Okolo ČR 5
Aš-Stožec
Železnou oponou

Letošní cykloputování Okolo Čech a Moravy nebylo zrovna nejlehčí. Naopak bylo hektické i heavy metalové, jak jsme si náročnějším situacím zvykli říkat. Není divu a dalo se to předpokládat. Vždyť jsme často kopírovali nechvalně proslulou Železnou oponu, tu nepropustnou hranici mezi západním a východním blokem v době studené války. Jezdili jsme v pohraničních horách Českého lesa a Šumavy. Nahoru, dolů a zase nahoru po silničkách asfaltově hladkých i rozbitých, po šotolinových signálkách i lesních cestách. Po mechu i přes kořeny. Mnohdy se kola do příkrých svahů tlačila ("není kopec, který by se nevystrkal", říkává H6). Vzduch se tetelil často v teplotách nad 37 st.C i v teplotách srovnatelných s těmi letními u moře v Chorvatsku. Deště a bouřky se nám však zcela vyhnuly (jinde masakr v podobě lokálních přívalových dešťů a popadaných stromů, jak se později dovídáme). Přesto všechno anebo právě proto bylo to letošní, v pořadí již páté OČ, úchvatné, krásné a nezapomenutelné. Hana zde byla ve své typicky vynikající formě a honila nás ;-). Ono to často bylo zapotřebí, neb relaxaci ve stinných lesích, hvozdech a hájích bychom prodlužovali (mnozí třeba i do skonání světa) a návraty do cílů jednotlivých etap by nemusely býti za světla. Ke známým HaHy fotografům se tentokrát vnutila i Iva. Pomalejší jezdec a focení = opravdu troufalá až drzá dvojkombinace. Takový PPé se sice též nežene na podobných akcích dopředu, ale ten si to může dovollit - je to profík publikující svá fota + vyprávění z výletů do odporných časopisů a navíc - dobře se orientuje a nezbloudí.
 
I vraťme se do míst, kde končilo loňské OČ a kde v návaznosti startujeme ročník letošní. Do západočeského města Aš, ležící v Ašském výběžku, obklopeného Německem saským a bavorským. Celá akce se odehrává v režii Hany a Hynka. Nezištně a obětavě se podělili o naplánování jednotlivých tras a zajistili ubytování, popřípadě stravování. V Aši přespáváme v DDM Sluníčko ve vlastních spacácích na měkkých matracích. Sjíždíme se již v pátek 3.7. v podvečer a večer, dobrá polovina kolmo od vlaku z Chebu. Kalimero cestuje jedině po ose - na kole urazí vzdálenost z Prahy do Hrádku u Rokycan, kde přespí ve čtvrtek u rodičů, aby následující den kolmo pokračoval až do cílového Aše. Obdivuhodný výkon!

Všichni pivo, jen Alena limo

 
Dorazila i dvě doprovodná vozidla - frýdlantské s řidičkou Alenkou a mělnické, které šoféruje Eva, přítelkyně PPého. To znamená, že jezdit, cestovat, šmejdit krajinou českou můžeme nalehko. Jen tak se svačinou, plavkami a pláštěnkou. Což přivítá většina. Jsou však i tací, co chtějí mít vše při sobě a do aut si neodloží. Na zdar celé akce si přiťukneme a následně chutně povečeříme v sousední restauraci. Na kuchyňce DDM pak pokračuje srocování lidu cyklistického. Zapíjí se nedávno narozená vnučka Miriam - šťastná babička Efka za tímto účelem dává do placu domácí meruňkovici a vlastnoručně upečenou sekanou a koláč.

Sobota 4.7.2015

"Železná opona se na české západní hranici začala vytvářet prakticky již od roku 1948, ovšem skutečně neprostupnou se stala až v letech 1952 a 1953, jako reakce na neustávající útěky některých lidí přes hranici."

Posnídáme z vlastních zásob a o půl deváté kolmo vyrážíme na trasu. Pokud není ještě tak děsnej hic. Aš je však městečko kopcovité, rovinu tady fakt nedohlédneš a tak už za humny z nás lije a koupeme se ve vlastním potu. S hranicí jsme tentokrát opravdu "tělo na tělo", v minulosti u Železné opony by to bylo spíše "tělo na drát" :-0. Míjíme vodní nádrž Skalka, za lesním porostem se v Chebské pánvi ukrývá vodní nádrž Jesenice.

Neděle 5.7.

"Do vytvořeného hraničního pásma byl povolen vstup pouze na speciální propustku. Hraniční pásmo mělo šířku 4 až 10 km a tato část republiky se tak stala pro normálního člověka nepřístupnou (šlo o 1,5 % rozlohy státu). Většina vesnic v hraničním pásmu byla postupně vysídlena, jejich zbytky byly v letech 1953 až 1959 postupně zničeny, aby stojící opuštěná stavení nemohla uprchlíkům přes hranici poskytovat úkryt. Hraniční pásmo bylo přísně střeženo příslušníky Pohraniční stráže."

Pondělí 6.7.

"Ploty Železné opony byly ve skutečnosti tři – první, který byl asi dva metry vysoký, tvořila změť ostnatých drátů. Další plot, výšky 2,5 metru, byl od roku 1953 nabit vysokým napětím 3 000 až 6 000 voltů. Poslední plot sloužil jako zábrana zvěři, aby směrem od hranice nemohla proniknout k nabitému plotu. Pod ploty se nacházelo zorané pásmo o šířce cca 20 m, kde bylo možno snadno najít stopy a tedy i místo, kde případný narušitel překonal plot."

"To je ale milé překvapení"

Je zataženo a lehounce se ochladilo. Hned se lépe dýchá a jede radostněji. Na trase Babylon - Špičák bychom měli opustit Český les, štrejchnout Všerubskou vrchovinu a vplout na Šumavu. Nedaleko od Babylonu přejíždíme unikátní akvadukt Na Hadrovci u Domažlic. Cyklisté i pěší turisté zde mohou společně s vodním náhonem překonat železniční trať Plzeň-Česká Kubice. To nikde jinde nelze. Ani nikde jinde neteče voda nad železniční tratí. Tato jedinečná dřevěná stavba nahradila původní akvadukt stržený pro zchátralost v roce 1984 a je součástí mezinárodní cyklotrasy Praha-Plzeň-Regensburg-Mnichov.
Českou Kubici jen tak lízneme, Všeruby taky.  Dá se říci, že jedeme po hraniční čáře, kousek i po německé straně. Jagershof, Hofberg a opět české Přední Fleky. Zde levostranná odbočka na Červené Dřevo. Prakticky zaniklá osada, velmi zvláštní až mystická. V druhé půlce 17. století s farním kostelem Panny Marie Bolestné, který v 50 letech 20. století vyhořel a byl zbořen. Teprve v roce 1996 jsou základy kostela obnoveny.
Do Svaté Kateřiny, kde chceme poobědvat, je to už jen kousek. Slovenská mladá servírka má zdobnou tetováž, ustaraný obličej a zpočátku je z nás přinejmenším rozpačitá: "Prečo je vás tak veľa?" Ale co si začneme sami nosit od výčepu po schodech do venkovního sezení pivka a kofoly, vrásky z čela mizí. Hlavně že kuchař je šikovnej a moc dlouho mu to netrvá. V podstatě jsme už na Šumavě a zbylé kilometry spolykáme jako zákusek. Přírodním parkem Královský hvozd přes lesní křižovatky Zadní chalupy a Stateček. U Černého jezera (1008 m n.m.) si někteří aspoň smočí nohy, když je tu jinak zákaz koupání. Zbývá už jen vyšplhat se na rozhlednu samotného Špičáku (1202 m) a ubytovat se v příjemném penzionku Hedda.

Úterý 7.7.

"Mezinárodní stížnosti vedly k tomu, že v roce 1965 bylo vysoké napětí z plotu odstraněno. V roce 1968 navíc došlo k velkému uvolnění hranic. Prakticky otevřené hranice krátce na to ulehčily druhou vlnu poválečné emigrace po invazi vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. V následujících třech letech opustilo Československo asi 74 000 uprchlíků.
Toto uvolnění hranic bylo ovšem krátké – již v roce 1970 byla ještě před systémem tří plotů vybudována signální linie, která reagovala na dotyk a mohla tak varovat pohraničníky výrazně dříve. Navíc se dále rozrostla síť pozorovacích věží (celkem jich bylo 314) a po incidentu, kdy řidič autojeřábu přerazil celní závoru v Českých Velenicích a dostal se tak do Rakouska, byly značně zesíleny i hraniční závory."

Poobědvat chceme v Modravě a tak to bereme kolem Oblíku (1224 m) a podél Roklanského potoka - "nejkrásnější kout Šumavy a vůbec na světě", tvrdí procítěně Kalimero. Po obědě, který se úspěšně podaří v penzionu Arnika, pokračujeme v cykloputování. Od Ptačí nádrže uhneme pod Černou horu a sjedeme k Prameni Vltavy. Vypadá to zde podobně jako kolem Poledníku. Polámané a uschlé stromy - i zde velký kus lesa sežral brouk kůrovec. Vystoupáme na Bučinu (1162 m), svého času nejvýše položenou šumavskou obci, po odsunu německých obyvatel po 2. světové válce zaniklou. Údajně se jedná o nejdeštivější místo na Šumavě. Kdo by to v dnešním upoceném parnu řek?!? Než sjedeme na Knížecí Pláně k farmě s chovem ovcí a skotu, která funguje taky jako ubytovací penzion s výbornou kuchyní, zabočíme vpravo omrknout obnovený hřbitov. Tlačí nás čas, tak se příliš nezdržujeme. Dlouhý sjezd po hlaďounké asfaltečce až do Strážného si jak se patří užíváme! Ještě přes Nové Údolí a definitivní cíl letošního OČ je zde - my a naše kola jsme po 4 dnech ve Stožci. Někteří se jedou rovnou ubytovat do zarezervovaného penzionu Mauricius, jiní (ti více hladoví) zajdou na večeři do penzionu Pstruh.
Hynek: Z jízdy byla zklamaná jen Iva, která při pohledu v cíli na tachometr s délkou ujeté trasy 84 km pravila zklamaně "A není to málo?" Sliboval jsem totiž 92 km.

V pozdním večeru a přes kus noci až do druhého dne se bavíme pod zastřešenou terasou. V dáli, tam někde na německé straně se blýská. U nás na té české zatím klid a mír a sucho. Zásluhou Efky a jejích přátel, kteří zde blízko bydlí, se hraje na kytaru a zpívá. Jen ta druhá petka s litrem a půl bílého vína se jaksi nemůže najít. Ano, víno v modré pet lahvi od minerální vody Magnesia. "Já si dělám vinný střik", říká Ilonka, "a ředím vodou z této modré petky", vytahuje plastovou flašu z pod stolu. Vodou, z modré petky... Ukaž... Jéé! Ilon si už nějaký čas ředí víno vínem! :-)) No, to bude jako dělo! Kupodivu je jen hodně veselá a to ostatně všici taky. Haha-Hyhy... Tak na zdraví, na úspěšné završení letošního OČ a hlavně na zdárné pokračování OČ příštího. Ať žije OČ 2016!

datum	ujeto [km]	nastoupáno [m]	obtížnost [km+m/25]
4.7.	87,2	1400	143
5.7.	91,5	1630	157
6.7.	63,5	1325	117
7.7.	84,9	1677	152
8.7.	84,7	584	108

 

V závorce je uveden počet získaných bodů v soutěži s mapou.
Správné řešení: 4H 5A 9K 10S 14V 15C 17F 21E 23P 24T 25D 26Z

Na hlavní stránku HaHy