Středohoří
10.6.2018
|
|
Středohoří10.6.2018 |
|
| Autor textu | Foto / video | Ostatní |
 Kalimero, HynekKorektura Hana |
 Foto
Hynek,
Iva,
Kalimero,
Vlasta Šnobl |
 Interaktivní
mapa
Hynkaplánovaná Kalimerova |
| "V sobotu 3.4.2004 startovala poprvé v
dějinách Mike vyjížďka z Ústí nad Labem. Z vlaku na Střekově vystoupilo
množství cyklistů. Mirek Hoffman a další místní nás pak bezvadně provedli
Českým Středohořím, když vylepšili úvodní kilometry o nečekané kopce a tím i
další zajímavé vyhlídky. Ze známých míst pak vedla trasa přes Zubrnici,
Úštěk, Helfenburk, dále Husí cestou na Čap a končilo se na Mělníku u
nádraží. Pohodovou sestavu 31 lidí za krásného počasí nerozhodilo ani hodně
defektů. Najeto 85 km. Michal T." |
| Letos už jsme dvakrát pěšky courali v okolí
Úštěka a tak logicky padl nápad, uskutečnit cyklopřejezd této oblasti.
Inspirací byl Michalův výlet 3.4.2004. A tak jsme vyrazili ranním vlakem v
6:53 z Mělníka do Ústí-Střekova, jako tenkrát. Na startu mě překvapilo, že přijel člověk s elektrokolem, přestože výlet byl uveden jako 90km dlouhý, náročný a hory má i v názvu. Ale snad dospělý člověk ví, co jeho kolo zvládne, kolik energie má jeho akumulátor. Oproti Michalově trase jsme vypustili nudnou polabskou stezku a hned jsme se vyškrábali nahoru na kopec Sedlo a kamenitou strmou cestou na vyhlídku k rozhledně. Ústí shora ze Sedla.  Sjeli jsme dolů a potkali se s další skupinou, která se nemohla dostavit na sraz v Mělníce. Další kopec už nebyl tak strmý, ale zato delší a po asfaltu jsme vystoupali nad Novou Ves.   Vítala nás nádherně zvlněná krajina a malebné vesničky.  Za Proboštovem jsme se napojili na Michalovu trasu a jeli přes Lhotu pod Pannou, Homoli u Panny, Haslice, Doubravice, pořád nahoru a zas dolů, přičemž jsme v každé vsi dlouho čekali, až dorazí úplně všichni. Tenkrát s Michalem nám to jelo přes stejné kopce nějak líp. Možná jsme byli mladší. V Zubrnici byl domluvený výklad, který nenaplnil moje očekávání. Zajímavá informace byla, že při stavbě trati byl zfalšován projekt, protože sklon trati už vyžadoval zubačku.  Přes Týniště a podél zrušené trati jsme jeli do Lovečkovic. Pokus naobědvat se v hospodě Křižovatka selhal, polévku měli jen napsanou na tabuli. Řešili jsme, co dál, po 5 hodinách bylo najeto jen 28km. Přestože jsme už měli kopcovitou část trasy za sebou, někteří se oddělili. Abychom se vyhnuli hlavní silnici, nejeli jsme přes Habřinu, ale přes Levín a ten nás překvapil svou zřejmě bohatou historií. Z dálky trčela věž hradu, zblízka se objevil nezvykle kulatý kostel a další honosné budovy.  Sjeli jsme přes Starý Týn dolů do Úštěka, projeli kolem malinkého rybníka Barvíř na filmaři netypicky vyzdobené náměstí (byl tu točen i Kolja) a naobědvali se ve vyzkoušené Čertovně pod Pikartskou věží.  V Úštěku jsme ještě zajeli k Ptačím domkům, které jsme tenkrát s Michalem nenašli.  Posledních několik metrů k hradu Helfenburk jsme po lesní pěšině vytlačili. Kolem dokola nás dlouho silně hřmělo, ale bouřka nás minula. Ve Skalce jsme vjeli do Kokořínska, na lesní Husí cestu. U Cimrmanova pomníku někdo zahlásil, že podle radaru tu bude za 4 minuty pršet, tak jsme raději jeli rychleji. Po chvíli jsme už jeli voňavým lesem, míjeli louže, a dost velké, zřejmě tam těsně před námi pršelo vydatně. Zase nás déšť minul. Na Čap jsme dorazili v 16:46, v roce 2004 s Michalem to bylo v 16:34, tedy o 12 minut dříve. Od Čapu jsou krásné rozhledy, tentokrát na stoupající páru z lesů. Radovali jsme se, že jsme nezmokli, jak jsme vodě unikli.  U cesty pod Čapem je studánka. Hladina byla pokrytá jakýmsi žlutobílozeleným šlemem, snad pyl a voda byla světlehnědá, však tu pršelo. Voda byla plná života, prostě bio. Měl jsem žízeň, a když musíš, tak musíš. Z Tuhaně byly dvě možnosti, jak dojet do Bylochova, oklikou přes Mošnici nebo zkratkou polní cestou. Při plánování jsem nad tímto úsekem přemýšlel nejdéle. Zkratka ušetří 2,5km a hlavně, 50m stoupání, což je jedno údolí navíc. V mapě nese označení "bývalá stará silnice". Jelikož bylo pár měsíců sucho a polňačky betonově tvrdé, zvolil jsem tuto zkratku. Nějak mi nedošlo, že chvíli před námi silně pršelo. První desítky metrů byly v pohodě. Hynek se opozdil, po silnici zrovna projížděl domorodec a varoval ho před nesjízdností polňačky. Hynek mi hned volal, ale než jsem sesedl a hovor přijal, ostatní už byli vepředu z doslechu a číslo na ně jsem neměl. A tak jsme jeli dál. Jelo se stále hůř, ale chvílemi to zas šlo. Kluci vepředu se stále vzdalovali, a to ve mě vyvolalo mylný dojem, že už jsou z bláta venku. Nebyli. Byli v louži. Takže vodě jsme neunikli, přišla zdola. Příjemně teplá voda se dychtivě vsákla do suchých bot i ponožek. Už nebylo návratu. Louže se rozlévala široko kolem do měkkého pole.  Za louží se lepivé bahno, armované travou nalepilo do blatníků, kolem brzd i přehazovačky. Nejdřív se přestalo točit zadní kolo. Pak další louže bahno zředila a kolo šlo tlačit. Chvíli. Nakonec se netočilo nic a bahnem obalené těžké kolo jsem ani neunesl. Posledních asi 20 metrů jsem kolo vlekl bokem za rám.   Konečně Bylochov. Odbahnění. Sjeli jsme k hlavní silnici, jeli po ní naštěstí jen 300m a už jsme mohli uhnout na pěknou souběžnou lesní cestu Telefonku na Chudolazy a pak nahoru na Brocno, kolem Hada. Parkem Liběchovského zámku jsme projeli komfortně. Ujeli jsme 92km (z toho 857 m tlačeno a taženo a neseno teplým bahnem :-). |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.|
|