My jsme měli hezké počasí, ale za 3 dny...(děkujeme ČHMÚ za foto)

OdPrDoS Jizera

28.04.2011-1.5.2011

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Iva, Hynek, Korektura a doplňky Hana	Hynek Galerie1: Pramen-MB Galerie2: Čarodějnice-Soutok Na Rajčeti - Míša a Karel	Interaktivní mapa nebo: Cykloserver 1 část Cykloserver 2 část nebo: Everytrail (s obrázky a profilem)

Hynek:
Začít trasu v kavárně, zvláště když tam točí pivo, to není vůbec špatný nápad. Proto hned z kraje dík Jabloneckým Sudeťačkám, které místo vybraly. Tytéž (a Mirek) si nás pak rozebraly a odvedli k sobě domů, kde nás uložili do postýlek a...nechali vyspat.

Začátek páteční trasy byl zvolen tak, aby rovnou vyřadil slabší jedince, aby se ukázalo, kdo na to

má a kdo by se zbytečně trápil pokračováním. Neodpadl nikdo. A teď po pravdě: vedení (já) podcenilo počáteční stoupání a plánovaný oběd v Semilech se uskutečnil o 35 km dříve na Jizerce. Naštěstí následn

ý profil nám dal dostatečné zrychlení.
Ale popořádku. Jablonec, "Kaplička", Kristiánov, Rozmezí (nejvyšší bod). Na Smědavě začala soutěž o nejbystřejšího Jizeráka a Jizeračku (vyhledávání vybraných objektů na trase, třeba kadibudka, nárazník vagonu, kulaté zrcadlo, auto s nápisem Pomáhat a chránit...). Výšvih pod nebeský žebřík, cesta vpravo, trochu dost vody z mokřiny v botách a jsme u turisty zvoleného pramene (www.estudanky.cz Pramen jizery, podrobnosti o pramenu jsou v časopisu Krkonoše-Jizerské hory: první a druhý).
Foto, nabrání vody, Mirčin perník dovezený Mirkem "Vzhůru dolů!". Obědváme v Chatě pod Bukovcem, kde je ochotná obsluha. V dlouhém sjezdu podél naší řeky se stavujeme u viaduktu nejstoupavější české železnice - 58 promile (viz toulavá kamera). Po přetnutí silnice na Harrachov se nám otvírají výhledy na Krknoše ("Krásně je na horách" dí klasik Zappka). Čas nám dovoluje jen krátkou návštěvu a prohlédnutí jednomužné ponorky v Krištofových (strojních) lázních.

	pramen	Perník přes hranice?
Narcisy u hnojového domu	WC	Čekali dlouho na oběd?
Post jizerské cyklotrasy	To NENÍ Viničná cesta	Tam? Tam! ~ jsou Dvoračky.
	strojní lázně	Semily

Přes Semily (budka na kuří nožce) nás provádí rodačka Zlatka, v Železném Brodě vidíme místo svatby Zappky a nejkratší cestou to valíme do cíle v Malé Skále, kde nás již vítá Iva, které předávám taktovku vyprávění.

Iva:
Já se letos poprvé s pramenem minu. Co nabrečíš, někdy se to v životě semele tak, že musíš být na zcela jiném místě, než bys rád. Tak aspoň po dva následující dny tu vodní krásku doprovázet a kdesi za českými Benátkami u Lázní Toušeň ji předat do rukou vodstva Labe.
Je pátek, něco kolem čtvrté odpolední, drkotám se v lokálce do Sudet, kolo maje v zavazadlovém prostoru sousedního vagonu. Ve Všetatech má přistupovat PPé s Evou. Suché skály v protisvětle

Jó, má... vlastně už měl. Poměrně spolehlivý a dochvilný PPé mešká! Telefonicky mi sděluje, že Eva řešila čarodějnický kostým tak dlouho, až jim vlak ujel. Pojedou dalším o dvě hodky později. To máš tak, když cestuješ s babou... :-0
Vlak jede na čas, v Malé Skále ho v pozdním odpoledni o půl šesté opouštím. Konečně se začnu zajímat, kde to vlastně nocujeme, kam dnešní sjížděči od pramene dorazí hlavu složit. Prý musím přes vodu do nedalekého vodáckého kempu. Nelze netrefit a tak brzy uzamykám kolo pod střechou a vyčkávám příjezdu kamarádů cyklistů. Je jich 14 a něco po sedmé podvečerní jsou tu. Do půlhodky se objeví 2+2 opozdilci od vlaku, i se mnou je nás rovných 19.
Ubytujeme se v prostorné chatce a príma společný čas trávíme v přilehlé hospůdce - chutná večeře, točené Svijany, i přes své mládí velmi milá a schopná obsluha. Nesmí chybět večerní soutěž - určit pořadí četnosti příjmení nás cyklokamarádů, co spolu jezdíme. Ani pořádně nevím jak, ale podaří se mi urvat 3 soutěžní body, první a taky poslední za letošní OdPrDoS.

Po sobotní vydatné snídani (tamtéž, co večeře byla) poslední pohledy věnujeme čarokrásnému kraji, kde řeka rozděluje Maloskalsko na břeh s Vranovským hřebenem na straně jedné a břeh s rozeklanou siluetou Suchých skal na straně druhé, a už si to kulíme po proudu podél Jizery. Porovnáme-li letošní řeku s jejími 4 předchůdkyněmi, musíme konstatovat, že Jizera je zatím řekou ze všech nejpřítulnější. Od jejích břehů se odkloníme jen málokdy, většinou jsme v poměrně úzkém kontaktu a na dohled rozhodně.

Jizera u Malé Skály

Panteon

Něco ho kouslo

Míjíme legendární Zrcadlovou kozu, vodáckou hospodu a camping. Zastavíme v Dolánkách u Dlaskova statku, klenotu lidové architektury. Na dálku pozorujeme muže, který se chystá ponořit do vod Jizery a zaplavat si. Mudrcujeme o tom, zda-li má či nemá dotyčný na sobě plavky. Posléze vtéká Jizera do města Turnova, jež branou do Českého ráje jest. Taktéž i my projíždíme městem Turnovem, dále západním okrajem Českého ráje, odkud řeka přibírá Libuňku a Žehrovku, z pravé strany pak Mohelku.
Obědváme v oblíbeném pivovaru Svijany, posíleni o Kozáky Marci + Vráťu + jejich psí slečnu Nelli. Pár kapek spadne z nebe při prohlídce exteriéru zámku v Mnichovu Hradišti. Řeka protéká pod hrady Zvířetice a Michalovice, tedy i my pelášíme pod těmito zříceninami.

Mirek vybral pěknou trasu

U náhonu

Tito hosté ve Svijanech
pivo nedostali

Zásadka

Zámek Mnichovo Hradiště

V Mladé Boleslavi, kde naše Jizera přibírá říčku Klenici, nás totiž čeká pestrý program. Na mladoboleslavském letišti je domluvena prohlídka replik letadélek historických i těch soudobých. Slovní doprovod pana inženýra Vladimíra Handlíka, vzdělaného odborníka i zaníceného fandy do letadel, je neobyčejně poutavý, fundovaný i srozumitelný. Začínáme o Metoději Vlachovi, prvním českém letci na letadle vlastní konstrukce (viz Toulavá kamera 3.5 min), povídáme si také o ing. Janu Kašparu, o 100-letém výročí jeho prvního dálkového letu z

Pardubic do Velké Chuchle (13.5.1911). Mrknu na Kalimera a Kalimero na mě - tak tímto strojem němečtí letci unesli Mussoliniho v roce 1943 ze zajetí na Campo Imperatore, kde byl italský vůdce internován. Právě tento kout Apenin jsme koncem září 2006 s Kalimerem, Michalem 1/3 a ostatními kamarády z MIKE cykloklubu prošmejdili na kole. V hangáru přečkáme pršení s bouřkou, pláštěnek opět netřeba. "Letecké překvapení" s námi absolvuje i Mirka ze Sudet, která z Jablonce do Bolky převezla auto Ha+Hy. Po nedávné ortopedické operaci kolene se rychle zotavuje, francouzské či jiné hole nepotřebujíc. Moc dobrý nápad přijet autem na letiště a vzít s sebou velký plech výborného moučníku a vlastně již v premiéře totéž ve vodácké hospůdce na Malé Skále... Mirči, všichni chválíme a ještě teď se olizujeme!

Je také posledního dubna, náš Velký den, kouzelný večer a noc,
moje sestry milé, čarodějky vážené!
Čas hodit se do gala - Vorlí hnízdo k tomu jako stvořené.
Aspoň jednou v roce ukázat svou pravou tvář a spády!
Dopadlo to dobře, jen údiv, obdiv, žádné dramatické pády...

Jo, jo, dobře to všechno dopadlo. I to mňam pečené koleno, co jsme si s čarodějnickou sestrou Míšou daly napůl, jsme za pomoci hochů zlikvidovaly. Bodíky za soutěž "poznej ukázku z filmové a televizní tvorby" spravedlivě rozdány, Lenka v pořádku vrátila půjčené upíří zuby a když odstranila zkrvavený nos a nehty, byla to zase hezká holka. Po té, co Míša vyhnala 370-tého mravence ze své cyklobrašny, rozjeli jsme se spinkat ke svým hostitelům. Jedna půlka do Vorlího hnízda a ta druhá s Janou do Hubkova. Ve Vorlím hnízdě prý šli hned spát, to my v Hubkově ještě kuli pikle... :-)

Nedělní ráno je šedivé, mokré, ubrečené. Není divu, že s Janou zaspíme a Efka nás musí budit. Když ale o deváté sedneme na kola a vyrazíme z Hubkova směr Vorlí hnízdo, už neprší. Jen je nepříjemně vlezavá zima, volné prstíky v cyklorukavičkách mrznou. Kroužíme po městě Mladá Boleslav, obdivujeme architekturu, dovídáme se, kdo kam chodil do školy.
Jelikož je 1.máj, lásky čas, vybíráme vhodnou rozkvetlou větev a již tradičně odprdovsky se pod ní líbáme - v jedné lajně děvčata, v druhé hoši. Prostě každá s každým a každý s každou. To aby žádná z nás do příštího máje neuschla.

Růžové líbání	Růžová cesta	Kaskády Jizery
Prvomájový průvod	Jizerská louka	po turistické
Benátské vuřty	Zámek Benátky	Karel na Karlově cestě

Z Mladé Boleslavi řeka směřuje širokým údolím dál do Polabí. Mastíme to po turistické červené, kde místy stoupá adrenalin. To když stezka uzounká pro jednoho pěšáka je a stráň zprudka kolmo k řece Jizeře se svažuje.
V Benátkách nad Jizerou se prodereme hustým davem chtivého pouťových atrakcí, pokocháme se širokými výhledy od zámku a vzpomeneme místního Břetíka Ježka, našeho cyklokamaráda, co v Benátkách provozuje cykloobchod se servisem.
Ještě několik pár kilometrů a už je to tady. Jizera končí svou dlouhou pouť v Labi u Lázní Toušeň, nedaleko Brandýsa nad Labem. Na samotném cípu poloostrova, kde vody jizerské splývají s těmi labskými, nás očekávají Mimi s Stáňou. Vyrazily ráno z Prahy, aby nás zde uvítaly velkolepým transparentem a diplomy, které pro nás Mimi předem připravila. Cvak - nezbytné kolektivní foto všech dnešních sjížděčů Jizery! Tradiční diplomy OdPrDoS dostaneme také od Hany a Hynka v restauraci U Hájků, kde šťastně končíme - bilancujeme, vzpomínáme, hodujeme. Jedno říční putování je u konce. Už teď se však těšíme na pramen další, po kterém budeme pátrat a který nalezneme. Těšíme se na řeku, jež budeme na kolech doprovázet. Podobně bude i ona nás sledovat na našich úžasných cestách za poznáním, krásou a dobrodružstvím.

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy