Elba4.5.1814 - 26.2.1815 - Napoleon4.9.2011 - 9.9.2011 - HaHy |
Autor textu | Foto / video | Ostatní |
Pavel (prvotina na HaHy) Korektura a doplňky Hynek Hana |
Hynek
menší a
větší Karel Rajče, Pavel |
Interaktivní
mapa |
Vlny Tyrhénského moře se rozestoupily a na břeh vstupuje bohyně zrozena z vln a mořské pěny, objevuje se Venuše. Takovému vylodění určitě nebránila žádná z pevností. Ze slavnostní tiáry, krášlící marnivou Venuši, postupně vypadne šest drahokamů. Stanou se z nich ostrovy Giglio, Capraia, Gorgona, Pianosa, Giannutri a Montecristo. Dopadne sedmý drahokam a vznikne ostrov Elba.
Všechno začalo vloni, když jsme se vraceli z Perigordu. Jiří O. rozdával
materiály na tento rok. Po krátké poradě jsme se hned přihlásili na Elbu.
Další dodatečně. Zájezdy s OK Tour začínám již tradičně večer před odjezdem
u Evy v Jablonci. Cestou přibaluju Rudy. Na technickotaktickou přípravu
přichází i další účastník Mirka T. Rozloučit se s námi přichází Jana se
Zdeňkem. Vítám ho tak razantně, že rozlévám na koberec červené víno.
Asistentka dokazuje, že to umí taky. Zdeněk na netu nachází rady, jak na to.
Mimo jiné je dobrá sůl nebo polít ještě bílým vínem. Eva je ale šikovná,
zvládá to a můžeme jít spát. |
Bylo jen dobře, že jsme nešli pozdě spát, protože nás čekala královská horská etapa kolem západního výběžku pod nejvyšší horou Monte Capanne (1018 m). Naše skupina vyrazila po osmé hodině tentokrát bez Karla. Měl sanitární den. Směřovali jsme na západ hned zkraje prudkým stoupáním a vzápětí sjezdem do Mariny di Campo (4400 obyv.). Zvolili jsme mírnější variantu na sever přes městečko Procchio (čti prochčijo) podél pobřeží do Marciany Mariny (přímořská promenáda je vroubená tamaryšky, je zde saracéská věž ). Nyní nás čeká největší stoupání kolem horské obce Poggio do nejstarší obce na Elbě do Marciany. Před ní nabíráme vodu u pramene Fonte Napoleone. Na náměstí v Marcianě jsou krásné magnolie a pod nimi pijeme kávu (někteří při tom natáčí reklamu). Z Marciany objíždíme celý západ ostrova s výhledy na okolní ostrovy včetně 35 km vzdálené Korsiky. Divoké pobřeží porostlé středomořskou vegetací nás vede k jižním plážím u Pomonte a Fetovaie. Nacházíme si svoje soukromí pod srázem na velkých kamenech. Na jednom placáku sjíždíme do moře jak na tobogánu. Jednu chvíli plavu jen já a pět žen kolem mě. Dovolená snů....Před tím se odehrávalo malé drama. Efka zjistila, že nemá mobil. Obvolala další skupiny. Naštěstí M+M jeli s odstupem za námi. Mirek stále Evin mobil prozváněl. Posléze mu zavolal nějaký Ital. Mobil našel v příkopě a viděl hovor, tak zavolal. M+M požádali jiného Itala vedle nich, aby se o dalším domluvili a posléze jim mobil přivezli. Doufám, že stíháte. Všechno někdy končí i nádherná koupačka a my jedeme dál. Jsme opět Marině di Campo, kde děláme drobný nákup a čeká nás poslední převýšení kolem 300 metrů. Klobouk dolů před cyklisty z kralupských rovin...A opět moře, sprchy, večeře, hlásání a posezení v kulturní místnosti. Přispívám několika místními fíky nalezenými Mirkou. Kilometrů 66. |
Ráno nezačínáme nijak skvěle. Karel má měkký zadek a teprve na druhý pokus je přebalení úspěšné. Ale už po několika kilometrech má trn pro změnu v předním. Je hodně velký provoz, tak je nálada trochu nervózní. Jedeme s Hahahy na severovýchodní pobřeží. Takže zase do Porto Azzurra. Stoupáme do Ria nell Elba. Před Riem je pramen, ten nám vylepšuje náladu. V Riu stavíme na prohlídku a kávu. Každý dům je zde pevností - ochrana před piráty. Je zde zachovalá veřejná prádelna. Příjemnou silnicí pokračujeme do městečka Cavo. Hledáme pláž pro sebe. Na první mě žahla medusa do nohy. Na druhé, oblázkové, jsme si sice hezky zaplavali, ale i tentokrát mě žahla do ruky.Po vykoupání jsme se skupinou M+M ( Hahahy se ztratili za cahe už dříve) zašli na pivo a pizzu. To jsme si užili, protože jsme byli v pizzerií u dvou bratří, kteří znali trochu Prahu. Takže vždy, když nám něco donesli, radostně volali nashledanou. Pak jsme se s nimi ještě fotili. M+M se dále zase odpojili. Před námi bylo nyní na zpáteční cestě velké stoupání, tak jsme se taky rozdělili. Karel s Mirkou a Janou volili příjemnější cestu. Stoupání bylo k pevnosti ze 13. stol. Volterraio. Zlatka nás drtivým tempem hnala za sebou... Výhled shora ale stál za to (foto v záhlaví článku). Měli jsme Elbu jak na dlani. Sjezd už tak hvězdný nebyl. Ve skalnatém koridoru, příliš příkrý, s ostrými zatáčky a k tomu auta... A nyní už jen rutinní dojezd do kempu s nákupem vína. Závěr dne už znáte. Kilometrů 70. |
Dnes nás čeká poslední etapa. Zase vyjíždíme se skupinou Hahahy bez Jany a Mirky (dali přednost moři) ve směru Porto Azzurro, po 7 km odbočujeme vlevo, mineme odbočku k Volteraiu a před Portoferraiem odbočujeme doleva ve směru na Procchio a záhy znovu doleva a jsme v klínu hor u Napoleonovy letní rezidence - Villa San Martino. Napoleon zde pobýval od května 1814 do února 1815. Zasloužil se o hospodářský rozkvět Elby. V rezidenci je nyní muzeum. Pod ní obchůdky s keramikou, pohlednicemi...i kniha o Elbě v češtině. Jedeme dále. Před Portoferraiem odbočujeme vlevo a sjíždíme podél skalnatého severního pobřeží na pláž Padulella. Máme zde krásný výhled na celý masív Monte Capanne i s osadami, které jsme navštívili. Následuje opět skvělá koupel. Ženské osazenstvo je v takovém rozmaru, že si nechává donést kávu od Hynka až na pláž a Hynek s údivem konstatuje, že káva odnesená je o euro levnější.Čas se krátí, tak se vracíme do Portoferraia. Centrum splývá s přístavem, takže kdo vystoupí z trajektu je v centru. Za ním je staré město a nad ním pevnosti Forte Falcome a Stella a Napoleonova rezidence Villa dei Mulini. Hahahy se odpojují do starého města, my jedeme do kempu. Na domácí pláži "budíme" Janu s Mirkou a mořem a sluníčkem se dobíjíme, co to dá, aby nám to vydrželo co nejdéle. Poslední noc jsme si dopřáli změnu. V deset večer po poslední konzumaci, co dům dal, jsme se někteří vypravili nocležit na naší pláži. Já, Hynek, Mirka, Eva, Rudy, Jana se svým K1. Někdo z nás si dal půlnoční koupel. Např. já. Někteří nezodpovědní jedinci se přiopili. Na Hynkových fotkách to asi poznáte. Tak utěšeně trávíme poslední noc. Kilometrů 50. Kdo je romanticky založen, tak si poslední ráno na Elbě užil. Slunce se vynořuje zpoza skal a vy plavete směr Montecristo. Pláž je prázdná mimo nás samozřejmě. Ale my vyspáváme. První v moři je Zlatka, následuje Hanka V., a pak další.... Idylka skončila. Nejhorší nakonec. Sbalit a odnést do autobusu 200 metrů. Vorlíci ještě jeli na výlet na kole. Fakt dokážou využít každou minutu. Podruhý dávám klobouk dolů. Nicméně čas se naplnil. je poledne a vyjíždíme domů. V přístavu Portoferaio si při čekání na trajekt dáváme každý jinou zmrzlinu a pak ochutnáváme vzájemně. Chudák žaludek. 10 druhů zmrzlin. Dál za pozornost stojí, že jsme po cestě ze zbytků ještě trochu zaháněli červa a z dálnice zahlédli jednu šikmou věž. Jestli jsem byl někde nepřesný, tak to bude asi tím, že jsem si nedělal žádné poznámky. Asi jsem zrovna chyběl ve škole, když se to učilo. Ale doufám, že mi nikdo nebude kazit příběh pravdou. Děkuji za pozornost. Pavel |
Poslední výlet Ha+Hy byl okořeněn výhledem na zátoku, objevením mlýna a krvavým kolenem Hy. |
Hynek: Smekám klobouk nad
tím, co vše si Pavel pamatuje. Já tedy přidám jen několik vět z psaných
poznámek. Hned ta první je ale určena jen pro Elbánce: 4.9. Karlův vtip s umývadlem...Nevěděla jsem, jak se to plní 5.9. Eva k mravencům při přípravě svačiny: Ty proteiny mi tady furt lezou 5.9. Pavel: "Já když něco můžu vlízt, tak na to vlezu" Děkuji tedy Pavlovi, že teď vlezl i na web. |
Ujeto celkem 313 km (HaHaHy) |
|