ODPRDOS Popelka

30.4.-2.5.2020

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Hynek Korektura Hana	Film Huskyriver	Interaktivní mapa Popelka mapa Huskyriver

Vir se pokusil nakazit i náš ODPRDOS. My se ale nedáme. Jednu z variant realizace provedl Kalimero na Huskyriver. Pavel nás pozval na Hrad a tam zcela spontánně vznikl ODPRDOS Popelka.

Již při cestě na Pavlův Hrad bylo vidět, jak jaro pokládá znaky po naší zemi, třeba bílozelené koberce v lese.

Hlavním znakem jara ale je zelená. Třeba takto se oblékl kopeček s cibulí kostela v obci Železnice.

Při příjezdu nás přivítali nejen kamarádi, ale na přípravu ohně hleděli z okna i loňští velikonoční zajíčci. Přesněji řečeno, bylo to tak, že u ohniště si Pavel vyžádal naši pozornost a pak provedl slavnostní odhalení dřevěného sousoší, strhl roucho, roztáhl oponu... No prostě z nich stáhnul deku.

Symbolů vynechaných Velikonoc bylo více. Estéti uvítali barevné symboly slepičí plodnosti na stromech, já si dal s chutí ke každé snídani pánem Hradu nabízené vejce na tvrdo.

Na úbočí staropacké Letné jsme 30.dubna rozdělali ohně nejen my, ale i další domorodci. Dalo by se říci, že to byly vatry. My jsme ale vyhráli, měli jsme totiž vuřty z Lídlu, a tak na náš oheň přiletělo nejvíce nejstrašnějších čarodějnic, posuďte sami:

Ony se tedy tváří hrozně vesele, ale to je jenom maska. Vím o čem píšu. Jednu znám dost osobně.

Nasyceni kouzlem ohně (a buřty z Lídlu) jsme přešli do prosklené hradní místnosti, kde jsme vzpomínali na předchozí jízdy a lety a spřádali plány na měsíce budoucí. S vínem v hlavě jsme postupně přecházeli do snové fáze v postýlkách v místnostech rozlehlého hradního komplexu.

Ráno prvního května nás přivítali na stole DELFÍNI. Stali se cílem objektivu všech fotografů. Nadšení a pochvaly Pavlova uměleckého výtvoru a umu byly bezbřehé.
Povšimněte si prosím, že ovocný strom s delfíny v hnízdě není prodávaný trojtalíř, ale je tvořen z běžného hrnečko-misko-talířového vybavení kuchyně.

Umělecké sklony hradního pána se projevily i v další části rána, kdy naaranžoval a umělecky okrášlil historickým brýlemi kvartet Han. Jejich úsměvy nechť povznáší i tvá rána, laskavý čtenáři.

A na prvního máje to nemůže být jinak, je třeba zalít krásu pod rozkvetlým stromem. To jinak nejde. Povšimněte si nezkušené Aleny, která si nebyla jistá, do čeho jde, a tak se pro jistotu ohelmila.

Plán páteční jízdy se měnil každou minutou, Pavel předkládal varianty tras s možnostmi řešení až na trase a se zajímavými objekty na odbočkách. Na první pohled to vypadalo zmateně, ale hradní pán jistě dobře věděl, jak nás nenásilně navést na optimální trasu na svém panství.

První část vedla do Jilemnice. Na nitku silnice bylo navlečeno mnoho chaloupek, a tak fotografové chtiví si každou uschovat do své digitální krabičky museli pak spurtovat, aby dojeli hlavní peleton. A když to nestihli, tak na ně peleton počkal.

Jilemnické náměstí se nám představilo nejen svou architekturou, ale lákalo nás silnou vůní pečeného masa v kebab-okénku. Odolali jsme, protože svačiny jsme měli dle pokynů s sebou.

Ještě jsme projeli zvědavou uličkou

a Jilemnice se s námi rozloučila na kruhovém objezdu železnými lyžemi.

Kola jsme natočili s azimutem Libštát a při jízdě do svých hlav ukládali film s krajinou oděnou do zeleného hávu lesů a luk s perličkami nočního deště. (Pozn. Při tom mne napadá: v sobotu večer mi Helča rozšířila garderóbu o krásné nové tepláky, to budete děvčata a možná i chlapci čubrnět)

Vkládám malý foto-pokus s turistickou značkou. U mne svým minimalismem a důrazem na to hlavní vyhrává pokus číslo tři:

A tak jsme radostně jeli, klábosili, opíjeli se dojmy z jara... až jsme dojeli do Černého Moře. Nebájím, nepřidávám si, skutečně až tam (mapa), fotografie je důkazem:

Jízda pokračovala oblačnou cestou,

no vážně, oblačnou. Rudy si všimla, že souběžně s námi při klesání do údolí Libštátu letí čáp. Letěli jsme s ním až do jeho hnízda k družce. Aby to bylo genderově vyvážené, možná jsme i letěli s ní až do jejího hnízda k druhovi. A ten/ta za chvilku odletěl/a...
Povšimněte, jak fotografie LŽE. Ten čáp byl bílý!

Pod hnízdem jsem na chvilku spočinuli i my. Byla tady totiž cukrárna. Prodávali tady zmrzlinu velkou, malou a kočárkovou! Tak jsme si koupili pivo do kelímku.

Se sezením jsme se přesunuli kousek dál a nacvičili posezení na lavičce, to se nám na stará kolena, až je budeme mít, bude hodit.

A stolová úprava posezení byla vážně specifická:

Červená hebká látka krajiny různě vetkaná zelenými stonky

nás dovedla až k jehle rozhledny v Lomnici nad Popelkou

O pár stovek metrů dále nás nepotěšil suchý pramen potoka Popelka. Rozesmutněn jsem ani nepořídil startovní fotografii členů expedice.

Nádrž pod pramenem nebyla plná žab.

To pramen Cidliny, vzdálený jen 479 metrů, byl veselejší a hlavně tekoucí. Jako zajímavost nutnou uvést, že Cidlina vtéká do Labe, zato Popeka do Olešky a ta v Semilech do Jizery.

Na cestě k soutoku se nám ještě postavila rozhledna na Táboře s výhledem na sever s Lomnicí a Jizerkami a Krkonošemi

A s jižním výhledem na rovinu s Jičínem

Soutok Popelka-Oleška je v Ústí u Staré Paky, kousek od silnice na křižovatce údolí, kterými potoky tečou.

Poslední stoupání na Hrad k Pavlovi je tečkou 52 km dlouhé páteční májové projížďky. A Pavel si na závěrečné pivo nebo kávu umí sluníčko objednat. (Tedy většinou. Nemohou to potvrdit sobotní jezdci, kteří si při návratu na Pavlově prďáku dali vydatnou dešťovou sprchu.)

Páteční večer nám Pavel poskytl polévku a špagety (s masem)
a z rozhledny Hradu nám poskytl krásné pohledy na západ slunce.

Aplikace whatsap (+kamarádi) nám zase poskytla pohled na dvojitou duhu v Jablonci (toto foto Mirka):

V sobotní ránu jsme dojedli delfíny, někdo odjel rovnou domů, někdo doprovodil Ha+Hy směr MB. Při cestě nás rozdělil déšť a při krupkobití jsme se rozloučili.

V závěru už ale slunce vítězilo a ohřívalo zmrzlé ruce. Jen ty od bláta černé nohy neumylo. To jsem musel sám.

Po dojezdu domu jsem koukl na telefon a obrázek od Míši se mi hodí na růžovo-oranžovou tečku vyprávění.

Malující jaro je krásné.

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy