Závěr sezóny
Sloup v Čechách

18.-20.10.2019
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana		 Foto Hynek, Jašesta, Kalimero, Pavel
Video Kankán, Scénka vtip
 Interaktivní mapa sobota
mapa neděle
Takhle jsem si věk po šedesátce jako gymnasista nepředstavoval. Jezdit s vrstevníky s šedými vlasy a přitom hledat červená auta, paní s kočárkem, dohadovat se kdo byl dřív a prohlašovat, že to není fér, že tahle soutěž není spravedlivá... a pak na návsi skákat do dálky... K představě se spíš blíží stařecký kankán. A tohle vše jsme ve Sloupu v Čechách zažili. Díky patří Evě, která místo zajistila. Sice se bála, že místo je malé na naše taneční a divadelní vystoupení, ale my jsme se nějak zazipovali a krásně se vešli. Byli jsme si blíž. Vlastně to bylo lepší.

Poznámka: fotky uvedené zde jsou jiné, než v galerii.

Páteční západ slunce sliboval dobré počasí a  dobré kopečky. A to nám v sobotu obé vyšlo.

Program pro nás měli oslavenci Hana, Mirka a Karel (3x20). Profesionálně jsme soutěžili o tvrdou měnu, kterou jsme dle svých výkonů dostávali. 		   
A soutěžní discipliny? Pod přísným dozorem rozhodčích jsme soutěžili ve stoji jednonohém, hodu papírem a chůzi po provazu:
    
 
Po sportovních výkonech, v čase osobního volna před večerkou nám skupina MíPí zahrála. A to se nám líbilo. Já jsem si hezky zatančil s Honzou Suchým, dobře vedl.    
 

Sobotní start byl jako na táboře, začali jsme rozcvičkou, tou rozhlasovou:		    
   

Vyjeli jsme na sever, do bývalé NDR.

A tady (obrázek níže), v Cvikově,  jsme se prostě MUSELI zastavit. Karel nám dal peníze za soutěž, tedy nahlášená červená auta a paní s kočárkem. Na tomto místě bylo vhodné i zahájit soutěž, kdo z historických postav se mohl nebo nemohl potkat:

    
A pak jsme se jako korálky na šedé niti silnice kouleli krásnou krajinou (a při tom se dále koukali po červených autech a paních s kočárkem).
    
   
Před hranicí jsme se zastavili na polévku v renovované chalupě Na Hřebenovce. Hezké prostředí, příjemná obsluha, dobrá polévka, místní pivo... Spokojenost
    

Snad poprvé v rámci konce sezony jsme zajeli do zahraničí, do Německa. V Kurortu Jonsdorf jsme potkali další jubilantku, Gertrudu. A tak jsem vytvořil společné foto:
    
Karel je herec:
    
Stoupání zpět do vlasti  bylo náročnější, ale díky podzimnímu hávu krajiny mne v chatě Pod Luží  nikdo nebil a ani nenadával. Ale únava byla velká, jeden kočárek nám unikl, čímž jsme Mirku, které se kočáry hlásili, trošiinku rozesmutnili.
    
Náš čas byl dobrý a tak jsme se ještě vydrápali na Luž. Pěšky. Děkujeme Táchovým za trpělivé hlídání kol.
Výhled byl pěkný do Čech:
    
I do Němec:
    

Odměnou za výjezd (a výtlač) byl sjezd domů. A někde to šlo pustit pěkně zprudka.
    

Po návratu a generální zkoušce na kankán nás oslavenci pohostili skvělým gulášem a medovými řezy (kuchařka Jana T.)


Odměnou pro jubilanty byl kankán, Mirka s Hanou a Karlem se pak jako herci představili ve scénce VTIP. Obrázky nemám, jen video.		    

Z rubové stránky peněz se pak stala skládačka obrázků. Při možnosti výměny dílků skládačky dobrá akční soutěž, opět finančně vyhodnocena.
    

Povolili jsme i reklamní vystoupení a předvedení pánve, ze které vajíčka fakt nespadnou.
    
     
Vystoupil i Pavel, vyprávěč snů. Fazolovo kovbojský s jedním statečným (Pavlem).
    
Předposledním bodem večera pak byla aukce, kde se platilo vysoutěženými penězi. Ceny byly hodnotné. Já jsem třeba vydražil božský klid.

Úplně posledním aktem večera, který přestoupil do neděle, bylo vyprávění Karla o jeho velké cestě po transsibiřské magistrále.		    

Nedělní ráno bylo bez rozcvičky a bez kol. Odchod na malý pěší okruh byl zahájen projevem Laďky s předáním daru (děkujeme) a plácáním Ha i Hy:

(foto Jašesta)

Procházka skalním městem se protáhla
    
 

Do Nového Boru vedla pěkná cyklostezka, ale kvůli zpoždění jsme až moc pospíchali a poztráceli se.


Eva nám domluvila se spolužákem, panem Novotným, návštěvu Novotný Glass museum+galerie+studio. Už vstup sliboval zajímavý, nevšední a umělecký interiér.		    
 
A skutečně tomu tak bylo. Restauraci u sklářských pecí jen tak nenajdete a jídlo bylo výborné.
   
A pak přišlo to hlavní, návštěva expozice skla, která se snad všem líbila a myslím, že jsem nebyl sám, kterého uchvátila. Je těžké vybrat reprezentativní fotky, které by celou expozici zachytily. Je třeba museum navštívit.
    
 
 
Na odjezdu z Nového Boru nám zamával a cyklosezonu tak ukončil skleněný klaun, mužík, sklář, symbol, ET... Vyberte si.
    
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy