Paganella
(zpráva z 2. ročníku sjezdovací akce HAHY)

12.-16.2.2015		  
Autor textu Foto / video Ostatní
Honza S., korektura Rudy a Jana Foto Rudy
 
Po úspěšném absolvování 1. průkopnické sjezdařské expedice „HAHY 2014“ (J1, K2, Z1, MUP, HS) nebylo již tak obtížné uspořádat ročník další. Cesta byla prošlapána. Organizačně se uspořádání opět úspěšně ujala J1. Oproti ročníku 2014 se sjezdařský team utěšeně rozrostl o další 4 zájemce (HH, St1, R1 a Ilona). Termín byl stanoven na 12. – 16. 2. 2015.

S blížícím datem odjezdu napětí stoupalo. Prvního vrcholu dosáhlo 30.11. odstoupením Ilony, za kterou K2 zajistil náhradu v podobě syna jeho sestry z okolí Plzně. Druhý vrchol nastal asi týden před odjezdem, kdy St1 oznámila, že je zájezdu neschopna z důvodu chřipky. Bohužel se ze zásobárny HAHYháckých sjezdařů již nepodařilo tuto díru v sestavě zalátat, a to ani přes silný tlak vyvíjený na K2, aby obstaral synovce dalšího. Přiznejme, K2 trochu zklamal - a tak jsme zůstali do finiše oslabeni o jednoho člena.

Odjezd byl pojat dvoufázově. K2 odvezl Z1, R1 a vybavení MUP a J1 do Plzně, kde pak měli spolu se synovcem K2, Michalem (dále jen M1), nastoupit, což posléze v pořádku proběhlo. V Praze měli nastupovat J1, MUP, HH a HS. Do 21:30 se na místo odjezdu před Hlavním nádražím dostavili všichni jmenovaní. Ovšem HH pouze za tím účelem, aby ostatním a cestovní kanceláři oznámila, že z důvodu cestovatelského vyčerpání - nedávný návrat z Afriky - a následného nastydnutí, nepojede také.

Tož - postávali jsme rozpačitě a smutně v chladném večeru u magistrály před Hlavním nádražím a občas jsme HH přesvědčovali, aby to nevzdávala. HH se nás zželelo, a tak nás dojatě ujišťovala, že své vzdání si neplánovala a ke svému rozhodnutí dospěla opravdu až kolem osmé hodiny večerní, když už měla kompletně všechno zabaleno a zkontrolováno a byla oblečena k odchodu z domova. Nu což …Byli jsme oslabeni o druhého člena teamu.

Po nastoupení do přijedšího autobusu proběhla docela pikantně kontrola účastníků zájezdu. Seděli jsme hned za řidičem a totálně jsme ho chudáka zblbli vysvětlováním, kdo je kdo. Že Ilona je M1 (nahlášený), že odhlášená St1 není a že není ani neodhlášená HH, že K2, Z1, R1 a nahlášený M1 nastoupí až v Plzni, přičemž nelze nikoho z nich považovat za nepřítomnou HH. Potilo se mu čelo, přestal kontrolovat, kde kdo z nás sedí a odevzdaně se zeptal „Jste všichni?“ Přitakali jsme, že ano, ale že z nás někteří „již“ a někteří „ještě“ chybí. Se skelným pohledem šel kontrolovat ostatní účastníky. Autobus z Prahy pak řídil druhý řidič.

V Plzni kompletace narušené skupiny HAHY proběhla již bez problémů a tak jsme se proklimbali do rána. Definitivně jsme procitli až při odbočení z dálnice před Trentem a v serpentinách, kterými jsme vystoupali z cca 200 mnm do cca 1100 mnm v Andalu, kde jsme na parkovišti u lanovky byli asi v 7:15. Pomalu jsme se převlékli a zkulturnili v zařízení blízké restaurace, která právě otevřela. Po příchodu delegátky jsme si, podobně jako při odjezdu z Prahy, téměř úspěšně zopakovali zajímavou hru „kdo je kdo“. Nakonec jsme ale dostali skipasy a příslušné pokyny. Počasí a sněhu nic moc a hmlisto až takisto.

Sjeli jsme k dolní stanici lanovky a cca v 9:00 začali nedočkavě stoupat vzhůru k vrcholům. Postupně jsme se z hmlista a takista prostoupali nad hladinu cca 1350 mnm, kde na nás zprvu vykouklo a pak nás plně obklopilo AZURO. Vystoupili jsme v polovině kopce, bylo pod nulou, sjezdovky hladké a krásné, sníh takřka prašánek hezky slehlý. Jezdilo jen pár lidí. Sjeli jsme několik cvičných sjezdů ve střední partii několika sjezdovek. Čučelo se, fotilo a pak jsme vyjeli až na vrchol Cima Paganella 2150 mnm. Byli jsme jako u moře, z kterého kolkolem až k obzoru vystupovaly tu a tam ostrovy a ostrůvky, slůně pralo a o blízké útesy dole pod námi se rozbíjel příboj mračných vln…… no ňůňo!

Jezdili jsme nahoře nad mraky až po hranici mlhy a pořád jsme si říkali, že „hlavní je, aby se nám nikomu nic nestalo!“. Byl pátek třiáctého! V poledne jsme si v chatě na vrcholu dali z rozmaru „bombardýno“, slunce neustále pralo a my pak dál jezdili nahoru dolů po modrých, červených i černé, až jsme nakonec po 15:00 sjeli až dolů k autobusu, kde jsme se přeskupili a bus nás rozvezl do různých hotelů.

My jsme hotel měli cca 150 m od stanice lanovky. Rozdělení do pokojů bylo optimální. Děvčata byla pohromadě (jako zásobárna), K2 byl s M1 (aby rodina zůstala pohromadě) a HS a MUP byli umístěni v jednolůžácích, aby je mohla děvčata během noci nerušeně navštěvovat.

Na večeři v 19 hodin jsme se vrhli poněkud nekoncepčně. První chod bylo několik druhů ogrilované zeleniny (fakt mňamka), tak jsme si přidávali a přidávali. Potom přinesli každému na talíři kostku lazaňů – moc nám to chutnalo…. Jenomže, potom nám přinesli hlavní chod – plátek vepřového s opečenými brambory … začali jsme litovat, že jsme přepálili začátek a cpali se tou dobrou grilovanou zeleninou. Oči některým lezly z důlků, ale zvládli jsme to. Potom přinesli ještě moučník – opět někteří propadali beznaději, ale i to jsme nakonec dokázali do sebe naprat. Vystoupat z jídelny o patro výš do svých pokojů jsme dokázali poněkud duchem nepřítomni.

 

Čekal nás však nelehký úkol, který jsme si pro večer předsevzali – tj. zlikvidovat část zásob, které jsme si pro účely oživení dlouhých zimních večerů přivezli. Po kontrole dostupných poživatin bylo konstatováno, že zásoby představují několik litrů vína na jeden člověkovečer a jídla pro dalších sedm lidí. Nikdo to ale nevzdával a tak jsme se po nejnutnějším slehnutí večeře sešli na neutrální půdě v rodinném pokoji obývaném K2 a M1.

Večer se rozjel velkolepě, ve velkém stylu, víno teklo proudem a i něco jsme zakousli …… Když jsme se po necelé půlhodině rozcházeli, bylo běžným pohledem zjištěno, že ze zásob vína ubylo umolousaných 1,5 litru (při 7 lidech) a jedny slané tyčinky. Dosažené výkony -tedy nic moc, protože se dostavily mrákoty z nevyspání, vyvětrání se na kopci, přežrání a vůbec - skončil pátek třináctého. Následná noc proběhla klidně., takže předsevzetí “aby se nikomu z nás nic nestalo“ bylo splněno!

Ráno byla snídaně v 8 a šup na lanovku. Předpověď počasí na sobotu hovořila o sněžení a měla pravdu. Posněhovávalo – lítaly bílé mouchy. Tentokrát na rozdíl od pátku nebylo vidět nahoře, tak jsme většinou jezdili v nižších partiích. Bylo opět lehce pod nulou, takže se během dne sníh nehromadil do boulí, zůstal hezky sypký a příjemně jezditelný. Nálada byla dobrá.

Před polednem však došlo k politováníhodné události. Jeden z účastníků se snažil využít snížené viditelnosti a pokusil se o dezerci z kolektivu. Prostě zmizel!!! …. Po rozpočítání na „prvý - druhý“ jsme zjistili, o koho jde. Telefonickým dotazem bylo zjištěno, že nejmenovaný jedinec (R1) využil husté mlhy a vrhl se na opačnou stranu než ostatní, a to směrem k černé sjezdovce. Rozdělili jsme se: část se vydala zpět zahnat uprchlíka po černé sjezdovce dolů, zatímco druhá část dokončila obchvatný manévr a oklikou sjela pod černou sjezdovku, aby zablokovala uprchlíkovi cestu. Manévr se zdařil, zůstali jsme v plném počtu!

Tím to ovšem neskončilo. Špatné příklady táhnou, a tak hned POO došlo k úspěšnému pokusu o povedený kaskadérský kousek. Nasedli jsme na dvě čtyřsedačky za sebou, abychom se dostali na vrchol, ale nikdo z nás nebyl potom schopen popsat, co se stalo. První sedačka odjela a v druhé jsme se ještě my zbylí 3 ani neuprdelili, když lanovka prudce zastavila. Nikdo jsme neviděli jak, ale vedle dráhy lanovky stál na sněhu MUP na lyžích a stopoval naši druhou čtyřsedačku jako hippies někde na „Route 66“ v Kalifornii. Pod sedačku přibíhal vyděšený vlekař a proběhla krátká konverzace v angličtině zabarvené silným italsko českým přízvukem: „Are you OK ? ! ? ! ? ! ?“ MUP zmateného horala zastavil ledabylým gestem ruky a odvětil: „OUKEJ, Brouku!“ a ležérně se nasoukal na čtvrté místo naší druhé sedačky. Lanovka se rozjela a my na MUPYHO koukali jako na zjevivšího se ducha. Ti z první sedačky netušili vůbec nic. Jenom zpozorovali, že MUP zmizel a po dojezdu nahoru se zase objevil - my jsme jim nedokázali vysvětlit, co se událo, protože jsme to sami nechápali. MUP se zatvrdil a na všechny naše dotazy odpovídal jen rozostřeným úsměvem. Dodnes máme pocit, že to nechápal ani on sám.

Nu, jezdili jsme asi do půl čtvrté. Po převléknutí a krátké relaxaci na pokojích jsme vyrazili do ulic. Prošli jsme kolem kostelíka a stmívajícími uličkami městečka, stále vyzdobených téměř jako o vánocích, jsme hledali železářství, kde zaručeně musí mít nějakou redukci do italských zásuvek, které se nepodobají žádným evropským. Redukcí jsme měli nedostatek, protože jsme postupně všechny tři, které jsme měli sebou, rozpůjčovali. Železářství jsme nenašli, ale našli jsme několik hezkých krámků, kde mají kravské zvonce, magnety, těstoviny a jiné turisticky přitažlivé tovary.

K večeři jsme tentokrát přistoupili již obezřetněji., takže povečeřové setkání v „rodinném pokoji“ proběhlo již s mnohem lepšími konzumačními výsledky. Spát jsme šli kolem půlnoci.

Ráno snídaně opět v 8 (i když padly i návrhy na snídani až v půl 10). Poslední den – tj. balení, přenesení věcí do určené místnosti u recepce a hurá na kopec.
OVŠEM !!!! Na následky rozverného večera jsme nemuseli dlouho čekat. Projevily se hned po vystoupení z kabinky lanovky při pokusu o nasazení lyží. Při třetím neúspěšném pokusu bylo u jednoho jedince zjištěno, že levá bota je na pravé noze a pravá na levé. Upínací páčky bot tudíž nebyly po vnějších stranách bot, ale trčely uvnitř, což do této chvíle zřejmě nevadilo. Po odstranění závady jsme vyrazili na svahy. Bylo tepleji a padal vlhký sníh. Na vrcholcích bylo větrno a neviditelno. Postupně vlhký sníh na sjezdovkách začal vytvářet boulovité nepříjemné útvary, ale vše probíhalo v pořádku až do oběda, kdy došlo v našich řadách k pokusu o sebevražedný teroristický čin poté, co MUP, ač nemaskovaný kostkovaným šátkem, nechal v našem hloučku u stolu explodovat zakoupené „bombardýno“ ve svém batohu. Bombardýno, spadnuvší se stolu, udělalo v jeho batůžku hotovou paseku, ale ač kolem byla spousta lidí, k obětem na životech při explozi bohudík nedošlo.

Potom už v 15 hod. dolů, převlíct se, pochůzka městečkem, poslední nákupy (několik kilo různo -barevných i -tvarovaných těstovin). Dopíjení zásob vína, v 18:00 odjezd z Andala směr domů. V Plzni ve 2:30, a odjezd autem K2 na sever, jen HS vystoupil až v Praze. Někteří po rozednění ráno vyrazili s písní na rtech do práce.

Vše dopadlo dobře, protože jsme si po celou dobu neustále opakovali: „Hlavně, aby se nikomu z nás nic nestalo.“

    
   
     
Za text HS se bojím přidat slova navíc. Přikládám tedy jen foto z Jižního Tyrol - Dolomit (1.-7.3.), kde běžkařskou část Hahy v zahraničí reprezentovali Libuška, Hynek a snad se dá i říci, že třetinu tvořil Třetina.    

(stopa ve tři hodiny odpoledne)		    
     
   
     
   
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:
     

Na hlavní stránku HaHy