurace v Kocourově to byl kousek. Zvláště, když jsme věděli, že tam mají pro nás rezervované místo a čeká nás tam pivo. Také zde na nás čekal Kalimero a trefila se sem i na trase 22 ztracená A.B.
    

Po obědě jsme se přehoupli přes hřbet. Po obědě jsme se vyšvihli na kopec. Posilněni jsme vydupali do kopce. Posilněni iontovým nápojem pro nás nebylo těžké vystoupat pár desítek výškových metrů.
Ano, takto to píší popisovači tras. Ale pravda je jiná: s plnými žaludky s obědem a pivem se nám vůbec nechtělo jet. A ještě do kopce. I oči se mi zavíraly.

Ale nakonec jsme z Medvědic k Velké jedli vyjeli.
Vydýchali jsme se a pustili se dolů. Většina rozumně po modré značce.

Menšina pak sjela dolů na hrad Kostomlaty.

Pravda je, že se nám to povedlo až na druhý pokus. Příště pojedeme všichni. Mají tady občerstvení a věž s výhledem.
 

  
   

Wikipedie praví: Cesta přátelství je soubor čtrnácti plastik, rozmístěných v okolí obce Bílka na severním úpatí Milešovky. Soubor vznikl v návaznosti na zbudování kaple svatého Václava v Bílce. Plastiky jsou rozmístěny podél tří cest, které se sbíhají právě u této kaple. Autory je čtrnáct sochařů z České republiky a Německa.

A sem nás MíPí vzali.

A my mohli soutěžit - poznávat nebo spíše hádat, co která socha představuje. Vyhrála Eva před Kalimerem.

Velké fotky si můžete i s názvy soch prohlédnout ve foto galerii.		  
     
 
Umělecké dojmy z výtvarných děl byly tak silné, že jsme je museli v klidu vstřebat. Ještě že u kapličky bylo vhodné meditační místo:

(Nebo že by to bylo horkem?)		    
Míša nás pak v Malých Žernosekách s vinicemi vzala k nové zvoničce s výhledem na Labe a okolí. Ve stínu jsme také chvilku meditovali. Ale jen chvilku, pivo bylo moc blízko.    
   
   

Po pivku nás Pepa ještě pozval na návštěvu k hraběti Kolowratovi. Pak se ukázalo, že jsem špatně poslouchal a jednalo se totiž o kolovrata. Tříkolová. Nebo dvoukolová?
    

V sídle MiPí si pak Pepa vzal jiný dres a začal s kuchařením, griloval maso a cukety. A také jsme museli vylovit dalšího sumce. Nevím, kolik jich tam MiPí chovají. 		   
   
Sobotní večer byl pak ve znamení country písní. Zavzpomínali jsme si a zazpívali jsme si. A vypili vítězům soutěží víno. I trochu té šťávy, co byla v lahvi od vína.
    
     
Trénoval jsem hokejový tým Lovosic. A vypadalo to, že sestoupíme s nejvyšší soutěže. Těžká situace, koho z hráčů vyměnit. Začal jsem se potit. Pak jsem se probudil. Šikovně jsem se probudil. Právě vycházelo slunce:
    
   

Po sedmi letech po sesutí (D8) byla částečně obnovena trať z Lovosic Opárenským údolím. Vyjeli jsme si tedy vláčkem na konečnou do  Chotiměře a prošli trasu Opárenským údolím kolem Opárenského mlýna, Opárenského hradu a dali si pivo v Opárenské hospodě. Kolem byli Opárenští motýli.
    
   
   

Závěr byl ve znamení zvláštností. Na úbočí Lovoše jsme navštívili botanickou zahradu a prohlédli si nedotované Čapí hnízdo.		    
   
   
MiPí mají plány na další přestavbu domu a také plány na výlety na rok 2021. Pro nás. Snad to vyjde. Tak pěkně jako letos. Díky.    
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy