Lednové putování za svatým Janem
(Českým krasem)
Autor textu Foto / video Ostatní
Text: Iva
Korektura: Hynek		 Fotogalerie PP
  
Chumelí se, chumelí, padá snížek bílý,
vylezeme z postelí, užijme tuto chvíli!
Ano, užili jsme - vydatně a radostně, ve vyšlapaném sněhu i v bílých závějích a taky trochu mokře. Jak se říká - na plný plyn.
Na pražském Hlavním nádraží tvoříme grupu pro skupinové jízdné a nekompromisně odháníme ty, kteří si lupen do vlaku nikdy nekupují (= ti od dráhy, případně jejich příbuzní) a jen nás pletou.
Vlak do naší cílové stanice Karlštejn vyjíždí jen s několika minutovým zpožděním, aby se téměř na hodinu zasekl pár metrů od chátrající a nefunkční stanice Vyšehrad. Stačí 24 hodin nepřetržité sněhové nadílky a Česká kotlina je daleko více bílá jak hory, které ji lemují.
Někdo začíná počítat - rovných 17 je nás uvnitř vlaku, kde útulné teplo, veselý smích a společenský cvrkot. Kolují termosky, lahvinky a placatice roztodivných tvarů, ale vesměs osvědčených a lahodných obsahů. Mirek rozbalí svačinu (silně zakořeněný zvyk ze školních
výletů) a Harmiva píše recept na hojivou mast (ani o víkendu si nedá pokoj). Nejvzdálenějším účastníkem dnešní akce je Honza ze spřáteleného Brna.
Na peroně smíchovského nádraží čeká a rád do našeho vlaku by přistoupil Jarda Jouja. Je osmnáctý a definitivně poslední z naší výpravy do Českého krasu, pěšího to výletu za Svatým Janem pod Skalou. Nakonec se i Jardovi podaří nastoupit a rázem od Smíchova už žádné vlakové zádrhele, žádná meškání.
I v lednu je zasněžený Karlštejn krásně majestátný. Mezi padajícími sněhovými vločkami obraz jak z pohádky. Jsou tací, co zde výletují úplně poprvé. Inu - vždycky je něco poprvé... Od hradu pod vedením PPého se prodíráme čerstvě napadaným sněhem, kterého neubývá.
Právě naopak - jako by povel "hrnečku vař" nahrazen "nebíčko syp".
 
Plánovaná trasa po červené - od Dubu Sedmi bratří nezapomeneme odbočit k Malé Americe, malebnému vápencovému lomu o délce asi 150 metrů. Zatopen vodou vytváří Rešenské jezero. Vracíme se po červené ke Králově studni a Karlštejnským vodopádům. Kolmo stříhnem silnici a dál zase lesem přes Propadlé vody až do Sv.Jana pod Skalou. Někde nad zasněženým Bubovickým potokem vypadly Mirkovi baterky z foťáku, ale bystré oko Potápěčovo je záhy nalézá.
Dojde i na výbornou buchtu - s kokosem a z půlky kakaovou. To opět Kralupští u Táchů napekli.
Plánovaný oběd v místním hostinci pro jeho nedobytné uzavření se nekoná. A tak následuje cca 5 finálních kilometrů, většinou terénem až do Berouna. Ještě však stihneme malou vsuvku - levostrannou odbočkou vystoupáme na perfektní zasněženou vyhlídku. Rázem máme raně barokní kostel sv. Jana Křtitele i s jeskyní sv. Ivana jak na dlani. A přímo proti nám se hrdě tyčí vápencová Svatojanská skalní stěna, impozantní dominanta s křížem.
Trochu navlhlí, trochu rozcuchaní, ale všici spokojeni hodnotíme dnešní den v soukromém rodinném pivovaru Berounský medvěd (coby 2-minutový skok za berounským vlakovým nádražím). Medvědí berounské pivo světlé, tmavé i řezané chutná, taktéž buřty na pivě pečené.

Zasloužíme si všichni - kolem 20 kiláčků místy v těžším sněhovém terénu máme v nohou určitě.
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy