Lehké
mrholení, taková jemná deštíková masáž, která nás dostihla v druhé
půlce nedělní vycházky Kosteleckými bory, nemohla pokazit positivní naladění
26 výletníků. Radost mnohých, že se po čase zase vidíme, je značná.
Mikovci,
Stodoláci i nemálo z našeho spolku HaHy
se těší na dnešní pěší výlet. Ještě se na cestu posilnit (tedy Lucie, ten
tvůj medovník byl vynikající, mňam) a pod vedením náčelníka
Michala Třetiny
můžeme vyrazit...
Za
obcí Obrok po modré, pak souběžně se zelenou a už se kocháme dalekými
výhledy z pískovcovité plošiny. Zde od vrcholového, železito pískovcovitého
skaliska Čapu nám to počasí ještě umožňuje. Před tímto majestátným kyjem,
zvaným též Čapská palice, musíme udělat pár památečních fotoobrázků.
Působivý bude určitě ten s názvem "Japonec a jeho harém" ;-).
Pokračujeme po žluté pohodovou Husí cestou, převážně borovými lesy. Kolem
Martinských skal se dostaneme ke Krápníku, mohutnému skalnímu převisu
o délce 47 metrů. Asi jeden kilometr odtud se nachází další úchvatná skála,
též protkaná
nepočitatelně
drobnými i většími voštinami. Tisícový kámen se zove... Pod jeho převisem,
chráněni před deštěm, se kolem ohniště usadíme a kousneme do svačin. Chtělo
by to něco k opékání, tak příště nezapomenout vuřty.
Po zelené se vracíme Kosteleckými bory, jedinečnou přírodní rezervací s
borovými porosty na skalních hřbetech. Příroda zdejších lesů je ponechána
svému přirozenému vývoji, do nějž ruka člověčí má zakázáno zasahovat. Se
šustotem podzimního listí pod botami vpravo sestoupíme, mineme pár pěkných
roubených chalup, tak charakteristických pro Kokořínsko a za nedlouho se
smyčka uzavírá. Jsme tam, odkud nás o desáté dopolední Michal vyvedl - na
parkovišti za obcí Obrok. Jak rosničkáři předpovídali, pršení nabírá na
intenzitě. Což se však vůbec nepodepisuje na našem rozpoložení - nálada
stále skvělá. I když se musíme rozloučit... Tož těšme se na společná setkání
další, možná už do měsíce. |