Dachstein, Houska, cyklotrek
Autoři textu Foto a video Ostatní
Iva, trochu Hynek Anička, Luboš Novák, Hynek, Jašesta
 		  
Lehce navlhlá od občasného mrholení přijíždím od Prahy po ose kolmo na Mělník. Je sobota 10.10. Oficiální loučení s letošní cyklosezonou. Skoro všici, co tu mají být, už jsou tady. Kola před deštěm ukryta v prostorné garáži u Třetinů. Cyklisté i ti, co přišli jen tak, pěšky bez kol, se shlukují u náčelníka Michala. Ten zaujímá polohu sedícího, pravá noha v sádře přes druhou židli. Jeho vyprávění si však poslechněte sami.
Tradiční závěrečnou bývá cyklovýjezd Kokořínskem na hrad Housku. Jako každoročně i letos uzamkne sezonu. Povede PPé, pravá ruka náčelníka.

Kotníková epidemie začala asi u Milušky. Nevím, kde ta se nakazila, ale pravdou je, že "po škobrtnutí z pidischůdku si Míla přivodí výron nártu". S následným otokem kolem kotníků poskakuje po jedné noze o berlích a nějaký ten den (týden?) pracuje přes PC z domova. Náš Zdenda (ten od Jany), tvrdě odvážný, ale i hravý biker, zřejmě něco nasál ze vzdušných proudů, co řítily se z Prahy přes Bolku, Kosmonosy až do Sudet. Při jednom ze svých bikerských výletů po Jizerkách v rámci sobotní relaxačky na sklonku září křupne Zdendovi v kosti těsně u vnějšího kotníku a už je to tady - sádra přes nárt až po koleno.

O stejném víkendu, posledním v září, kdy čas babího léta proteplený a sluncem prosáklý, realizuje cykloklub Mike pěší výlet do Severních vápencových Alp v Rakousku. Cílem není nic menšího než sám výstup na Hoher Dachstein (2995 m n.m.). Akce je nakonec pojata jako "trénink těch, co v říjnu odletí do Nepálu za účelem himalájského treku". Naštěstí pro ty, co nejedou do Nepálu, ale rádi by na Dachstein, je skupina Nepálovců doplněna partou tzv. komparsistů. V poměru 10:5. Na jednoho komparsistu dva Nepálci...
Rande máme na parkovišti u gasthausu Gosausee (933 m) u jezera Vorderer Gosausee. Dva Brňáci, tři od Č.Budějc (kde by chtěl žít každý) a zbytek od Prahy či Mělníka. Do baťohů zabalíme na 3 dny a tradá, možno vyrazit na vysokohorskou túru. Vstříc nevšedním zážitkům a pocitům. První část cesty mezi jezery Vorderer a Hinterer Gosausee je snadná, většinou lesem. Vede po široké zpevněné cestě, kudy projedou i auta. Od jezera Hinterer Gosausee pokračuje pěšina, jež záhy strmě stoupá k horské Adamekhütte (2196 m). Pár úseků vyžaduje větší pozornost, ale technicky náročné partie zde nejsou. Místy cesta tvořena jemnou kamennou drtí. Od jezera Hinterer Gosausee je vidět masiv Dachsteinu a Gosauský ledovec. Při výstupu nad jezerem jsou hezké výhledy zpět na jezera a hřeben Gosaukamm. Přespíme na chatě Adamek, abychom ji v devět dopoledne opustili.
Maje tři horolezecká lana, putujeme přes ledovec Gosau ve třech skupinkách. Členové každé navázáni na jedno lano. Mačky na nohou, v ruce cepín či teleskopické hůlky. Šlape se dobře, až závěrečný úsek se zbytky sněhu v příkré a drolivé skále je náročnější. Na samotném úpatí Hoher Dachstein shodíme mačky, trochu oddychneme a pak už jen strmě vzhůru. Výstup na vrcholek je dobře jištěn ocelovými lany a skobami.

Hurá! Konečně u vrcholového kovového kříže. Konečně naplnění mé letité představy, jak hrdě shlédnu z těch nebeských výšin na dno zelených údolí a kol dokola očima pohladím okolní velehorské velikány. Výhledy z výšky těch 2995 metrů víc jak úchvatné! Naproti na severu se zdvihá špičatý Niederer Dachstein - také s křížem (2 934 m), na západě se tyčí Mitterspitz (2 926 m). Na jihovýchodě jsou vidět Vysoké Taury a očekávaný nejvyšší vrchol Rakouska - Grossglocker (3789 m) s typickým tvarem zvonu. Kousek vedle se tyčí Grossvenediger - Velký Benátčan (3 674 m), po Wildspitzi (3772 m) třetím nejvyšším vrcholem Rakouska. Taky pohledy dolů k studenému ledovci jsou fantastické. Kocháme se a svačíme. Ann krmí černé kavky, které pro vidinu chutného sousta zkrotnou natolik, že jí zobou z ruky.

Sestup dolů severní stěnou je o třídu náročnější - místy téměř kolmý a co se týče turistů lezoucích nahoru i dolů, dost hustý. Zajištění ocelovými lany a skobami ovšem funguje. Zbývá doputovat k horské chatě Simony. Přes ledovcovitou pláň Hallstätter Gletscher i s připnutými mačkami to nějaký čas ještě trvá. Místy narazíme v ledovci na nějakou tu trhlinku. Bez problému však přeskočíme, obejdeme. Konečný úsek po kamenech, již bez sněhu.

Po noci strávené na Simonyhütte( 2206 m) se vracíme tam, odkud jsme před dvěma dny startovali. Západním směrem ke Gosauským jezerům po turistické trase č. 650 a 652. Ještě společně foto u Simonky a možno se dát na pochod. Terén není z nejlehčích, nutno dávat pozor, kam nohu kladeš, kudy své tělo vedeš. Jde totiž o škrapové pole - systém ostrohranných prohlubenin, žlábků a varhanovitých hřebínků. Škrap je vlastně korozí a erozí rozrušený obnažený vápencový masív. Škrapy slangově označovány též jako hnátolamy. Opravdu výstižné - jeden chybný došlap a už je to tady. Podvrknutý kotník pravé nohy. Sakra, ta pravá noha patří mně a docela bolí. Ale pokračovat v chůzi mohu. Mého belhání si všimne Vašek a odborně mi nohu ošetří - perfektně stáhne elastickým obinadlem. Pozoruji profesionální práci Vaškových rukou a skoro si tipnu správně - Vašek externě spolupracuje s horskou službou na Šumavě. A navíc má dnes svátek.
Hnátolamy škrapového pole jsou zrádné. Doplatí na ně i noha samotného náčelníka. Ach, svatý Václave, patrone České země!


Hynek: Následující víkend se jede sobotní Cyklotrek okolím Mělníka. Tentokráte jsme s Hanou zvolili výkonnostní skupinu "Romantici", což jsme snad splnili, při jízdě jsem fotil a dal jsem si i jedno pivo. O co jde najdete v pozvánce, Vyjímám: Cílem je získat co nejvíce bodů (a zážitků :-) ) za navštívená stanoviště. Každá skupinka si sama určí, která stanoviště a v jakém pořadí navštíví, je proto důležité si podle mapy vybrat trasu s ohledem na záludný terén, sjízdnost cest, občerstvovací zařízení… Skupinka se nesmí během akce rozdělit. Barevnou mapku a seznam stanovišť obdrží účastníci na startu.

Po předchozích zkušenostech se nám podařilo naplánovat trasu optimálně. Neuhonili jsme se, hodně jsme toho viděli, dostali se na místa, kam bychom jindy nejeli, potkali se s príma cyklisty, dali si guláš a buchty v cíli a dostali medaile ze třetí místo. Jo a také se mi podařilo trochu ohnout kotník, naštěstí jsem to další týden rozhýbal. 


Ještě sobota 10.10. Už po Housce, která navzdory chladně vlhkému počasí neztratila nic ze své houskovské atmosféry a dopadla dobře. Ti, co se vidět chtěli a ti, co se vidět měli, se na Housce setkali. A pokud se neviděli na Housce, tak se setkali u náčelníka Třetiny Michala. Tam to ale žilo onen pohouskový podvečer a celý večer...
Na Housku byl autem vyvezen i Zdenda a jeho sádra. Jak už to o letošním podzimu bývá, na pravé noze. Jasná to věc. Zrovna tak, jako je jasná cyklo Houska v říjnu a zrovna tak, jako je jasné uzdravení pochroumaných nožek kamarádů.
 
 

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy