Divoká a Tichá Orlice28.4. - 1.5.2018 |
Autor textu | Foto / video | Ostatní |
Iva, Hynek Korektura Hana |
Foto
Hynek Iva 28.4., 29.4., 30.4., 1.5. Jana, Kalimero, Líba Video + speciální video |
0.
etapa Hradec->Choceň, 1. 28.4.soutok+Źamberk, 2. 29.4.Divoká+Deštné, 3. 30.4. Tichá pramen/Králíky, 4. 1.5. zpět do Chocně. |
Panečku, toto letí... Jako každoročně i letos
koncem dubna jedeme "HAHY řeky" - už po 12-nácté! Výběr padl na Orlice -
Tichou i Divokou. Organizátorem je znalec tohoto regionu Pavlík. Pro
tentokrát si vůbec nedovolí být vyplej a určí si dva traséry. Je to Hynek a
Kalimero. Všechno pečlivě připraveno, nezbývá než startovat... |
Předjezdci, kteří měli čas a chuť poznat
soutok Orlice s Labem se sešli v Hradci Králové a soutok našli. Jen Hynek
dal foťák moc daleko. Ale soutok je vidět moc pěkně: |
Na cestě do Chocně jsme se v Hradci na pivo nějak "nechytli" a i pak v restauracích na cestě, i když inzerovali OTEVŘENO, tak se ukázalo, že otevřeno je až od 16:00. A to bylo dobře, protož naše vyprahlá hrdla (?bývají hrdla jiná než vyprahlá?) zchladil až pivovar u Hušků v Bělči nad Orlicí. Nejenom, že pivo bylo dobré a mnoha typů, ale také měli dobré jídlo (stačila i polívka), ale i wc s exponáty a dokonce Čapí hnízdo: |
A tak jsem si sáhli a také se vyprázdnili. A to děvčata říkala, že i na dámské toaletě... Tam jsem ale s foťákem nevnikl. |
Nocleh v Chocni jistí dostatečné ranní dospání
a pozvolný dojezd na sobotní sraz. Ten je v zámecké parku města Choceň, hned
vedle nádraží. Takže srozumitelná doprava vlakem, popřípadě auty až sobotu
je reálná. Sjíždí se nás 21 cyklistů (od večera, kdy se přidá Jožin od Míši,
se ustálíme na počtu 22), tak akorát do známe karetní hry. Lídr Pavlík si
pořídil novou píšťalku, jsa přesvědčen, že nás pomocí hvízdotu/ pískotu lépe
ukočíruje. HahaHyhy! Počasí je neuvěřitelně předletní a 10 aktérů loňských
řek jen vzdáleně vzpomíná na sněhovou kalamitu v Novohradských horách ve
stejnou dobu. Dnešním cílem mimo jiné je i soutok obou Orlic, té Tiché a té Divoké. Možnosti přetechnizovaného dneška jsou téměř bezbřehé - džípindy, mapování v chytrých telefonech, navíc jištění papírovou mapou... Minout soutok Orlic je málo pravděpodobný, to naši traséři nedopustí - břehy tu jsou přírodou pevně stanoveny. A tak přes žlutě svítící pampeliškový plevel utlačující jinak zelenou louku jsme na soutoku raz-dva. Otužile se tvářící cyklistická menšina (3 kousky?) si v dubnových říčních vodách zaplave (odvážné, obdivu hodno určitě). V Týništi nad Orlicí v Dělnickém domě s chutí poobědváme. Po upravených cyklostezkách míjíme pak městečka nad Orlicí - Kostelec, Doudleby, taky Potštejn. Místní hradní zřícenina nás pěkně svrchu pozoruje. Své lodě vytáhli i vodáci a něco na nás halekají - máme zahodit kola? přidat se k nim? místo na háčku je volné... My však pokračujeme podle plánu a proti proudu Divoké Orlice. Terén začíná býti tvrdším, nahoru a prudce dolů, takovou divokou houpačku nenajdeš ani na venkovské pouti. V Helvíkovicích stavíme u rodného domku Prokopa Diviše, kde se nám od Pavlíka dostane odborné přednášky o svérázném vynálezci bleskosvodu. Pro dnešek cílový Žamberk je už nedaleko. Po malém zdržení v zdejším Muzeu starých strojů a technologií následuje stylové ubytování při západu slunce v místním renesančním zámku. Na druhém nádvoří totiž sídlí Domov mládeže Střední školy obchodu, řemesel a služeb. Nabízí noc ve 2 až 3-lůžkových pokojích za 200 Kč na osobu, no neber to... Hodnotící večeři s plány na zítřek vykonáme v Imrvere, hospůdce na žamberském náměstí. |
O nedělním ránu se sbalíme a s koly přesuneme
na 1. zámecké nádvoří. Pavlík nám položí připravenou soutěžní otázku, jak to
je už na OdPrDoS zvykem (téma se točí různorodě kolem Komenského, Porty či
dálkového pochodu do Prčic). Se svými traséry nastíní též dnešní nedělní
program, v němž dominuje dobytí pramene. Někdo vypíchne, jak na sebe máme
čekat, ohlížet se za posledním, prostě nikoho pokud možno neztratit.
