Směje se!

Kokořínsko

02.04.2011

Milenci:

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Iva, Korektura Hana	Hynek Fotogalerie	Interaktivní mapa

I přišlo konečně jaro, zubaté s dubnovou náladou, kdy nevíte, co na sebe, popřípadě do sebe (ochlazující pivko či hřející grog). Tu první sobotu hned po aprílu se však jaro předvedlo a se svými téměř letními teplotami nikoho nenechalo na pochybách, že letošní zima má své nejlepší definitivně za sebou. Mnozí z HaHy (celkem 8, dokonce až ze Sudet) se nechali pozvat od Mike-cykloklubu na první jarní procházení. Cíl byl třetinovsky jasný - s náčelníkem projdeme některé doly Kokořínska.
Do Dolní Vidimi se nás sjelo opravdu hodně. Včetně pětitiměsíčního Honzíka, dvou psů a naší hahyjácké fenky Nory nás bylo rovných 40 kousků (na oběd do Jestřebice kolmo po ose, řádně ohlášen, dorazil neratovický potápěč Vlastík). Cvak! - nezbytné kolektivní foto a hurá na zelenou!

Cvak

Sudičky?

Někdo se má!

Ta se plazí dolem Střezivojickým a posléze s námi vystoupá až na silnici před Dobření. Slunko má docela grády, rozpaluje positivně naše nálady, je milo i veselo. Jinak je jaro ještě rozpačité - výhoda pro skrz naskrz výhledy-průhledy, jež stále holé větve stromů umožňují. Úžasně rozmanité skalní útvary a roztodivné jeskyně všichni do jednoho obdivujeme. Prostě Kokořínsko je jedinečné! Psům je to, zdá se, jedno - ten černý s tím světlě béžovým se občas poperou a postarají se tak o krátké vzrůšo (psí dáma Nora jim věnuje maximálně tak shovívavý pohled). Dobřeňská náves se pyšní krásnými roubenkami. Taky i chráněnou památnou lípou, prý starší jak 300 let.

Šli jsme doleva.

Stěhováci

Hospoda je naše

Je pravé poledne a všichni bychom něco zakousli. Kojenec Honzík to má vyřešené - podstatnou část vycházky stráví zavěšen v nosítku na hrudi maminky Katky, lahodné mlíčko kdykoliv k dispozici. My ostatní se místnímu hostinci v Jestřebici vnutíme na oběd. Obsluhující personál je vstřícný - dovolí nám vynést stoly a židle ven na slunnou terasu.

Gumová pevnost

Voštiny

Kořeny

Je tam pes

jaro vítězí modrou

i žlutou

Rozvod?

I mech kvete.

Po té, co hospodu komplet vyjíme a téměř vypijeme, pokračuje výlet po značce modré. Tou nejprve sestupujeme, pak naopak stoupáme, asi jeden kilometr i majestátním úsekem dolu Šemanovického. Modrá je vždycky dobrá - zavede nás nakonec do Horní Vidimi. Zde na návsi dominuje novogotický kostel sv. Martina. Nejznámější památkou je však pozdně barokní zámek s hranolovou věží. T.č. domov seniorů -" takové pohodově malebné životní finále, navíc s kamarády pod jednou střechou by nebylo až tak špatné... ", probleskne hlavou některým z nás. Z Horní Vidimi už jen slouznutí do Vidimi Dolní a smyčka se uzavírá. Usměvaví, okysličeni i opáleni se loučíme. I bez kol určitě někdy příště a rádi :-)

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy