Labská (a další vrcholy)

15.-17.7.2016
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva, Hynek
Korektura Hana
FOTO Iva, Líba

Krkonošské Labské boudy v nadmořské výšce 1340 metrů jsem dosáhla pěšky a v zimě na běžkách. Vícekrát. Ale na kole... tak to jsem k Labské ještě nezkoušela. V půli července se příležitost opět nabízí - Pavlík s K1 + J2 Táchovými plánuje sobotní start ze staropackého hradu. Po loňské úspěšné vyjížďce již podruhé. To jsem zrovna výletovala někde jinde, takže letošní šanci "kolmo na Labskou" si jen tak proklouznout mezi prsty nenechám.
Vezu se autem s Janou a Kájou. Veze se taktéž "střížovský guláš", přislíben k páteční večeři. A do třetice taky pořádný hrnec se veze, aby se gulášek dobře a pozvolna prohříval. Do Staré Paky dorazíme o páteční osmé večerní, z auta vlečeme k hradním schodům vícero zavazadel. Však on guláš taky není žádný trpaslík - plánuje zasytit dobře 12 -13 lidu. Líba nás z okna fotografuje a Míša natěšeně tleská: "Vidíte to? To bude žrádlo, samé žrádlo!" Pravdu má jen částečně.  
     
Sobota jako malovaná. Vše obklopující, ještě neunavená letní zeleň. Invaze drzých mráčků a mraků domalovává celistvost modrého z nebe. Podtrženo malebností roubených chalup, těch pravých podkrkonošských a jasně že krkonošských. Chceme vyrážet kolmo nejpozději o deváté, ale nakonec jsme rádi za start po půl desáté. Držíme se plánované trasy od K1 - ze Staré Paky na Karlov, Roztoky u Jilemnice, dále Jilemnice. S foťákem v ruce si uvědomujeme, jak pěkné je to město. V osadě Rezek plánovaná gastropřestávka - polífka čočková či česnečka, pivko - hahy, HaHy, HAHYYY!!! Po čerstvé asfaltečce stoupáme až do sedla pod Dvoračkami (1026 m). Na neznačených lesních pěšinách se radíme s mapou. Sjíždíme k silnici mezi Dolními a Horními Mísečkami. Aby naše jízda nebyla tak dokonalá, Libuška píchá. Samozřejmě zadní kolo. Rychlá výměna duše za novou pod vedením Pavla a mastíme to dál, směr Horní Mísečky. Posvačíme až u Jilemnické boudy (1040 m). Z vlastních zásob. Potřebujeme přece sílu na finální stoupání. Masarykovu silnici známe častěji ze zimy, zasněženě bílou s upravenými stopami. I teď bez sněhu se žížalovitě klikatí až k boudě Vrbatově (1400 m). Fotíme Zlaté Návrší, Kotel (1435 m), mohylu Hanče - Vrbaty a úplně vzadu na horizontu naší nejvyšší českou horu. Dle posledního přesného měření v roce 2014 se Sněžka pyšní pěknými 1603,296 metry nad mořem. Závěrečné metry k Labské boudě (1340 m) jsou ve sjezdu. Navzdory létu v plném proudu je zde poměrně chladno, něco kolem 15° C. Tož každý přihodíme nějaký ten svršek oděvu navíc.
Dlouho se nezdržíme, jedno pivko, kofola a návrat na naší víkendovou základnu, na Pavlův hrad. Rádi si vychutnáme sjezdík po Masarykově silnici a ještě více pak přes Vítkovice do Jilemnice. Zde se setkáváme s Hanou a Hynkem -  než by na nás čekali ve Staré Pace, raději nám jeli naproti. Krásný den zakončíme opékáním vuřtíků na staropackém hradě. Chutná nám výtečně! Asi že podtrženo dnešním výkonem - 90 km při převýšení přes 2000m, to je docela solidně slušné, ne?
 
 





   

Hynek:
Nedělní ranní deštík nás rozděluje na deštníkáře a sluníčkáře. Ti první se vrací domů, druzí vyráží na trasu. Prvním cílem jsou K6, K13, K27, K43 a hlavně k70 - lyžařské můstky v Lomnici nad Popelkou. Ten poslední je zároveň rozhlednou, kde se můžete nejen rozhlížet, ale vyzkoušet i pohled skokana na lyžích. Chce to HODNĚ odvahy.

Od můstků stoupáme (a kousek i tlačíme) na známý místní vrchol TÁBOR, kde se opět z místní rozhledny díváme do okolí, hlavně na severní vrchy.
A z vrcholku, kde jsem poprvé zkoušel sjezd na běžkách, prakticky jen klesáme. Nezapomínáme ale na Klepandu, kde si v místní vyhlášené restauraci dáváme obídek. U Pavla pak kávou uzavíráme víkend plný vrcholových zážitků.
   Hahy, HaHy, HAHY!  
   
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy