ODSOPŘESPRDOSO
Plzeňský dvoják

30.4.-3.5.2014

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Iva Korektura Hana	Foto Hynek, FILM Hynek, Ilona,Jasesta, Karel, Kalimero, Míša	Interaktivní mapa

Sestry moje milé, čarodějky vzácné, nestárnoucí a krásné!

Ještě přepudrovat nosy a zvýraznit pas vosí.

Vlasy načechrat, úsměv nahodit,

svůdně se zachechtat a starosti zahodit.

Taky klobouček ležérně nasadit, košťátko pohladit...

A velký sabat může začít.

Kdy ženy kouzelné po setmělé obloze rozhodnou se tančit...

0.Den 30.4.2014 středa

Letošní OdPrDoS, vlastně OdSoDoSo, vlastně OdSo(Přes Pr)DoSo (dle Míši) nebo úplně jednoduše Plzeňský dvoják nemohl mít atraktivnější předehru. 11 sličných HaHy čarodějek se slétlo na internát Dopravní střední školy v Plzni a po nezbytné úpravě vyráží do plzeňských hospod a pivnic. V doprovodu Vráti, který internátní přespání zajistil, a dalších kamarádů smrtelníků z HaHy spolku. Na jednom parketu si ženy kouzelné dokonce trochu zatrsají a dovolí domorodé fotografce, aby je zvěčnila pro plzeňské kapely.

Ten den posledního dubna Hynek stihne vyhlásit akci ve jménu Dvojic, tedy soutěž, kde hlavní roli hrají dvojičky, dvojice, dvojáky... Jak jinak, když se chystáme jezdit na kole kolem dvou vybraných plzeňských řek - Radbuzy a Úhlavy. V pozdním večeru a částečně v noci začínáme soutěžit - skládáme dvojice obrázků, fotografií a jejich jmen. Od Čuka a Geka, přes Martu a Thenu až třeba po Hanzelku a Zikmunda. Jako první a bez chyby odevzdává skládanku Miluška. Získává své cenné body a právo vozit na kole velký portrét tří revolucionářů - Engelse, Marxe a Lenina. To po celičký následující den prvomájový...

Noční rej (zarejděte si myší)

1.Den 1.5.2014 (čtvrtek)

Když dvě řeky, tak taky dvě lahve šampaňského. Bouchne je lídr Hynek a OdSoDoSo je tímto zahájeno. Naše kola, perfekt prvomájově vyzdobená, vyrážejí na čtyřdenní cyklomaratonek. Nejprve k soutoku Radbuzy se Mží pod plzeňským pivovarem, kde už hlídkuje pionýr zvaný dlouhý Jirka. Coby plzeňský rodák, náležitě červeně ošátkován, nás neomylně vyvede podél Radbuzy ze západočeské metropole. Provoláváme i prvomájová hesla a tak se v kraji plzeňském, osvobozeném v pětačtyřicátém Američany, se svými ozdobenými koly vyjímáme poněkud pikantně.

Cestou chlapci vybírají ten správně rozkvetlý strom s tou správně rozkvetlou větví. Aby líbačka s děvčaty HaHy byla co nejpůsobivější a splnila svůj účel. Olíbané dámy rozhodně tento rok neuschnou. Hynek a K1 jdou líbat i dvakrát - v zastoupení za nepřítomné hochy Pavla a potápěče Vlastíka.

Ohodnoťte líbací styl

V Dobřanech se krátce zdržíme na starém mostě ze 16. století a déle pak v místním pivovaru, kde čepují několik druhů piv. Ve Stodu plánujeme oběd, ale vůbec se nechytáme. Všechny hospody jsou buď zavřené nebo zrušené. Teprve až v Hradci nám ohřejí klobásy i načepují pivko, kofolu. Krásné město je Horšovský Týn. Správce zámku nás však nechce pustit ani na nádvoří. Prý čas prohlídek skončil a naše kola ohrožují celistvost omítky a vůbec - nemá nás cyklisty ani trochu rád. PPé pohotově zareaguje: "My vás taky nemáme rádi." Tak si radši koupíme dobrou zmrzlinu a projedeme přilehlý zámecký park o rozloze téměř 40 ha.

Počasí je příznivé, většinou polojasno, krátká přeprška nestojí za řeč. To barokní most přes Radbuzu v Bělé ano. Má 8 oblouků, 6 soch svatých a pochází z 18. století. Chvíli se u něj zdržíme. Karel laškuje, ať fotíme jeho, že na most taky patří, když má tu barokní postavu. Do cíle dnešní etapy natočíme cca 90 km. Nad vesnicí Smolov v penzionu Muflon zajistila Hana ubytování. Večeře jednotná, vyhládlí ji zbaštíme jedna dvě. Ani nestačíme posoudit, jak vynikající je kuchař, údajně oceněn Zlatým býkem, 1. cenou v mezinárodní soutěži v Madridu. Jinak spíš taková blešárnička se studenou vodou a prošlými brambůrkami. Hlavně však, že střecha nad hlavou a pro každého postel.

Jedna, tři i osm

2.Den 2.5.2014 (Pátek)

Probouzíme se do zimy a celkového nevlídna. Nad vrchy Českého lesa zataženo, asi tam prší. Předpověď vyhrožuje přívalovými dešti. Zastihl nás pouze jeden.

Krátce hned po ránu. Zdaleka nebyl přívalový. Než se nasoukáme do pláštěnek, pozvolna ustává.

I na dnešek nám Hynek zadává soutěžní úkol. Máme vyhledat dvojice názvů měst a vesnic – česky a německy. Vyhrává ten, kdo jich bude mít nejvíc. Mnozí si množství názvů z tabulek fotí. To ti bez foťáků jsou pak bez šance a soutěž pro tento den prakticky vzdávají. Obec Rybník je vyzdobena zajímavými transparenty. Jak za doby totalitní, vlastně nedávno minulé. Naše prvomájová kola s revolucionáři by sem dobře zapadla.

Konečně se blížíme k prameni Radbuzy. Je to na západním svahu Pivoňských hor nedaleko křižovatky Liščí domky (689 m n.m.). Dojel sem na kole i Pepík, bráška Hany, jinak Chod z Domažlic. Od Liščích domků musíme k prameni po neznačené cestě ještě cca 500 metrů. Jeden z cílů našeho letošního říčního putování splněn. Ještě zfotodokumentovat a jede se dál.

Usazování Karla na pramenu Radbuzy

V Klenčí pokračuje "soutěž ve znamení dvou". Který místní rodák má dvě křestní jména a který dvě stejná jména? Správně, je to Jindřich Šimon Baar a Jindřich Jindřich. Body jsou rozdány, můžeme pokračovat zase kolmo. Při průjezdu Chodovem zazní ohlušující rána. Jak z kulometu. Na vině je Karlův defekt. Ďoura v plášti, že prst provlečeš. Chod Pepík v Chodově stoprocentně zaboduje. Než bys řekl "švec", sežene fungl nový plášť. Jako muž na svém místě se dokáže objevit v ten nesprávnější okamžik a v pravý čas. Jo a taky má ty správně vybavené kamarády poblíž.

Český les

V pivě ani vlásek

Míříme na Českou Kubici a ve Všerubech poobědváme. Na pomezí Českého lesa a Šumavy celkem chutně. Z nádraží v Nýrsku se pak několik cyklistů nablíží vlakem do stanice Špičák. Ostatní dojedou kolmo po ose až do cílového ubytování. Dnes je to Goldhof. Šumavská chalupa v obci Špičák, kterou domluvil František. Je celá naše s několika pokojíky, prostornou kuchyní a jídelnou. Stačí, když si sami zatopíme v kamnech a hned je v chaloupce teplo a útulno.

Nádrž nad Nýrskem (fotosoutěž Míša/Hynek)

Kdo najde Špičák?

3.Den 3.5.2014 (Sobota)

Ráno

přijel Vlčánek. Ze svého auta vyndal kolo a že chce s námi najít taky nějaký ten pramen. Třeba Úhlavy. V mrholící mokré zimě při maximálně třech stupních nad nulou, kdy bys psa nevyhnal, to klobouk dolů. Úhlava pramení pěkně vysoko a tak je zprvu náznak zahřátí, když po silnici stoupáme po západním svahu hory Pancíř (1214 m n.m.).

K samotnému prameni v nadmořské výšce 1110 metrů musíme trochu sestoupit. Navzdory tomu, že Kalimero zde naměří 0 st.C, je zde docela tlačenice. To i jiná, docela početná skupina cyklistů touží dnes po stejném prameni. Nezbytné foto a pryč z hor někam níž, kde snad bude tepleji.

Míjíme dřevaře s koňmi, ti užasle za námi hledí: "Oni tam mají i ženský!" Ano, i ženy umí hrdinské kousky, přestože zmrzlé na rampouch.

Fakt s námi jely "ženský"

Pramen Úhlavy

Krutým, předlouhým sjezdem opouštíme Železnorudnou hornatinu. V jednu chvíli cítíme, že musíme zastavit, odhodit bicykl a trochu si zacupitat. Nebo se zahřát tancem? Jasně, tanec je to pravé, co rozproudí krev v ztuhlých údech! A "ptačí disko tanec" zejména. Ještě, že máme s sebou znalce této oblasti - Plzeňák Dlouhý Jirka je k nezaplacení. Neomylně nás vede přes Hojsovu Stráž a Zelenou Lhotu, kde cíleně odbočí k nádraží. Hned naproti v Rodinném Hotelu Zach se nám dostane úžasné péče. O naše žaludky, zkřehlá těla, možná i rezignující duše. Zatímco sušíme kdesedá cosedá, sympatický mladý číšník s rezavou kšticí a modrým pohledem nás obsluhuje. Ale jak! Profesionální úroveň, kde nechybí lidskost ani humor a kde "dámy mají přednost". No v objednávání chutných pokrmů přeci. Jelení gulášek, špekové knedlíky v hříbkové omáčce či tvarohové s borůvkovým přelivem. Svařák, grog, horký čaj, kafe, pivko, kofola. A navrch pro každého griotka. Toť milá pozornost podniku.

Pak už je jenom lépe a lépe. Profrčíme Nýrskem a Janovicemi nad Úhlavou, kolem zachovaného předhradí. V Klatovech na náměstí si dáme rozchod. Mnozí zahučí do blízké cukrárny. Vodní hrad ve Švihově pro pokročilý čas obdivujeme už jen zvenku, taktéž zámek v Červeném Poříčí a zámek Lužany, do současné podoby přestavěný mecenášem Josefem Hlávkou. Ještě mineme Příchovice a do cíle dnešního říčního putování, do městečka Přeštice přijíždíme pod barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Už z dálky nám jeho dominanta kyne.

V Přešticích pro nás zajistila Hana hotel Sport. Je zde sucho, teplo, čisto a teče horká voda. Večer se slezeme ve společenské místnosti v přízemí, abychom mimo jiné vyhodnotili

dnešní sobotní soutěž. Tu vyhlásil Hynek už po ránu. Do kelímku (nejlépe od jogurtu) jsme měli dávat dvojice. Dvojice čehokoliv, jak to kdo pojal, pochopil. Večer jsme pak ty dvojičky z kelímku vyklopili a na dlouhém stole vytvořili výstavku.
Zaujal Vlčánek s Miluškou - do nerez hrníčku nasoukali své tenké žluté větrovky, tedy dvojici úplně stejných bund, na zádech s nápisem KOLOLOĎ. Pozor, Karel z kelímku něco loví, ejhle, dva pěkné říční šutříky - jeden patří Radbuze a ten druhý je z Úhlavy. Fakt vtipné! Neméně pak šištičky dlouhého Jirky - dvě takové stejné kouličky a uprostřed nich naaranžovaná jedna tenká, dlouhá... Úplně každý hned ví, "vo co tady de" ;-) Nejvíce bodů a tedy zasloužené vítězství utrpěla Míša, která své dvojice z lesů, luhů, vod a strání zakomponovala do oku lahodícího obrazce. Noc se nakonec přehoupne do neděle, posledního a tudíž závěrečného dne Plzeňského dvojáku. Tak se naň dobře vyspěme.

4.Den 4.5.2014 (Neděle)

Po ránu za okny, zdá se, slunečno a mrazivo. Ve skutečnosti je venku tepleji a tak se mnozí převlékáme ve svršky vzdušnější a méně hřejivé. Loučí se s námi Vlčánek - vrací se na Šumavu k chalupě Goldhod, kde má zaparkované své auto.
V Dolní Lukavici objedeme zámek, škoda že poněkud chátrající. Za obcí v příkrém svahu hned za hřbitovem křesťanským najdeme lukavický židovský hřbitov. Dle některých pramenů založený koncem 15. století, s asi 200 dochovanými náhrobky. Hřbitov na nás dýchne svou tajemnou až magickou atmosférou. Jsme zamlklejší, někteří fotí.

Soutok Úhlavy s Úhlavou

V Předenicích přejíždíme Úhlavu po mostě a v následujících Čižicích se na návsi ozve Iva. Je to přeci její kraj a taky kraj jejích předků a tímto směrem do dvou a půl kilometrů stojí rodinná chata... Ve Štěnovicích na levém břehu Úhlavy omrkneme udržovaný barokní zámeček s hranolovou hodinovou věží. Pak prudce stoupáme dlážděnou uličkou, většina kolo vystrká. Jsme vysoko nad obcí, ale chceme ještě výš - lesní pěšinou přes kopec Valík (435 m n.m.) Tento vrch byl prošpikován dvou tubusovým tunelem, do provozu uvedeným v říjnu 2006. Vyřešil se tak dopravní obchvat města Plzně.
Poslední úsek k soutoku je úzký, hopsavě hrbolatý a mezi kopřivami. V Plzni Doudlevcích v nadmořské výšce 303metrů se Úhlava vlévá zprava do řeky Radbuzy.

Na soutoku Úhlavy a Radbuzy

Přímo u soutoku se pak odehraje poslední soutěžní souboj. Jde o celkové třetí místo mezi Mílou a Marci, které mají stejný počet bodů. Vyhraje ta, která rychleji namočí palec jedné nohy v Radbuze a palec druhé nohy v Úhlavě. Tak připravit, pozór, teď! Nakonec byla rychlejší Miluška a dosáhla tak na bronz. Definitivní vyhodnocení Plzeňského dvojáku vyhlásí Hynek ve stylově pěkné hospůdce U Matasů (od soutoku řek se tam svižně dostaneme zase jen díky Dlouhému Jirkovi). 1.místo je Míši a na 2. místě se usadila Hanka H. Potlesk pro tři vítězné ženy! Potlesk pro Hynka a Hanu! Plzeňský dvoják připravili opravdu výborně a přesně věděli s kým spolupracovat. Všichni nakonec bereme i tu zmrzlou sobotu - co tě nezabije, to tě posílí. A taky je na co vzpomínat :-)
No a teď se konečně můžeme pustit do jídla. Většina se těší na předem objednané pečené vepřové ocásky s hořčicí, křenem, čerstvým chlebem a pivečkem... Jsme v Plzni, proslulém městě piva a tak je z čeho vybírat... Mňam!

Karel fotí tečku za naším dvojitým výletem.

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to: