Kralupská polífka
už po jedenácté!

15.-17.6.2018
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva, Hynek
Korektura Hana
Foto Hynek Iva
Interaktivní mapa sobota
a neděle
Rok s rokem se sešel, léto klepe na dveře (horké letní teploty ty dveře rozrazily již dávno) a Kralupská polífka je znovu tady. Jako v pořadí jedenáctá se po 4 letech vrátila do svého rodného města. Už na loňské polífce jsme si odhlasovali, že kuchařku měnit nebudeme a složení polífky taky ne. Takže pro velký úspěch vaří opět Ilonka a to polífku jedinečné chuti, skvostnou bramboračku se sušenými hříbky (aby ne, když podkladem je pravý hovězí vývar).

Mnozí se sjíždíme do Kralup nad Vltavou už v pátek. Tentokrát do tří ubytovacích jednotek - k Táchům, Doubkům a k Honzovi 6, kde se všichni v podvečer srazíme.

Znalci totiž vědí, že páteční předpolífkové večery bývají na pocity, legraci i zážitky hodně silné.

Nezapomenutelné bude letos taky jedno mimino, které právě 15. června se kdysi narodilo. Vítá nás s dudlíkem, plyšovým mončičákem a lahvinkou lákavého obsahu. A s plenkovými kalhotkami, jasně. Velká Mirka slaví kulatiny a v převleku za miminko Mirečku si originálně s námi připije na zdraví. Tak Mirči, ať slouží a hodně štěstí!

 
 
     
Abychom se na sobotní Kralupskou polífku ještě více těšili, něco pro to uděláme. Pod vedením Kralupáků v čele s naší kuchařkou Ilon lehce po deváté dopolední startujeme od H6 celodenní výlet. A jelikož jsme cyklisté, tak na kole. Cílem je naše národní hora Říp. Mnozí tu byli opakovaně, někteří aspoň jednou. Najdou se však i tací, pro které bude legendární Říp premiérou.    

Po kliknutí velká fotka.
   

Po mostě překonáme Vltavu a kralupským Lobečkem míříme do Miřejovic.
Míjíme zde malou vodní elektrárnu, díky evropskému fondu zrekonstruovanou v letech 2009 až 2012. Tato půvabná secesní stavba asi 150 m za úrovní jezu byla postavena v letech 1922–1928. Zařizoval ji František Křižík - vybavení čítá pět Francisových turbín.
   
Stavíme též v Nové Vsi - Vepřek u čtyřboké dřevěné zvonice na kamenné podezdívce. Od K1 se nám zde dostává názorného výkladu.
   
Pokračujeme terénem k Vltavě a podél ní, dále polama/ lukama k vinicím u Jeviněvsi. Přes obce Černoušek a Ctiněves až pod samotný Říp.
   
Při jeho úpatí necháme kola. Určíme jednoho, kdo u kol bude štěkat (= hlídat), ostatní se vydrápou pěšky až na samotný vrchol Řípu k rotundě sv. Jiří a sv. Vojtěcha. Oba Vorli však nesesednou z kola ani teď a téměř celé to prudké stoupání vyjedou. Dobrý výkon! Cestou se kocháme z vyhlídek Mělnická a Pražská. Viditelnost je dnes slušná a celkově lidu o dost méně než při novoročních lednových výstupech.    
Přes Rovné sjedeme na oběd do hospůdky Štípárna v obci Vesce. Tu někteří známe jen z novoročních zastavení. Nyní v červnových teplotách kolem 30 st. C sedíme venku pod slunečníky, pivka v nás jen zasyčí.
   

Po obědě se napojíme na Labskou cyklostezku. Jsme svědky lehátkového sjezdu u elektrárny...
   
 
 
 
...s dobrým koncem.
Z Labské cyklostezky před Mělníkem uhneme do cítovské zatáčky. U pomníčku při zapálené svíčce zavzpomínáme na našeho Michala...
První foto IVA
   

Návrat do Kralup realizujeme přes Brozánky, Lužec nad Vltavou, Vojkovice a Miřejovice. Trochu se zdržíme u zdymadla Hořín. Dnes tuto technickou památku projektoval František Sander jako součást bočního plavebního kanálu Mělník–Vraňany. Do provozu bylo zdymadlo uvedeno v roce 1905 s výškovým rozdílem mezi horní a spodní částí kanálu 9 metrů. Z mostu coby součásti zdymadla obdivujeme nádherný výhled na Mělnický zámek.
   

Do Kralup k H6 přijedeme až v podvečer, do 80-ti ujetých kiláčků mnoho nechybí. Konečně přichází na řadu zlatý hřeb celé akce - Ilončina polífka. Po hrnci prádelňáku s polífkou se jen zapráší, zbude sotva půlka malého kastrůlku. Stačil konsumaci polífky vůbec někdo fotoaparátem či chytrým telefonem zachytit? Harmiva rozhodně ne a to si přidala pouze jednou. Pak se však vzpamatovala a následný chod, to jest opékání buřtíků z Veltrus od firmy "Kohout a synové" zaznamenala.
   
   
   
Ačkoliv zahradní polífková slavnost trvá hluboko do noci, následující den jsme kolem deváté dopolední připraveni vyrazit na nedělní výlet. Mile překvapí Pražky Mimi a Stáňa, které právě dorazily od vlaku. Prý nás chtějí pouze pozdravit, ale jelikož mají s sebou též své bicykly, nechají se ukecat a jedou na výlet s námi.
   
Dnešním cílem je zřícenina hradu Okoř a lídrem celé neděle K1. Kája nás zavede napřed na svou zahradu, kterou s Janou láskyplně kultivují.
   
Následně omrkneme Mikovický mariánský sloup, postavený po morové epidemii v roce 1715.
 
   
Dále torso původní kamenouhelné štoly zvané Thomas, která svou činnost ukončila už v roce 1857, ale likvidace proběhla až v roce 2005.
   
Spanilou jízdu mezi rozsáhlými třešňovými sady, bohužel obehnanými vysokými ploty, končíme u bývalé Buštěhradské dráhy. Kde s nám opět dostane fundovaného výkladu od K1.
A to už se před námi otevírá dominanta zříceniny hradu Okoř, vděčný to námět malířů v duchu českého impresionismu. Podle archeologických výzkumů byl hrad založen ve druhé polovině 13. století na malé skalce u Zákolanského potoka v nadmořské výšce 275 metrů. Tak svou polohou pod úrovní okolních vrchů je Okoř na českém území výjimkou.

Po té, co se v přilehlé osvěžovně každý po svém osvěží, se částečně rozloučíme.

Čtyři Pražky se odpojí směrem ke svým domovům, neb to z Okoře již nemají daleko. Zbylá většina se definitivně bude loučit po návratu do Kralup. A tak v pořadí "11. Kralupská polífka" se stává minulostí a zároveň pěknou a velmi chutnou vzpomínkou.
   

Hynek za vracející se přidává fotku ze známého Nového Mlýna
   
a jako tečku souboj dvou známých šachistů ze Zákolan:
   
Na závěr je nutno vyslovit díky organizátorům, kuchařům (hlavně té polívkové), ubytovatelům, mapistům, nákupčím, zahradníkům... Vám všem, naši Kladrubáci.    
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy