 |
Dear Paul |
 |
| Autor textu | Foto a video | Ostatní |
| Iva | Hynek Fotogalerie Hýbací obrázky: Soutěska Gilfenklamm 1.avi Soutěska Gilfenklamm 2.avi Údolí Val Ridanna.avi Údolí Val di Vizze.avi |
Interaktivní mapa rychlá Interaktivní maps s obrazky Soubor gpx (trasa pro GPS) Profil jízdy na Passo Vizze Pořádal: Mike |
| Dear Paul, |
| chtěl si, abychom Ti napsali něco pěknýho. Tak tedy... napíšeme Ti, jak to
vypadalo na Mike-cykloakci Adiž II. Navzdory poněkud přecitlivělé obloze,
nevyrovnaně ubrečené a následně zase slunkově rozesmáté, tam bylo totiž tak
pěkně, že opravdu stojí za to povylíčit Ti. Kde začít? Možná středou 2.září, nakládáním kol na nosiče zádi obytného Ford Rimoru na Mělníku, kde bydlí Michal (jako už mnohokrát lídr celé akce a řidič v jedné osobě). Poprvé obytňákem jedou i Hana s Hynkem (konečně jim to po letech vyšlo). A tak, dear Paul, současně skoukni přiloženou fotogalerii, kde Hynek umístil reprezentativní obrázky. Občas fotil i Břéťa, často Michal a Luboš. Ten bude mít vystaveno na svém "rajčeti", Michal na svém webu. Zbytek adižské sestavy, Kalimera, Lenku a Harmivu, nabral Michal na Praze 8. Vždyť víš, že v té slepé, ale prostorné Roudnické ul., kde Harmiva bydlí. Kde se tak dobře parkuje, nakládá a všelijaké jiné skopičiny provádět možno. Hana odněkud vyloví burčák - ťuk a lok na šťastnou plavbu, tedy cestu. |
 Exteriér Rimoru |
 Interiér zadní |
 Interiér přední |
Asi ve 2 v noci to Michal zapíchne někde v Bavorech za Mnichovem a všichni ve voze se nějak poskládáme k pár hodinám spánku. Zdá se, že Kalimero na zemi. Čtvrteční ranní pohled ze spacího vozu prý nebyl optimistický, ale ten  masív horstva a přes něj se valící mohutná mračna,
das phantastische Belvedere... ! Mnozí z nás jsou z toho vždycky v transu.
Krátké zastavení s čůrpauzou na Brenneru pod kapličkou, kluci fotí. Zvlášť
pohled na dálnici přes hluboké údolí je silný.Před polednem jsme v cíli - 2 km za Vipitenem, v kempu v Casateia. A jelikož zase ubrekává a celkově chladno, zahříváme se, jak to jde. Po Modrém Portugalu od Lenky nám to jde nejlíp. Dokonce i nálada je a pršavé počasí si může, víš co... Břéťa tomu říká, že zaháníme plachost. Dear Paul, myslím, že bys z nás měl radost. Jsme veselí a plaší vůbec ne ;-)  Konečně přestává pršet a tak ve tři odpoledne vyrážíme kolmo údolím Ridnauntal. Je tam krásně, tyrolsky malebně, jen hustě vlhká mlhovina kazí ty stoprocentní výhledy. Občas zamrholí. Přechod v deštík už netolerujeme a ve vesnici Ridanna dáváme zpátečku. Osloví nás štíhlá bílá věž kostelíka sv. Magdaleny, i zajíždíme se podívat blíže. Taky si prohlédneme zevrubněji městečko Mareta, Ha+Hy zde uloví kešku. Za městem objevíme originálně jednoduchou naučnou stezku. Pobaví nás lesní kukátko, sluchátko, ale i jak vypadá voda (wasser, aqua). Zaujme suchý list v zajetí pavoučí sítě... přírodní umělecké dílko. Pouhých 24 ujetých kilometrů - stojí však za to. |
 |
 |
 |
Paul, víš, že noci tady pod horami jsou již dost chladné? Přesto půlka aviatické posádky spí pod širákem venku. Půlnoční vydatný déšť, který trvá i celé páteční dopoledne, však donutí i otužilce prchnout do sucha obytného vozu. Noční venkovní ležení pokrývá jedna velká rybníkovitá kaluž. Michal má obavy, aby nevlídně mokré počasí posádku nerozhodilo. Opak je pravdou - sestava nás osmi pevně kolektivně stmelena, ani v tom omezeně malém prostoru auta si nevadíme.  Vedeme řeči na více i
méně vážná témata, žertujeme a navzájem se dobrácky popichujem. Ha+Hy se
nepromokavě zabalí a vyrazí pěšky prohlédnout si město Vipiteno. Někteří z
nás měli tu čest seznámit se s Vipitenem už v loni, když se jela Adiž I.
Však jsi byl též mezi loňskými účastníky, Paul, ne? Tak to tady ve Vipitenu
vlastně znáš a víš, jak hezké město je to. Vzpomínáš, loňská Adiž I. se jela
opravdu podél řeky Adige (Etsch) a následně podél řeky Isarco (Eisacktal).
Letošní pokračování nazval Michal jako Adiž II., ačkoliv se podél řeky Adige
nejede. Zasvěceným to je jasné - jde především o návazné prozkoumání námi
neprojeté oblasti kolem Vipitena a pod Brennerským průsmykem, v podstatě
nejsevernější části Jižních Tyrol.Z prohlídky Vipitena se vracejí promáčení Ha+Hy, v kapse ulovenou kešku. Zdá se, že déšť slábne -  což takhle vklouznout do cyklogaťat... Břetík děvčatům
nařizuje otočit se, chce se převléknout. Děvčata se otočí a ještě stihnout
zahlédnout jiné holé pozadí. Ježíš, dyť tady v autě je to samej nahej
mužskej! Chi, chi... Tak raděj honem do pedálů a dalšího údolí. Tentokrát je
to Valle di Racines s dobře utajenou soutěskou Gilfenklamm. Objevil ji
Kalimero a jako vždy nás dokonale zblbnul - noříme se do této jedinečné
rokliny za účelem prozkoumat ji. Zíráme na ojedinělou přírodní podívanou s
burácejícími vodopády. Téměř celou soutěskou procházíme po četných můstcích,
lávkách a schůdcích. Roklina snad jako jediná na světě je vyřezaná do čistě
bílého mramoru. Díky erozi na některých místech však povrch skály ztmavnul
nazelenalým povrchovým leskem. NÚ krása vesmírná! Menší deštivou přepršku pak přečkáme v útulné hospůdce s jablkovým štrůdlem, kapucinem a pivkem. Cyklokilometrů ještě méně než včera, jen 19. Přesto jsme spokojeni a nálada skvělá. |
 |
 |
 |
Noc bouřková, deštivá, ale sobotní ráno jasné, slunné, taky ovšem chladné. Konečně vidíme horské vrcholy, lemující náš kemp, často se sněhovou čepičkou. Ideální počasí pro Královskou etapu tyrolskou... R  azíme přes Vipiteno (950 m) západním směrem do údolí Val di Vizze. Naším
cílem je průsmyk Passo di Vizze (2251 m), pak se uvidí. Další plán je
odvážný - prubnout to na druhou stranu přes rakouský Innsbruck a do našeho
kempu přes Brenner. Dle rychlosti či pomalosti, s jakou jsme schopni se vypořádat s ranním vstáváním, toaletou a snídaní, prostě dle nátury každého z nás se dělíme na dvě skupiny. Ha+Hy-Kalimero-Lenka mizí z kempu jako první, za necelou hodku je v poklidu následuje zbytek. Vždyť to znáš, Paul, pytel blech a pohodoví požitkáři... Solidní převýšení likvidujeme lehce, pořád je na co koukat, pořád je co fotit. Jižní Tyroly se vyspaly opravdu do skvostně nádherného dne... Poslední serpentiny, cca 10 kiláčků, jedeme po tvrdém makadanovém povrchu. Nahoře v průsmyku z první skupiny čeká jen Lenka. Kalimero s Ha+Hy si to už kulí na Innsbruck. Situace vykrystalizuje nakonec tak, že Lenka s Břeťou se vracejí na základnu zpět údolím Val di Vizze. A trojka Michal-Luboš-Harmiva začne stíhat ty tři vpředu. S hodinovým zpožděním sice, ale co... Sešup až k jezerní přehradě Schlegeisspeicher je čistě pro vysokohorské turisty s teleskopickými hůlkami. Nebo pro šílené bikery. Nejsme ani jedno a tak kola většinou vedeme, přenášíme. Jízdu kolmo si dovolíme jen výmečně. Až skoro dole se pase stádo krav.  S jednou krasavicí, hebce tmavohnědě osrstěnou, se
fotí Michal i Luboš. Harmiva nemusí - býci nikde a s voly nechce.Opět hladký asfalt, převážně serpentinovitě s kopce, vítr hvízdá kolem uší. Nechybí ani jízda tunely, parádně dlouhými, skrz skály vydlabanými. První trojka, pytel blech, jede zprvu po vedlejších silničkách, až v údolí Innu narazí na Innskou cyklostezku. Ta spolehlivě dovede skupinku až do Innsbrucku. Druhá trojka, definitivně vyplivnuta z tunelu (uff), se chytne cyklostezky dřív a opustí ji teprve na úrovni Jenbachu se záměrem, že za postupného stmívání to bude po silnici do Innsbrucku rychlejší. Netrvá dlouho a 2.trojka projíždí večerně osvětleným Innsbruckem. Hledá nádraží, neb by se ráda na Brenner nablížila vlakem. Nádraží sice zatím v nedohlednu, ale co vidí zcela jasně? Nepřehlédnutelně bílou, tu typicky kalimerovskou cyklohelmu. Ano, Paul, došlo k nečekanému setkání kompletní 1.trojky s kompletní 2.trojkou. Mít to v plánu, sotva to vyjde... Kalimero ví, kde je ve městě nádraží, tak jedeme pospolu a najisto. Nádraží je moderní, hezké, ale vlak na Brenner před chvílí odjel. Další jede za necelé dvě hoďky. 1.trojce se nechce tak dlouho čekat, navrhuje držet se původní vize a přejet Brennerský průsmyk kolmo. Zvláště Hana se celou dobu těší, jak na své Merince Brennerpass překoná. Tma netma. Nezbývá nic jiného, než aby zasáhla Harmiva. I odchází hledat nádražní WC, kde setrvá přiměřeně dlouhou dobu. Dostatečně přiměřenou, aby se kolektivně rozhodlo, že na vlak se přece jenom počká a těch 30 km se jím všichni na Brenner vyvezou. A tak se zakoupí společná skupinová jízdenka včetně poplatku za kola. A tak se v malém nádražním bufíku zakoupí něco k snědku, něco k pití. A tak něco po 22 hodině se vlak rozjede a skoro všichni se tváří, že jsou nakonec docela rádi. (Hana jízdu vlakem prospí). Po 30 km vystupujeme a po 23 hodině Hynek vyfotí tu krásně černou nejčernější tmu, kterou se naše již šestice cyklistů řítí serpentinami dolů z Brennerpassu. Kalimero naměří rychlost 65 km/hod. Šeroslepá Harmiva se zaměří na blikačku před sebou a s myšlenkou "děj se vůle boží" to taky pálí, přeměněna v dělovou kouli. Ještě se dostat přes Vipiteno a už jsme v našem kempu. Tachometry ukazují přes 160 km, hodiny něco k půlnoci. Lenka s Břetíkem si nahlas oddechnout, že jsme všichni v pořádku a spolu. Konečně je ten správný čas na správnou oslavu. Čas na odzátkování jesenického bylinného likéru Priessnitz. Mejdan může začít... |
 |
 |
 |
Nedělní ráno 6.9. poněkud ospalé, z teplých spacáků se nám nechce. Ale den se tváří přívětivě, punťa slunko se směje na vymetené obloze. Nakonec na kola přece sednem a po dobře značené cyklostezce se přesouváme jižně do cca 60 km vzdáleného města Brunico. Michal coby šofér v obytném voze Ford Rimor. Zatímco nad naší základnou u Vipitena s různou intenzitou pouze pršelo, o pár kilometrů dál přívalové deště místy silně narušily průjezd cyklostezkou. Nezbývá, než kola přes hromadu větví a kamenitou suť několikrát přenést. Paul, jen mrkni např. do fotogalerie.  Pohodovou "houpačkovou cyklojízdu" proložíme neméně pohodovým popoledním posezením na zahrádce hospůdky v Rio di Pustena. Zkasírovat nás přichází půvabná Slovenka. I hodíme pár minut v řeči česko-slovenské. Pohodovou "houpačkovou" cyklojízdu trochu zdramatizuje Lenka - dovolí totiž včele, aby ji píchla přímo do horního víčka levého oka. Že nic příjemného, to si dovedeš představit, dear Paul. Postižené oko zarudne, začíná otékat. My, nic netušíce, jedeme dál a Lenka, blbě vidíce, mrkaje pouze zdravým pravým okem, uhne z cyklostezky. Zprvu to vypadá, že se s Lenkou uvidíme až v cílovém Brunicu. Díky mobilům se však na domluveném místě posléze sjedem. Kalimero hrábne do svých banánových zásob a po kolektivní konsumaci předá Lence banánovou šlupku. Banány jsou prý na všechno a šlupka prý na štípance od bodavého hmyzu. Bez dalších pohnutých událostí trefíme kemp v Brunicu, kde nás už netrpělivě očekává Michal s obytňákem. Naložíme kola, umyjem se a tradá domů. |
 |
 |
 |
|
Dear Paul, příště musíš do Jižních Tyrol bez váhání s námi. Ať už se bude
akce jmenovat Adiž III. či Brenner bůh ví kolik... :-) Mike + 7 (Kalimero, Břetík, Hana, Hynek, Luboš, Lenka, Harmiva). |
 |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.