Zabijačka

18.-20.11.2011

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Iva Korektura a doplňky Hana	Hynek Fotogalerie Kalimero Fotogalerie

František, Král z Hoštic pro nás zorganizoval prima akcičku: Pozval nás na zabijačku k sobě do vísky, kde bydlí. Drtivá většina z nás se sjela už o pátečním večeru (ze Sudet 6 kousků ve dvou autech). Rázem nás bylo asi 16 a chalupa plná. Sešlo se i několik výborných moučníků, zákusků a koláčků. Jako první zmizela (sežrána byla) Šestákova buchta - tentokrát maková se švestkami. Japonec Jašesta alias H6 byl za toto gurmánské dílko náležitě veleben. Aby páteční večer, předcházející vepřové sobotě, byl opravdu bezmasý, upekli jsme si v troubě Františkovy "eko brambory", smíchali s česnekem a solí či posypali strouhanou nivou či splácali na brambory obé.
Přípravné práce k zítřku nezahálely - třeba takové loupání česneku ve velkém se hned tak nezažije. Ještě před půlnocí dorazil tenorista Honza Sucháč a pak taky nečekaně očekávaný Vlčánek. Mohutně se zapíjelo druhé vnouče Zlatky, hošík Filípek - ten kluk musí být zdráv, i kdyby nechtěl. Bylo tedy hodně veselo a pak ještě veseleji, když víc jak polovina z nás se odebrala do nedaleké hospody zatančit si v rytmech místní diskotéky...

Ranní vstávání po rušném večeru a noci někteří nezvládají. A někteří nezvládají plánovaně a úmyslně, neb nechtějí být přítomni "prasovraždě". Tak nazval totiž akci sám František a my to přijali. Což jsme nakonec všichni vyhodnotili jako chybu a příště, až nás František zase pozve, budeme se bavit jen a jen o "zabijačce". Bude to rozhodně šetrnější k praseti a k nám ostatně taky. Prase totiž vzdorovalo a chvíli trvalo, než bylo definitivně piclé.

Ranním autobusem od Prahy přijíždí Hanka Horká. Kde má Lenku?!? Jó, Lenka zaspala... (a to nebyla na noční hoštické diskošce). Dovrbí se prý busem příštím. Za nedlouho jsme na placu opravdu všici - pokud jsme se dobře spočítali, je nás rovná dvacka. Dle pokynů pana řezníka pomáháme, seč nám síly stačí. Hana Vorlice míchá v pekáči zachycenou krev. Je to makačka, tak ji po chvíli střídá Jana Hubka. Posléze se krev zasolí, čímž se přestane srážet. Vykrvené prase položíme do necek, kde řezník prase napaří. To aby snadnější bylo následné odstranění štětin. Děláme to opalováním. Po pečlivém omytí prasátko zavěsíme na triangl. Řezník z otevřené břišní dutiny vyjme vnitřnosti a z hrudní dutiny zase osrdí s játry a jazykem.

Taky odebere maso k vaření neboli ovaru. Hoši přikládají do kamen, děvčata prolévají slzy nad krájenou cibulí, Harmiva s gustem odblaňuje mozek. A na rozžhavené plotně pěje škvařící se sádlo svou píseň poslední... I když to Hynek, hlavní fotograf HaHy nečekal, na řadu přichází i pilka. Vepř domácí má totiž pořádně pevné kosti. Pak propadneme kolektivnímu špejlování. Napřed zašpejlovat střívka na jedné straně.

Po naplnění jitrnicovou a jelítkovou nádivkou se špejluje strana druhá. S hotovými jitrnicemi a jelity hurá do kotle. Konečně dojde k první ochutnávce - ovarové masíčko s hořčicí a křenem, měkounký, křupavý chlebíček. Pokud nejsi vegetarián, mňamka náramná! Nezapomene se ani na pravý zabíjačkový gulášek, ani na zabijačkovou polívku tzv. prdelačku a už vůbec ne na tlačenku.

Nevšedním zážitkem je také pozorovat našeho řezníka, kterak porcuje maso. Rozporcované kousky pak označíme očíslovanými cedulkami a z pomyslného klobouku si pak taháme lístečky s jednotlivými čísly. Prostě taková malá tombola. Masová tombola. Spravedlivě si rozdělíme jitrnice, jelítka, tlačenku...

Při večerním posezení hodnotíme, besedujeme, bavíme se, dost se i nasmějeme. Mnozí lehce znaveni, ale všichni velmi spokojeni.

P.S.
Po lukulských hodech trocha lukulské kultury z pera našeho nového básníka Pavla z Frýdlantu:

V kuchyni se řízek smažil, kuchař okolo něj tančil v něžném rytmu valčíku. Rozpaloval pánvičku.
Najednou omastek prsknul, kuchař o zem sebou mrsknul.
A tím, že se dostal níž, spatřil dole šedou myš.
Pískala si na hoboj "Na krásném modrém Dunaji", dupala si nožičkou a škubala kůžičkou.
Kuchař šáhnul po lopatě, usmál se nakysle svatě a než se myš nadála, v omastku kraulovala.
Že pevný charakter měla, na hoboj pořád hrála. Už byla prosmažená, ale neporažená.
Už se na talíři nese, pod vrchním se země třese.
Strávník si jí poslechnul a vidličku zabodnul. Snes ji k ústům labužnicky, zakousnul se nostalgicky, polknul nahlas jako ras a uslyšel zevnitř hlas:
Ty balvane nekulturní, ještě si nakonec krkni, moji píseň nezničíš. Jenom počkej, uvidíš!
V žaludku se cosi hnulo, jedlíka to vylekalo. Střeva místo trávení, dala se do zpívání. Začly zpívat kosti, cévy, cosi počnout chlapík neví.
Tu ke svému zděšení pustil se do tančení. Roztančil celičký lokál, zmateně odtamtud spěchal.
Kudy běžel, tudy hrál, nikdo mu neodolal. Když dotančili k řece, do vody skákali křepce.
Myši zas šťastně žily, že se lidí zbavily a město vyčistily. Docela šťastny byly, že se lidí zbavily...

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy