Poslední běžky
17.3. a 23.-25.3.
|
|
Poslední běžky17.3. a 23.-25.3. |
|
| Autor textu | Foto / video | Ostatní |
 Iva (Hynek)Korektura a doplňky Hana |
 Václav
DoubekMíša1 a Míša2 Hynek |
 Interaktivní
mapa |
| Poslední běžky HaHy byly dvojí. Ty první
popíše slovy psavka Iva, ty druhé panoramaty fotovka Hynek. Iva: |
|
| Jarda Jelínek prostřednictvím náčelníka Mika
vyhlásil letos poslední běžky. Tradičně do našich nevyšších hor.
devítičlenná sestava, v malé obměně též tradiční, přijela do Krkonoš třemi
auty. Pro přeplněné parkoviště v Horních Mísečkách jsme nuceni zaparkovat v
těch Dolních. To nám však neubere na velmi dobré náladě - ačkoliv půlka
března, teploty jarní, nebe modré a slunko, to se směje od ucha k
uchu. Úzkou silničkou strmě do kopce, pak po žluté turistické lesem a už jsme i my v Horních Mísečkách. Cesta zpestřena "jelínkovským vzpomínáním". A tak víme, kde osmiletý Jaroušek trávil své lyžařské začátky a v které chalupě si coby už čtrnáctiiletý užíval dospívání... U Jilemnické boudy (1040 m n.m.) klapne předem domluvené setkání - až z Benecka sem doběžkovali Lucka s Petrem. Konečně i my nazujeme běžky a začínáme stoupat Masarykovou silnicí. Je tu docela husto, ideálně krásné počasí přilákalo větší množství běžkařů i turistů pěšáků. Navzájem si však nepřekážíme, naopak. Dojde i na nová sympatická seznamování...  Máza v podobě lepivého klistru dnes jednoznačně taky sedne. Prostě horský výlet jak vystřižený ze žurnálu! Před Vrbatovou boudou (1400 m) i uvnitř je též živo, dokonce možno spatřit ženicha s nevěstou. Jak vidno, i odtud možno zahájit společnou pouť životem... Sjezd sněhově jiskřivou Pančavskou loukou k Labské boudě (1340 m) si náležitě vychutnáme. Taktéž sluníčka na terase Labské, polívku fazolačku a orosená pivka. Těmi můžeme uvítat další dva spřátelené běžkaře Míšu s Františkem, kteří vyráželi ráno z Vrchlabí. I druhé setkání se tedy podařilo a díky mobilům jsme se neminuli. Od Jardy se nám dostane zajímavého výkladu o historii Labské boudy, jež sahá až do roku 1830... Ani se nám nechce opustit vyhřáté závětří, ale čas pomalu zraje k návratu. Bereme to tentokrát přes rozcestí na Labské louce (1371 m), kolem mohyly Hanče a Vrbaty (1406 m). Výhledy jsou odtud fantastické, vrcholové dominanty s nadmořskou výškou přes 1300, 1400 i 1500 metrů kralují obzoru: Tvarožník, Sokolník, Violík, Vysoké Kolo, Mužské kameny, Dívčí kameny, Malý Šišák, Stříbrný hřbet, Stříbrné návrší, Kozí hřbety, hora Luční i Studniční a konečně úplně vzadu Sněžka (1602 m). Smyčka se uzavírá, od Vrbatovy boudy se ponoříme do dlouhého sjezdu po Masarykově silnici až až k boudě Jilemnické. Zde strávíme příjemnou chvíli nad chutnou večeří, při níž si sdělujeme zážitky s naší dvoučlennou pěší sekci, bilancujeme a vůbec velmi dobře se bavíme. Už se smráká, když v obloučcích na běžkách sjíždíme opuštěnou sjezdovku. A je úplná tma, když dojdeme k zaparkovaným autům. Spokojeni po těle i duši těšíme se na další podobné aktivity |
Následující víkend Hynek popisuje
širokými fotkami:              |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.|
|