Z Toskánska do Čech

Kolik jste ujeli km?

1348. Ale hodně toho bylo podél řek a na rovině. Alpy jsme přejeli přes Brenner, kterého jsme se zbytečně báli. Realita i s těžšími koly (cca 23kg) naštěstí vůbec nesplnila naše obavy.


 

Kudy jste jeli a jaké bylo značení?

Po přistání v Pise (Alitalia, přímý let, cena cca 1778,-) jsme si prohlédli severní část Toskánska (Voltera,  San Gimignano, Siena - zopakovali výlet z roku 2001). 10 let stará papírová mapa nás dovedla po silnicích do Florencie a Bologne.
Pak jsme využili stažené GPX trasy (gpsies.com) do Ostiglie kde začíná cyklotrasa Via Claudia Augusta. Její značení bylo "nic moc" a tak jsme do Verony dojeli dle autoznaček.

	Ostiglie: na začátku asfalt
do přírodní rezervace VIA byla přeškrtnuta, ale bez objížďky	Pak po rozsekaném křoví... na konci byl obrovský křovinořez

Jak jste jedli a pili?

Ráno většinou musli s jogurtem, který jsme den před tím koupili. Pak jedno studené jídlo, tedy chleba s něčím + zelenina a jedno teplé jídlo v Pizerii nebo jiné restauraci. Nejčastěji to byla teplá večeře jako odměna za denní trasu to bylo večer v kempu nebo blízko něj.
Cestou jsme pili ionťák, jednou také vinný střik, na jídelních nebo přestávkách z horka to bylo pivo jehož kvalita se zvyšovala tak, jak jsme se blížili k severu.

Kde jste spali, kolik to stálo?

Většinou v kempech, dvakrát nadivoko - u cyklostezky a pak kousek dál u lesa. Kempy stály od 5 do 8€ za osobu a totéž za stan. Ačkoli ceník byl vyvěšen, až u placení se ukázalo (různé poplatky), kolik budeme skutečně platit. Úroveň kempů byla pro nás dost dobrá, v Klaustenu špičková. Za teplou vodu jsme nikde neplatili, s výjimkou Verony byly toalety neturecké. Kemp ve Veroně byl ale nejspecifičtější. Byl ve zřícenině hradu přímo nad městem. Byl tu velký prostor s kuchyňkou s plynem, internet zdarma, kempař typ náš Jindra (vzhledem i chováním)  a ten výhled...

Jak jste dobíjeli baterky?

Ano na GPS a MP3 přehrávač jsme měli AA a AAA akumulátory. Nejdříve jsem využil volnou zásuvku za pračkou (v noci přeci nikdo prát nebude), ve Volteře nám je zdarma dobili na recepci, v Klaustenu na mne vytáhli prasátko-pokladničku. Nejzajímavější bylo dobíjení ve Florencii. Byla zde stěna s očíslovanými "trezory", které se za 1€ otevřely (číslem se volil trezor). Dovnitř jsem vložil nabíječku, zavřel a zadal 6-místné číslo-heslo, kterým jsem druhý den otevřel.

Potkali jste kouzelné bytosti?

Skoro každý den. Nejčastěji se objevovali, když nás viděli, jak dumáme nad mapou. Hovořili anglicky, německy, italsky (+ rukama) a dokonce i rusky. Nejkouzelnější byla kouzelná babička, která se zjevila v noci ve 22:30 v kempu v Halle v době našeho příjezdu. Ukázala kde, spát, kde se umýt, kam dát kola, politovala, jak jsme mokří a popřála nám dobrou noc. Věřím, že kdybychom přijeli o půlnoci, vykouzlila by i grog. (Mysleli jsme, že je to majitelka kempu, ale ráno se ukázalo, že to byla spolunocležnice.)
Také nám pomáhal kouzelný dědeček Kalimero, který posílal kempy s GPS souřadnicemi. Takže se jelo jako v pohádce.

Co vás překvapilo?

Co vás nejvíce bolelo?

Zadek, zvláště když jsme jeli nudnou rovinou.

A veselá příhoda?

Nevím jestli veselá nebo smutná. Jednou na mne Hana křičela TEĎ JEĎ ROVNĚ! Za dva dny TADY ZAHNI DOPRAVA !! Já jsem v obou případech zahnul DOLEVA a oba jsme se dost divili.
 

Deník naší jízdy:

0.den - pátek 1.6.

Balíme a vážíme. Dost toho strkáme do cyklokrabic. Hanino kolo je lehčí. Ukázalo se, že jsem zapomněl na přední kolo.

1.den - sobota 2.6. 7 km Pisa

V Ruzyni jsme 6 hodin před odjezdem, Hana jede koupit do Kiwi ještě mapy. Při odbavení to vypadá, že za kola (jediné zavazadlo) budeme plati 40€, nakonec neplatíme nic, jen musíme trochu vypustit duše. V letadle není ani jedna letuška :-( jen letušáci. Na letišti v Pise 1hodinu a 55 minut sehráváme představení, montujeme kola. Po té,  co jsme dvakrát viděli nakloněnou věž v noci ji dnes vidíme ve dne. Po nákupu potravin spíme v kempu  TorrePendete, standard (evropský).

2.den - neděle 3.6. Volterra 108 km, 611 m stoupání

Cestu zahajujeme zablouděním. Jestli to takhle bude pokračovat, tak domu nedojedeme, říkám si v duchu. Po otočení na správný směr jsme odměněni z ničeho-nic se objevivší cyklostezkou Puccini. Obědváme v Lucce, městě které je CELÉ obehnáno hradbami, po nichž vede cyklostezka.
Následuje 100 km po rovině (zastávka na 1 pivo). Tečkou je 8 km prudkého stoupání do Volterry. Večeřím s domorodci v pizzerii, spíme v kempu Le Balze (mačkací sprchy, kousínek od města, nad kempem rozhled na Toskánsko, 7€ člověk i stan, celkem tedy 21€).

3.den - pondělí 4.6. Siena, 78 km, 1000m (?)

Ráno prohlížíme kamennou Volterru, především římské divadlo. Ve sjezdu často brzdím, abych mohl nasát ty správné pohledy na toskánskou krajinu. Městečko San Gimignano nás opět nadchlo, jeho rodové věže jsou dominantami, kazí to jen moc nás, turistů a 15 minut deště. Cestou do Sieny ještě navštěvujeme hradbami obehnané, jen s kamennými domy uvnitř, město Monteriggioni. Dojezd do Sieny je zahuštěný auty, nalézáme kemp Siena Colleverde (větší, dobrý, celkem 25€), kde si dáváme v kempové pizzerii opět pizzu (6-8€). Velké pivo 4€, malé 3€. Hana po prodejní době (nemáme to nikde říkat) v obchodě kempu koupila za málo peněz skvělé Chiantii.

4.den - úterý 5.6. Florencie, 80 km, 940m

Dopoledne nasáváme krásu Sieny s náměstím ve tvaru mušle, kde se pořádají středověké závody na neosedlaných koních. Bílá katedrála vypadá jako dort, zdálky má i z hnědých domků správný korpus. V úzkých uličkách se špatně hledají cache.
Přejíždíme typickou toskánskou krajinou do Florencie. Je tu stále více kohoutů, symbolů vína chianti. Dojezd do města je dramatičtější (tlačíme v protisměru v úzké jednosměrce, pak kousek po dálnici). I hledání kempu "kousek od řeky"(tak to vypadalo na mapě) je delší, ale úspěšné, Michelangelo nacházíme. Je kousek od středu města, rušnější počtem lidí i diskotékou. Spali jsme ale dobře.

5.den - středa 6.6. jen po Florencii 23 km

Jezdili a chodili a lovili (cache) jsme jen po Florencii. Stojí to za to. Spousta vjemů nás ale tak uondalo, že jsme si koupili lahváče, sedli si na jedno z náměstí a odpočívali. Po té, co jsme nabrali sil jsme si dali večeři ve městě špagety carbonare - 7,5€, capuccino 2,5€.

6.den - čtvrtek 7.6. Bologna 132 km, 839m (max 770 mnm)

Dvě hodiny stressu a ujetých jen 18km. Nejsme hrdí italští cyklisté, pro které jsou značky dobré tak na opření kola a kteří se aut nebojí. Natož mopediské, kteří jezdí stejně, ale rychleji. A po dálnici se nám už také nechtělo jet. Po dvou hodinách se nám chce také již čůrat a to stále silněji. Zdařilo se, vyjeli jsme a našli pumpu s WC. Ufff. Trochu strachu nám nahnali i předjíždějící silničáři s uznale vztyčeným palcem na začátku stoupání do Montepiano. Ale výjezd byl normální.
Ve sjezdu si dáváme pivo (pilsner / weizen) a radostně dojíždíme k vytipovanému kempu v Sasso Marconi. Stavujeme se ještě v informačním středisku a tam se dozvídáme, že je kemp zavřen. Ochotná slečna nám zjišťuje kemp v Bologni včetně adresy. Dostáváme i mapu středu města a směr, kam máme jet.
Bologna také vypadá zajímavě, čas ale tlačí. A všichni dotázaní o kempu nic nevědí. Až pátý dotázaný, hospodský nás správně směřuje do Hotelcampingu Bologna (velký, s bungalovy, ale málo lidí, velké sprchy a toalety). V kempu si dáváme boloňšké špagety.

7.den - pátek 8.6. 157 km, 200 m přes Pádskou nížinu do Verony

Díky stažené trase GPS byl výjezd z Bologne i následná cesta jednoduchá. Jeli jsme Pádskou nížinou přes oblasti, kde bylo zemětřesení. Zpočátku se to poznalo dle toho, že před domy byly postaveny stany, pak v ulicích měst byly části, kam se nesmělo asi kvůli možným pádům komínů. Pak byly vidět stojící nové domy a vedle nich pobořené staré. Ve městě Cento to bylo nejhorší, na stadionu bylo stanové městečko pro postižené. Nefotil jsem.
Ve Veroně jsme věděli, že kemp je, jenom ne, kde je. To jsme se brzo dozvěděli. Stačilo si stoupnout na náměstí k orientačnímu plánu s naloženými koly a už tu byl manželský pár a radil: "Kemp je v hradě". Později se ukázalo, že se jedná o Rusy, kteří dlouho žijí v Německu a také jezdí na kole. A kemp Castel San Pietro skutečně v hradu je (super výhled, dobrá kuchyňka a terasa, trochu stísněný, ale zase přímo v centru města).

8.den - sobota 9.6. 123 km Trento

Dopoledne procházíme Veronu, na toto krásné město by to chtěl celý den. Jedeme Adižskou cyklotrasou, po které jde i Via Augusta, ale nacházíme nové cyklostezky postavené především dle kanálů rozvádějících vodu z Adige. Využíváme jich, musíme se ale dívat za sebe, abychom nevadili silničářům, kteří na svých nablýskaných strojích mají sobotní vyjížďku. Zastávek bychom asi měli více, ale ovoce kolem ještě není dozrálé.
Tři zdroje informací (mapa, cykloznačení a GPS trasa) vedou k tomu, že v Trentu dochází mezi účastníky zájezdu ke komunikačnímu kolapsu (přeložím: pohádali jsme se) a kemp hledáme dost v noci. Na místo jsme dorazili, ale je to jen parkoviště přívěsů. Spíme tedy u cyklostezky za městem, v noci přichází déšť.

9.den - neděle 10.6. 93 km, 294 m Bolzáno

V šedivé obloze jsou i modré díry. Začíná mžít, ale málo. Podél řeky to frčí pěkně a tak má člověk čas myslet na blbosti, třeba na vlastní zadek a ten jej začne bolet. To v Bolzáno je to zajímavější, to člověk na své pozadí hned zapomene. Město cyklistů, plné cyklostezek (cyklistů je snad více než chodců) jsme po žluté cyklo projeli natošup. Díky Kalimerově navigaci (vjezd do kempu minul jen o 30m) spíme v nejlépe vybaveném kempu v Klaustenu (sociálky s odsavačem par a hudbou, na každém stanovišti voda, uklizeno úplně všude, výhled na hrad..). Snad si v té kempové hogofogo restauraci nikdo nevšiml, že mám rozepnutý poklopec (zip rupnul a kalhoty jen jedny).

10.den - pondělí 11.6. 119km,1073m Innsbruck

Když vjíždíme do Vipitena je obloha na mnoha místech modrá. Když vycházíme z vietnamského bistra, zcela regulérně leje. Čekáme. Čekáme. Čekáme. Už nás to čekání nebaví a rozhodujeme se, že prší méně. A skutečně se stoupající nadmořskou výškou je vody z nebes méně. A už jsme u tunelových koz, to už je kousek od vrcholku na Brenneru. U vjezdu do bývalého železničního tunelu je v domku samotář s relativně velkým stádem koz (video WMV).
Sedlo je ale dál, než se nám zdálo při jízdě opačným směrem. Navlékáme na sebe skoro vše a spouštíme se. Počasí se lepší, dokonce i fotím. Počasí se horší. Leje. Kapky padají na GPS a s malým displejem se ve velkém městě hůře orientuje. Jsme venku a v Halle, již za tmy se ptáme paní na ubytování, do kempu  se nám nechce. O ničem neví. Tak to zkusíme v hotelu. "Tady a v okolí 2km NENAJDETE ubytování" V kempu snad ano. Našli jsme jej, Schvimmbad. Stavíme stan v umývárně a přenášíme jej. Večeříme ve WASSHROOMU, koupelně 100x220 cm. (Nekecám - viz video WMV). Hana se jde vedle koupat, ale dochází teplá. Nemeju se. Spíme odděleně, já ve stanu a Hana pod umývadlem.

11.den - úterý 12.6. 40 km, 120m Strass im Zilertall (hotel)

Po ranní přepršce vyjíždíme, teď už po Innradweg . Je šedivo, ale jde to. Na oběd zatáčíme do Jebachu, přístřeší s kávou nacházíme v obchoďáku. Je tu s námi i další dvojice cyklistů. Po hodině to nevydrží, nandávají na sebe igelity (včetně rukavic od benzínky) a jedou. My čekáme dvě hodiny a odjíždíme také. Jet vydržme 6 km. Pak rozhoduji, že dnes dále ne a v informačním středisku dostáváme tip na nocleh v hotelu Pfandler. Po sdělení ceny nám jen vysoká vlhkost našeho oblečení zabránila odejít.
Hotelový pokoj s povlečením ustlaným do srdíčka se během pár minut mění v prádelnu a sušárnu.

12.den - středa 13.6. 135 km 500m Wasserburg

"Jenom bude mžít" tvrdí SMS od Kalimera a jest tomu tak. Inn již opouští Alpy a občas to již je "nuda na Innu". Ve 14:00 je už tak pěkně, že i já sundavám ponožky. Značení cesty nemá chybu, pěkně to jede až do Wasserburgu, který je obtočen řekou stejně jako Loket Ohří (Loket je hezčí). Pak cyklotrasa opouští řeku a dělá dobře. Cesta se houpe po loukách, lesích a vesničkách. Slunce svítí, i když má připraveno tmavé dešťové hledí na stažení. Na Alte Poste v Garsu si dáváme domácí "špecle" s kupou salátu a řádným, vlastně už bavorským pivem. Spíme u lesa za Mailhamem (stan jsme postavili rychle, začlo pršet).

13.den - čtvrtek 14.6. 120 km, 345m Obenberg am Inn

Ráno je konečně . Innradweg se vrací ke své matce a pokorně ji bez horských pubertálních odboček následuje. Řeka Inn po deštích zmohutněla, někde zakazují vjezd , ale projet jde. Kupuji nové pedály (kuličky se už nechtěly v ložisku kulit), Hana hned využívá cykloobchodu v Altötingu a nakupuje nové cyklotretry. Projíždíme rodištěm současného papeže - Marktl a ačkoli nám domorodkyně tvrdí, že tady žádný kemp není, nacházíme jej - Panorama Camping (standard, pro stanaře pěkné místo se stoly, není restaurace, cena 13€ za vše). Večeříme ve městě Obenberg am Inn. Ten knedlík s liškovou omáčkou byl na billboardu restaurace mnohem větší než na mém talíři. Hanina kotleta byl naopak flákem masa.

14.den - pátek 15.6. 131 km 1047m Pasov, Alžbětín (Železná Ruda)

Innradweg jede rákosím, odskakuje od řeky do lesů a vrací se k toku u mostů. Přeskakuje z Rakouska do Německa. Tak to jde až těsně k Passau. Ve městě jsme značení ztratili, ale soutok většího Innu s menším Dunajem nejde nenajít, i když vyšší stav vody nás nutí trochu se od řeky odklonit. Po obědě (kebab) jedeme společně s auty z města (nedoporučujeme). Mám krizi, glykemie stoupla moc, ale nakonec se vše po cca hodinovém spánku u zdi spermarketu v Grafenau urovnává a kousek stoupáme a pak svištíme do Zwieselu. Vidina cíle u Železné Rudy a pořádné večeře v rodné zemi nám přidává na výkonu. U Larvů (příjemná hospůdka, rozumné ceny) má kuchař volno. Máme vuřty s cibulí.

Na hlavní stránku HaHy