Velikonoce u pána ze Zajíčkovic
19.- 21.4.2019
|
|
Velikonoce u pána ze Zajíčkovic19.- 21.4.2019 |
|
| Autor textu | Foto / video | Ostatní |
 Iva, HynekKorektura Hana |
 Foto
Iva,
Jašesta, Hynek |
 Interaktivní
mapa
20.4.mapa 21.4. |
Velikonoce trávíme opět u Pavlíka na
staropackém Hradě. Letos vycházejí pro křesťany nejdůležitější svátky na
druhou polovinu dubna. Nabízí se vidina jak přijatelně teplého počasí a tak
i cyklistických výletů. Či trávení večerů u táborových ohňů... Ano,
všechno bylo a ještě něco navíc. Modrá obloha bez mráčků, přes den spalující zářivé slunko. Po rozbahněné trávě z letošního února, kdy jsme se vraceli z country bálu z nedaleké Lomnice, ani památky. Ne že bych dychtila zopakovat klouzavý pád na obě kolena do mlaskajícího bláta, ale trochu zapršet by od půlnoci k ránu mohlo. Místo toho opékáme buřtíky nad venkovním ohýnkem a pozorujeme, kterak zpoza blízkého lesa vychází měsíc. Ten je dnes o Velkém pátku v úplňku a jako by chtěl soutěžit s naším ohněm, kdo více a dál zasvítí... Napadá mě - pokud by mezi námi byl někdo náměsíčník, má jedinečnou možnost se předvést.  Nic mimořádného se však neděje, pouze H6 žvaní ze spaní - nesrozumitelně žvatlá, směje se a naštěstí jen jednou vykřikne. Ale za to tak, že tuhne krev v žilách a většina spoluspáčů nadskočí. Hrstka vytrvalých dá v prostorné kuchyni dokonce i tanec a do svého lože upadne až kolem třetí ranní. |
O Bílé sobotě chystáme cyklovýlet.
Nejprve se však musíme zhostit velikonočního úkolu, který pro nás připravil
a všem nám zúčastněným zadal pán Hradu (v nemalém počtu na pozemku přítomní
dřevění zajíčci, náležitě přizdobeni lobují pro označení "pán ze Zajíčkovic").
Máme najít každý své vejce, tedy barevné vajíčko velikonoční se svým jménem.
Hledáme v bezprostřední blízkosti Hradu na travnatém kopci, Pavlíkem
označovaným jako "sopka", a jsme vcelku úspěšní.  Tož možno po startovním fotu konečně vyrazit na avizovaný výletík. Výletní plánovači ho nazvou "Od Sopky k sopce", neboť od té naší staropacké směřujeme k obci Hřídelec, na jejím východním okraji se nachází Přírodní památka Hřídelecká hůra. Zbytek pravé sopky z třetihor! Mnozí jsme tady poprvé, já ostatně taky - jsem nadšena, okouzlena, unesena, prostě bych tu strávila času více. Ale - výlet je teprve ve svém začátku a jak s oblibou říkává K1 " nezdržujte, máme zpoždění".  Tak se upaluje dál. Pivko a polívka v hospodě Na špici, líbání pod rozkvetlou višní (prý trénink na prvomájovou líbačku), památník ve Valdicích věnovaný politickým vězňům a obětem komunistického režimu v Československu.  Před Jičínem pak Valdštejnská lodžie (Lodžie (z it loggia – sloupová chodba, loubí) je zastropený prostor v budově otevřený navenek do exteriéru a oddělený jen sloupy). Tato unikátní raně barokní památka stojí před branami města díky vévodovi Albrechtu z Valdštejna. Jak se rádi poučíme, nechal ji stavět v letech 1627-1632 dle italského vzoru. V roce 1813 došlo k přestavbě lodžie a výsledkem je elegantní klasicistní podoba.  Od Valdštejnské lodžie směrem k Jičinu vede lipová alej, též založena na přání vévody Albrechta z Valdštejna. Je čtyřřadá a dlouhá, přesně měří 1825 metrů. Pěkné alejní svezení do malebného historického centra města Jičína! Protáhneme se kolem hotelu Paříž a pod Valdickou branou, jinak se příliš nezdržíme. Čeká nás vrch Veliš, ležící asi 4 km jihozápadně od Jičína. Než se však naň vydrápeme, projedeme kolem barokního zámku Vokšice, empírově upraveném. Pozdější hospodaření státního statku zámecký areál silně poznamenalo. Ani po navrácení zámku roku 1989 rodině Schliků se tento z devastace zcela nedostal. Ovšem naše zraky snad více přitahuje naproti se zámkem sousedící Kovošrot Voštice. Výkup surovin zde u nadšených a talentovaných jedinců probudil velkou fantazii a tím i vznik kovošrotového umění. Obdivujeme a fotíme důmyslné draky, ještěry i lyžujícího robota Emilka :-).  S Janou2 se shodneme, že až na úplný vršek vrchu Veliš nemusíme. Ostatně já tam již před lety s Vorly byla při jedné letní návratové z Hradu do Bolky. Dnes stojí na Veliši triangulační věž, jeden ze tří nejvýznamnějších bodů v České republice, podle níž se zaměřují mapy.  (klikni na Jašestovu fotku pro zvětšení) Lze si jen těžko představit, že zde kdysi stával mohutný hrad Veliš založený koncem 13. století za vlády krále Václava II. Díky těžby čediče zbylo z hradu ubohé a nepatrné torso. Ale výhledy jsou dodnes z vrchu Veliš i pod ním impozantní - na obzoru se například třpytí zasněžené obrysy Krkonoš. Též pozoruji a fotím letadýlka vznášející se a kroužící nad nedalekým jičínským letištěm. Nevynecháme ani terénní vložky u louky, lesa, projedeme i travnatým hřištěm. V Železnici, která roku 1911 za císaře Františka I. dosáhla na titul města vykonáme osvěžující pivní přestávku v Café Terasy.  Pak už to máme za hubičku na chatu k naší Hančí. Jsme ohlášeni, žádná přepadovka.  Přestože je nás hodně, pěkně se poskládáme před zápražím útulné jednopatrové chaty. Hančí nás bohatě a chutně pohostí - podává se káva, minerální voda, víno červené a bílé, k zakousnutí domácí perníková buchta a obložené chlebíčky. Nic nám neschází, jsme spolu a je nám blaze :-)  Pak už šupem na staropacký hrad k dřevěným zajícům. Přes Syřenov kolem rodného domku MUDr. Františka Cyrila Kampelíka, lékaře a spisovatele, ale především zakladatele venkovských spořitelních spolků, tzv. Kampeliček. Jelikož se o velikonoční neděli již rozjíždíme domů, mnozí v rámci cyklovýletu, rozhodnou se naši hoši zahrát si na koledníky.  A pořádně nás děvčata pomlázkou vyšupat s jednodenním předstihem. Abychom omlazena vydržela do příštích velikonoc. Ty staropacké budou nejspíše opět na Hradě. Uvidíme v jaké síle a sestavě. |
Hynek dovětek: Jedeme
společně do Semil, tam se nerozdělíme a pokračujeme pod vedením semilského
domorodce, tedy Zlatky, dále. Dovede nás na Krkavčí skálu a přes
Suché skály na Malou Skálu,
kde se po obědě rozloučíme.    Nad Železným Brodem  |
Skupina s Pavlem ještě kontroluje lípu v Tatobitech, strom roku 2015.  |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.|
|