Poslední bod se vzápětí nedodrží. Iva vyblejskne svým foťáčkem, jak postupně
mizí cyklisté ze zámeckého nádvoří, nakonec i ona vyjede ze zámku a zahne
doprava. Tam trpělivě čeká K1 coby autobusový sběrač. Řítíme se serpentinou
dolů a hle, Jožin nám jede naproti. Zřejmě tušil, že je někdo ještě vzadu.
Tři relativní opozdilci. Ne, tři relativně zbloudilí. Ne, tři totálně ve
městě Žamberk ztraceni. Pomocí klasické papírové mapy se však dobře
zorientujeme a nabereme ten správný směr. Jede se přece k prameni Divoké
Orlice, ne? To už peloton zjistí, že chybíme. Žhaví se mobily, Pavlík se
vrací, Ilonka čeká... Do Přírodního parku Orlice vjíždíme už společně. Společně obejmeme v obci Pastviny i památnou Vejdovu lípu velkolistou, které je údajně 700 až 800 let! Skoro se podaří spolek HAHY vecpat do vykotlané dutiny lípy – to nás tedy není až tak moc, když se téměř vejdeme do jednoho stromu. V kostele Nejsvětější trojice v Klášterci nad Orlicí právě končí nedělní mše. Tak vykonáme i my pauzičku ve zdejší osvěžovně. Pašerácká stezka, Orlická chata u Rampušáka, Zemská brána... Samé atraktivní body na trase. Chvíli jedeme po polské straně. Kostely, chalupy, stavení s popraskanou omítkou. Jakoby omšele tajemné, s nádechem romantiky vábivé... Paradoxem je, že žádná z Orlic nepramení v Orlických horách. Pramen Divoké Orlice, kam dnes míříme, musíme hledat v horách Bystřických. Pramen nakonec nalezen, i když magičností místo příliš neoplývá. František se málo mačkal. Cesta k pramenu Divoké Orlice, které jsme se obávali, byla dobře sjízdná, z velké části po asfaltu. Pramen je na souřadnicích 50° 21' 47" S, 16° 25' 54" V nebo 50°21'46.448"N, 16°25'54.115"E . Cesta viz gps soubor. Odkaz na vlastní pramen Divoké Orlice. Zbývá nám vystoupat do výšky 1019 m na Šerlich a zde u Masarykovy chaty nad pivkem, kofolou, kávičkou, čajem pohodově zrelaxovat. Docela tady fouká, ale nám to neva. Sjezd do Deštného v Orlických horách je úchvatný, jak jinak. Noclehy s večeří a snídaní zamluvil Pavlík v penzionku Na staré cestě. Stačí se jen z jídelny překulit do postýlek a něco hezkého si nechat zdát... |
Je pondělí, pracovní den a my jedeme z
Deštného poobědvat do Rokytnice v Orlicích horách.
Přes Kačerov, kde mají to záhadné místo, kus divné silnice. Nezabrzděná auta tady prý couvají do kopce. Magnetické vlivy či optické klamy? My však bez mrknutí oka normálně obec přejíždíme a mrkáme a fotoaparáty cvakáme až v obci další, v Kunčině Vsi. Zaujala nás zde totiž horská alpská kaple Sv. Anny, postavená v roce 1866 v neogotickém stylu. V Rokytnici máme oběd Pavlíkem zamluvený v hotelu Eduard. Najíme se taky docela chutně a do sytosti. Mimo jiné zde točí desítku Rychnovský Zilvar. Název zřejmě odvozen od Zilvara z chudobince, postavy Poláčkova proslulého románu "Bylo nás pět". Po sjezdu do Mladkova to bereme podél trati, což v hloubi duše možná potěší nádražáky mezi námi. První déšť intenzity středně silné nás chytí v úrovni autobusové budky Horní Lichkov. Máme se aspoň kam schovat. Za nedlouho je po dešti a snad celé Orličky jsou následně překlenuty impozantním duhovým mostem... K pramenu Tiché Orlice pak už jen stoupáme. Převážně polňačkami a lesními cestami. Posledních cca 500 metrů se drápeme prudkou lesní strání bez kol. Odměnou je nám lahodná voda ze studánky, která zastřešuje pramen Tiché Orlice. Na trase od pramenu nás ještě čeká Rozhledna na Dolní Hedeči. Tož musíme zdolat 102 schodů a pořádně se rozhlédnout po kraji. Na dosah před námi je Hora Matky Boží se svým klášterem Nanebevzetí Panny Marie. Slavné poutní místo. Však za chvilenku pojedeme okolo, tak zastavíme, pofotíme. A pak už jen osvobozujícím sjezdem do města Králíky, až do centra na náměstí, kde na jednom rohu máme zamluvenu osvědčenou turistickou ubytovnu. Večer stráví hoši ve vzrušující společnosti žen kouzelných – přichází filipojakubská noc a zároveň nejúžasnější sabat roku. Tentokrát musí čarodějky spolku HAHY ukázat, že to s koštětem opravdu umí a že řidičský průkaz na tento dopravní prostředek jim plně náleží, viz speciální video. Koště, košťátko, při mně stůj, jistě a rychle obleť se mnou ten kraj můj. Ohni, ohníčku, plaménky své mi obětuj a na žhavých jiskrách tu mou píseň zanotuj. Sestry milé a vážené, rok s rokem se sešel a náš čas vzácný z magického nesmrtelna právě vzešel! |
Po sabatu se do prvomájového rána ženy
čarodějné probouzí jako normální cyklistky. Tak zase za rok, holky...
Předstartovní sraz do čtvrté a zároveň poslední etapy letošního OdPrDoS máme
ve dvoře před garáží, kde na dnešek spala naše kola. Pavlík vyhlašuje
poslední soutěžní otázku na téma slavné Slovanské epopeje Alfonse Muchy.
Prvomájově ozdobené kolo má pouze J1, za což je pochválena a náležitě body
ohodnocena. Vracíme se podél trati a přes Mladkov, cestou vybíráme strom s
rozkvetlými větvemi. Ano, bude prvomájová líbačka, aby děvčata neuschla. Prý
někteří i některé jezdí OdPrDoS jen kvůli tomu... Nedaleko města Letohrad se nechtěně rozdělíme na dvě skupiny, které se sobě navzájem ztratí. Aby se posléze zase shledaly. Chvála mobilním telefonům! Síť cyklostezek v oblasti Tiché Orlice je poměrně na úrovni a dnes o 1. máje i s hustým provozem. Přesto nevidíme vážnější kolizi, vlastně žádnou kolizi. Obědváme a hodnotíme v Hotelu Uno v Ústí nad Orlicí. Pavlík to zařídil tak, že hotel uvařil jen pro nás, jinak měl celý den zavřeno. U Brandýsa nad Orlicí míjíme pomník J .A. Komenského a naproti zajímavé bludiště z listnatých keřů, přírodní labyrint připomínající, že právě v Brandýse Komenský napsal Labyrint světa a ráj srdce. Smyčka dvanáctého, veskrze úspěšného cykloputování podél obou Orlic se uzavírá opět v zámeckém parku v Chocni. Trochu už přemýšlíme, kolem které řeky v naší krásné zemičce jsme ještě nejeli. A která by stála za to, abychom ji doprovodili. Ať již od pramene k soutoku nebo zcela opačně od soutoku k prameni. |
|