Tábor BabiHahy

18.-24.8.2019
Autor textu Foto / video Ostatní
Hynek
Korektura Hana		 Foto Hynek
 Kde to bylo: mapa
Průšvih, paní Víznerová mi sdělila, že nás nemá v rezervacích a má plno. Ale zajistila Penzion Sport na Frýdštejně. http://www.pension-sport.eu/index.html 
S majitelem panem Petrem jsem mluvila, ubytují nás za 270 Kč, pokoje jsou menší, akorát jeden 13 lůžek. Ostatní zůstává v platnosti. Mají tam velkou kuchyň, kterou nám půjčí. Nástup zůstává v neděli odpoledne, konec v sobotu ráno.
Můžete mi napsat, že jsem tam měla včas psát a volat, ale prostě jsem si řekla, že si to paní Víznerová při našem odjezdu zapsala a že to platí...
Hana

Tato zpráva přišla 5 dní před začátkem tábora. Měli jsme štěstí v neštěstí, dopadlo to dobře. A co jsme dělali? Pokusím se vžít do menšího kluka a popsat to jeho slovy.


18.9. Neděle

Tak tady bydlíme. To černý vedle vchodu je medvěd. Dřevěný. Ale tenhle vchod je zavřenej, kvůli autům. Přijde mi to zbytečný, ale nevadí, stejně místo na blbnutí je na druhé straně. V domě můžeme lítat jak chceme a na 1. patře je fotbálek. A nemusí se tam házet peníze kvůli míčkům. Stačí zvednout hrací plochu. Měli by to dělat dospělácí, ale když tam nejsou, tak si to zvedneme sami, i když je to těžký.

    
Koupák je kousek. Sice trochu studenější voda, ale neva. Velký kluci a  holky skáčou z můstku. A vedle je hřiště, jde se na něm houpat a klouzat. A když se velký nekoukaj, tak lezeme do takového stěny z písku. Jednou jsem spadnul, ale nic se nestalo. Co by se také mohlo stát.
    
V pondělí pršelo. A tak jsem si zahráli ve sklepě. Ona je tam taková tělocvična. Hráli jsem hru, kdy jsme ruce a nohy dávali na barvy a vyhrál ten, co nespadnul.
    
Hrajou s námi dědové a babičky. Tady třeba nandávají sirky do krabičky. Na rychlost.
    
Odpoledne jsme šli na hrad. A cestou jsme hráli hry. Třeba jsme házeli ponožkama (dospěláci tomu říkaj PUMNY, ale jsou to normálně sbalený punčochy do klubíčka). Házeli jsme na petky, který bránili velký kluci. A jednu jsem shodil i já!
    
A další. Kouleli jsme lahvema z kopce dolů. Kdo dál. A vůbec nezáleželo, jestli jsi velkej nebo malej. A první dostali takový železný kolečka. Prý peníze. Ale Vietnamci v prodejně naproti našemu "táboru" nám za ně nic nedaj. Nevím, jestli si je mám dát k babi nebo nechat u sebe. Babi furt něco hledá.
    
Na hradě zavřeno. A ještě začlo pršet. A tak jsem dostal hlad. Čekání, až přestane pršet je nuda. A tak, zrovna, když začlo pršet nejvíc, jsme se začali vracet. A šli jsme zkratkou přes louku. Tam se nešlo schovat. Když jsem se vrátil. tak jsem neměl na sobě nic suchého. Děda říkal, že má suché jen trenky, ale já mu nevěřím.
    
Večer dospěláci vytáhly trubičky, no takový to, co zbude z totalitního papíru. A udělali jsme z toho sovy. Každá jiná. Něco mi nešlo. A tak mi babi pomohla. A ta naše byla nejhezčí!!!
    

V úterý jsme šli na louku a do lesa a trhali a hledali jsme, na co nám babi ukázalo. Ona také trhala a sbírala.
   
Dobrý bylo, že jsme mohli mít gumovky. Ale louží moc nebylo. Teda v těch botech ze včerejšího deště bylo stejně mokro. Olivera tlačila bota. Pravá.
   

Babičky a dědové pak dělali obrázky. Docela jim to šlo, ani nepotřebovali moc pomáhat.

 		    

Poznámka redakce. Všechny mandaly najdete v odkaz Foto Hynek.		    
Odpoledne jsme šli na výlet. Někoho i nesli nebo vezli. Mne nikdo nechtěl. Tak jsme odpočívali. A udělali závoru.

Na rozhlednu Kopaná nebo tak nějak jsme se došli, ale bylo tam děsně horko, nesmělo se otvírat, venku lítali sršně. Tak jsme se na ně dívali a jeden ukousnul hlavu tomu druhýmu. Fakt. Kuba to viděl.
 		    
Když jsme se vrátili, tak se opékali buřty. Teda dospěláci je opékali. Nevím tedy proč, když pršelo. Prej kvůli tomu, aby se nezkazily, a my nedostali nějakou běhavku. Já nevím, stejně futr běháme, dneska jsme mohli lítat v pláštěnkách venku nebo si v domě stavět ty padací kostky a jezdit autama. Krištof má týráka, co je gumovej, ale nevypadá jako gumovej. 
   
Na obrázku je prej Karkulka a vlk. Já ale vím, že to je Márinka.
    
Večer byla diskoška. Přijel pán Pavel a pouštěl něco pro fakt batolata. Pak hrál podle přání a pak nechal vybírat kluky a bylo to nejlepší.
    

Ve středu jsme dostali kupu korálů a mohli jsme dělat cokoli. Udělal jsem náramek pro mamku.
    
Odpoledne jsem šli zase na hrad, ale na ten dál. Teď nepršelo. Hynek zase schovával ty mince a my je hledali. Žádnou jsem nenašel.
    
A to už jsme na  hradě. Dole tekla řeka. Snad Jizera?
    
Lezli jsme po hradu a babičky měli strach, že spadneme. Furt nás chytali za ruce a říkali DÁVEJ POZOR, DRŽ SE, POMALU.
    

Večer přijela paní, taký prý babička. A řekla nám jak udělat z vařečky loutku. Nejdřív jsem nevěděl, co dělat. A pak jsem udělal......
    
   
   

Ve čtvrtek jsme vařili polívku. A nechali nás dělat skoro všechno samotný. Dostal jsem sekeru a mohl jsem sám štípat dříví. To mi doma nepovolí. To bylo SUPER.
    
Houbovku jsme snědli všechnu, taky byla SUPER.
    
Odpoledne bylo hezky, šli jsem na koupák. A taky jsme tam hráli hry. Nejvíce se mi líbila soutěž, jak jsme běželi přes překážky na čas. Škoda, že jsem nemohl běžet 2x. To bych se určitě zlepšil.
    
Večer byl oheň. S kytarou. Líbilo se mi, že jsem mohl pálit klacky. A pak jsme běhali po domě a hledali svítící tyčky. Našel jsem 4. A šlo je spojit. A mohl jsem si je vzít do postele.
    

V pátek jsme malovali křídama na parkovišti. To bylo hned hotový. A pak jsme dávali body k obrázkům.

Jo, a dostali jsme diplomy.		    

Když byl čas, tak jsme si mohli dělat cokoli. Třeba Rozárka pomáhala své babičce.
    

Vaří nám tu babičky, ne paní kuchařky. Ale babičky jsou vlastně kuchařky jako ve školce. Ale nemají bílé oblečení.
    

Tohle není kuchařka babička, to je kuchařka maminka. Říkají jí tak divně, Heša.
    
To jsme my.
    
Odpoledne byla pouť. Dospěláci měli svá stanoviště a tam jsme:
- jeli slalom na kole nebo kolobrndě
- kouleli na kuželky, ale byly to petky s vodou
- házeli na koš
- skákali z místa do dálky
- stavěli věž ze dřeva. Ale na trampošce!
- cvrkali kuličkama do důlku
- házeli něčím těžkým do dálky
- jako lovili ryby, byly to ale ty Hynkovy peníze a chytaly se na magnet
- chodili a pinkali jsme s míčem
- a možná ještě něco
Všichni křičeli "Póóójdtě sem, poslední možnost!". Ale hned jsem věděl, že to poslední možnost není.
    
Podle toho, jak se nám v těch soutěžích dařilo, jsme dostali perly a za ně si mohli koupit něco v krámu u Hany. Já chtěl koupit píšťalku. Ale než jsem měl dost perel, tak ji koupil někdo jiný. Brečel jsem. Pak jsem koupil skleněnku mámě i tátovi. Určitě se jim bude líbit.
    

Večer jsme dostali takovýhle obličeje, od babičky Blanky. Hned jsem ho snědl.
    
a taky každý dostal diplom a korálky a kuličky.
    
V sobotu jsme jeli domu. Už jsem se docela na mámu a taťku těšil.    
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy